Jak jsem (ne)zvládla stream aneb co všechno mi chybělo

Pokud jste to nepostřehli (a články Jak jsem se stala mistryní republikyPrvní rok s famfrpálem, poprvé na EQC5+1 věc, které famfrpál změnil v mém životě vám nic nenapověděly), tak občas hraju famfrpál. A loni jsem prováděla i sportovní přenos českého mistrovství, kde mi nakonec nadělal stream tolik problémů, že jsem se asi musela dostat do nějaké crazy komedie.

Jak jsem se k tomu dostala?

Jak se lidově říká jako slepý k houslím. Popravdě jsem nikdy nic nestreamovala, nikdy jsem nezkoumala, jak se to provádí, ale vyznám se v natáčení. Tak jsem trochu přemýšlela, jak by to bylo obrazově nejhezčí, pak jsem byla dotázána na názor… no a než jsem se nadála, tak jsem domlouvala vypůjčení kamery, stativu, wifi router.

Vtipný pak bylo, když se ukázalo, že souběžně se nám takhle plánují dva livestreamy, jeden od nás z Prahy a další z Budějovic. A pak jsme si to ujasnili a já jsem to oficiálně převzala. Doteď nevím, jestli to bylo dobré rozhodnutí.

Problém č. 1: Chybějící krabička

Hroutit se to začalo ještě před začátkem. Jak jsem zmiňovala, že jsem neměla se streamováním žádné zkušenosti (i když můj simík v The Sims dělal stream často), tak jsem si to trochu googlila, jak to funguje, co je potřeba. Doteď nechápu, kde jsem co četla, ale nějak jsem z toho usoudila, že stačí ty kabely od kamery, připojit k notebooku a bude to. Což mi trochu komplikoval fakt, že k vypůjčené kameře nebyly žádné propojovací kabely, ale doufala jsem, že to vyřeší ty HDMI, které jsem objednala z alzy (spoiler: nevyřešili).

Naštěstí jsem měla spásný nápad zajít se poradit s naším školník technickým géniem (#LukasPanochMiZachranilZivot) a od něj jsem se dozvěděla, že je k tomu ještě potřeba taková magická krabička, do které se zapojí kamera, ta se pak zapojí do notebooku a pak to teprve funguje. A stojí pár tisíc, takže jí jen tak neseženu.

Po tomhle zjištění, když se to začalo hroutit, jsem se obrátila, jak to plánovali v těch Budějovicích. A takhle se nám nějakým zázrakem povedlo najít,vypůjčit si tu zázračnou krabičku. Dokonce se mi i úspěšně povedl zkušební livestream s losováním, kde jsem si ozkoušela software pro stream.

Problém č. 2: Chybějící nabíječka

Nastal den D. Do Budějovic jsme přijeli v pozdní páteční večer, kde jsme velmi punkově přenocovali. Jen malá klubovna, několik metrů čtvereční, a nás bylo cca 25 a museli jsme tam přespat. Tak někteří spali i pod stolem.

Ráno jsem vstávala mezi prvními a instalovala jsem z karty do notebooku ovladače, který jsou potřeba pro tu magickou krabičku. Na hřišti jsem tak byly s prvními dobrovolníky, zabrala jsem si jeden stůl, počkala jsem si na prodlužku, hdmi kabel (protože jsem nesbalila ty, které jsem zkušebně zakoupi ke kameře). A protože jsem potřebovala dobít notebook, vytáhla jsem nabíječku z batohu. Akorát patřila k jinému notebooku.

(Jak se něco takového může stát? Jednoduše, ten den předtím byl trochu šílený a všechno bylo narychlo. Skoro celý den jsem byla ve škole na workshopu tvůrčího psaní, kde jsem dopoledne pracovala na páté kapitole Spojené a propojené. V průběhu oběda jsem pak se Stevem si prohodila notebook, abych mohla na tom jeho dopřipravovat livestreamu. To všechno pochopitelně v průběhu výuky. Večer jsme pak všechno ještě narychlo dobalovali, protože nám ještě naši přiváželi od bráchy skříňky do kuchyně. Takže nakonec jsem se ani nedivila, jak jsem mohla zabalit jinou nabíječku.)

Po chvilce klení, jak moc jsem blbá, jsem zvolala, jestli tam náhodou nemá někdo notebook. K mému štěstí jeden náš spoluhráč sebou notebook měl a dost dobrý na to, aby utáhl stream.

