Jak ztratit prefektství a být vyloučena aneb chození se Samuelem Hummingem

Ani nevím jak se to všechno stalo. Všechno se to seběhlo během jednoho roku a půl.
Začalo to před rokem a půl. Byli zrovna prazdniny po tom velkym zmatku s rostlinou a červenokabatníkama. Všechno už se uklidnilo, všechno bylo v pořádku. Teda kromě toho, že Nomos Aquarin zapomněl, že učí v Bradavicích, ale to je vedlejší.
Vlastně to všechno začalo, když mi bylo čtrnáct a poprvé jsme šla do Prasinek (jednou jsme propadla). Sam zrovna mšl brigádu u Taškáře. Byl milej a vysvětlil mi, co tam všechno mají. Když jsem pak odtamtud odcházela, přemýšlela jsme o tom, jestli Sam s někým chodí. Neměla jsem ale tenkrát odvahu nějak s ním flirtovat nebo se ho snažit sbalit (byl tenkrát o ročník výš). Nakonec jsem pak chodila s Johnem, ale to se Samem začalo až potom, co jsme se s Johnem rozešli.
Byly letní prázdniny a já jsem se procházela po Příčné ulici. Procházela jsem zrovna kolem stánků, když jsem si všimla, že tam prodává Sam. Nikde nikdo nebyl, tak jsem si s ním začala povídat. Nepamatuji si, jak dlouho jsme se spolu bavili, ale potom jsme se přesunuli do Kotle. Nakonec jsem mu tak nějak naznačila, že se mi líbí a domluvili jsme si rande. A potom bylo další rande a pak další……No nakonec jsme spolu začali chodit.
To léto začali moje první rozepře s mamkou. Trošku ji vadilo, že chodim domu pozdě večer. Zbývalo mi pul roku do plnoletosti a ona se mi ještě snaží diktovat, v kolik mám chodit domů. Navíc jsme až tak pozdě nechodila. Každopadně tou dobou jsme se Samem měli fajn, akorát jsem mamce radši neřekla, že s ním chodím. Vždycky jsem jí řekla, že jsem s kamarádkou se Samanthou. Dělala jsem si taky ze Sama legraci, že bych mu o pujčila svuj starej ružovej svetr a nějakou sukni. Potom mi ale někdy přišla sova s prefektským odznakem a to mamku z části uklidnilo.
Jinak se muj vztah se Samem dobře vyvíjel. Jednou jsme i společně zašli k jezírku kousek od Godrikova dolu a tam jsme si povídali, líbali se… Dál už to popisovat nemusím. Prostě jsem přišla o panenství.
Nakonec jsme společně odjeli do Bradavic. Vypadalo to na dobrý rok. Měla jsem hodnýho a pěknýho přítele, stala se ze mě prefektka. Bohužel přede mnou bylo NKÚ.
Když jsem pak přijela do Bradavic, všechno bylo fajn, přesně jak jsem si to vysnila. Jednou se ale stala takov.á…….docela trapná situace. Občas jsme se se Samem sešli někde v nějaké místnosti na hradě. Když se stala ta trapná situace, tak jsme se zrovna sešli v koupelně prefektů. Líbali jsme se… no a přišlo tam par lidí v nevhodnou chvíli. Byli čtyři – James Cole, Alashama Mang, Sayaka Hitori a Rosalinda Myfair. Bylo to hodně trapné. Nejradši bych se v tu chvíli propadla do země. Naštěstí rychle vypadli, ale už stihli vidět, to co neměli.
Se Samem jsme po chvilce vyšli ven a kdo tam zrovna byl. Ti čtyři a ještě tam s nima byla Nancy Orwell. Šla jsem jako první a když je zaslechla, tak jsem zustala stat schovana za sochou. Tak nějak jsem tam zustala stát a doufala že odejdou. Bohužel neodešli, ale vešli do koupelny, takže mě tam našli stát. Naštědtí Sam použil zasírák, než vyšel ven, takže ho neviděla. Naneštěstí nestihl utect a Orwellka na něj narazila, takže jsem se tam všichni sešli. Sam se pak trochu s Orwelkou hádal. Dostali jsme všichni školní trest, teda kromě Rose, která utekla (pokud si dobře vzpomínám). Vždycky když si ted na tuhle situaci vzpomenu, tak je mi trapně a Ala má občas narážky na koupelny.
Později Sam přišel o prefektský odznak. Bylo to z části za tu koupelnu (Orwelka pochipitelně zjistila, co se tam předtim v té koupelně stalo) a z části za to, jak se Sam hádal s profesorama.
Asi tak o měsíc později jsme přišla o odznak já. Můžu si za to sama. Měla jsme takový blbý nápad, že bychom zašli do Prasinek. Doufala jsem, že se mi tam někde podaří koupit hřeben. Kromě toho jsem taky chtěla vypadnout z hradu. Sam znal takovou chodbu, která začínala pod jednookou čarodějnicí a končila ve sklepě Medovýho ráje. Společně se samem jsme prošli chodbou a dorazili do sklepa. Sam šel jako první pod zastírákem a přemístil se ven před ráj a odemknul mi (nebo to možná bylo trochu jinak, ale to už je jedno, prostě takhle nějak to udělal) Já jsme bohužel zastírák neuměla, takže jsem chvíli počkala a pak vyrazila.
U pultu stála prodavačka a byla otočená zády k východu. V tu chvíli když jsem ji viděla, jsem se měla otočit a vratit se, ale ne, já blbá jsem se musela pokusit kolem ní proběhnout. K mojí smůle mě ale chytila. Navíc mě předtím ani nenapadlo sundat si odznak, takže pochopila, že chodím do Bradavic. No jo, byla jsme blbá. Pokusila jsem se to nějak ukecat, ale odtáhla mě k Brumbálovi. Skončilo to tak, že jsem přišla o odznak a se Samem jsme byli podmínečně vyloučení.
Navíc asi o hodinu potom, co jsme odešli z ředitelny, tou chodbou zkusila projít Karina. Sice jsem jí řekla, že někde je nějaká chodba, která vede do Prasinek, ale neřekla jsem jí kde. Je to trochu divné, napřed se mě vyptávala, kde ta chodba je, a o chvíli později tou chodbou prošla. Možná venku před spolkou na někoho narazila a ten to věděl. No, nakonec získala to podmínečný vyloučení taky.
Bohužel Brumbál o našem vyloučení napsal také dopis našim rodičům. Samovi rodiče už byli dost naštvaní za to, že přišel o prefektství. Když byl Haloweenský ples, tak dostal od rodičů Huláka. Zrovna jsme byli v sále a ten Hulák byl slyšet po celém přízemí. Naštěstí tenkrát Brumbál napsal pouze rodičům Sama a ne mojí mamce. Ta by neposlala Huláka, ta by za mnou pak rovnou dorazila. A přesně to udělala, když dostala dopis o měm podmínečném vyloučení. Sešla jsem se s ní v Brumbálově pracovně. Pěkně jsme se tam pohádali. Nakonec to skončilo tak, že jsem se rozhodla, že už se domů nevrátím. Přesně to jsem pak i udělala. Když začali prazdniny, tak jsem nedorazila domů, ale zustala jsem na prazdniny u Sama.
Taky ještě když byl konec roku, poslední večer, tak jsem si trochu povídala s Alou v síni. Bylo už po večerce, ale jenom o pár minut. V síni se objevil nový profesor, který měl nastoupit v zaří. Jmenoval se Marco Castillaci a byl to nějaký italský famfrpálový hráč, nebo alespon něco takové říkala Ala. Každopádně Ala mě vydávala za prefektku. Byl tam pokud si dobře vzpomínám ještě nějaký profesor, ale nepamatuji si už jaký. Pamatuji si jen, že to byl někdo, kdo měl námitky proti tomu, abychom s Alou pili pálivku. Nakonec ten někdo odešel a já jsem s Marcem uzavřela dohodu. Když odvedu Karinu, která měla ten večer toulavou náladu, takže chodila po večerce, na kolej, tak od něj společně s Alou dostaneme ohniwou whiskey. Ten večer jsme se pak s ním společně s Alou opíjeli. Ala ho taky pozvala na opékání buřtů u ní doma, který mělo být druhý den.
