Odzbroj Potterheada!

Jdeš po ulici, míříš na tramvaj a na sobě máš svoji havraspárskou šálu. Náhle před sebou na zastávce tramvaje spatříš někoho s mrzimorskou šálou. Zarazíš se. I on tě zpozoruje a ztuhne.

Vzápětí oba dva začínáte zběsila hrabat ve svých batozích. Tak honem, kde to jenom je? Peněženka, diář, deštník… Ha! Tady je!

Vytahuješ hůlku. Máš štěstí, jsi rychlejší. Míříš s ní na mrzimoráka a voláš: „Expelliarmus!“ View More

Festival Fantazie 2016 – Bajky, přednášky, protancované noci a sex ve sprše

Kdo mě dobře zná, tak ví, že každý začátek v července trávím v jednom malém městě na Vysočině. Popravdě na to není ani potřeba mě dobře znát, protože o Festivalu Fantazie už jsem napsala dva články a letos jsem i v průběhu Festivalu tweetovala. Takže se pojďme probrat tím materiálem a mým mozkovými závity o tom, co se na letošním Festivale dělo.

View More

Festival Fantazie – moje zážitky, moje letošní plány a moje rady

Začalo léto a co to znamená pro náctky, cetky a možná i nějaké sátky? Začíná sezóna festivalů!
Jenže zatímco většina lidí míří na různé hudební festivaly (Votvírák, Vysmáté léto, Vysočinafest…), já jsem ještě nikdy na žádném hudebním nebyla a zatím se ani nechystám. Mně bohatě stačí Festival Fantazie, což je největší festival popkultury v ČR a já tam letos pojedu už popáté.

 

View More

Vzhůru do Anglie

Také máte vybraná nějaká místa, kde byste chtěli jednou strávit dovolenou? Já jsem snila o tom, že se podívám celkem na pět míst: Egypt, Řecko, USA, Řím a Velká Británie. Nejpodivnější ale na tom je, že mému bratrovi se v posledních letech povedlo navštívit čtyři z vyjmenovaných míst. Pouze Velkou Británii nenavštívil a tak jsem mu jednoho dne předpověděla, že tam pojede příště. Jeho reakci mi asi budou někteří závidět, protože on na to zareagoval tak, že mi k Vánocům slíbil zájezd do Velké Británie spojený s návštěvami studií Harryho Pottera. Technicky jsem od něj dostala přímo na výběr, buď zájezd, nějaký komponent do počítače anebo prostě peníze. Vybrala jsem si zájezd.

Následujících pár měsíců mě pak čekal výběr zájezdu a zároveň i rozhodnutí, kdo pojede se mnou. Ono je fajn, když máte možnost někam vycestovat, ale komu by se chtělo cestovat samotnému? Problém byl v tom, že žádná z mých kamarádek nemohla jet především z důvodů finančních (nemám takové kamarádky, které by nosily po kapsách tisíce, aby si jen tak koupili nějaký zájezd). Nakonec jsem tam jela s mamkou, které brácha taktéž zaplatil zájezd.

 

Já vím, že je to už zhruba osm měsíců a článek je v tomhle tématu poněkud opožděný, ale lepší pozdě než-li později, ne?

View More

Poslední (ne)zápis

20. 3. 1995

Kdybych mohla po dnešních událostech psát do deníku, napsala bych tam tohle a popsala tak události dnešního dne.


Ráno všechno začalo v pohodě. Vstala jsem, nasnídala jsem se. Potom se tady stavil James pro Caleba. Tenhle víkend měl strávit u prarodičů. Alespoň nebyl dnešní den doma. Sam dopoledne byl v obchodě a kontrolovat něco se zbožím. Už nevím, co přesně. Já jsem byla nahoře v bytě (nevím, jestli jsem se zmínila, ale už jsme se přestěhovali), když to začalo.

Ucítila jsem první bolesti. Napadlo mě, že to možná jsou poslíčci, ale bylo na ně moc brzo. Do háje, vždyť jsem teprve ve 28. týdnu, tři měsíce před termínem. Ale kvůli tomu jsem se vydala pomalu dolů do obchodu. Nějak se mi podařilo dostat se až k zábradlí, o které jsem se opřela a zavolala na Sama. Hned přiběhl nahoru a ptal se, co se děje. Byl vyděšený. Poslala jsem ho pro Say a on pro ni rychle zaběhl do hradu.

Během té doby čekání na ně mi stihla odtéct plodová voda. Tohle je už stoprocentní porod. Po nějaké době se objevil Sam už i se Say. Sam mi pomohl dostat se zpátky nahoru do bytu, kde jsem si lehla na postel. Podle Say už bylo za pět minut dvanáct. Ten porod šel opravdu rychle. A taky byl myslím bolestivější a vyčerpávavější než ten Calebův. Alespoň tak mi to přpadala.

Během porodu jsem Samovi trochu drtila ruku. Kroutil se při tom mém stisku bolestí, ale já jsem si toho nevšimla. Měla jsem co dělat s tou vlastní bolestí. Někde během toho jsem se také otočila na Sama.

„Same, miluju tě,“ řekla jsem mu. Tím jsem bezvadně prozradila jeho krytí Say, ale nedala to na sobě poznat. A já si to taky v tu chvíli neuvědomila.

Nakonec to skončilo a Say vzala do náruče malou holčičku. Když jsem se na ní podívala, rázem všechny moje starosti opadli. Byla tak malinká a tak křehounká. Ale stejně byla krásná. Křičela o něco méně než Caleb, což asi bylo málo vyvinutými plícem. Ale hlavní bylo, že křičela a dýchala. Věděla jsem, že to nebude mít lehké, že bude muset ještě bojovat o místo na tomhle světě. Ale nepochybovala jsem, že to zvládne. Opatrně jsem si jí vzala do náruče.

„Ahoj, Sophie,“ pozdravila jsem ji a usmívala jsem se na ni.

Potom se ale něco pokazilo. Ucítila jsem bolest v hrudi. Úsměv z tváře mi rázem zmizel.

„Au,“ sykla jsem bolestí.

Přitáhla jsem tak k sobě pozornost, ale už jsem to nevnímala. Všechno najednou zčernalo.

A tak skončil život Niky Humming, rozené Alkenské.

//Pro představu toho, jak byla Sophie malá, váží 1,02 kg a měří 38 cm.

Menší problémy a paranoidní Sam

19. 3. 1995

Mám špatnou zprávu. Zemřel Brumbál. Podle věštce to bylo při boji proti rudím, které tím zároveň zničil. Nebo aspon zničil toho hlavního vůdce a většina byla pozatýkaná. Vážně doufám, že už je s rudými konec. Ačkoliv Sam si to nemyslí. Já si nejsem jistá, ale doufám v to.


Sam má poslední dobou o mě pořád obavy. Ne, že bych si stěžovala, ale tuhle se mě snažil přesvědčit, abych šla k Mungovi. Že by mi tam klidně i zařídil nějakého bystrozora na hlídání… Ale mě se nelíbí myšlenka, že bych ležela měsíce v nemocnici a chudák Caleb by nemohl za mnou. A i kdyby bylo možné, aby byl v nemocnici se mnou, tak se mi to nelíbí. Nechci, aby trávil v nemocnici zbytečně moc času.

K Mungovi se mě snaží dostat kvůli tomu, že se ukázalo, že moje těhotenství je trochu problémové. Poslední dobou mi bylo trochu špatně. Proto jsem nebyla na Brumbálově pohřbu, což mě mrzí. Prý to byl pěkný obřad. Brumbál nám hodně pomohl. Až mi bude líp tak se za ním budu muset zajít podívat.

Pár dnů po pohřbu jsem se sešla s Alou v kotli. Předtím jsem tam narazila ještě na Amelii, se kterou jsem si trochu popovídala, ale pak už musela jít. Mluvila jsem s Alou o pohřbu a ona se mě hodně ptala na Jamese. Nezdál se jí. Ani se jí nedivím. Neví, že je to Sam. Ví jenom, že jsme spolu začali chodit a krátce potom jsem otěhotněla. Bojí se, aby nás nakonec nevykopnul a já jsem neskončila i s dětma na ulici. Možná jí někdy řeknu pravdu.

Ale někdy během toho rozhovoru jsem trochu omdlela. Ala mě pak vzala k sobě domů a přivolala Say. Ta mě pomocí několika kouzel prohlédla a zjistila, že to je rizikové těhotenství. V podstatě to neznamená nic moc vážného, jenom si prostě musím dávat větší pozor. A Sam se mě snaží dostat k Mungovi, čistě pro jistotu. Stejně si nemyslím, že to bude něco vážného. Prostě za pár měsíců porodím za pomoci Say a za pár let už si na tohle vůbec nevzpomenu.

