Jak vytvořit pudink tety Petunie

Pamatujete si, jak Harry Dobby upustil ten obrovský dort, kterému se z Merlinvíjakého důvodu říká pudink, jedné ženské na hlavu? Tak přesně tenhle dort jsem se pokusila taky upust upéct na vánoční pegasí párty.

Pro celý dort mě inspirovalo video od jedné britské youtuberky. Problém bylo, že jsem nemohla péct podle ní. Ona pekla podle magické kuchařky, kterou jednak nemám, a hlavně jsem vůbec nechápala ingredience. Whipped cream, double cream… ech? Tak jsem se na to vykašlala a vymyslela si vlastní recept.

Puding – co to vlastně je?

Pustila jsem se do pátrání, z čeho se to vlastně má skládat. Už ten název pudink je matoucí, protože to vypadá jako dort, ne jako pudink. Britové totiž pojmem pudink označují prakticky jakýkoliv dezert. V tomhle konkrétním případě se jednalo o tzv. windtorte.

Objevila jsem i přitom jednu zajímavost – v knize a filmu vypadá jinak. Většinou se představíme ten nakrášlený vícepatrový z filmu. Jeho knižní verze je jednodušší, víc připomíná pudink.

Nahoře na lednici stál pudink na dnešní večer, obrovská hora šlehačky a cukrových fialek.

Bylo by rozhodně snazší vytvořit knižní pudink. Jenže ten by nikdo nepoznal. Filmový je větší výzva. Je vícepatrový, takže ideální pro začátečníky, když jsem ještě nikdy žádný dort nepekla, že jo?

Výsledná doba přípravy aneb kolik to zabere času? Pokud při tom děláte i těstovinový salát, chlebíčky a těsto na palačinky, tak celý den. A rozhodně by mi dobu přípavu trochu zkrátilo, kdybych v průběhu nezjišťovala, že mám málo prášku do pečiva, másla, krémového sýru a nemusela si někoho posílat do obchodu.

Krémy/polevy na ozdobu

Pokud všechno pečete a připravujete v jeden den, je ideální začít krémem. Zatímco budete péct korpus, připravovat si krémy, tak může v chladu tuhnout.

Jelikož jsem měla v pomaturitních prázdninách cupcakovou fázi, (než jsem odešla na kolej, kde nebyla trouba), vyzkoušela jsem už tenkrát několik druhů krémů a teď jsem vzala jen svůj starý ozkoušený.

Přísady na jeden krém: 1 balení philadelphie (fakt je potřeba tenhle krémový sýr, tuhne nejlíp), 100 gramů změklého másla, 100 gramů cukru (čím víc, tím tužší pak krém bude) + gelové barvivo

Máslo necháme dopředu dost dlouho změknout, aby se s ním dobře pracovalo. Pak už jen všechno smícháme a vyšleháme.

Na celý pudink jsou potřeba tři krémy – bíly, fialový a zelený. Všechno jsem to měla ve stejném poměru, ale úplně mi to nevycházelo. Pro snadnější zdobení bych potřebovala víc bílého krému, za to mi fialový a zelený zbyl. Proto ze dvou krému odeberte 1/5 a přidejte je ke třetímu. Pak můžete barvit, přičemž fialové barvivo pravděpodobně nenajdete a budete muset míchat, modrou, červenou a růžovou.

Piškotový korpus – koupit či nekoupit?

Je to v podstatě vícepatrový dort. A základem takové dortu je piškotový korpus. Ten se dá buď koupit anebo vytvořit. U koupeného je ale trochu problém, že jsou potřeba alespoň dva a ten druhý by měl být menšího průměru. U pečeného je zase háček, že potřebujete dvě kulaté formy, jednu menší a jednu větší. Já jsem je naštěstí měla (protože jsem to plánovala už měsíce dopředu a koupila jsem si ten menší v Lidlu). Pak už jen stačí jeden obyčejný recept na piškotový korpus.

Přísady na jeden korpus: 5 vajec, 1 kypřící prášek, 10 lžic polohrubé mouky, 10 lžic horké vody, 10 lžic cukru

Vejce rozklepneme a oddělíme žloutky od bílků. Žloutky ušleháme, což nezapomeňte udělat, fakt je to podstatný! U spodního, většího korpusu jsem to neudělala, a byl míň nadýchaný a spláclejší, než ten horní.

Poté přidáme cukr, horkou vodu a zase vyšleháme. Pak do toho zapracujeme postupně mouku, kypřící prášek a ušlehaný sníh z bílků. Těsto nalijeme do vymamazané formy a pečeme, dokud to není úplně zlaté. Že je to hotové, se ujistěte tak, že dovnitř píchnete špejlí, a podle ní poznáte, jestli je vnitřek suchý.

Nechte oba korpusy vychladnout. Pokud chcete, můžete udělat i třetí úzký korpus, ale mě se můj zdál dostatečně vysoký, tak jsem ho nevytvářela. Jakmile korpus vychladne, můžete ho začít podélně rozřezávat. Kolikrát záleží na tom, kolik krémů tam chcete přidat. Já jsem rozřízla spodní velký korpus na dva kusy a horní na tři.

Krémy na náplň

Dovnitř se dá dát jakýkoliv krém. Ačkoliv v klasickém windtorte by se asi používat marmeláda, jenže já ji v dortech moc nemusím. Proto jsem raději vytvářela pudinkové krémy. Vždyť to celé má být přece pudink, ne?

VANILKOVO-OŘÍŠKOVÝ KRÉM

Přísady: 2 vanilkové pudinky, 500 ml mléka, půl másla, jedna lžíce cukru, 2 hrsti vlašských ořechů

Potřebujeme hustější krém, než bývá klasický pudink, proto je potřeba víc pudinku. Klasicky ho uvařte s cukrem a nechte vychladnout. Občas ho ale promíchejte, ať úplně neztuhne. Pak do něj přidejte změklé máslo, dohladka umíchte a přidejte nahrubo nasekané ořechy.

Použila jsem ho na nejspodnější vrstvu a ještě mi ho dost zbylo. Jenže na ostatní vrstvy už jsem měla naplánované jiné krémy.

BANÁNOVÝ KRÉM + KAKAOVO-BÁNANOVÝ KRÉM

Přísady: 2 banánové pudinky, 500 ml mléka, půl másla, jedna lžíce cukru, kakao, banán

Postup je úplně stejný jako u vanilkového krému, jen se na konci nepřidáváme žádné ořechy. Tak vznikne banánový krém a tím potřete další vrstvu.

A jelikož ho po natření jedné vrstvy ještě zbylo dost na další vrstvu, rozhodla jsem se ho trochu upravit. Přimíchala jsem do něj kakao, dokud se krásně celý neobarvil a neměla jsem kakaoko-banánový krém. Ten jsem použila na třetí vrstvu a rozprostřela jsem po něm i na kolečka nakrájený banán.

SMETANOVÝ KRÉM

Přísady: zakysaná smetana, vanilkový cukr

Stačí smíchat dohromady a je to. Použila jsem ho na nejvrchnější vrstvu.

Zdobení

„Nejzábavnější“ a hlavně  nejdůležitější část. Protože když bych to tady pokazila, bylo by to k ničemu, nikdo by pudink nepoznal a byl by to jenom obyčejný vícepatrový dort.

Používala jsem na to zdobící sadu, kterou jsem si taky kvůli tomu koupila. Ono s obyčejným pytlíkem bez žádného nástavce to jde taky, jenom je to horší a upatlanější.

A dost důležitou součástí pudinku jsou i kandované třešně, které se mi nepodařilo sehnat. (Až o pár měsíců později jsem objevila kandované višně v italském týdnu v Lidlu.) Přemýšlela jsem, čím je nahradit. Obarvit nějaké ořechy načerveno? Přebarvit zdobící kuličky? Nakonec jsem si vystačila jenom s obyčejným červeným gelovým barvivem.

Výsledek nebyl úplně perfektní, ale lidé to poznávali a chutnal jim. Ve dvacetipěti lidech se snědl rychle. A jestli bude příští vánoční párty zase u nás, už mám vymyšleno, co na ní vytvořím.

Jak vytvářejí spisovatelé jména svých postav?

Accio, Imperius, Lumos… Jak tahle kouzla z knih Harryho Pottera vlastně vznikla?

„Accedo“ je latinsky přivolání, z toho vzniklo přivolávací kouzlo Accio. Imperium zase znamená absolutní kontrolou, proto je formule Imperio pro kouzlo ovládající něčí chování perfektní. Svítící Lumos je zase odvozené z latinského výrazu pro světlo „lumen“. Kouzla prostě budou odvozené od latinských výrazů.

Zdroj

Ale původy některých jmen jsou zajímavější. Vlkodlak Remus Lupin má obě jména spojena s vlkem. Lupin připomíná latisnký výraz pro vlka „lupus“, zatímco Remus se jmenoval také jeden ze zakladatelů Říma, který byl odkojen vlčicí.

Vede to k otázce, jak moc byla J. K. Rowlingová prozíravá, když ta jména vymýšlela? Co třeba myslela tím, když pojmenovala Zlatonku v angličtině „snitch“, což zároveň znamená i „práskač“? Možná to má v sobě skrytou symboliku, že chytači jsou jako hledači (což je i jejich doslovný překlad) a musí vypátrat ve svých řadách práskače, než napáchá nějaké škody. Malý zlatý míček s křídly pak už nepůsobí tak neškodně a nevinně.