To opékání buřtů bylo druhý den, ale já si z něj toho moc nepamatuji. Něco jsem zjistila od Say. Vzpomínam si že tam byl Marco, Ala, Say, Sam, James a já. Opékali jsme si buřty, chleba a pili ležák a potom jsme přešli na pálivku. James s Marcem pak odešli a zustali jsme jen Sam, Say, Ala a já. Vím že jsme se šli koupat a podle toho co jsem zjistila od Say, ona a Al měli plavky, ale já se Samem ne.
Jinak byl zbytek školního roku víceméně klidný, se Samem jsme si vybírali místa, kde jde zamknout vchod. O prázdninách mi přišlo moje hodnocení z NKÚ.
Astronomie – V
Lektvary – N
Kouzelné formule – P
Přeměňování – P
Obrana proti černé magii – P
Bylinkářství – V
Péče o kouzelné tvory – N
Starodávné runy – P
Jasnovidectví – M
Bohužel, P z formulí. přeměnování a obrany pro mě znamenalo, že v těch předmětech nemužu pokračovat v přípravě na OVCE. To znamená, že se nestanu lekouzelnicí. Ze začátku mě to mrzelo, pak jsem přemýšlela, jestli by nějak nešlo obejít to s mýma znamkama, ale nakonec jsem se s tím smířila. Třeba se mi to povede v příštím životě. Rozhodla jsem se tedy studovat alespon na lekarnici, na to stačí akorát lektvary a bylinkářství.
O prázdninách jsme společně se Samem oslavili v Paříži. Od Sama jsem dostala k výročí přívěsek se stříbrným šípem. Kromě toho jsme si pak jednou i udělali výlet do Řecka. Jinak se nic moc zvláštního nestalo. Možná až na to jak jsem se potkala se Samovými rodiči. Jeho mamka byla fajn. ale táta ten byl trochu nepříjemnější. Není se až tak čemu divit, když dorazil domů, tak jsem se Samem zrovna líbala u nich v kuchyni. Podle jeho mamky měl dorazit domu až později, takže jsme nečekali, že tam takhle vejde.
Potom jsme odjeli do Bradavic. Měla jsem v plánu se tento rok vyhnout problémům. Navíc se začínal hrát v Bradavicích famfrpál. V jeden den (myslím že v sobotu) byl sraz na hřišti. Šla jsem se tam podívat. Trošku jsem uvažovala o tom, že bych začala hrát famfrpál za Havraspár. Puvodně jsem o tom jen uvažovala, ale než jsem se nadála, tak se ze mě stala kapitánka. Sam se zase stal kapitánem Nebelvíru, Gina Zmijozelu a Ala Mrzimoru. Vážně to vypadalo dost nadějně. Sice jsme pořád měli to podmínečný vyloučení, ale začali jsme sekat dobrotu. Jenom s mamkou jsem pořád nemluvila. Už skoro jsme byly rozhádané. K Vánocům jsem dostala nějaké oblečení, plyšáka (s lístkem, na kterém bylo ať se mám ke komu tulit, když u sebe nebudu mít Sama) a nějaké další věci. Taky mi přišel od babičky opožděně dárek k sedmnáctinám. Dala mi nový Nimbus 1900 (děkuji babi).
Potom přišel silvestr. Na jezeře se chystali nějaké oslavy, tak jsme tam se Samem chtěli jít. V brašně jsem si nesla láhev ohnivé whiskey. Co by to bylo za Silvestra bez alkoholu? Cestou jsme potkali Alu, ta na oslavu nešla. Místo toho slavila Silvestra se svým novým Nimbusem 1900 (škoda že ho dostala, takhle se před ní nemůžu vytahovat) na hradbách. My jsme si se Samem zajeli lodí na ty oslavy. Naštěstí tam jako dozor byl pouze Marco Castillaci a ne Orwellka jako minulej rok. Čekala jsem, že Marcovi naše pálivka vadit nebude, když nám mi ji loni sám dával. Takže jsme se Samem trochu opili, ale nevypila jsme toho moc. Myslím, že Sam toho vypil víc. Trošku nám pak dělalo problémy jít rovně, ale možná jsem si z toho jen dělala srandu a trošku jsem to přeháněla. Nemyslím, že bych nějak moc vyváděla.
Zahlédla jsem tam Katherine Star (pokud si dobře vzpomínám, tak to byla ona) v mých starých červených plesových šatech, které jsem prodala na vánočních trzích. Po ohnostroji jsme šli se Samem nahoru a hráli jsme na schovku. Nakonec jsme se zašli vykoupat do koupelny prefektů. Předtím jsem si ale zašla na pokoj pro plavky. To koupání nám docela pomohlo vystřízlivět nebo alespoň mě ano. Po vykoupání mě šel Sam doprovodit ke spolce, ale před ní jsme narazili na Marca s Daisy. Sam si je asi spletl s bubákama a začal zdrhat. Ti dva ho honili a mě poslali do spolky. Asi tak potom, co mi to řekli jsem do spolky konečně zalezla. Na Sama Daisy použila kouzlo rosolových noh, aby jim nezdrhal. Nakonec ho nejspíš nějak dostali do spolky.
Všechno potom probíhalo v klidu, naše silvestrová eskapáda se nijak dál nerozebírala, alespoň ne mezi studenty. Zhruba o měsíc později asi týden před Valentýnem si mě a Sama zavolal Brumbál do ředitelny. Byli tam i naši ředitelé kolejí. Vůbec by mě nenapadlo, že by nás Marco prásknul Brumbálovi. Bohužel pro nás to udělal. Hodinu jsme to tam rozebírali a nakonec nás oba vyloučil. Zbytek večera jsme strávili tím, že jsme se loučili s ostatníma. Nějak jsem nemohla uvěřit tomu, že hrad vidím naposled. Strávila jsem tam necelých sedm let svého života. Proč musím opustit všechny místa, která pro mě byla domovem? Napřed jsem se pohádala s mamkou a nedorazila domů a teď ještě tohle. Vždycky jsem věděla, že hrad jednou opustím, ale nečekala jsem, že to bude takhle najednou. Všechno mi to v tu chvíli připadalo jako zlý sen, ze kterého se každou chvíli probudím ve své posteli v havraspárské společenské místnosti.
Další den loučení pokračovalo. Nakonec jsme odjeli vlakem do Londýna. Děravý kotel vypadá trochu divně, když není léto a nejsou tam ostatní. Naštěstí Samovi den předtím dorazil stan od rodičů. Byl takový prázdný a holý. Dala jsem si do něj věci, ale pořád byl prázdný. Celkově měl tři místnosti. Stan jsme si nejprve postavili za kotlem. Bylo pro nás překvapením, když jsme v Kotli narazili na Samovi rodiče. Byli naštvaní a hlavně Samovo táta. Nakonec jsme oba dva dopadli jako takový bezdomovci, protože Sama tak trochu také vyhodili z domu. Navštívili jsme Samovo tetu, jestli náhodou nemá nějaký starý nábytek. Stan jsme si postavili kousek od jejího domu na louce, kde jsme dělali zkoušky z přemisťování. Ze druhé místnosti jsme si udělali ložnici a pro začátek jsme si tam rozložili spacáky.
Přes všechny ty nesnáze jsem byla ráda, že jsem Samem. Jak by to dopadlo kdybych tenkrát nešla do Prasinek a nezamilovala se do něj? Možná bychom teď oba dva byli v Bradavicích a měli bychom před sebou úspěšnou kariéru, ale byli bychom šťastní, kdybychom nebyli spolu?

Moje první návštěva Prasinek

Den po Vánocích na Boží hod byla náplánovana návštěva Prasinek. Protože jsem druhák opakovala, tak jsem se tam minulý rok nedostala. Prasinky pro mě byli motivací abych dokončila druhák. Vzpomínam si, že jsem měla hrozný nervy z těch zkoušek a oni je nakonec zrušili. Nebyla jsme is jistá jestli mam za to radovat nebo být naštvaná, že jsme se kvůli nim nervovala zbytečně.

Tohle měla být moje první návštěva Prasinek. Hrozně jsme se na ně těšila, ale přesto jsme na ně málem zapomněla. Ráno když jsme se vzbudila, tak jsem si vzpomněla nejprve na dárky. U postele mi ležela jeden dárek, stejně jako u ostatních. Vrhla jsme se na něj jako první a rzobalila ho. Byl to dárek od koleje a byli tam šperky. škoda jen, že tyhle náušnice, náramek a prsten jsme už měla. Řetízek se mi ale hodně líbila od té dboy ho nosím.


Nakoukla jsem pak do truhly a našla tma jenom jeden dárek, který byl do rodičů. Letos jsem dostala dárků míň než loni. Loni jsem dostala od Anet, Henryho a rodičů. Od rodičů jsme tentokrát dostala plesové šaty. Tenhle dárek se hodí, protože zítra má být ples a moje plesovky z minulýho roku už jsou okoukané. Tyhle měli moc pěknou světle modrou barvu.

Celou tu dobu, co jsme tam rozbalovala dárky, jsme kecala s Katie. Od koleje dostala plesové šaty. Škoda byla, že včera si jedny takové koupila. Byli úplně stejné až na barvu. Nabídla jsme jí, že by je mohla prodat moji sestřence. Nebyla jsme is jistá jestli si plesovky koupila. Rozhodně seo ničem takovém nezmiňovala.

Během toho kecání s Katie, se ozvaly rozhlasem informace o návštěvě Prasinek. Rychle jsem se oblékla a vyrazila do Velké síně. Přestože jsme vstávala brzo, tak to rozebírání dárku s Katie mě zdrželo a já prošvihla snídani. To byla škoda protože jsme měla docela hlad. Ve velké síni nás, co jedeme do Prasinek, moc nebylo. ANi jsme si nevšimla, že je tam Brumbál. Po chvilce se Brumla ozval a vyvedl nás k bráně do Prasinek. Nejdřív pustil ty, co mají v Prasinkách brigádu, a až po chvilce pustil i nás.

Do Prasinek jsem běžela, ale ne celou cestu, nechtěla jsem vypadat jako nějaká natěšená studentka. Nejprve jsem si celé Prasinky prošla. Neměla jsme v plánu se hned vrhnout an prní obchod a utratit tam všechny peníze. Když jsem dorazila na konec Prasinek, tak jsem tam objevila obchod s oblečením. Na název si nevzpomínám. Jakmile jsme ho spatřila, tak jsme vešla dovnitř. Nejdřív jsem tam jen tak stála dívala se na figuríny. Přemýšlela jsem co si koupím. Nakonecj sme se rzohodla pro červenou koženou sukni a koženou bundu. Potom když jsem už stála ve frontě jsem tam uviděla černé bezprstové rukavice. Ty jsem prostě musela mít. Takže jsem si nakoupila. Původně jsem měla šest galeonů, když jsme vešla do Prasinek. Ted po nákupu oblečení jsme měla už jen tři galeony a nějaké drobné.

Po cestě zpátky, jsem se stavila v soví poště. Byla jsme zvědavá co tmaher všechno nabízejí. Napadlo mě, jestli se tam nedá půjčit sova, abych poslala dopis rodičům. Někdy na začátku roku jsem dávala dopis do schránky, aby poslali dopis rodičům. Nevím, jestli jim dopis došel, ale zatím jsem nedostala odpověd. Když jsem tam vešla s úmyslem poslat dopis, tak místo aby odtamtud odletěla sova s dopisem pro rodiče, já odtamtud odešla se svou vlastní sovou. Už dlouho si přeji mít sovu, ale nikdy mi nezbyli peníze, abyhc si ji koupila. Když jsem vcházela do sovince, tak jsem měla pouhé tři galeony, ale sovy v příčné stojí čtyři galeony a ktomu galeon na klec. Naštěstí ale tady v Prasinkách měli sovičku, která stojí pouhé tři galeony. Potřebovala jsme k tomu i klec a ta většinou stála galeon, ale pro sovičku byla menší takže i levnější.Celkově mi zbylo asi tak deset srpců. V tu chvíli jsem asi měla zamířit do Bradavic do tepla, když mi došli peníze, ale já jsme se zastavila ještě u Táškáře. Zrovna tam prodával Samuel Humming, který chodí do 5.ročníku. Je asi tak o rok starší než já. Byl docela milej. Měl tam brigádu, tak mi ukázal všechny věci co prodával. Nakonec jsme si od něj koupila jeden vodní balonek. Když jsem potom odcházela z Prasinek, tak mě napadlo, jestlipak Sam s někým chodí nebo je volnej?

Rostlina vs. Bradavice

Milý deníčku!
Mám hrozný strach. Bradavice jsou v ohrožení a nemůžeme ven.
Začnu ale od začátku. Asi před rokem se nalezlo jedno záhadné semínko. Předpokládám, že to bylo to, se kterým přišel nějaký profesor na semináč bylinkářství minulý rok. Profesoři se hádali o tom, co to je za rostlinu. Později ji začali ve třetím patře pěstovat. Psalo se o tom i v Denním věštci.
Před pár týdny, když jsem čekala před učebnou OPČM, rozhlasem oznámili, že na pozemcích jsou divoká zvířata a že je zákaz chodit na pozemky. Byla jsme zvědavá tak jsem se šla alespoň podívat na ně ze střechy. To bylo den po plese a v době kdy jsem začala chodit s Johnem Colwenem.
O pár dní později, myslím že byl zrovna čtvrtek nebo středa, jsem se ráno vzbudila později. Nejprve jsem šla normálně na hodinu (pozdě protože sem zaspala) ani mě nepřekvapilo, že nedorazil profesor. Našla jsem Johna a šla s ním na oběd. Tam se objevil Aquarin a řekl nám, že Brumbál se vydal se zoology a několika dalšími lidmi do lesa. Měli jsme počkat v síni až se vrátí. Nakonecse vrátili ale pak vypukla panika. Doprostřed síně se přenesl Brumbál se dvěma bystrozory a mrtvolami. Jak jsme sep ozději dozvěděla byli to zologové a pracovník ministerstva. Bystrozor obvinil Brumbála z jejich smrti a chtěl ho zatknout. Já si v tu chvíli myslela, že to je nějaké nedorozumění. Brumbál pak zmizel. Všechny studenty poslali na pokoj a dali nám zákaz vycházení.Na chodbách pak hlídali bystrozorové.
Další den vypukla ta patálie s kytkou. Byla jsem zrovna na pokoji a moc jsem o tom nevěděla. Dozvěděla jsme se o tom až další den, kdy se kytka rozlezla po schodech v několika patrech. V jednom patře, tom třetím to bylo obzvlášt nebezpečné. Naonec jsem se vrátila na pokoj a zase byl zákaz vycházení.
Další den se kytka začalo rozšiřovat do sklepení. Mrzimorští a zmijozelští si začali balit a měli se přesunout do vyšších pater. U nás v Havraspáru jsme debatovali o tom, kam je přesunou. Já jsem myslela, že je dají do učeben. Někdo jiný si zase myslel, že je šoupnou k nám do spolek. Radši bych u nás ve spolce teda mrzimorský než zmijozelský. Ukázalo se, že jsem neměla pravdu. Mrzimorští i zmijozelští se přesunuli k nám do spolky. Dostali několik volných pokojů. Na koleji začalo být plno, ale to jsme ještě nevěděli, že se k nám další dne připojí Nebelvír.
U Nebelvíru jsem našla alespon jednu pozitivní stránku. Znamená to, že Samuel Humming je teď se mnou ve stejné spolce. Zajímalo by mě jestli s někým chodí..I když je to stejně jedno, když mám Johna. Kdybych si měla mezi nimi vybrat, nevím koho bych si vybrala.
Ve spolce se také objevilo několik výtisků Denního věštce. Psalo se tam hlavně o událostech v Bradavicích, květině, Brumbálovu úniku a mizejících lidech v Prasinkách. Znamená to, že rodiče o tom už vědí. Do té dobyj sme jim o tom nepsala, doufám že na mě zato nejsou naštvaný. Měla jsem strach poslat Huberta ven, když tma je kdo ví co.Rodiče už mezitím určitě umírají strachy. Napadlo mě, jestli se mi nepokusí poslat sovu.
Už zemřel také první žák. Několik bystrozorů je také zraněno. Jednoho odvezli k Mungovi a tam zemřel. Jeden zase ležel mrtvý v koupelně. Alespoň tak to povídali. Šla jsem s Karinou na záchod a když jsme vycházeli, odběhla pro něco do koupelny. Zajímalo by mě, jestli o té mrtvole věděla a záchod použila jen jako záminku. Mužeme totiž chodit je n po dvojicích. Ve chvíli kdy odešla do koupelny, z klučičí umývarny někdo vyšel, nepamatuji si už kdo, ale věděl o té mrtvole a vydal se hned za Karinou. Běžela jsem za nima ale dovnitř jsem nešla. Do téhle koupelny už v životě nevlezu. Naštěstí jsem tu mrtvolu nezahlídla.
Ještě se vratím k tomu žákovi. Měl by to být nějaký prvák ze Zmijozelu, jistý Burneby Nevím-jak-dál. Našli ho o patro níž, jak z jeho těla vyrůstá rostlina. Tou dobou jsem se začala bát. Mám strach, že příští na řadě budu já. Co když pujdu s někým na záchod a než se naděju už budu někde ležet mrtvá. Co by potom dělali moji rodiče? Co by dělal John? A co moje kočka Kim a sovička Hubert? Kdo by se o ně postaral, když ne já? Vzpomněl by si pak na mě někdy Sam?
Přeji si, aby se Brumbál vrátil. Nemyslím si, že to těm zoologům provedl on. Určitě to je nějaké nedorozumění. Jestli se Brumbál nevrátí tak ta rostlina určitě vyhraje. Přála bych si, být doma v bezpečí u rodičů. Chtěla bych vidět svoje mladší sestřičky, jak se zlobí a dělají si naschvály. Chci se nad nimi vytahovat s kouzly, které umím a oni ne. Chci se jim posmívat, že šli do Krásnohůlek a ne do Bradavic.
Bože, ať už prosím tahle noční můra skončí!

Vánoční přichází čas

„Konečně jsou tu Vánoce“ pomyslela jsem si, když jsem se ráno probudila. Letos jsem zase zůstala na Vánoce v Bradavicích. První a druhý rok v Bradavicích jsem odjela na Vánoce domů, ale minulý rok jsem tu zůstala a letos jsem se rozhodla zase. Vánoce se mi v Bradavicích líbí, každou chvílí se něco děje, takže se nenudím.
Potom, co jsme vstala, jsem odešla na snídani. Bohužel jsem zjistila, že nás Mrzimor ve školním poháre předstihl o tři body. CO nejdříve je doženem a pak je srazíme na dno, protože není možné, že by moje kolej nevyhrála. Už pár dnů sněží, takže máme naštěší bílé Vánoce. Rozhodla jsem se, že se projdu po hradě se svojí kočkou. Nejprve jsme zamířila na pozemky, pokochat se pohledem na zasněženou krajinu. Když jsem byla kousek od Bylinkářství, rozhlasem jsem se dozvěděla, že ve třetím patře jsou trhy.
Zaslechla jsem, že byli už před několika dny a já je prošvihla. Vůbec jsme nepočítala s tím, že by byli znova. Dárky ještě nakoupené nemám, ale o víkendu máme jet do Prasinek, takže jsem se je rozhodla nakoupit tam. Bohužel už by to bylo po době, kdy se dávali dráky, ale to až tak nevadí. Kdyžj sem ale zaslechla tuhle zprávu, rozhodla jsme se dárky nakoupit hned a vydala jsem se tedy do třetího patra.
Trhy jsem našla hravě a původně jsem se jen koukala, co kde mají a pak se nějakou dobu rozhodovala, co koupit. Přemýšlela jsem, co komu dám. Původně jsem měla v plánu dát sestřence Karin bílou šálu, Anet červený pirátský šátek, Ale žlutý pirátský šátek, Say černý pirátský šátek a svému bývalemu klukovi Henrymu, do kterého jsem zamilovaná a který je právě v tuto chvíli oficiálně můj nejlepší kamarád, kašpárskou čepici a knihu Dračí cnetrum – výběr. Jednou se mi v létě totiž zmínil, že ho fascinují draci.
Problém ale nastalv tom, že nikde neměli pirátské šátky. Knihu jsme sice sehnala a jednu kašpárskou čepici taky, ale ten zbytek neměli. Naštěstí otevřeli jeden velký stánek z Příčné ulice, kde měli všechno, co jsme chtěla. Všechny věci, které jsem původně měla v plánu koupit, jsem koupila a ještě k tomu jsem koupila pro Kain jendu bílou kašpárskou čepici a pro Anet červený svetr. Doufám, Anet nenenávidí červenou, protože ji moc nenosí a já si myslím, že by jí slušela.
Potom jsem balila dárky a po cestě k truhle, kam se dárky dávají, jsem se znova stavila ve třetím patře a nechala is obarvit jedny legíny na bílo. Vlastně to nejsou až tak moje legíny, protože jsem je s Veronque Hochet vyměnila za její. Tenkrát se to stalo v Kotli někdy v létě. Ona měla fialové legíny a já bílé. Navrhla, že bysme si je prohodili a já souhlasila pod podmínkou, že až budu chtít vyměníme si je zpátky. Ona s mou podmínkou souhla a výměna proběhla, ale když sem po ní nedávno požadovala své legíny zpátky, ona mi řekla ne a než jsem stihla zareagovat odešla. Od té doby se mi s ní nepodařilo o tom promluvit.Nebo jsem se spíš bála s ní o tom promluvit, protože jsme si nebyla jistá. jestli jsem tenkrát tu podmínku řekla nahlas nebo jen ve svých myšlenkách. Napadlo mě, že by mi s tím mohla Ala pomoci, protože jsem si všimla, že ji nesnáší. Doteď jsem si říkala, že až se mi naskytne příležitost, tak si ty legíny obarvím a teď se naskytla. V jednom stánku obarvovali oblečení.
Potom, co jsem si nechala obarvit legíny a dala dárky do truhly, jsme zamířila na nádvoří, kde se měla kona koulovačka. Už nějakou dobu běžela a já bych se připojila dířv, kdybych nemusela stát tu forntu u stánku. Koulovačka byla už v plném proudu. zajímavé je, že jakmile jsem tam přišla, vzpomněla jsem si na kouzlo, které vyčeruje sněhovou kouli. Na tohle kouzlo se už několik dnů snažím marně přijít a jakmile tma přijde, hned si vzpomenu. No dobře, trošku kecam. Ono bylo snadný si vzpomenout, když to kouzlo tam nějakej prvák říkal nahlas a já ho slyšela.
Takže jsme pak házela koule po všech kolem i po profesorech. Po jednom profesorovi, nějak si už nevzpomínám, kdo to byl, hodila Natalia Dark. Radši se otočila a tvářila se nevinně, ale profesor se jí stejně ptal jestli náhodou neviděla, kdo to hodil. V tu chvíli jsme obešla profesora, aby ke mně stál zády a hodila po něm kouli. Potom jsem honem přeběhla na druhou stranu a smála se přitom. Pak už jsem jen házela po všech okolo, dokud se tam neobjevil Protiva a neřpitáhnul tam sněhuláky, kteří házeli koule po každym kolem. Nevim jak to ti něhuláci stíhali, protože házeli asi tak tři sněhové koule za vteřinu. Radši sem odtamtud odešla a zdrhla před sněhulákama.
Ve Velké síni jsem narazila na Veronique Hochet. Ptala se mě jestli nevím, kde je kluziště. Náhodou jsme to věděla. Kluziště je na rybníky, který je kouske od skleníků. Je to vedle jednoho východu na střechu, což je moje nejoblíbenější zkratka na pozemky. Takže proto jsem to věděla. Zavedla jsem ji tam a chvíli jsme tam s ní bruslila. Spadla jsem jenom jendou, což je rekord. Potom dostala Hochetka nápad, že zkusíme bruslit na velkém jezeře. Vydali jsme se tam a došli až na molo. Tam jsme zjistili, že nemáme jak slézt na led a seskočit na něj, aby pak pode mnou prasknul, se mi moc nechtělo. Takže jsme se vydala nazpátek do hradu a už byl večer, takže jsem si šla lehnout. Byla jsme zvědavá co dostanu další den za dárky.

Hodně zvláštní sen

1.11.1985

Včera se mi stalo něco moc zvláštního. Objevila jsem se v jednom prapodivném světě. Blyaj sme zmatená stejně jako ostatní. Byli tma nějaký divný bytosti, krev, pentagram, oheň, kosti. Všechno to bylo dost děsivý. Navíc jsem vůbec netušila jestli je to sen nebo skutečnost. Kdyby to byla skutečnost tak sem vůbec netušila, jak jsem se tam dostala.


Byl tam profesor, který nám řekl ať se jdeme schovat do domu před monstry a my ho poslechli

V tom domě byli peníze, k naší smůle ale nešli sebrat. Nejspíš byli přilepeny nějakým kouzlem.Prozkoumávali jsme dům a pár prváku se chytlo do pavučiny. Snažila jsem se jednoho z nich vymotat pomocí nožíku na lektvary. Naštěstí jsem ho měla zrovna u sebe

Objevil se tam nějaký chlápek, kterýho jsem nepoznávala. Dostal prváky z pavučiny a poslal nás nahoru do patra do jedné místnosti.

Celou tu dobu se všude rozléhali dva hlasy. Nevím co to bylo a naštěstí jsem ani neviděla ty, kterým ty hlasy patří.

Většina z nás se shromáždila v místnosti jak nám ten chlápek řekl. čekali jsme až dorazí profesor nebo tak něco. Během té chvíle čekání jsme si uvědomila, že se neumím vůbec bránit. Jediné kouzlo, které zvládám je odzbojovací a to my na ty potvory moc nepomůže. Zrovna včera jsme se učili kouzlo na zeď ale ještě jsme si ho pořádně neprocvičila. Potom mi ještě docela jdou kouzla na přeměňování ale nevim jestli mi obarvování vlasů pomůže.

Nakonec dorazil nějaký Chuck Norris. Kdysi jsem chodila na mudlovskou základku, kde jsem o něm něco slyšela, takže je mudla. Na mudlu se choval nějak divně a navíc nikdo nechápal kde se tam vzal. Pak se tam objevil profesor a s Chuckem Norrisem se hádali. Přišlo mi, že se chovají jak malí. Všude kolem nějaký demoni a všelijaký potvory a oni se hádaj.

Potom, co Chuck Norris odešel, nás profesor poslal sbírat bylinky. Nikde jsem žádný neviděla, až na jmelí, které mi pak muselo vypadnout z kapsy. Přitom sbírání jsem narazila na spousty potor, který si mě naštěstí nevšimla. Taky jsem narazila na sestřenku. Řekla jsme jí, ať se drží poblíž mě. Je prvačka, neumí žádná kouzla, neumí se bránit ( já taky ne ale sem aspon starší) a patří do rodiny, tak sem ji chtěla ohlídat.

Pak jsme se vydali s profesorem do nějaké místnosti. On tam dělal lektvar a my zatím na něj jenom koukali. Byla tam docela nuda, tak jsem se vydala ven. Po chvilce jsme narazila na Alu a nabídla jí, že ji zavedu k tomu lektvaru do bezpečí. Po cestě jsme narazili ještě na Say a ty se vydali za náma. Pak nás zarazila Anet, která objevila jídlo. Měla jsme docela hlad tak jsem se do toho pustila. Pak Anet napadlo, že by to mohlo být otrávené. No doufám, že nebylo, protože už jsem ho snědla. Mezitím Ala a Say někam odešli, takže jsem jim tu místnost s lektvarem neukázala. Byla to docela škoda, protože jsme stáli vedle toho.

Dorazila jsem k profesorovi a lektvaru sama. Kotlík, ve kterém předtím ten lektvar dělal, byl rozpadlý. Později jsem se dozvěděla, že jim lektvar vybouchnul a že to byla past. Když jsme ta přišla, zrovna profesor odcházel s jednou skupinou. Něvím kam šli ale zbyla tma ještě jedna skupina s tím neznámým chlapem ze začátku. Přidala jsme se k této zbylé skupině a zjistila, že se chystají prozkoumat okolí. Nejprve jsme zamířili k jednomu domu, kde bylii jenom nějaké krámy. Dorazili jsme pak na křižovatku s velkou dírou uprostřed. Vedle té díry ležel v bezvědomí jedn prvák John Darwin. Jedna páťačka Joane tma s ním měla zůstat a my pokračovat dál v prozkoumávání. Jenže v tu chvíli se tam objevil drak.

Všichni jsme se běželi schovat do domu poblíž, jenže vzápětí nás tam oheň obklíčil.

Mezitím v tom ohni jedna dívka Amelie uhořela.

Pak už si nic nepamatuji.

První školní týden

Tento týden jsem nějak moc nechodila na hodiny. V pondělí ráno jsem se snažila dostat kufr do pokoje. Byl dost těžký. Možná bych to i měla rychlejší kdybych to odnesla po kouskách. Všimla jsem si, že nejtěžší bylo oblečení. Kvůli tomu jsme prošvihla snídani, kde se rozdávali rozbrhy hodin. Čekala jsem, že jako každý rok budou v síni truhličky s rozvrhama, ale spletla jsem se. Letos už byli zvoleni prefekti a ti to rozdávali na snídani. Jenže právě na ní jsem nebyla. Měli jsme mít dvouhodinovku lektvarů a po zbytek dne jsme měli mít volno. Zajímalo by mě jestli máme na lektvary Snapea.


Další den jsem už na snídani byla, ale rozvrhy se už nerozdávali. Chvíli jsem tak čekala, jestli se neobjeví Daniel Black, což je náš prefekt. Bohužel se tam neobjevil a ani nikdo z našeho ročníku. Vydala jsem se tedy do tréninkové místnosti. Zkoušela jsem si různá kouzla. Zjistila jsem, žemi přestalo jít everte stati, ale všechna ostatní kouzla mi stále jdou. Potom někdo říkal přes rozhla, že třetáci mají právě bylinkářtví. Jenže jsem z toho kouzlení byla dost vyčerpaná, že jsem tam ani nešla. Raději jsem si na chvíli odpočinula. Stále jsem neměla rozvrh, takže jsme nevěděla, co máme další hodinu. Naštěstí jsem narazila na Alu, která je se mnou v ročníku. Řekla mi, že lektvary v úterý odpadly a dala mi opsat rozvrh.Napíšu si ho sem, protože ten papír na kterém ho mám nejspíš brzo ztratím.

