Vzhůru do Anglie

Také máte vybraná nějaká místa, kde byste chtěli jednou strávit dovolenou? Já jsem snila o tom, že se podívám celkem na pět míst: Egypt, Řecko, USA, Řím a Velká Británie. Nejpodivnější ale na tom je, že mému bratrovi se v posledních letech povedlo navštívit čtyři z vyjmenovaných míst. Pouze Velkou Británii nenavštívil a tak jsem mu jednoho dne předpověděla, že tam pojede příště. Jeho reakci mi asi budou někteří závidět, protože on na to zareagoval tak, že mi k Vánocům slíbil zájezd do Velké Británie spojený s návštěvami studií Harryho Pottera. Technicky jsem od něj dostala přímo na výběr, buď zájezd, nějaký komponent do počítače anebo prostě peníze. Vybrala jsem si zájezd.

Následujících pár měsíců mě pak čekal výběr zájezdu a zároveň i rozhodnutí, kdo pojede se mnou. Ono je fajn, když máte možnost někam vycestovat, ale komu by se chtělo cestovat samotnému? Problém byl v tom, že žádná z mých kamarádek nemohla jet především z důvodů finančních (nemám takové kamarádky, které by nosily po kapsách tisíce, aby si jen tak koupili nějaký zájezd). Nakonec jsem tam jela s mamkou, které brácha taktéž zaplatil zájezd.

 

Já vím, že je to už zhruba osm měsíců a článek je v tomhle tématu poněkud opožděný, ale lepší pozdě než-li později, ne?

Den první

Jak je vidět, tak jsme jeli trajektem.
Ráda bych vám řekla, jaký zájezd jsme si vybrali a s kým jsme to vlastně jeli, ale po těch osmi měsících si na to nejsem schopna vzpomenout. Ale můžu vám povědět, že výběr zájezdu byl složitý, jelikož se musel skloubit tak, aby měla mamka dovolenou. Nakonec jsem musela kvůli zájezdu oželet pár dnů skautského tábora, ze kterého jsem si udělala takový větší výlet mezi civilizaci.
Co k tomu dodat? Milénium je prostě napínavé!

Jeli jsme autobusem, což znamenalo strávit něco kolem šestnácti hodin v autobuse. Cesta autobusem byla poněkud nudná a únavná a já jsem si nechala knihu na táboře (tou dobou jsem měla rozečtené Milénium: Muži, kteří nenávidí ženy). Naštěstí jsme měli sebou tablet, trochu internetové připojení a knihu v pdf na www.ulozto.cz. Cesta byla dlouhá zhruba půl až tři čtvrtě knihy, protože jsem ji někde u pobřeží Francie stihla dočíst. Naštěstí je na internetu i druhý díl (Milénium II: Dívka, která kopla do vosího hnízda).

Pápá, Francie!
Vítej, Velká Británie!
Nemám ponětí, jak se jmenuje tenhle hrad, ale je jižním pobřeží Velké Británie, vypadá staře a já jsem ho zvládla na tu dálku takhle vyfotit.
A na závěr ještě jedna pro fotografa jedna póza s-těmi-brýlemi-jsem-prostě-drsná-a-nic-mě-nerozhodí.
Hned ze začátku se dostaneme k hlavnímu bodu programu – filmovým studiím Harryho Pottera. Takže se pohodlně usaďte a připravte se na pořádnou fotografií, protože jsem vyfotila snad úplně všechno.
Tady jsem si mamce stěžovala, že tam není pořádně vidět budova za mnou. Tak mě musela vyfotit znovu.

Na začátku jsme se dostali do jedné místnosti, kde nám byla na stěnách promítány krátká videa od producentů, kteří vykládali stručně něco o tom, jak je to úžasný příběh. Následně jsme byly nahnáni do další místnosti, kde už byly i sedačky. Pohodlně jsme se usadili a sledovali obrovské plátno před námi, kde pro změnu bylo krátké video s hlavními představiteli (Daniel Radcliffe, Emma Watson a Rupert Grint). Mluvili o tom, jak si natáčení užívali a že byli jako taková velká rodina. Pamatuji si i záběr, jak tam přinesli někomu narozeninový dort s hořícími svíčkami.
Nejzajímavější je ale konec toho videa. Oni totiž celou dobu stáli před dveřmi do Velké síně a jakmile domluvili, tak těmi dveřmi prošli a zavřeli za sebou. V tu chvíli jsem si pomyslela: „Teď by bylo hrozně hustý, kdybychom mohli do toho plátna vstoupit a projít těmi za nimi.“ K mému velkému překvapení se pak plátno vysunulo nahoru a ono tam ty dveře opravdu byly!
Bohužel mě to ale nějak rozhodila, protože následující fotky nejsou moc použitelné. Asi se mi moc třásly ruce, protože jsou rozmazané.
Snad jediná normální fotka z Velké síně, pokud nebudu počítat fotky s kostýmy.
Vybavuje si někdo, že by body byly ve filmech?
Chce si někdo zatančit?