Ale je otázkou, jestli si tyhle významy jenom spěšně nedovymýšlíme my čtenáři a nesnažíme se zbytečně hledat hlubší význam tam, kde není. I když v případě Remuse Lupina se jedná o velmi očividnou náhodu, kde je záměr jeho jména očividný. Na druhou stranu Krum, který je v knihách považován za nejlepšího chytače na světě, se jmenuje Viktor, což znamená vítězství a někteří čtenáři to považují za záměrný symbol. Ironií přitom je, že ačkoliv je nejlepší, v knize svému vítězství nepřinesl. Takže v jeho případě se možná může jednat jen o náhodu se jménem a nic to znamenat nemá.

Když spisovatel vymýšlí jméno nějaké postavě, je pěkné, když se zamyslí nad jeho významem a neplácne tam první, které ho napadne. Christopher Paolini, autor Odkazu dračích jezdců, jednou prohlásil, že jeho Eragon se původně jmenoval Kevin. Následně předělal anglický výraz pro draka „dragon“ na Eragona, což zní mnohem lépe. Kniha Kevin by asi neměla takový úspěch.

V jeho případě je pojmenování po drakovi velmi očividné. Jiní autoři se snaží původy jmen více zamaskovat. Jejich záměrem ale bude stejně spíš, aby jméno dobře znělo a pamatovalo se, než aby mělo správný význam. To bude spíše příjemný bonus.

Vezmu si za příklad knihu Vampýrské akademie. Dvě hlavní postavy se jmenují Lissa a Rose. Lissa je zkráceninou pro Vasilisu, což znamená „královská“ a navíc má ruský původ. To k ní perfektně sedí, protože je princezna a navíc, ačkoliv žijí v Montaně, jejich vampýrská kultura má ruské kořeny. Na druhou stranu Rose znamená květina, což k ní moc nesedí. Ona je bojovnice, cvičí na to, aby se stala Lissinou strážkyní, tak by to chtělo nějaké významem bojovné jméno. Podle mě autorka nejspíš hledala něco takového, ale nenašla nic pěkného, a tak skončila u Rose, protože prostě pěkně zní.

Tohle bude konečný hlavní záměr všech autorů. Pojmenovat svého hrdinu pěkným jménem, které se dobře pamatuje a je originální. Rowlingová takhle přišla s Hermioniným jménem, které vzala v Shakespearově Zimní pohádce. Řekla k tomu, že chtěla neobvyklé jméno, které má jen málo dívek. S tím, že by mělo nějak vyjadřovat „chytrá a odvážná dívka“ nebo „milovnice knih“, což je Hermionin přesný popis, to nemá nic společného. Můžeme v tom hledat hlubší význam, jakože je to ženská odvozenina od řeckého boha Hermese anebo že se tak jmenovala spartská princezna, dcera Heleny Trojské a krále Menelaa. To ale nic nemění na tom, že šlo jenom o to, aby měla znělé a originální jméno.

Jaký je tvůj NaNoWriMo horoskop?

Co říká tvé astrologické znamení o tvém psaní? Co ti pomůže a co tě podrazí na cestě za dokončením novely? Dali jsme dohromady zábavnou tabulku, která předurčí, jak ti to v listopadu půjde, spolu s několika pisatelskými úkoly!

Beran (21. březen – 19. duben)

Nebojácný a odhodlaný, ponoříš se do každé ambiciózní výzvy – včetně NaNoWriMa. Někdy plánuješ, ale preferuješ vrhnout se na tenhle měsíc nevyzbrojen/a ničím jiným než svým perem. Budeš v pokušení se vykašlat na psaní, ale nezapomeň: první pokus je vždycky chaos. Jen se zhluboka nadechni a nech průchod tomu neohroženému Beranu. Máš na to.

Úkol: Něco exploduje (doslova nebo v metafoře) v tvojí další scéně

Býk (20. dubna – 20. května)

Užíváš si drobnosti v životě. V perfektním světě, napíšeš novelu zatímco poleháváš na gauči, usrkáváš cappuccino a uďobáváš kousky čokolády. Sakra, možná bude ten text jenom diktovat. Ale taky se nebojíš odstrčit své otroky a propsat se skrz díru v ději. Co ostatní vidí jako tvrdohlavost, ty tomu říkáš vytrvalost – tak jako to, je to 50 000 slov. Jenom nezapomeň myslet i na sebe, když to začne jít ztuha.

Úkol: Nacpi něco velkého do něčeho malého v další scéně

Blíženec (21. května – 20. června)

Jsi tak zaneprázdněný/á tenhle měsíc, že by ses nejradši naklonoval/a, abys dosáhl svého počtu slov. Ale na druou stranu máš plný každý měsíc – není tvoje chyba, že se zabýváš tolika věcma. Tvoje novela vládne Merkurem, božským poslem, a tak létáš z jednoho nápadu do dalšího, vždycky míříš k dalšímu pointu zápletky nebo zvratu. Udrž to v jedné novele a miř přímo k 30. listopadu

Úkol: Blíženci jsou známý jako upovídaní, proto v další scéně nech svoji postavu pronést nepřerušený monolog. Nenech nikoho ji přerušit!

Rak (21. června – 22. července)

Jsi intuitivní a starostlivý/á. Všímáš si pocitů a atmosféry, kterých si ostatní nevšímají, a je pro tebe důležité vytvořit bezpečné a útulné místo pro žití a psaní (polštář pro novelové doupě, ne?). Stejně jako ty, tvoje postavy potřebují chvilku času a hodně pozornosti, než se otevřou, ale drž se toho! Budou překvapení jejich ukrytou hloubkou duše.

Úkol: Rak je vodní znamení, reprezentováno krabem. Ve svojí další scéně se plně ponoř do postavu (bonusové body pokud udržíš jejich oči otevřené).

Lev (23. červenec – 22. srpen)

Koukni, bylo NaNoWriMo stvořeno pro tebe anebo sis ho stvořil/a pro sebe? Je to ideální příležitost neomezovat svoje blaho na výsluní, zatímco využíváš svoji tajnou superschopnost: loajální zásadovost. Popožeň svoje důvtipně vyprávění příběhů zatímco čelíš prázdné stránce. Buď ale opatrný/á: bude neuvěřitelně lehké zanedbat psaní (a tvoji kreativitu) kvůli nějaké akci. Tenhle měsíc dopřej pozornost svým postavám. Přátelé tě mají rádi a počkají.

Úkol: Nech hlavní postavu zářit. Ukaž její minulost, dej ji hrdinský moment anebo ať je prostě jen vtipná v nějakém dialogu.

Panna (23. srpna – 22. září)

Hodláš přistoupit k NaNoWriMu stejně jako přistupuješ ke všemu ostatnímu: logicky, s praktickými rozhodnutími a rozvrhem, kde je všechno naplánováno. Ale tenhle přístup, který ti pomáhá uspět, tě zároveň drží zpátky: nezapomeň, že tohle je jen první pokus a je pravděpodobné, že nebude perfektní. Nauč se přijmout chyby ve svém psaní a nech si prostor pro improvizaci, tak zvládneš napsat 50 000 slov.

Úkol: Zahoď obezřetnost a na jednu kapitolu vezmi svého hrdinu na totálně nenaplánovaný (a nečekaný) vedlejší quest.

Váhy (23. září – 22. října)

Jsi skvělý/á v dělání víc věcí současně: kreativní projekty, sociální akce, vztahy, práce, škola… a list pokračuje. Zatímco máš věci naprosto pod kontrolou a je skvělé začít něco nového, balancování mezi tolika věcmi může vést k nerozhodovosti a vyhoření, když na obzoru září nový projekt. Nenech se rozptýlit, Váho. Pokračuj ve svém pisatelském cíli – stojí to za to, slibujeme.

Úkol: Napiš scénu se skutečným žonglováním (s čím divnějšími věcmi, tím lépe).

Štír (23. října – 21. listopadu)

Můžeš hrát, že jsi v pohodě, když se tě lidé ptají na tvojí novelu, ale hluboko v sobě chceš, aby ostatní milovali tvůj příběh stejně jako ty. Tvoje psaní je vášnivé a ryzí., ale jeho sdílení tě občas nutí cítit se příliš zranitelně. Neboj se požádat o pomoc tenhle měsíc. Tohle je tvůj rok k dosažení 50 000 slov – a možná konečně dostaneš na papír ten nápad, co v hlavě nosíš posledních pět let.

Úkol: Tichá voda břehy mele: Nech postavu, která je normálně velmi strnulá nebo klidná, ztratil kontrolu nad svými emoci.

Střelec (22. listopadu – 21. prosince)

Ničím se nenech svázat, tvoje NaNoWriMo je plné překvapení a zvratů, o kterých jsi ani ty netušil/a, dokud jsi je nenapsala. Dopřej si tu vášeň a nech svoji novelu vydat se na cestu, jakou jsi vždycky chtěl/a. Buď opatrný/á, rozptylující nápady míří za tebou. Úspěch je v hledání rovnováze mezi tím, co je možné a visení na věcech, které hluboce miluješ.

Úkol: Udělej svou vedlejší postavu na jednu kapitolu protagonistou. Jak vypadá tahle strana příběhu?