Pondělí
POKT
Formule
Formule
Úterý
Lektvary
Lektvary
Středa
Bylinkářství
Bylinkářství
Tarot
Mudlové Draci
Čtvrtek
OPČM
OPČM
Jasnovidectví
Runy Runy
Pátek
Přeměňování
Přeměňování
POKT
Astrologie Astrologie

Když jsem potkala Alu, tak to bylo ve chvíli, kdy mělo být bylinkářství. Mám takový pocit, že tam asi nedorazil vůbec nikdo. Potom jsme přemýšlely, kde by asi taak mohl být tarot, ale nikdo nic rozhlasem nehlásil, takže jsme to nezjistili. Zašla jsem pak do cvičáku a zase si zkoušela kouzla. Tentokrát jsem zkoušela kouzla na barvení vlasů a přestože tam byli figuríny, trošku jsem si zablba a vyzkoušela si kouzla na sobě.

Potom měli být mudlové, ale ty sem nevěděla, kde jsou. Až pak na drakologii hlásili, že je v učebně dějin. Nebyla jsem si jistá, jestli je jenom pro třetáky, čtvrtáky nebo páťáky, takže jsem tam radši nešla. Bála jsem se trapasu a Alu draci nezajímají, takže tam odmítala jít. Taky jsem potkala předtim sestřenku Katrin, ale je v prváku, takže tam se mnou jít nemohla.

Další den jsem poránu trochu zaspala, takže jsme prošvihla snídani a začátek opčm. Taky jsem netušila. kde máme mít opčm, takže jsem tam nedorazila. Šla jsem si raději na pokoj zdřímnout, protože jsem byla trochu unavená. Když jsem se probudila, mířila jsem zrovna do síně. Nevím, proč jsem tam šla, ale po cestě jsem potkala Anet. Ptala se mě jestli nevím, kde je ta věž. Vůbec jsme netušila o čem mluví, ale po chvilce jsme pochopila, že hledá jasnovidectví, která má být ve věži u síně. Nejspíš to hlásili, zatímco jsem spala a přeslechla jsem to.

Kde je jasnovidectví jsme hned zjistili, protože bylo další hlášení, že věž je vedle místnosti na valentýnský ples a já hned pochopila co tím myslí. Dorazili jsme tam tedy s Anet a zabrali si stolek ve druhé řadě. Byli jsme spojený se čtvrtáky, takže tam s námi byla i Gina bohužel. Je to kráva. Po chvilce dorazila i Ala, Say, Natalie a nevím, kdo ještě. Ala se Say si sedli hned pod nás. Nejprve Trelawneyová něco povídala a pak nám rozdala křišťálové koule. Všichni jsme se v nich snažili něco vidět. Já tam viděla jen mlhu, ale Ala tam viděla smrtonoše, nebo to aspoň tvrdila. Profesorka se zhrozila a řekla nám, že to je znamení smrti. Potom se Gina s Alou hádali. Trošku jsem se k nim přidala, když jsem řekla, jestli by Ala, až bude umírat, jak viděla toho smrtonoše, nemohla vzít sebou i Ginu. Mám ale pocit, že moji poznamku nikdo neslyšel, protože tam byl docela zmatek. Naštěstí zazvonila a většina odešla. Anet se pak ještě ptala učitelky na něci, co viděla v kouli. Nevím už, co jí říkala, ale mě napadlo zeptat se jí, co znamená pár věcí, které jsem viděla před pár dny ve své vlastní křišťálové kouli. Vzpomínala jsem si, žej sme viděla nějakou kočku, jak na mě kouká a nějaký strom. Učitelka mi řkela že ta kočka znamená varování a ten strom dosažení cílů.

O víkendu se nestalo nic moc významného, jenom otevřeli knihovnu, tak jsem se tam stavila, půjčila si knížky, zaregistrovala se a další den jsem to tam řišla znova omrknout.

Příčná ulice

Ráno jsem se probrala na hřbitově. Nebyla jsme vůbec překvapená, protože jsem tam usnula. Včera jsme se sestřenkou dohodli, že tam přespíme. Ráno, dkyž jsem se probrala, jsem hend utíkala k letaxu. Za běhu jsme si sundala plášť, čepici a bundu, které jsem si vzala na noc, aby mi nebyla zima. Sestřenka běžela hnedka za mnou, ale je o třiroky mladší a pomalejší. Když jsme doběhla k letaxu, rychle jsme do něj naházela dřevo a zapálilo oheň. Pak jsem se letaxem dostala do kotle.
V kotli byla před dveřmi do příčné docela fronta, jako každý rok. Nejprve jsme si sedla na židli, chvíi tam seděla a bavila se s Karin. Po chvíli jsme se také zařadila do fronty a začala is připadat, ajak mezi zvířaty. Předbíhali, stoupali na sebe, křičeli atd… No prostě zmatek. Ani si nevšimli, že přišel někdo, kdo by mohl odemknout, kdyby ovšem uhnuli. Naštěstí pár lidí uhnuo a příčná byla odemčena. Neváhala jsme a vyrazila dopředu. Snažila jsem se mezi nimi prodrat a šlo to těžko.
Nakonec jsme se do té příčné přece jen dostala. Běžela jsem přímo do banky a podařilo se mi dostat docela brzo. Krátce jsme se podívala na tabuli, jestli tma není něco nového, ale nebylo, takže jsem se zařadila do fronty. Měla jsem štěstí a byla jsem čtvrtá na řadě. Přede mnou byli dva prváci, kteří si nepřečetli tabuli. Psalo se tam, že musí vyplnit formulář a enchat si přidělit číslo. Já si naštěstí číslo pamatovala zminula, takže jsem žádný formulář nevyplňovala. Musela jsme tedy napřed počkat, než ti prváci pochopí, co mají udělat.
Přešla jsem ke druhému skřetovi, kde už čekal jeden druhák, jméno si nepamatuji. Museli jsme čekat na další dva lidi, než budeme moci jít si vybrat peníze. Když pak dorazila Luna, skřet se nad námi slitoval a nečekal na čtvrtého. Sešli jsme dolů do sklepa a překvapilo mě, když jsem tam uviděla lamu. Nechápala jsme proč tam je, ale dál jsem se tím nezabývala. Po chvilce jsme dorazili k mému trezoru, ale divné bylo, že uvnitř nebyli žádné peníze. Tohle semi nestalo poprvé, takže jsem to oznámila skřetovi. Ten pak něco dělal s truhlou a já tma pak ty peníze už měla. Mylsím že jsme tam měla něco kolem dvanácti galeonů. Pak už jsme jen zamířili nahoru a já vyšla ven z banky.
Podle seznamu jsme potřebovala nový kotlík, dvě knihy a nějaké sešity. Papírnictví bylo zavřené a v knihkupectví ty knihy neměli. K čemu vůbec je to knihkupectví? Stejně je to jedno, protože knihy nepoužívám. Zamířila jsem do obchodu pro kotlík a pak jsem si koupila v Kouzelnických potřebách křišťálovou kouli. Potom jsem jenom ukázala Karin obchody a vyčkávala v nich než si nakoupí věci. Koupila jsem si také láhev máslového ležáku.
Další den jsem zjistila, že papírnictví je opět zavřené. Zamířila jsem tedy k Malkiinové a okoukla nové zboží. Bylo docela pěkné i když jedny plavky pro kluky vypadaly směšně. Fronta byla docela veliká a mě se jí nechtělo stát. Naštěstí tma měla ceduli, že komu se nechce stát frontu má hodit objednávku do pokladny. Bohužel jsem neměla žádný papír a vyčkávala jsem dokud nebudou mít otevřeno.
Dočkala jsem se další den, kdy konečně otevřeli. Fronta tam byla docela blbě postavená, takže když jsem si do ní stoupla, blokovala jsem přístup ke dveřím. Na chvíli jsme se zamyslela a najendu na mě někdo začal řvát, ať uhnu. Rychle jsem uhnula a než jsem se stačila rozkouakt, už byl/a pryč. Bohužel si nepamatuji, kdo to byl. Ráda bych mu řekla, že je slušné říct nejprve zdovolením a ne hned řvát uhni.
V papírnictví byla docela divná prodavačka, která byla asi v transu, protože vubec neodpovídala. Několik lidí tak ztratilo trpělivost a já se alespoň dostala dopředu. Vyl tam ale jedne cvok, co si na mě stoupnul. Nevzpomínám si jak se jmenoval, ale možná byhc ho poznala. Nejdřív na měchvíli stál a potom si stoupnul na kluka, který byl ve frontě přede mnou. Ten se mezitim snažil vyřídit nákup a když pak odešel, ten cvok se mě pokusil předběhnout. Jakoby nic postoupil dopředu a začal říkat, co chce. Já jsem si to nenechala líbit a odstrčila ho. V právu jsem byla já, protože jsem tam stála déle a prodavačka to uznala. Předtím, než jsme byla na řadě, za mnou přišla sestřenka jestli bych jí nenakoupila sešity. 5ekla jsme, jí že jo a nakoupila jsem nám oboum.
Poté jsme konečně zamířila k Malkinové. Ještě jsme nebyla plně rozhodnutá, co všechno chci a tak jsem si stoupla do frontu a pslaa objednávku. Zajímavé na tom je to, že jsme pak tu objednávku ani nepodala, protože jsme se dostala na řadu. Koupila jsme si jedny krátké červené šaty, pirátský bílý šátek, modrou blůzu a černé sandály. Pak jsem si šla lehnout a se sestřenkou jsme se dohodla, že může spát na zemi.