 

 

Škoda, že jsme si žádnou z nich nemohli zkusit.
Nebelvírská chlapecká ložnice – překvapivě uklizená
Stále se mi nepodařilo přijít na to, odkud je tenhle kotel… Počkat, nebyl to ten kotel ze hřbitova?
Nebelvír vyhrál! Jde se slavit!
Zkoušela jsem různá hesla, ale nepustil mě. Asi nový ředitel změnil heslo.
Z obrázku to není poznat, ale ty vařečky míchaly kotlíky samy.

 

Přeci jen jsem se do té ředitelny dostala.
Je tu nějak překočičkováno… …a přerůžověno.

Tak raději přeskočíme k vraždě.
Teď si můžete zkusit malý kvíz. Zkuste uhodnout, kdo je majitelem kufru na fotce. Správně odpovědi najdete začerněné v popisku.
George Weasley
Lenka Láskorádová
Fred Weasley

 

Hermiona Grangerová
Colin Creevey
Chcete taky do Bradavic?
Nastupovat! Vlak za chvíli odjíždí!
Sakra, vlak nám ujel… Ale přece se nebudeme vracet zpátky do Zobí ulice, že ne?
Už to mám! Půjčíme si od Hagrida jeho motocykl!
Tyhle postavy byly pouze za sklem, proto nešly pořádně vyfotit. Ale vypadaly tak opravdově, až jsem čekala, že každou chvílí otevřou oči.
Stačila tahle potvůrka. Ležela tam dlouhou dobu bez pohnutí, ale občas se zvedla a způsobila menší infarkt tomu, kdo ji právě zkoumal.
Ale hipogryf pokyvující hlavou byl roztomilý.
Ale ten obrovský pavouk, pod kterým jsme museli projít, zase tak moc ne.

 

Na závěr celé prohlídky jsme se dostali k miniatuře bradavického hradu, který ale přesto byl pořád dost velký. Zároveň k tomu hrála hudba z Harryho Pottera a k tomu to osvětlení… Nevím, proč přesně, ale v tu chvíli jsem tam byla dojatá.

 

 

 

 

 

Tímto končíme první den v Londýně a návštěvu filmových studií.

Druhý den

Druhý den jsme měli na programu Dům voskových figurín madame Tussaud (doteď jsem nepřišla na to, kdo to je).

 

Potkala jsem Einsteina, pánové!

Dům voskových figurín popravdě ale není jen o voskových figurínách. V průběhu prohlídky domu se totiž dostaneme i do horrorové části. Tam kromě voskových figurín různých postav, je i jedna zombíková část. Je možnost ji přeskočit, ale my jsme se ji rozhodli projít. V podstatě to bylo několik tmavých chodeb, kde nebylo pořádně vidět, pouze občasné záblesky, šero, hluk, křik, jekot a všechny horrorové prvky. Jako bonus tam chodili zombíci, živí přestrojení lidé, kteří měli sklony na procházející lidi dorážet anebo na ně rovnou vybafnout z úkrytu. No, ještěže to trvalo jenom pár minut.

 

Co se dá dělat, když vám rodiče nechtějí koupit nějaký kousek do šatníku? Alespoň se v něm vyfotit na památku.

 

 

 

Vyfotit se na tomto místě je nadlidský výkon. Pokaždé vám tam někdo vleze. Tohle byl asi čtvrtý pokus.
Lepší místo je mostě.

 Na závěr našeho výletu nás čekal ještě výhled z londýnského oka (kde se nám s mamkou povedlo šikovně se dostat do popředí velmi dlouhé fronty).

 

 

 

 

 

Na závěr mohu říct, že moje nadšení z Anglie je ještě větší. Zbožňuju Velkou Británii a nemám ponětí proč. Je to asi celkově tím jejich britským stylem. Snad se tam ještě jednou znovu podívám. Ideálně na delší dobu s programem Erasmus.

 

 

 

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *