Ani nevím jak se to všechno stalo. Všechno se to seběhlo během jednoho roku a půl.
Vlastně to všechno začalo, když mi bylo čtrnáct a poprvé jsme šla do Prasinek (jednou jsme propadla). Sam zrovna mšl brigádu u Taškáře. Byl milej a vysvětlil mi, co tam všechno mají. Když jsem pak odtamtud odcházela, přemýšlela jsme o tom, jestli Sam s někým chodí. Neměla jsem ale tenkrát odvahu nějak s ním flirtovat nebo se ho snažit sbalit (byl tenkrát o ročník výš). Nakonec jsem pak chodila s Johnem, ale to se Samem začalo až potom, co jsme se s Johnem rozešli.
Byly letní prázdniny a já jsem se procházela po Příčné ulici. Procházela jsem zrovna kolem stánků, když jsem si všimla, že tam prodává Sam. Nikde nikdo nebyl, tak jsem si s ním začala povídat. Nepamatuji si, jak dlouho jsme se spolu bavili, ale potom jsme se přesunuli do Kotle. Nakonec jsem mu tak nějak naznačila, že se mi líbí a domluvili jsme si rande. A potom bylo další rande a pak další……No nakonec jsme spolu začali chodit.
To léto začali moje první rozepře s mamkou. Trošku ji vadilo, že chodim domu pozdě večer. Zbývalo mi pul roku do plnoletosti a ona se mi ještě snaží diktovat, v kolik mám chodit domů. Navíc jsme až tak pozdě nechodila. Každopadně tou dobou jsme se Samem měli fajn, akorát jsem mamce radši neřekla, že s ním chodím. Vždycky jsem jí řekla, že jsem s kamarádkou se Samanthou. Dělala jsem si taky ze Sama legraci, že bych mu o pujčila svuj starej ružovej svetr a nějakou sukni. Potom mi ale někdy přišla sova s prefektským odznakem a to mamku z části uklidnilo.
Jinak se muj vztah se Samem dobře vyvíjel. Jednou jsme i společně zašli k jezírku kousek od Godrikova dolu a tam jsme si povídali, líbali se… Dál už to popisovat nemusím. Prostě jsem přišla o panenství.
Nakonec jsme společně odjeli do Bradavic. Vypadalo to na dobrý rok. Měla jsem hodnýho a pěknýho přítele, stala se ze mě prefektka. Bohužel přede mnou bylo NKÚ.
Když jsem pak přijela do Bradavic, všechno bylo fajn, přesně jak jsem si to vysnila. Jednou se ale stala takov.á…….docela trapná situace. Občas jsme se se Samem sešli někde v nějaké místnosti na hradě. Když se stala ta trapná situace, tak jsme se zrovna sešli v koupelně prefektů. Líbali jsme se… no a přišlo tam par lidí v nevhodnou chvíli. Byli čtyři – James Cole, Alashama Mang, Sayaka Hitori a Rosalinda Myfair. Bylo to hodně trapné. Nejradši bych se v tu chvíli propadla do země. Naštěstí rychle vypadli, ale už stihli vidět, to co neměli.
Se Samem jsme po chvilce vyšli ven a kdo tam zrovna byl. Ti čtyři a ještě tam s nima byla Nancy Orwell. Šla jsem jako první a když je zaslechla, tak jsem zustala stat schovana za sochou. Tak nějak jsem tam zustala stát a doufala že odejdou. Bohužel neodešli, ale vešli do koupelny, takže mě tam našli stát. Naštědtí Sam použil zasírák, než vyšel ven, takže ho neviděla. Naneštěstí nestihl utect a Orwellka na něj narazila, takže jsem se tam všichni sešli. Sam se pak trochu s Orwelkou hádal. Dostali jsme všichni školní trest, teda kromě Rose, která utekla (pokud si dobře vzpomínám). Vždycky když si ted na tuhle situaci vzpomenu, tak je mi trapně a Ala má občas narážky na koupelny.
Později Sam přišel o prefektský odznak. Bylo to z části za tu koupelnu (Orwelka pochipitelně zjistila, co se tam předtim v té koupelně stalo) a z části za to, jak se Sam hádal s profesorama.
Asi tak o měsíc později jsme přišla o odznak já. Můžu si za to sama. Měla jsme takový blbý nápad, že bychom zašli do Prasinek. Doufala jsem, že se mi tam někde podaří koupit hřeben. Kromě toho jsem taky chtěla vypadnout z hradu. Sam znal takovou chodbu, která začínala pod jednookou čarodějnicí a končila ve sklepě Medovýho ráje. Společně se samem jsme prošli chodbou a dorazili do sklepa. Sam šel jako první pod zastírákem a přemístil se ven před ráj a odemknul mi (nebo to možná bylo trochu jinak, ale to už je jedno, prostě takhle nějak to udělal) Já jsme bohužel zastírák neuměla, takže jsem chvíli počkala a pak vyrazila.
U pultu stála prodavačka a byla otočená zády k východu. V tu chvíli když jsem ji viděla, jsem se měla otočit a vratit se, ale ne, já blbá jsem se musela pokusit kolem ní proběhnout. K mojí smůle mě ale chytila. Navíc mě předtím ani nenapadlo sundat si odznak, takže pochopila, že chodím do Bradavic. No jo, byla jsme blbá. Pokusila jsem se to nějak ukecat, ale odtáhla mě k Brumbálovi. Skončilo to tak, že jsem přišla o odznak a se Samem jsme byli podmínečně vyloučení.
Navíc asi o hodinu potom, co jsme odešli z ředitelny, tou chodbou zkusila projít Karina. Sice jsem jí řekla, že někde je nějaká chodba, která vede do Prasinek, ale neřekla jsem jí kde. Je to trochu divné, napřed se mě vyptávala, kde ta chodba je, a o chvíli později tou chodbou prošla. Možná venku před spolkou na někoho narazila a ten to věděl. No, nakonec získala to podmínečný vyloučení taky.
Bohužel Brumbál o našem vyloučení napsal také dopis našim rodičům. Samovi rodiče už byli dost naštvaní za to, že přišel o prefektství. Když byl Haloweenský ples, tak dostal od rodičů Huláka. Zrovna jsme byli v sále a ten Hulák byl slyšet po celém přízemí. Naštěstí tenkrát Brumbál napsal pouze rodičům Sama a ne mojí mamce. Ta by neposlala Huláka, ta by za mnou pak rovnou dorazila. A přesně to udělala, když dostala dopis o měm podmínečném vyloučení. Sešla jsem se s ní v Brumbálově pracovně. Pěkně jsme se tam pohádali. Nakonec to skončilo tak, že jsem se rozhodla, že už se domů nevrátím. Přesně to jsem pak i udělala. Když začali prazdniny, tak jsem nedorazila domů, ale zustala jsem na prazdniny u Sama.
Taky ještě když byl konec roku, poslední večer, tak jsem si trochu povídala s Alou v síni. Bylo už po večerce, ale jenom o pár minut. V síni se objevil nový profesor, který měl nastoupit v zaří. Jmenoval se Marco Castillaci a byl to nějaký italský famfrpálový hráč, nebo alespon něco takové říkala Ala. Každopádně Ala mě vydávala za prefektku. Byl tam pokud si dobře vzpomínám ještě nějaký profesor, ale nepamatuji si už jaký. Pamatuji si jen, že to byl někdo, kdo měl námitky proti tomu, abychom s Alou pili pálivku. Nakonec ten někdo odešel a já jsem s Marcem uzavřela dohodu. Když odvedu Karinu, která měla ten večer toulavou náladu, takže chodila po večerce, na kolej, tak od něj společně s Alou dostaneme ohniwou whiskey. Ten večer jsme se pak s ním společně s Alou opíjeli. Ala ho taky pozvala na opékání buřtů u ní doma, který mělo být druhý den.
To opékání buřtů bylo druhý den, ale já si z něj toho moc nepamatuji. Něco jsem zjistila od Say. Vzpomínam si že tam byl Marco, Ala, Say, Sam, James a já. Opékali jsme si buřty, chleba a pili ležák a potom jsme přešli na pálivku. James s Marcem pak odešli a zustali jsme jen Sam, Say, Ala a já. Vím že jsme se šli koupat a podle toho co jsem zjistila od Say, ona a Al měli plavky, ale já se Samem ne.
Jinak byl zbytek školního roku víceméně klidný, se Samem jsme si vybírali místa, kde jde zamknout vchod. O prázdninách mi přišlo moje hodnocení z NKÚ.
Astronomie – V
Lektvary – N
Kouzelné formule – P
Přeměňování – P
Obrana proti černé magii – P
Bylinkářství – V
Péče o kouzelné tvory – N
Starodávné runy – P
Jasnovidectví – M
Bohužel, P z formulí. přeměnování a obrany pro mě znamenalo, že v těch předmětech nemužu pokračovat v přípravě na OVCE. To znamená, že se nestanu lekouzelnicí. Ze začátku mě to mrzelo, pak jsem přemýšlela, jestli by nějak nešlo obejít to s mýma znamkama, ale nakonec jsem se s tím smířila. Třeba se mi to povede v příštím životě. Rozhodla jsem se tedy studovat alespon na lekarnici, na to stačí akorát lektvary a bylinkářství.
O prázdninách jsme společně se Samem oslavili v Paříži. Od Sama jsem dostala k výročí přívěsek se stříbrným šípem. Kromě toho jsme si pak jednou i udělali výlet do Řecka. Jinak se nic moc zvláštního nestalo. Možná až na to jak jsem se potkala se Samovými rodiči. Jeho mamka byla fajn. ale táta ten byl trochu nepříjemnější. Není se až tak čemu divit, když dorazil domů, tak jsem se Samem zrovna líbala u nich v kuchyni. Podle jeho mamky měl dorazit domu až později, takže jsme nečekali, že tam takhle vejde.
Potom jsme odjeli do Bradavic. Měla jsem v plánu se tento rok vyhnout problémům. Navíc se začínal hrát v Bradavicích famfrpál. V jeden den (myslím že v sobotu) byl sraz na hřišti. Šla jsem se tam podívat. Trošku jsem uvažovala o tom, že bych začala hrát famfrpál za Havraspár. Puvodně jsem o tom jen uvažovala, ale než jsem se nadála, tak se ze mě stala kapitánka. Sam se zase stal kapitánem Nebelvíru, Gina Zmijozelu a Ala Mrzimoru. Vážně to vypadalo dost nadějně. Sice jsme pořád měli to podmínečný vyloučení, ale začali jsme sekat dobrotu. Jenom s mamkou jsem pořád nemluvila. Už skoro jsme byly rozhádané. K Vánocům jsem dostala nějaké oblečení, plyšáka (s lístkem, na kterém bylo ať se mám ke komu tulit, když u sebe nebudu mít Sama) a nějaké další věci. Taky mi přišel od babičky opožděně dárek k sedmnáctinám. Dala mi nový Nimbus 1900 (děkuji babi).