Problém č.3: chybějící micro HDMI

Tou dobou už jsme začínali mít problém s časem, protože se blížil začátek. Ten se naštěstí streamovat neplánoval, ale brzo po něm měl nastat první zápas. Jenže jsem do toho přišla na to, že nemáme žádný kabel na propojení magické krabičky s kamerou. A první zápas už se připravoval.

Protože jsem tušila, že nějaké takové problémy nastanou (siriusly, s tou magickou krabičkou jsem se setkávala poprvé v životě a netušila jsem, co všechno je okolo ní potřeba) a pro jistotu jsem sebou balila i dvě webkamery, pomocí které jsme prováděli stream hlasování. Takže jsem je aspoň na ty první zápasy provizorně zapojila. Ještě jsem narychlo sehnala nějakého komentátora a začali jsme.

Mezitím probíhala snaha sehnat ten potřebný kabel za pomoci mých rodičů, (kteří přivezli skládací stolek, který postavili hned vedle livestreamu a nakupili na něm jídlo -> velmi výhodná pozice pro mě). Táta plánoval vydat se tam do blízkého Kauflandu a že mi koupí ten kabel, co potřebuju.

Táta: USB kabel teda.

Já: Ne, HDMI micro kabel.

Táta kýve hlavou. O chvíli později zase mluví o USB kabelu. Pro jistotu jsem mu to ještě zopakovala. Táta zase kýval hlavou, že rozumí. Tohle se tam ještě několikrát opakovalo. Nakonec jsem se obrátila ještě na moderujícího vedle sebe (zrovna nebyl zápas) a okomentovalaa jsem to: „O co, že koupí to USB?“ A hádejte co koupil? Jasně, že USB. Prý nic jinýho neměli.

Webkamera, ruka jako otáčecí stativ a druhou rukou jsem na monitoru upravovala skóre na obrazovce. Zdroj: Tomáš Krabač.

Toho HDMI kabelu jsem se nakonec fakt dočkala, když pro něj Stevův táta zajel do nějakého elektra. Dokonce koupil i ten správný zakulacený. (Věděli jste, že micro HDMI jsou dva druhy?)

Problém č. 4: Chybějící čtečka karet

Jak jsme vyměnili notebook, tak bylo potřeba znovu nainstalovat ovladač pro magickou krabičku i sem.Ten byl na SD kartě a i když jsem si myslela, že dneska už má každý notebook v sobě zabudovanou čtečku karet, tak tenhle ji neměl. Vypadalo to, že zase bude potřeba vyslat někoho do elektra, ale naštěstí se tam objevil někdo, kdo měl jednu čtečku do USB u sebe. Tohle je taky pravý důvod toho, proč se na chvíli přerušilo vysílání, protože se musel restartovat počítač, a tak se to celé rozdělilo do dvou videí.

Problém č.5: Chybějící HDMI kabel

Ráno jsem jeden HDMI kabel v ruce držela (v momentě, kdy jsem zjistila, že mám špatnou nabíječku), ale teď už tam nebyl.  Já si půjčovala od někoho, kdo si ho půjčil od někoho dalšího, kdo tam už nebyl. A tak jsme nakonec fakt zase někoho vyslali do obchodu. Dostal nějaké instrukce, který přesně má koupit. Po chvíli se vrátil, já jsem obdržela kabel a když jsem se ho snažila zapojit do notebooku, nešlo to. Špatný konektor. Ono ten, kdo říkal ty instrukce co koupit, nějak ráno nepostřehl výměnu notebooku (byl místní koordinátor, takže měl dost práce) a řekl mu konektor na ten původní notebook.

Tohle byl ten poslední problém, po kterém už jsme to vzdali a zbytek proběhl natáčením webkamery. Ono už bylo odpoledne a probíhaly poslední zápasy, tak to nemělo už cenu. A já si stejně myslím, že i kdybychom vyřešili tohle, tak by se vyvrbilo něco nového. Třeba problém č. 6: chybějící napájení kamery.

Občas jsem si od streamu odběhla na hřiště a rozdala pár beatů. Mezitím převzala natáčení moje mamka. Zdroj: Tomáš Krabač

Ono když se zpětně podívám na to, jak se pořád objevoval nový problém, tak to působí komicky. Jako kdybych se objevila v nějaké komedii. Může tohle být všechno náhoda anebo se proti mě všechno spiklo?