Kozoroh (22. prosince – 19. ledna)

Nikdy jsi se nesetkal/a s výzvou, která by se ti nelíbila. Víš lépe než ostatní, že tvrdá práce je to, co dělá úspěch tak sladkým, a jsi připraven/a zvládnout každý den. Užívej si tu denní dřinu se stanovenými pisatelskými úspěchy. Jen se ujisti, že budeš sdílet svoje úspěchy na internetu s přáteli kvůli povzbuzení a připomenutí toho, že i když se svým počtem slov trochu předbíháš a necítíš to příjemné chvění, psaní je především o zábavě.

Úkol: Tvoje postava si vezme troch zasloužené dovolené. Kam půjde? A co na ní bude čekat, až se vrátí?

Vodnář (20. ledna – 18. února)

Ruce nahoru, pokud jsi NaNo rebel Vodnářský pisálek má sklony být nekonvenční, neobvyklý a nekomfortní. Jsi taky tvrdohlavý, když na to přijde, takže listopadem prorazíš čirou urputností. Nezapomeň si udělat čas tenhle měsíc, ať si užiješ ducha společného psaní v komunitě a nechat se tím namotivovat dosáhnout cíle.

Úkol: Zvrat postavy způsobí nevhodný moment.

Ryby (19. února – 20. března)

Jsi zvyklý/á ponořit se do své představivosti a objevovat nespoutaný svět své kreativity! Znáš postavy stejně dobře, jako sám/sama sebe: jejich výhry jsou tvoje výhry, jejich boje jsou tvoje boje. Nezapomeň se nenechat potopit svou novelou, aby nezapomněla se postarat i sám/sama o sebe. Pokud budeš držet realistických cílů, dosáhneš 50 000 slov velmi snadno.

Úkol: Napiš scénu, kde si není postava jistá, jestli je vzhůru nebo sní.

Původní zdroj článku v angličtině

O Perníčkách aneb Perníková chaloupka trochu jinak

Mám rád svoji rodinu. Sice se s některými občas pohádám, ale to stává v tak početné rodině. Je nás totiž opravdu hodně. Přesné číslo nikdo z nás neví, protože spočítat se nás nikdy nepodařilo. Jestli to chcete vědět, tak si řekněte, kolik je potřeba perníků na postavení celé chalupy, protože to jsme přesně my. Perníčkové z Perníkové chaloupky.

Máme se docela dobře. Bydlíme v lese a stará se tu o nás jedna babička, která dokonce umí čarovat. Je na nás moc hodná. Čaruje, aby nás ochránila před živly počasí a před zvěří. Ale bohužel není až tak mocná, aby nás ochránila před lidskými vandaly. Sprostě si přišli, začali unášet, půlit, a dokonce i jíst naše sourozence. Taková hrůza!

Naštěstí to babička slyšela a přišla nás chránit.

„Kdo mi to tu loupe Perníček?“ zeptala se.

Tamhleta zlá holka a ten ošklivý kluk! Schovávají se za rohem! Snažili jsme se jí to povědět, ale bohužel nám nepřičarovala dar řeči.

„To nic, to jenom větříček,“ ozvalo se slabě.

Lže!

K naší smůle ji ale babička uvěřila a zase se zašla schovat dovnitř. Prosím, zachraň nás! Nenech je nás zase týrat. Už zase ničí a jedí mé bratry a sestry. To je tak barbarské.

Naštěstí je babička znovu uslyšela a tentokrát je chytila při činu. Konečně! Zavedla je dovnitř a zavřela je do klecí. Jen ať je tam pěkně trápí. Zasloužili by taky pěkně naporcovat a aby pak skončily někomu na talíři. Podle mě je akorát zbytečný, předtím je ještě opékat, ale když je nechce jíst syrové, tak budiž.

Ale co mi popravdě dost vadilo, že je předtím vykrmovala a zrovna perníčky. Je to sice obyčejný perníček, který není tak kouzelný jako my, Perníčci, ale stejně se mi nelíbí, když se jí náš vzdáleně příbuzný druh. Kdo nás nezná, ten nás ani nerozezná, a pak jsou z toho v pohádkách ještě zmatky.

Navíc to trvalo dlouho, než jsme se dočkali, až budou pořádně vykrmení. Tomu malému hajzlíkovi se dařilo oklamávat babičku pomocí kůstky a jí trvalo, než to prohlédla. Ale čas naší pomsty konečně nadešel. Šup s nimi do pece.

Ech, on neví, jak se leze do pece? Ještě ke všemu je tak zabedněný. Počkat, babička mu to chce ukázat? Na tom se mi něco nezdá…

Počkat, co jí to děláte? Nechte jí! Babi! BABIČKO!