RPG hry

Už hraju nějakou dobu nějaká RPG, takže bych mohla zkusit zrecenzovat je. A pro ty kteří netrpělivě vždycky čekají na nové kapitoly mých povídek, tady máte viníky, proč mi to někdy tak dlouho trvá. Ono když hraje až do dvou nebo do tří do rána tři RPG naráz, tak jak mám potom ještě stíhat psát povídky?
Harry Potter RPG
Podle mě velmi dobře propracované. Je to jediné RPG (kromě Andarie), které jsem hrála a které nebylo jen textové, ale opravdu jsem tam měla svoj postavičku, se kterou jsem mohla chodit. Hru hraju už asi 4 roky a stále mě baví. Už ji sice nehraju tak aktivně jako ta čtrnáctiletá holka, co netrpělivé očekávala osmou hodinu.
Tohle RPG mi ze všech nejvíc připomíná skutečnej život. Každej den se tady neděje něco světoborného. RT (realizační tým aneb ti bohové shora) nevymýšlejí pořád nějaké akce, někdy se musí hráč zabavit sám. To někdy není problém, stejně jako v reálném životě se dá dělat spousta blbostí s přáteli. A vystudováním (moje postava byla vyhozena v šestém ročníku ze školy takže v mém případě vyhazovem) hra nekončí. Nastane dospělý život, kde je svatba, děti… a dál jsem se zatím nedostala.
Zároven je to také nevýhodou, protože někdy je ve hře nuda. Například když ti, se kterýma vyvádíte blbosti, zrovna ten den nemůžou. Další nevýhodou je, že se musí někdy čekat až tři měsíce než můžete začít hrát(jako v mém případě, ale mě to až tak nevadilo, protože já další den zapomněla, že jsem vůbec nějakou přihlášku podala). Prostě se musí čekat na začátek dalšího herního roku (aneb ve hře školního).
Když to shrnu, tak pokud se do té hry opravdu dáte, užijete si zábavu. Když ne, tak vám zábava uteče. A s RT se tam dá bavit nebo aspoň já s nima vycházim.
+
  • hra se podobá opravdovému životu
  • zábava
  • poznání nových lidí
  • na začátku jsou dobře vysvětlena pravidla, co se smí a co ne
  • občasná nuda
  • dlouhé čekání na přijímací dopis
Výsledek: 5 bodů z 5
Většinu příhod mých postav z tohoto RPG najdete zapsané tady na stránkách v RPG.
Téhle hře jsem bohužel nikdy moc nepřišla na chuť. Hrám na chatům jsem se vyhýbala, hrála jsem maximálně první týden. To samé úkoly taky jsem je dělala jen ze začátku. Ale jednou se mi podařilo dostat se záhadným způsobem do šestého ročníku, než jsem byla vyhozena, protože jsem mockrát propadla. Jinak o tomto RPG moc říct nemůžu, protože jsem nikdy pořádně nehrála.
Zdržuji se hodnocení kvůli málo hraní, přesto si myslím, že je hra dobrá a zábavná
Sice to nepatří do Harry Potter RPG, ale mně tahle škola silně připomíná Bradavice. Jinak tu mám stejný problém jako u HOCZ, také jsem nikdy úplně nehrála. A také jsem se jednou dostala záhadným způsobem až do šestého ročníku (ten ročník je prostě začarovaný, nikdy jsem ho nepřekonala). Kromě toho, že se tady musí chodit na hodiny a později je výběr jakéhosi povolání (to jsem nikdy moc nezkoumala, protože jsem se zasekla u toho chodit na hodiny). Promyšlené to je dobře. Mně se ale nejvíc líbila soubojnická síň, ve kterém jsem mohla promýšlet taktiku, jaké kouzla v souboji použít, jaké lektvary…
Zdržuji se hodnocení kvůli málo hraní, přesto si myslím, že je hra dobrá a zábavná