Odjezd do Bradavic

Můj letošní odjezd do Bradavic byl stejný jako každý rok. Nejdřív jsem si v pokoji sbalila věci. Pak jsem zjistila, že ho neuzvednu. Asi jsem si nakoupilav příčný moc věcí. Táhla jsem ho teda po zem do kotle. V kotli byla tabule, kde byl napsán rozvrh dne. Nejdřív byla snídaně a co bylo dál nevím. Chtěla jsme si trochu nahnat náskok a táhla jsme kufr na nádraží. Zatím tam byli pokaždá na nástupišti truhly na kufry.
Asi tak v půlce cestu jsem potkala Yenefer. Nejdřív jsme trochu keali a já čerpala síly k táhnutí kufru. Pak jsem si vzpomněla, že jsem nechala Karin v pokoji a ona neumí odemknout. Dohodla jsem se s Yenefer, že mi ohlídá kufr a já ji skočím odemknout. Nejdřív jsem měla obavy, jeslti můžu Yenefer věřit. I kdyby tne kufr chtěla ukrást, tka s ním moc daleko nedoběhne. Odemkla jsem teda co nejrychleji Karin. Když jsme pak ešla dolů do kotle, všimla jsem si truhly na kufry a já blbá jsem ten svůj měla na půl cesty na nádraží. Naštěstí mi Yenefer pomohla donést kufr do kotle. Karin mezitím hledala svoji kočku.Kufr jsem dala do truhly a odešla na nádraží.
Když jsem vycházela z kotle, všimla jsme si,že Yenefer táhne svůj kufr. Nejspíš jsem ji měla pomoct, ale já pospíchala na nádraží. Ted cítím pocit viny. Doufám, že si mě nevšimla. Když jsem dorazila na nádraží, bylo tma ještě docela prázdno. Pár starších studentů vedlo prváky na nádraží. Vyráželi sice dříve než já, ale mě se je podařilo předběhnout a byl jsem tam před nimi. Zařadila jsme se do fronty u dveří a jakmile otevřeli, nahrnula jsme se dovnitř.
Zabrala jsem první volné kupé, na které jsem narazila. O chvíli později si ke mně přisedla Karin a já pak usnula. KDyž jsem se probrala, zjistila jsem, že naproti mě sedí Anet. Ani jsem nepostřela, kdy si přisedla. Nejspíš ona i Karin spali, ale pak se probrai, chvíli jsme se bavili a já pak šla na chodbu. Narazila jsem tam na Maxe, se kterým Karin údajně chodí. Ještě jsem je ale neviděla nějak se držet za ruce a líbat se, tka jsem si nebyla jistá jestli si Karin nevymýšlí. Zeptala jsem se Maxe a ten mi potvrdil, že něco jako chození mezi nimi je. Je to ale poněkud divné chození.
Potom jsem se vrátila od kupé, s holkama jsme udělali menší vodní bitvu, nebo aspon já jsem je polévala vodou. Karin měla uprostřed kupé vytažený odemčený kufr, tak jsem ji vysvětlila, at si ho raději schová. Potm se stala menší porucha, ale nakonec to strojvůdce spravil. Také o kousek dál v jendom kupé řvala Luna, že jí někdo vzal harfu. Potom chodila po kupéch a ptala se jeslti u sebe namjí harfu. Kdybych jí tu harfu čmajzla (nečmajzla jsme ji), tak bych jí neřekla, že mám u sebe harfu, takže to chození bylo zbytečný. Navíc jsme tou dobou dojeli na místo, takže to moc nešlo.
U vystupování z vlaku byli menší problémy, ale nakonec se to vyřešilo. Prváky si pak rozdělili na třetiny a poslali je postupně po loďkách. My ostatní jsme se letyxem přesunuli do hradu a zamířili do síně. Zařazování bylo dlouhý a já byla ke konci tak unavená, že hned po jídle jsem si šla lehnout a ani jsem nepočkala na kufry.