Beyoncé – Halo

  °~~~~~~~~°  

  °~~~~~~~~°  

Tohle léto je jiný. Smutný, depresivní a truchlivý. Bez Cedrica jako by celý náš dům potemněl. Máma (jako moje adoptivní máma) neustále brečí a častokrát se zavírá do jeho pokoje. Táta (jako ten adoptivní) zase neustále obviňuje ministerstvo. Snaží se někoho dostat k zodpovědnosti, že dostatečně nezabezpečili turnaj.

A já se snažím nějak zabavit. Tak vymýšlím, jak tebe, mami, nějakým zázrakem vyléčit. Doufám, že když svoje schopnosti dostatečně vytrénuji, tak tě uzdravím. I když James tomu tolik nevěří. Ale pravidelně mě každý týden bere za tebou k Mungovi, kde u tebe několik hodin sedím a držím tě za rukou. Zkouším tě léčit, ale nezabírá to.

Ale od Jamese je milý, že mě bere za tebou. Připomíná i tak trochu Cedrica, chová se jako můj starší brácha. Beru to jako poctu, protože jen tak někoho si k tělu nepřipouští. Je těžký dostat se mu pod kůži a porozumět mu, ale už to trochu zvládám.

Nikdy by to nepřiznal, ale vím, že ho ztráta Kate zasáhla. Viděla jsem to v jeho barvách aury. Nemiloval ji, rozhodně ne jako Cedric. Na to tam měl málo růžové barvy. Ale měl tam hodně červené a fialové, což asi bude něco se chtíčem. Myslím, že mu na Kate záleželo a chtěl ji, a proto na Cedrica žárlil.

Tohle je asi všechno, co jsem ti chtěla dneska říct. Vím, že to není nic moc nového. Brzo se spolu s Jamesem vydám za tebou do nemocnice a něco zkusíme, slibuju, a snad nějak pokročíme.

Tvoje Alice

°~~~~~~~~°

Tohle je léto je jiné. Ale tohle Annie čekala už od loňského léta, když se Kate rozhodla, že se do dětského domova nevrátí. Nedivila se jí, však ona byla také ráda, když si ji před lety adoptovala Jane a Anne. Akorát oficiálně byli jejími adoptivními rodiči Jane a Annin bratr Matt. Byla to ale jen zástěrka pro úřady a velké tajemství, protože lesbickému páru by adopce nebyla povolena. Matt s nimi ve skutečnosti už ani nebydlel a vídali se jen o svátcích a narozeninách.

Kate ji ale i tak chyběla. Hlavně ji začínalo být divné, že se jí za celou dobu neozvala. Sama by jí nějak zavolala nebo napsala dopis, kdyby měla možnost, ale neměla možnost. Jediným jejím zdrojem byla Hermiona, od které dostala ještě koncem června skoro nicneříkající dopis o tom, že se v Bradavicích při třetím úkolu něco stalo a že jí to raději poví osobně. S tímto dopisem vystřelili její obavy vrcholně vzhůru a hned ji poslala obratem sovu zpátky.

Je Kate v pořádku? Nestalo se jí nic?

Několik dnů pak netrpělivě čekala na odpověď, dokud ji Hermiona začátkem července nezavolala.

„Je naživu a asi i zdravá.“ Až tahle Hermionina slova zvládla Annie uklidnit. Byl to krátký hovor, protože Hermiona někam odjížděla. Mluvila něco o Voldemortově návratu, hřbitově a že teď se jede přidat k něčemu, co má být proti Voldemortovi. Ale nic podstatného o Kate, protože toho teď o ní Hermiona moc nevěděla. Především si myslela, že jí to asi bude chtít Kate povědět všechno sama.

Problém byl v tom, že se ji Kate za celou dobu ani jednou neozvala. Uběhl celý měsíc a Annie pořád netušila, co se vlastně stalo. Až do dne, kdy někdo zazvonil u dveří.

„Annie, máš tady návštěvu!“ zavolala Jane od domovních dveří.