Jo, a aby toho nebylo málo, tak jsem o pár dnů později doma vybalovala věci a zjistila, že ta správná nabíječka k notebooku tam celou dobu byla taky. Takže jsem nakonec měla všechno, co jsem potřebovala, jen jsem o tom nevěděla.

Už vím, jak na to?

Celou dobu jsem se uklidňovala tím, že to příště bude stream lepší. Každým rokem se naše české famfrpálové mistrovství posouvá neskutečně dál. A teď už vím jak na to. Už vím, jak je to s tou magickou krabičkou, které kabely jsou potřeba, že se jen propojí z jedné strany s kamerou a že z tamté strany to pak vede do notebooku. To je něco, co jsem si předtím nedokázala představit.

Upřímně ale jsem z příštího roku trochu nesvá. Chtěla bych se do toho pustit zase a tentokrát to udělat správně. Ale zároveň mám příšerný strach, že se to zase něco pokazí. Že bude zase něco chybět. Že se proti mě zase všechno spikne. A to mě příšerně děsí a odrazuje.

P.S. Jo, a všechny zápasy jsme vyhráli, stali se zase mistry republiky a postoupili na EQC, ale to je takový malý nepodstatný detail.

Hraju famfrpál. A ty?

Je to divný, ale já jsem se dala na sport. A to jsem k němu měla vždycky nejblíž na hodinách tělocviku, kdy jsem prostě neměla na výběr. Ale chodit dobrovolně na tréninky ve svém volném čase? To až do nedávna ne-e.

Sice mě tehdy na tělocviku bavil florbal a dokonce jsem jednou hrála i florbalový turnaj (první trénink jsme měli den předtím), ale takový sport by byl až moc normální. Taky mě bavilo, když jsem na ČVUTu měla jako tělocvik lezení po stěně, i když jsem nikdy nezvládla vylézt až úplně nahoru (ale jednou to dokážu!). Další semestr jsem měla lukostřelbu, které mě bavila ještě víc, a mít luk, tak začnu střílet znovu (třeba revizory, když jezdím MHDéčkem načerno).

Ale ač jsou tohle méně tradiční sporty, nejsou až tak podivné, lidi se u toho nepozastavují a tak mi prostě nestačí. Takže já HRAJU FAMFRPÁL. View More

Pět let s Kate

Bylo nebylo, před pěti lety jsem začala psát jeden příběh. Takový, který jsem začala vymýšlet už někdy v sedmi letech a díkybohu mě tenkrát nenapadlo zveřejnit ho na internetu. To nastalo až 29. února 2012. Tehdy spatřila Kate poprvé světlo světa.

Původně to byl víceméně jen příběh o ní a o jejích schopnostech, ale pak se začal rozvíjet. Přimyslela jsem další postavy, vymyslela jsem si, co bude s nimi. Nespočetněkrát jsem měla pocit, že se ten pocit píše sám anebo že ho za mě píše Kofola. Radši nechci vědět, kolik jsem jí u psaní Kate vypila.

Kate prošla postupým vývojem. Na začátku možná byla klasicky podobná mě, jakási moje interpretace. Ale pak si začala žít vlastním životem a nějak spolu nemáme nic společného. Maximálně obě máme rády hranolky. Někdy si i říkám, že my dvě bychom asi nebyly moc velké kamarádky. Možná je to hlavně proto, že já vím, jak moc je naivní a blbá, jak sebou nechává manipulovat a co vyvádí za šílenosti. Ona by mě zase mohla nenávidět za útrapy, které ji stavím do cesty. Ne, my kamarádky asi nebudeme.

Svého vývoje se dočkaly i ostatní postavy. Některé dostaly jiný směr, než jak jsem je plánovala psát. Elizabeth dokonce dostala i svoje video. U něho to bude taky skoro rok, co jsem ho vytvořila. Ten víkend si pamatuju dobře. V pátek jsme měli první cvičení z programování v C+, na kterém jsem dostala od mamky zprávy, že nám v noci umřel náš pes. Nebylo to velké překvapení, protože pár týdnu předtím byl na operaci a vypadalo to s ním špatně. Ten víkend byl druhý, který jsem měla strávit sama na koleji, protože spolubydlící odjížděla na víkend domů. Já se rozhodla zůstat. Udělala jsem si z něj takový filmový víkend a taky jsem asi psala Kate, protože mě najednou něco popadla a já začala vytvářet video o Elizabeth. I Obraz Doriana Greye jsem kvůli němu shlédla.