The Vampire Diaries RPG

TVD RPG 1 – fórum
U tohoto RPG zkusím být objektivní u hodnocení, protože tam už jsem v pozici skoro admina. Proto si myslím, že je tam domluva s adminy dobrá… nebo aspoň v to doufám. Myslím si, že se snažíme každého nového zapojit do hry, pokud projeví trochu aktivity a napíše pár prvních příspěvků. Příběh se zde logicky odvíjí, všechno na sebe postupně navazuje. Připomíná to tak seriál, jeho díly postupně jdoucí za sebou a občasné zvraty (některé vymyšlené mnou, některé někým jiným).
Na tomhle RPG je špatné, že se někdy až moc vleče. Je to především tím, že někdy hráči nehrají (a mě nebaví je nutit hrát). Někdy nehrají, protože nemají čas, ale někdy protože jsou prostě líní (aspon jeden to tak jednou sám přiznal). U adminů by zase možná někdy prospělo, kdyby byl vymyšlený někdy nějaký ples, párty či nějaká taková akce (plánuje se teda zlepšení).
+
  • dobrá domluva s adminy
  • příjemný příběh
  • přehledně sepsaná pravidla
  • někdy málo aktivity hráčů
  • příběh se někdy vleče
  • málo plesů, málo mejdanů
Výsledek: 4 body z 5
TVD RPG 2 – chat
Příjemná hra vedená dvěma adminy, se kterými se dá velmi dobře domluvit (a taky pokecat o všelijakých blbostech). Příběh se zde nesoustředí tolik na postavy TVD a Mystic Falls, poslední dobou spíš více na vymyšlené postavy. Příběh zde opět připomíná seriál s šokujícími zvraty. Děj plyne rychleji, díky tomu že se hra odehrává na chatu.
Je ale proto potřeba od hráče více aktivity, což může být pro některé nevýhoda. Další nevýhodou této hry je málo hráčů. V podstatě jsou tři hlavní hráči (ti dva admini a já), kteří mají více postav a posouvají příběh. Občas se tam staví i někdo jiný. Někdy je také nepříjemné, když všechny postavy těch dvouch adminů spolu spí (postupně a trochu přeháním, asi dvě z deseti jejich postav spolu nespali) a ostatní postavy ostatních hráčů (aneb ty moje) mají nedobrovolný celibát (ale možná se to zlepší). Protože by to chtělo další hráče, at mají moje postavy s kým randit.
+
  • rychle pokračující, pěkný příběh
  • překvapivé zvraty
  • dobrá domluva s adminy
  • žádné kopírování od seriálu
  • hráč musí projevit aktivitu
  • málo hráčů
  • pokud neznáte jednoho z hráčů, tak tuhle hru neobjevíte
  • absence sepsaných pravidel
Výsledek: 4 body z 5
TVD RPG 3 – chatzy (upozorňuji, že tuhle hru hraju teprve pár dnů, třeba jsem ještě nepoznala všechny dostatky i nedostatky)
Tuhle hru hraju jenom chvíli, ale v chatu, kde se má domlouvat hra, jsem už zaznamenala několik hádek mezi nimi a hráči. S adminy asi nebude moc příjemná domluva (a před chvíli ke mně byli nespravedlivý, tak si musím trochu postěžovat). Ale jinak se mi tady líbilo, že je tady hodně hráčů, hodně akcí, hodně se toho děje. Ale nelíbilo se mi, že tady nemohou být žádné vymyšlené postavy. Kromě toho na začátku musíte projít školkou, ve které, pokud jsem to tak správně pochopila, musíte prokázat, že umíte hrát RPG. Nejsem si jistá, jak by to vypadalo, kdyby se objevil někdo, kdo neumí ještě hrát RPG, ale chtěl by se to naučit.
+
  • hodně hráčů
  • hodně akcí
  • hodně děje
  • ne moc dobrá domluva s adminy
  • absence sepsaných pravidel
  • zákaz vymyšlených postav
Výsledek: 2 body z 5
TVD RPG 4 – herní místnosti
Tady jsem měla už před rokem hned na začátku hry rozepři s adminy ohledně mojí vymyšlené postavy. Tehdy jsem měla vymyšleno, že moje lidská postava bude těhotná s Klausem, ale to mi zamítly, protože Klaus nemůže mít děti. O pár měsíců později byl vysílán díl The Originals, který potvrdil, že jsem měla pravdu. Ale i přesto jsem tehdy začala hrát bez těhotenství. Jenže se mi nepodařilo zapojit se do hry. Přišla jsem do Grillu a to bylo všechno, žádná reakce dalšího hráče. Navíc mám pocit, že tahle hra poslední dobou trochu vázne a moc se nehraje.
+
  • hodně hráčů
  • pěkně sepsaná pravidla
  • problémy s adminy
  • špatné zapojení nováčků do hry
Výsledek: 1 bod z 5

Stargate RPG

Hra, která je na první pohled velmi propracovaná a kterou jsem i trochu zkoušela hrát. Hra je stavěná na velké množství hráčů, dobře promyšlená a fanoušci Star Gate (což já nejsem) by si zde jistě přišly na své. Bohužel hra poslední dobou poněkud spí. Hraje jenom pár hráčů čas od času. Je to podle mě škoda. Nevím, jestli je to chyba u adminů nebo u hráčů. Možná by to vlna nových hráčů mohla změnit. Na příběh v téhle hře se mě ale neptejte, protože já o něm moc nevim. Jenom že je tam jeden záporák Kaschim, se kterým spí moje postava (aneb vím přesně to, co potřebuji vědět).
+
  • velmi dobře propracovaná hra
  • pěkně sepsaná pravidla
  • spící hra
  • málo aktivních hráčů
Výsledek 2 body z 5
Jaké jsou vaše názory na RPG hry? Jaké jsou vaše zkušenosti?
Klidně mi někdo může nějakou doporučit. Poslední dobou se koukám konkrétně po nějaé funkční Vampýrské akademii RPG.