Annie si právě prohlížela svůj odraz v zrcadle. Měla na sobě tyrkysové šaty na ramínka, ve kterých vypadala půvabně. Taky se právě chystala na rande s Marcem. Chvíle s ním byli vítaným rozptýlením a aspoň chvílemi nemyslela na to, co se asi děje s Kate.

„Už běžím!“ zavolala a vzala béžovou kabelku a běžela po schodech dolů. Těšila se na tohle rande a usmívala se, ale když viděla, kdo stojí v předsíni, překvapením vyjekla.

Stála tam Hermiona a zrzavý chlapec.

„Hermiono? A….“ zahleděla se na něj a snažila se přiřadit ho ke správnému Weasleyovic jménu. Znala je spíš z vyprávění od Kate a sama je viděla jen pákrát. Na Rona vypadal trochu starší. Tipla by mu asi stejný věk jako sobě. „…Fred nebo George?“

„George,“ ujasnil ji svou totožnost. „Jsem tu jako…“ Chtěl říct něco o přemisťování, ale bylo mu jasné, že Anniina máma by je mohla slyšet, a nedokázal si vzpomenout, jak se říká těm medlovským vozidlům. „…doprava.“

„Co je s Kate? Vůbec se mi neozvala a netuším, co s ní je, co se stalo… Co se stalo?“ začala se vyptávat hned Annie, kterou George ani tak moc nezajímal. Předtím byla jen zdvořilá.

„Ona se ti neozvala?“ byla Hermiona překvapená. „Všechno ti povím. Všechno, co se stalo. Pokud možnost někde v klidu.“

Annie pochopila její poslední narážku a pozvala je nahoru k sobě do pokoje.

„No, jak jsem ti říkala, že se Voldemort vrátil, tak zařídil, aby se Harry dostal při třetím úkolu z Bradavic za ním na hřbitov. Přitom se tam dostal omylem i Cedric a Voldemort ho tam zabil.“

„Proboha!“ vyjekla Annie a zakryla si pusu rukou. „Teď chápu. Ježíši, Kate musí být na dně zdrcená…“

„Počkej, to není všechno,“ zarazila ji Hermiona. „Jak známe všichni Kate, tak se nedržela stranou a dostala se na ten hřbitov taky. Pomohla Harrymu se odtamtud dostat a sama tam pak uvízla. Taky tam umřela.“

Annie na ní zírala s otevřenou pusou. Krve by se v ní v tu chvíli nikdo nedořezal. „Ale ty jsi řekla…“

„O pár dnů později se v Bradavicích vrátila zpátky k životu. Skrz pouto s Harrym. A abych nezapomněla, tak se přišlo na to, že ti dva jsou sourozenci,“ pousmála se. Aspoň jedna dobrá zpráva na závěr.

„Já to věděla!“ zajásala Annie. „A jak je na tom teda teď Kate?“

„To je trochu složitější…“ začala jí to vysvětlovat Hermiona. Popsala ji všechno, jak se chová v posledních dnech a co jim pověděl Harry o létě u Dursleyových. Pověděla jí i tom, jak se o ní všichni obávají a Annie s nimi souhlasilo. Bylo jí hned jasné, že to nezvládá a je jen otázkou času, než to blbě dopadne.

„Musím za ní,“ prohlásila.

„To je důvod, proč jsme tady. Budeš asi první mudla, který vkročí do štábu a celkově toho domu,“ poznamenal George. „Jsi připravená bydlet chvíli mezi kouzelníky?“

„Ještě ne, ale dej mi chvíli, ať si posbírám pár věcí,“ odložila kabelku a začala bez váhání narychlo balit do velké tašky nějaké oblečení. Za jiného okamžiku by byla nejspíš nadšená z toho, že uvidí kouzla zblízka, ale teď na to nebyl čas.

Jane proti tomu nic nenamítala. Annie stačilo zmínit, že Kate umřel před měsícem přítel, a proto teď musí bezpodmínečně za ní.

„Vyřiď jí od nás upřímnou soustrast, že je nám to líto a kdyby někdy něco potřebovala, tak náš domov je jí otevřený, ano?“ řekla jí na to Jane. Znala Kate dobře a věděla, že to je hodná holka a že by s Annie pro sebe udělali cokoliv. Nepochybovala o tom, že by Annie klidně utekla z domova, kdyby se jí teď pokusila zabránit v odchodu za Kate.