Ale teď je konec prvního dílu. Poslední slova jsem dopsala dnes v noci a cítím se zvláštně. Vlastně takhle se cítím už od dopsání předposlední kapitoly. Zrovna u těchto dvou kapitol jsem roky věděla, co se tam odehraje. Věděla jsem, jak budou končit. A teď je to tady. Opravdu jsem je napsala. Navíc jsem Kate darovala další video, tentokrát týkající se přímo jí. Znovu mě nevím proč, prostě mě něco na páteční výstavě Jana Merty popadlo a večer už jsem stahovala filmy Harryho Pottera s nejlepší možnou kvalitou pro různé scény.

Psaní nebylo jednoduché. Občas jsem vypadla z rytmu a těžko se do něj dostávala. Někdy i devět měsíců. Nakonec jsem samu sebe dohnala do obtížné situace začátkem letošního února. Usmysela jsem si, že tu poslední kapitolu zveřejním dnešní půlnoc. Jenže ještě před 28 dny mi zbývalo napsat osm kapitol. To je dost obtížné, když ještě občas musíte do školy a ještě vás v tom měsíci čeká jedna hodně těžká zkouška. Kupodivu jsem to zvládla. Jak zkoušku, tak i napsat všech 8 kapitol. Nebylo to ale lehké. Prakticky nebyl den, kdy bych nepsala. I když někdy se o to postaral počítač. Jednou se mi neuložilo to, co jsem napsala, a podruhé se mi poškodil soubor, takže jsem musela kapitolu psát odznovu (u těch předchozích jsem měla zálohu). Občas jsem pro to obětovala trochu spánku. Nakonec nastal jednou den, když jsem spala jenom tři hodiny a považovala to za úspěch. Ale hlavně jsem přišla na jednu důležitou věc – všechno jde, když se chce.

Ale dneska je to konečně tady. Cítím se trochu jako režisér, který čeká na premiéru. (Pokud se divíte, proč se přirovnávám k režisérovi, tak se v posledních dnech dívám na Smash.) Až na to, že tohle je prakticky derniéra. Jenže když začnete psát povídku, většinou o ní ví jen málokdo a své čtenáře si teprve nachází. Když máte štěstí, ti čtenáři vydrží až do poslední. Vzhledem k mému pětiletému psaní si nemyslím, že by to někdo z těch počátečních čtenářů vymyslel. Jestli ano, tak ho upřímně lituju.

Jsem docela nervózní i kvůli tomu konci, který jsem zvolila. Myslím, že mě asi dost lidí bude nesnášet za ten konec. Mě se ale vážně líbí. Podle mě jsou největším problémem v Kate ta otravná klišé. Příběh je poznamenaný tím, že jsem ho začala vymýšlet v osmi letech.

  1. velké klišé – Kate je mladší sestra Harryho Pottera.
  2. velké klišé – Kate randila se Cedricem předtím, než umřel.

Teď už by jí jen chybělo, aby měla něco i s Dracem Malfoyem.

Ale já jí místo toho zabila. Dřív než se dozvěděla pravdu o svém původu. Proto se mi to tak líbí. Kate může v jistém úhlu pohledu působit jako Mary Sue pro svoje zázračné schopnosti, ale nakonec zemře. A není to ani žádná extra hrdinská smrt. Zemřela prostě proto, že zůstala na tom hřbitově. Stejně jako Cedric, akorát trochu později. Díky knížkám víme, že tam stejně byla zbytečně, Harry by přežil. Maximálně trochu zabránila účinkům kletby Cruciatus.

Nakonec to až takový konec to není, protože jsem si vymyslela další díly. Na jednu stranu mě to docela mrzí, protože tenhle konec Kate se mi vážně líbí. Trochu si i pohrávám s myšlenkou, kdyby to nepokračovalo tak, jak to mám vymyšlené, ale jiným směrem. Napadlo mě to u rozhovoru Alice a Harryho o tom, jak porazí Voldemorta, aby pomstili své sourozence. Ta představa se mi líbí. Kate i Cedric jsou mrtvý a už se v příběhu neobjeví, ani jako duchové. Celý příběh tak dostane naprosto jiný spád.

Jenže u toho se bojím, že bych se dostala do nějaké slepé uličky a nevěděla jak dál. Ono v tomhle směru vážně nevím, jak by to pokračovalo. Sice se to na první pohled zdá suprově a něco takového bych si moc ráda přečetla, jenže nevěřím, že by se mi to povedlo. Takže se budu držet té klasiky s klišé.

Pro Kate mám v průběhu března přichystanou korekturu. Vždycky jsem po sobě nerada četla dopsanou kapitolu, protože mi to připadalo pitomé, hlavně zezačátku. Teď nastal čas to opravovat. Zbavit se jak pravopisných chyb, tak i případných úprav děje. Má to totiž jeden další možný cíl, který mě napad před pár měsíci. Vlastně to jsou rovnou dva cíle.

E-kniha/y

Přiznám se, že tady nemám moc ponětí, jak by to mělo vypadat a probíhat. V mojí představě to je prostě několik zkompletovaných pdf, případně další formátu. Ale slibuju, že se na to blíž podívám a vykoumám to.

Reálný výtisk

Nemám tím na mysli žádné komerční vydání skrz nakladatelství. Těm by se to zaprvé nelíbilo a zadruhé problémy s právy. Mám spíš na mysli vydání samovýtiskem v nějakém menším množství a potom prodat těm, kdo by o to měl zájem.

Má to tu nevýhodu, že tam by byly potřeba na to skutečně vybrat peníze, protože zadarmo to nikde nevytisknou. Cena by se pak pohybovala podle toho, jestli by se jednalo o pevnou vazbu, vázanou, paperback, tloušťka papíru, barevný obal a spousta dalších faktorů. Ale cca to odhaduju na nějaký 150 – 300 Kč za jeden výtisk. S trochou štěstí by se Kate vešla po dostatečné revizi i do jednoho výtisku. Nedivila bych se, kdybych ji proto musela rozdělit i do víc děl.

Zatím nevím, jak tohle dopadne. E-kniha nebo reálný výtisk? To je oč tu běží! V tomhle vám doporučuji sledovat moji facebookovou stránku One Geek Girl, kde bych ráda probírala detaily s případnými zájemci.

Budoucí plány

A mezitím, společně s korekturou Kate, mám i další plány na příští měsíce. Docela ráda bych už dopsala Dangerous Liaisons. Celý příběh odhaduju na něco kolem třinácti kapitol a píšu to čtyři roky. To je ostudné!

Hlavně se chci ale v budoucnu zaměřit na dvě díla. Jedním z nich je pochopitelně druhý díl Spojené a propojené, ve kterém budu pokračovat v dubnu. Druhým z nich je první díl ze série Kletba. Tenhle svět mám v hlavě už 6 let a už se vážně snaží dostat ven. Pořád přibývají další postavy, propojuje se to, až začínám mít pocit, že vymýšlím fanfiction na vlastní příběh… Takže klávesnice, těš se!

All I Want for Christmas is… Time!

Co bych si přála k Vánocům? Čas!

Je toho hodně věcí, které bych chtěla udělat.

Povídky

Ano, tam jsem zrovna asi nejvíc ve skluzu. Novou kapitolu Kate jsem měla vydat už skoro před dvěma týdny, další je na řadě zítra a já nemám napsáno ještě ani ťuk z jedné. K tomu jsem chtěla ještě o Vánocích dopsat Dangerous Liaisons…I když tady mi nechybí tolik ani ten čas, jako spíš chuť. Čas teď o svátcích mám. Tedy až na ten fakt, že od pondělí se vrhnu i na psaní úvahy a eseje do školy. A možná by se taky ještě hodilo všechny napsané kapitoly mých povídek doplnit i tady.

Ale víte co je dobrá zpráva? Vymyslela jsem konečně děj k Lektvarové dívce. Dokonce už i epilog. Jenom nevím, kdy ji napsat… Ale teď mám víc chuť psát jí než Kate.

Články

Tady ani tak nejsem ve skluzu, protože jsem si ani nerozvrhla, kdy chci jaký článek napsat. Jenom mám na ně napsané nápady. Ale od Nového roku si dávám předsevzetí, že se na jejich psaní pořádně vrhnu. Minimálně konečně musím dohnat resty z Koutky Zrzavé Patoložky (ačkoliv už nejsem zrzavá) a pokračovat ve Tipech ke sledování.