Sprostě ji strčili do pece a nechali ji tam hořet. Nejsou to jen vandalové, jsou to navíc vrahové! Jedli moje sourozence, babičku upálili, a nakonec nás tu nechali napospas. Ach, ta dnešní mládež!

Mediální krajina v kouzelnickém světě

Přísahám, že takhle nekvalitně jsem ten obraz nevyfotila já

Představte si, že v rámci předmětu Antropologie, kultura a estetika se máte vydat na jednu z výstav a napsat o ní esej. Ta by měla vypadat tak, že si tam vyberete nějaký obraz, který vás navede na nějaké myšlenky a následně napsat úvahu. Tak jsem byla na výstavě Richarda Deacona a tam byl obraz, kde byly britské noviny, které mi zase začaly připomínat Denní věštec… No a tím jsem se ve své eseji dostala k uvažování nad mediální krajinou ve světě HP.

Co jsem to tam teda nakonec sesmolila?

…blablabla…(Dostávám se od výstavy k Harrymu)…blablabla… Je docela pochopitelné, že mi noviny na obraze připomínají svým stylem Denního věštce z filmů. Tvůrci filmu se nepochybně inspirovali skutečnými britskými novinami.

Nejspíš by tak ale vypadali i tiskoviny v kouzelnickém světě, kdyby byl skutečný. Jedná se přeci jen o tisk Velké Británie, ačkoliv z obou světů. Otázkou je, kdo s tím přišel dřív? Kouzelníci nebo mudlové? Na druhou stranu si jsou noviny po celém světě podobné, rozřazené do několika sloupců a články vedle sebe poskládané v jednotném stylu. Netuším, kdo s tím v realitě přišel, ani důvod tohoto grafického zpracování, ale nejspíš má svůj důvod. Proto pronikl i do kouzelnického světa.

Jestli ale převzali kouzelničtí novináři vzhled novin od mudlů, jak ještě s mudlovským světem spolupracují? Bohužel se toho moc o mediální krajině kouzelnického světa v knížkách a ani filmech moc nedozvídáme. Vlastně se v průběhu příběhu setkáme jenom se dvěma novináři, Ritou Holoubkovou a Xenophiliem Láskorádem. Bohužel se ani jeden z nich nedá považovat za zcela seriózního novináře. Rita Holoubková má především sklony k bulváru a neobjektivitě, zatímco Xenophilius Láskorád si vybírá podivná témata. Toho správného seriózního novináře si asi budu muset představit.

Teď trochu mimo mé úvahy, tohle je něco s čím se často setkávám. Nějak se mnou nikdo nesouhlasí, že je Rita Holobkouvá špatná novinářka. Nebo jsem aspoň nenarazila na někoho, kdo by se mnou tento názor sdílel. Když budu parafrázovat jeden z názorů ohledně Rity, tak sice její morálka je špatná, ale jako novinářka je dobrá. Ale novinář má být objektivní a ověřovat svoje zdroje, což Rita prostě nedělá. A více o tom bude možná někdy na přednášce na FF či Pragáči, pokud se někdy seberu a fakt se rozhodnu do toho jít. Teď zpátky k tomu správnému kouzelnickému serióznímu novináři.

Podle toho, co jsem se naučila na této škole (pokud to někomu nedošlo, tak se jedná o mediální školu, konkrétně publicistickou), si novinář musí udržovat mediální přehled. To musí být pro kouzelnického novináře hodně složitě, protože má mnohem více okruhů, které musí sledovat. Nejde jen o kouzelnickou Velkou Británii, ale i o mudlovský svět. Stejně tak si musí udržovat přehled i tom, co se děje v zahraničí v kouzelnické a mudlovské komunitě.

I když si nejsem moc jistá, jak moc se témata z mudlovského světa dostanou do kouzelnických novin. Již víme ze sedmého dílu, že pokud se zvolí nový mudlovský premiér, tak ho navštíví kouzelnický ministr a informuje ho o existenci kouzelnického světa. Dostane se ale zmínka o zvolení nového premiéra i do kouzelnických novinách? Jedná se přeci o velkou věc, protože rozhodnutí mudlovské vlády mohou mít i nepřímé důsledky pro kouzelnickou komunitu. Příkladem je současný Brexit. Jedná se o rozhodnutí mudlovské vlády, které má především dopad pro Odbor pro mezinárodní kouzelnickou spolupráci na ministerstvu kouzel a nepochybně i pro zahraničně cestující kouzelníky. Zasloužil by si proto mudlovský Brexit zmínku v Denním věštci nebo by to kouzelníky nezajímalo? Správný kouzelnický novinář by se tomu pravděpodobně měl věnovat a napsat o tom alespoň krátkou zprávu.