Ale sotva vykročili všichni tři ze dveří, stejná scéna se měla opakovat.

„Promiň, dnešní rande musíme zrušit,“ řekla omluvně Marcovi.

„Proč?“ zeptal se a znepokojivě se podíval na Hermionu a George. Nevypadal moc nadšeně z toho, že je vidí. Ale to mohlo být především tím, že jeho přítelkyně zničehonic s nimi někam odchází a on je přitom nikdy v životě neviděl. Ani ho nenapadalo, kdo by mohli být, kdyby se o nich někdy zmiňovala.

„Kate mě potřebuje,“ vysvětlila mu jasně.

Tentokrát se Marco podíval jenom na Hermionu. „Ty jsi Kate? Nemáš mít zrzavé vlasy.“

„Já jsem Hermiona,“ vyjasnila mu svou totožnost.

„A já sice mám zrzavý vlasy, ale Kate nejsem,“ ozval se George. „My jsme tady, abychom vzali Annie za Kate.“

„A nemůže Kate počkat nebo přijít jindy? Měli jsme přece jít na tu Johnovu oslavu,“ namítl Marco.

„Jo, ale… Jak se jmenovala ta trilogie, co jsme sledovali minulý týden s tím cestováním časem?“ zeptala se Annie.

„Návrat do budoucnosti. Proč?“

„Tak právě jsme na začátku druhého dílu,“ vyhrkla Annie. „Kate je Marty, už má za sebou první díl, kde si užila svoje dobrodružství. Já jsem teď Jennifer a nějak se dostávám do toho jejich dalšího dobrodružství. Ona tam teda až tak moc toho neudělala, ale já se tam jdu taky jenom kouknout.“

„A jak do toho zapadají oni?“ pozvedl Marco obočí.

„Hermiona je právě teď ten doktor… Emmett Brown,“ trvalo jí chvíli vzpomenout si na jeho jméno. „A George je asi Delorean. Ale jestli chceš, můžu tenhle příběh zkusit ještě přirovnat k Buffy, zabíječce upírů. Akorát to bude trochu těžší, protože ten film nestál za nic a až tak moc si ho nepamatuju.“

„Takhle to asi stačí. Stejně to moc nedává smysl,“ zavrtěl nad tím hlavou Marco.

„Já vím, ale to jenom proto, že my jsme vedlejší postavy. Třeba jednou budeme hlavní,“ pokrčila rameny. „Pozdravuj ode mě Johna a užij si tu oslavu i za mě.“

Po rozloučením a rychlém loučícím políbením se Annie spolu s Hermionou a Georgem vydala ulicí dál.

„O čem jsi to teď mluvila?“ zeptal se George.

„O jednom filmu, kde se cestuje časem, ale to není tak podstatný. Prostě Kate je hlavní hrdinka jednoho dobrodružného příběhu. Na začátku byla se mnou v našem mudlovském světě, pak zjistila, že je čarodějka a vtáhl ji váš kouzelnický svět. Vždycky na konci dílu se objeví nějaký padouch, většinou Voldemort, se kterým se spolu s Harrym utká, porazí ho, a na konci každého dílu se zase vrací za mnou, vedlejší postavou,“ vysvětlila mu to. „Dali by se o tom napsat knihy nebo natočit filmy.“

„Podle mě ale jsi hlavní postava, když jsi nejlepší kamarádka hlavní hrdinky. Jenom, jak trávíme hodně času v Bradavicích, tak nemáš prostor. Ale až všichni dostudujeme, děj se přesune mimo a ty tam budeš častěji,“ povzbudil ji George.

„Mě spíš zaráží, že Návrat do budoucnosti je trilogie,“ ozvala se Hermiona. „Já myslela, že jsou jenom dva filmy.“

„Ne, loni dávali v televizi i ten třetí film.“

„A co je to vlastně ten film?“ zeptal se George, když zahnuli do jedné postranní uličky, kde byli víc skryti před zraky lidí.