Rodina opět pohromadě

Je to zvláštní, ale jsme zase všichni pohromadě. A co nás svedlo dohromady? Jedno zjištění o mém stavu.
Jak už jsem psala dřív, mám poslední dobou nějaké zdravotní potíže. Únava, bolest v prsou, ranní nevolnosti, zpoždění… Všechno, co si pamatuju ještě z doby, kdy jsem byla v jiném stavu Calebem. A možná je to tady znovu.
Pro jistotu jsem napsala Say, jestli bychom se mohli sejít. Sešli jsme se jeden pátek nebo sobotu v Kotli. Seděla tam i Rosa, ale ta potom odešla na chvíli pryč. Promluvila jsem si Say, ona udělala jedno ouzlo a zjistila, že jsem asi v desatém týdnu. Nebyla jsem překvapená, čekala jsem to. To se ale nijak neprojevilo na mém nadšení, které bylo velké. Možná bych se měla trochu obávat Červenokabátníků, ale poslední dobou mě nezajímají.
Say brzy odešla kvůli nějaké výpravě do lesa, ale byla tam Rosa. Byla jsem tak nadšená, že jsem jí to musela říct. Ona je navíc také v jiném stavu, takže asi ty naše děti spolu budou chodit do školy. Později ještě dorazila i Gina. Nejprve jsme si z ní udělali trochu srandu, ohledně těch dětí. Naráželi jsme na to, že jsme těhotné, ale ona to nevěděla. Nakonec na to ale přišla. Z mého těhotenství moc nadšená nebyla. Řekla jsem jí, že otcem je můj nový přítel, ale ona nevěděla, že tím myslím Sama. Ale ví, že je naživu, takže se mi snažila naznačit, že to není vhodné, když Sam nedávno umřel. Akorát tím narážela spíš na to, že je stále naživu. Chvíli mi trvalo, než mi došlo, že jí to nedošlo. Pak už stačilo jenom pár naznáků a přišla na to. Najednou změnila názor.
Jenže musí se to říct ještě tatínkovi. Využila jsem proto Calebovi třetí narozeniny. Sehnala jsem mu dárek a dort a napsala jsem Samovi, jestli přijde. Přišel odpoledne, Calebovi jsem ho představila jako strejdu a hned dostal dárky. Zatímco si je prohlížel, zavedla jsem Sama do vedlejší ložnice, kde jsem mu řekla tu novinku. Byl stejně nadšený jako já. A hned přišel s nápadem, že se přestěhujeme všichni k němu. Chtěl mě mít pod dozorem. Náhodou se to zrovna docela hodí, protože jsem už začínala přemýšlet nad tím, jak udělat Calebovi vlastní pokoj. Nyní ho už má. Všichni bydlíme nad Medovým rájem a až se narodí to malé, tak tu budeme čtyři. Už se na to těším. Konečně jsme jako rodina, která se neschovává před nikým.

Možná jedno malé překvapení

Možná v tom našem budoucím naplánováném vztahu se Samem nastane jedna komplikace. Plán byl jednoduchý, James je můj nový přítel. Ale jak moc to zkomplikují moje nynější zdravotní problémy?
Zatím nevím přesně, co mi je. Jenom něco tuším. Psala jsem Say ohledně toho. Sice jsem jí nenapsala nic konkrétního, jenom jsme se domuvili, že se zítra sejdeme. Veškerí podrobnosti jí povím až zítra. Pokud to nevyjde, tak se nic neděje. Pokud se moje podezření ukáze jako pravdivé, tak bude zábava a já budu mít radost. Sice to přinese několik starostí, ale zároveň spoustu radosti.
A můj instinkt mi říká, že to bude pravda. Už teď tomu všechno nasvědčuje. Ranní nevolnosti, zvracení, bolest prsou, absence pravidelného měsíčního krvácení… Asi jsme na začátku září vážně zapomněli na tu antikoncepci.