To je prosíme vše ode mě k mediální krajině v kouzelnickém světě, i když mi bude vrtat hlavou dál. (Za tuto esej jsem mimochodem dostala devět bodů z deseti možných.)

Pět let s Kate

Bylo nebylo, před pěti lety jsem začala psát jeden příběh. Takový, který jsem začala vymýšlet už někdy v sedmi letech a díkybohu mě tenkrát nenapadlo zveřejnit ho na internetu. To nastalo až 29. února 2012. Tehdy spatřila Kate poprvé světlo světa.

Původně to byl víceméně jen příběh o ní a o jejích schopnostech, ale pak se začal rozvíjet. Přimyslela jsem další postavy, vymyslela jsem si, co bude s nimi. Nespočetněkrát jsem měla pocit, že se ten pocit píše sám anebo že ho za mě píše Kofola. Radši nechci vědět, kolik jsem jí u psaní Kate vypila.

Kate prošla postupým vývojem. Na začátku možná byla klasicky podobná mě, jakási moje interpretace. Ale pak si začala žít vlastním životem a nějak spolu nemáme nic společného. Maximálně obě máme rády hranolky. Někdy si i říkám, že my dvě bychom asi nebyly moc velké kamarádky. Možná je to hlavně proto, že já vím, jak moc je naivní a blbá, jak sebou nechává manipulovat a co vyvádí za šílenosti. Ona by mě zase mohla nenávidět za útrapy, které ji stavím do cesty. Ne, my kamarádky asi nebudeme.

Svého vývoje se dočkaly i ostatní postavy. Některé dostaly jiný směr, než jak jsem je plánovala psát. Elizabeth dokonce dostala i svoje video. U něho to bude taky skoro rok, co jsem ho vytvořila. Ten víkend si pamatuju dobře. V pátek jsme měli první cvičení z programování v C+, na kterém jsem dostala od mamky zprávy, že nám v noci umřel náš pes. Nebylo to velké překvapení, protože pár týdnu předtím byl na operaci a vypadalo to s ním špatně. Ten víkend byl druhý, který jsem měla strávit sama na koleji, protože spolubydlící odjížděla na víkend domů. Já se rozhodla zůstat. Udělala jsem si z něj takový filmový víkend a taky jsem asi psala Kate, protože mě najednou něco popadla a já začala vytvářet video o Elizabeth. I Obraz Doriana Greye jsem kvůli němu shlédla.

Ale teď je konec prvního dílu. Poslední slova jsem dopsala dnes v noci a cítím se zvláštně. Vlastně takhle se cítím už od dopsání předposlední kapitoly. Zrovna u těchto dvou kapitol jsem roky věděla, co se tam odehraje. Věděla jsem, jak budou končit. A teď je to tady. Opravdu jsem je napsala. Navíc jsem Kate darovala další video, tentokrát týkající se přímo jí. Znovu mě nevím proč, prostě mě něco na páteční výstavě Jana Merty popadlo a večer už jsem stahovala filmy Harryho Pottera s nejlepší možnou kvalitou pro různé scény.

Psaní nebylo jednoduché. Občas jsem vypadla z rytmu a těžko se do něj dostávala. Někdy i devět měsíců. Nakonec jsem samu sebe dohnala do obtížné situace začátkem letošního února. Usmysela jsem si, že tu poslední kapitolu zveřejním dnešní půlnoc. Jenže ještě před 28 dny mi zbývalo napsat osm kapitol. To je dost obtížné, když ještě občas musíte do školy a ještě vás v tom měsíci čeká jedna hodně těžká zkouška. Kupodivu jsem to zvládla. Jak zkoušku, tak i napsat všech 8 kapitol. Nebylo to ale lehké. Prakticky nebyl den, kdy bych nepsala. I když někdy se o to postaral počítač. Jednou se mi neuložilo to, co jsem napsala, a podruhé se mi poškodil soubor, takže jsem musela kapitolu psát odznovu (u těch předchozích jsem měla zálohu). Občas jsem pro to obětovala trochu spánku. Nakonec nastal jednou den, když jsem spala jenom tři hodiny a považovala to za úspěch. Ale hlavně jsem přišla na jednu důležitou věc – všechno jde, když se chce.

Ale dneska je to konečně tady. Cítím se trochu jako režisér, který čeká na premiéru. (Pokud se divíte, proč se přirovnávám k režisérovi, tak se v posledních dnech dívám na Smash.) Až na to, že tohle je prakticky derniéra. Jenže když začnete psát povídku, většinou o ní ví jen málokdo a své čtenáře si teprve nachází. Když máte štěstí, ti čtenáři vydrží až do poslední. Vzhledem k mému pětiletému psaní si nemyslím, že by to někdo z těch počátečních čtenářů vymyslel. Jestli ano, tak ho upřímně lituju.