Videa

Ne, k youtubování se nevracím. Někdy si sice říkám, jak by bylo fajn a co všechno bych natočila, ale ne, neplánuji to. Mám jen dost nápadů na video pro Odvrácenou stranu Youtube.

50-knihKnížky

Vzhledem k tomu, že jsem se přidala ke Knižní výzve 2017 a do 1. ledna bych měla sepsat seznam svých knih, dám se do toho tady:

  1. Společenstvo prstenu (J. R. R. Tolkien)
  2. Dvě věže (J. R. R. Tolkien)
  3. Návrat krále (J. R. R. Tolkien)
  4. Silmarilion (J. R. R. Tolkien)
  5. Hunger Games: Vražedná pomsta (S. Collins)
  6. Hunger Games: Síla vzdoru (S. Collins)
  7. Cizinka (D. Gabaldon)
  8. Vážka v jantaru (D. Gabaldon)
  9. Mořeplavec (D. Gabaldon)
  10. Bubny podzimu (D. Gabaldon)
  11. Hořící kříž (D. Gabaldon)
  12. Dívka ve vlaku (D. Gabaldon)
  13. Hvězdy nám nepřály (J. Green)
  14. Hledání Aljašky (J. Green)
  15. Papírová města (J. Green)
  16. Příliš mnoho Kateřin (J. Green)
  17. Sněží, sněží (J. Green)
  18. Will Grayson, Will Grayson (J. Green)
  19. Pokrevní pouta (R. Mead)
  20. Zlatá lilie (R. Mead)
  21. Indigové kouzlo (R. Mead)
  22. Ohnivé srdce (R. Mead)
  23. Stříbrné stíny (R. Mead)
  24. Rubínový kruh (R. Mead)
  25. Město z popela (C. Clare)
  26. Město ze skla (C. Clare)
  27. Město padlých andělů (C. Clare)
  28. Město ztracených duší (C. Clare)
  29. Město nebeského ohně (C. Clare)
  30. Čokoláda (J. Harris)
  31. Posedlost (K. Howe)
  32. Angelopolis (D. Trussoni)
  33. Než jsem tě poznala (J. Moyes)
  34. Poslední přání (A. Sapkowski)
  35. Meč osudu (A. Sapkowski)
  36. Krev elfů (A. Sapkowski)
  37. Čas opovržení (A. Sapkowski)
  38. Křest ohněm (A. Sapkowski)
  39. Věž vlaštovky (A. Sapkowski)
  40. Paní jezera (A. Sapkowski)
  41. Bouřková sezona (A. Sapkowski)
  42. Román pro ženy (M. Viewegh)
  43. Jsou světla, která nevidíme (A. Doerr)
  44. Tři mušketýři (A. Dumas ml.)
  45. Deník Bridget Jonesonové (H. Fielding)
  46. Hypnotizér (L. Kepler)
  47. Kafe a cigárko (M. Doležalová)
  48. Illuminae (A. Kaufman)
  49. V pasti (L. Dostálová)
  50. Stránky světa (Kai Meyer)
  51. Třpytný dvůr (R. Mead)

Kurzívou zvýrazněné knížky splňují i jednu podmínku z desatera přikázání Čtenářské knižní výzvy 2017

Vypadá to, že mám co dělat v roce 2017…

Tak šťastné a veselé Vánoce a šťastný a méně zaneprázdněný nový rok.

Poslední panna? Ne, jen předposlední.

Docela ráda čtu blog Poslední panna. Myslím, že ho nečtu ani tak kvůli těm vtipným, sarkastickým článkům, kde popisuje některé mužské protějšky. Nejspíš bych ho sledovala už jenom kvůli tomu názvu. Povídá se, že narazit dneska na nějakou pannu je docela unikát. Třeba ten vtip, jak Drákula staletí pojídával šestnáctileté panny a pak v roce 2015 zemřel hlady.

Na tohle jsem si vzpomněla na našem zpravodajství. Každý týden píšeme takový kratičký test (například Jan Neruda, prezidenti, sametová revoluce, Ústava ČR…) a tentokrát jsme si měli vylosovat téma na příští týden. Náš učitel pronesl hlášku: „Tak to vylosuje nějaká panna… no, ale tak ta tady žádná nebude…“

Evidentně nepočítal se mnou. View More