Potom přišel silvestr. Na jezeře se chystali nějaké oslavy, tak jsme tam se Samem chtěli jít. V brašně jsem si nesla láhev ohnivé whiskey. Co by to bylo za Silvestra bez alkoholu? Cestou jsme potkali Alu, ta na oslavu nešla. Místo toho slavila Silvestra se svým novým Nimbusem 1900 (škoda že ho dostala, takhle se před ní nemůžu vytahovat) na hradbách. My jsme si se Samem zajeli lodí na ty oslavy. Naštěstí tam jako dozor byl pouze Marco Castillaci a ne Orwellka jako minulej rok. Čekala jsem, že Marcovi naše pálivka vadit nebude, když nám mi ji loni sám dával. Takže jsme se Samem trochu opili, ale nevypila jsme toho moc. Myslím, že Sam toho vypil víc. Trošku nám pak dělalo problémy jít rovně, ale možná jsem si z toho jen dělala srandu a trošku jsem to přeháněla. Nemyslím, že bych nějak moc vyváděla.
Zahlédla jsem tam Katherine Star (pokud si dobře vzpomínám, tak to byla ona) v mých starých červených plesových šatech, které jsem prodala na vánočních trzích. Po ohnostroji jsme šli se Samem nahoru a hráli jsme na schovku. Nakonec jsme se zašli vykoupat do koupelny prefektů. Předtím jsem si ale zašla na pokoj pro plavky. To koupání nám docela pomohlo vystřízlivět nebo alespoň mě ano. Po vykoupání mě šel Sam doprovodit ke spolce, ale před ní jsme narazili na Marca s Daisy. Sam si je asi spletl s bubákama a začal zdrhat. Ti dva ho honili a mě poslali do spolky. Asi tak potom, co mi to řekli jsem do spolky konečně zalezla. Na Sama Daisy použila kouzlo rosolových noh, aby jim nezdrhal. Nakonec ho nejspíš nějak dostali do spolky.
Všechno potom probíhalo v klidu, naše silvestrová eskapáda se nijak dál nerozebírala, alespoň ne mezi studenty. Zhruba o měsíc později asi týden před Valentýnem si mě a Sama zavolal Brumbál do ředitelny. Byli tam i naši ředitelé kolejí. Vůbec by mě nenapadlo, že by nás Marco prásknul Brumbálovi. Bohužel pro nás to udělal. Hodinu jsme to tam rozebírali a nakonec nás oba vyloučil. Zbytek večera jsme strávili tím, že jsme se loučili s ostatníma. Nějak jsem nemohla uvěřit tomu, že hrad vidím naposled. Strávila jsem tam necelých sedm let svého života. Proč musím opustit všechny místa, která pro mě byla domovem? Napřed jsem se pohádala s mamkou a nedorazila domů a teď ještě tohle. Vždycky jsem věděla, že hrad jednou opustím, ale nečekala jsem, že to bude takhle najednou. Všechno mi to v tu chvíli připadalo jako zlý sen, ze kterého se každou chvíli probudím ve své posteli v havraspárské společenské místnosti.
Další den loučení pokračovalo. Nakonec jsme odjeli vlakem do Londýna. Děravý kotel vypadá trochu divně, když není léto a nejsou tam ostatní. Naštěstí Samovi den předtím dorazil stan od rodičů. Byl takový prázdný a holý. Dala jsem si do něj věci, ale pořád byl prázdný. Celkově měl tři místnosti. Stan jsme si nejprve postavili za kotlem. Bylo pro nás překvapením, když jsme v Kotli narazili na Samovi rodiče. Byli naštvaní a hlavně Samovo táta. Nakonec jsme oba dva dopadli jako takový bezdomovci, protože Sama tak trochu také vyhodili z domu. Navštívili jsme Samovo tetu, jestli náhodou nemá nějaký starý nábytek. Stan jsme si postavili kousek od jejího domu na louce, kde jsme dělali zkoušky z přemisťování. Ze druhé místnosti jsme si udělali ložnici a pro začátek jsme si tam rozložili spacáky.
Přes všechny ty nesnáze jsem byla ráda, že jsem Samem. Jak by to dopadlo kdybych tenkrát nešla do Prasinek a nezamilovala se do něj? Možná bychom teď oba dva byli v Bradavicích a měli bychom před sebou úspěšnou kariéru, ale byli bychom šťastní, kdybychom nebyli spolu?