Jsem docela nervózní i kvůli tomu konci, který jsem zvolila. Myslím, že mě asi dost lidí bude nesnášet za ten konec. Mě se ale vážně líbí. Podle mě jsou největším problémem v Kate ta otravná klišé. Příběh je poznamenaný tím, že jsem ho začala vymýšlet v osmi letech.

  1. velké klišé – Kate je mladší sestra Harryho Pottera.
  2. velké klišé – Kate randila se Cedricem předtím, než umřel.

Teď už by jí jen chybělo, aby měla něco i s Dracem Malfoyem.

Ale já jí místo toho zabila. Dřív než se dozvěděla pravdu o svém původu. Proto se mi to tak líbí. Kate může v jistém úhlu pohledu působit jako Mary Sue pro svoje zázračné schopnosti, ale nakonec zemře. A není to ani žádná extra hrdinská smrt. Zemřela prostě proto, že zůstala na tom hřbitově. Stejně jako Cedric, akorát trochu později. Díky knížkám víme, že tam stejně byla zbytečně, Harry by přežil. Maximálně trochu zabránila účinkům kletby Cruciatus.

Nakonec to až takový konec to není, protože jsem si vymyslela další díly. Na jednu stranu mě to docela mrzí, protože tenhle konec Kate se mi vážně líbí. Trochu si i pohrávám s myšlenkou, kdyby to nepokračovalo tak, jak to mám vymyšlené, ale jiným směrem. Napadlo mě to u rozhovoru Alice a Harryho o tom, jak porazí Voldemorta, aby pomstili své sourozence. Ta představa se mi líbí. Kate i Cedric jsou mrtvý a už se v příběhu neobjeví, ani jako duchové. Celý příběh tak dostane naprosto jiný spád.

Jenže u toho se bojím, že bych se dostala do nějaké slepé uličky a nevěděla jak dál. Ono v tomhle směru vážně nevím, jak by to pokračovalo. Sice se to na první pohled zdá suprově a něco takového bych si moc ráda přečetla, jenže nevěřím, že by se mi to povedlo. Takže se budu držet té klasiky s klišé.

Pro Kate mám v průběhu března přichystanou korekturu. Vždycky jsem po sobě nerada četla dopsanou kapitolu, protože mi to připadalo pitomé, hlavně zezačátku. Teď nastal čas to opravovat. Zbavit se jak pravopisných chyb, tak i případných úprav děje. Má to totiž jeden další možný cíl, který mě napad před pár měsíci. Vlastně to jsou rovnou dva cíle.

E-kniha/y

Přiznám se, že tady nemám moc ponětí, jak by to mělo vypadat a probíhat. V mojí představě to je prostě několik zkompletovaných pdf, případně další formátu. Ale slibuju, že se na to blíž podívám a vykoumám to.

Reálný výtisk

Nemám tím na mysli žádné komerční vydání skrz nakladatelství. Těm by se to zaprvé nelíbilo a zadruhé problémy s právy. Mám spíš na mysli vydání samovýtiskem v nějakém menším množství a potom prodat těm, kdo by o to měl zájem.

Má to tu nevýhodu, že tam by byly potřeba na to skutečně vybrat peníze, protože zadarmo to nikde nevytisknou. Cena by se pak pohybovala podle toho, jestli by se jednalo o pevnou vazbu, vázanou, paperback, tloušťka papíru, barevný obal a spousta dalších faktorů. Ale cca to odhaduju na nějaký 150 – 300 Kč za jeden výtisk. S trochou štěstí by se Kate vešla po dostatečné revizi i do jednoho výtisku. Nedivila bych se, kdybych ji proto musela rozdělit i do víc děl.

Zatím nevím, jak tohle dopadne. E-kniha nebo reálný výtisk? To je oč tu běží! V tomhle vám doporučuji sledovat moji facebookovou stránku One Geek Girl, kde bych ráda probírala detaily s případnými zájemci.

Budoucí plány

A mezitím, společně s korekturou Kate, mám i další plány na příští měsíce. Docela ráda bych už dopsala Dangerous Liaisons. Celý příběh odhaduju na něco kolem třinácti kapitol a píšu to čtyři roky. To je ostudné!

Hlavně se chci ale v budoucnu zaměřit na dvě díla. Jedním z nich je pochopitelně druhý díl Spojené a propojené, ve kterém budu pokračovat v dubnu. Druhým z nich je první díl ze série Kletba. Tenhle svět mám v hlavě už 6 let a už se vážně snaží dostat ven. Pořád přibývají další postavy, propojuje se to, až začínám mít pocit, že vymýšlím fanfiction na vlastní příběh… Takže klávesnice, těš se!