„To myslíš vážně?“ podívala se na něj nevěřícně Annie. Pak přejela pohledem na Hermionu. „On žertuje, že jo?“

„Nemyslím si to,“ zavrtěla hlavou.

George se zatím rozhlédl po okolí. „Myslím, že už můžeme. Připraveny?“ natáhl k nám oběma ruce.

„Na co?“ zeptala se Annie.

„Na přemístění,“ odpověděla Hermiona, která se najednou zdála o něco bledší než obvykle. Věděla, co je čeká. Chytla se George a po jejím vzoru to udělala i Annie. V příštím okamžiku všechno zčernalo a ze všech stran byl cítit úděsný tlak jakoby něco mačkalo každičkou část jejich těla. Ale stejně rychle jako to přišlo, ten šílený tlak taky pominul. Jen nepříjemný pocit zůstával.

„Jak vám je?“ zeptal se George.

V tu chvíli si Annie uvědomovala, že už nejsou v té zapadlé uličce, ale stejně dál pevně svírá Georgeovu ruku. Hermiona se ho už pustila.

„Budeš zase zvracet?“ ptal se George Hermiony.

„Ne, myslím, že to asi vydržím,“ zavrtěla Hermiona hlavou a zhluboka dýchala.

„Ale já asi ne,“ ozvala se Annie, které se střídaly ve tváři všechny odstíny zelené. Obrátila se pak k nejbližšímu křoví a loučila se se svým obědem. George jí přitom gentlemansky držel vlasy, zatímco Hermiona se snažila držet co nejdál, protože sama měla co dělat, aby ji nenásledovala.

„Netuším, co to bylo, ale bylo to hnusný,“ pronesla po chvíli Annie, když se narovnala. Teď už nebyla zelená, jen bílá jako stěna.

„Tomu se říká přemisťování,“ vysvětlil jí George. „Měli jsme sice jet za tebou nějakým podzemním vlakem, ale tohle je rychlejší. Ale je to naše tajemství, nesmíme to nikomu říct.“

„Já na to kývla jenom proto, že se mi hodí zažít přemisťování dřív, než se to budu učit,“ dodala Hermiona, která už byla ochotná přijít o něco blíž.

„Ty to neumíš? Vždyť Kate…“ namítla Annie, ale pak se zarazila. Uvědomila si, že George vlastně nezná její schopnosti.

„Kate se přemisťovala jenom astrálně. Správně se to máme učit až později, protože zkoušky můžeme skládat až plnoletí,“ popsala jí to Hermiona. „A všichni o schopnostech Kate už ví. Nebo aspoň ti, se kterýma se za chvíli potkáš. Takže o tom klidně můžeš mluvit.“

„To je dobrý vědět. Ale to, že to přestává tajit, je dobrý znamení,“ navrhla Annie.

Vzápětí ji George podal malý papírek s adresou. Annie to zprvu nechápala, ale když pak vyšli z toho parčíku na ulici, začali zírat na pár domů a Annie si začala po chvíli uvědomovat, že tam je o barák navíc, trochu to už začínala chápat.

Byla zvědavá na to, jak vypadá kouzelnický domov. Už když byla před pár lety na Příčné ulici, tak ji všechno, co tam viděla, fascinovalo a teď by to měla vidět v denní praxi. Kývla by na to s nadšením, i kdyby to s Kate nebylo tak vážné.

„Teď buď potichu, dokud nebudeme v kuchyni,“ poradil jí George a vykročil ke dveřím.

Annie jeho radu nechápala, ale držela se jí. Následovala ho do předsíně, kterou potichu prošli až do kuchyně. Tam seděla většina Weasleyů a také lidí, které neznala. Dokázala rozpoznat jenom Ginny, Rona a paní Wesleyovou. Ale líbily se jí fialové vlasy Tonksové.

„Zdravím všechny, které znám, i ty které neznám, já jsem Annie, nejlepší kamarádka Kate, a teď mi někdo prozraďte, kde ji najdu?“ spustila hned na úvod.

„Je na disciplinárním řízení s Harrym. Ale tělo má nahoře,“ vysvětlil jí to Ron.

„Na disciplinárním řízením? Cože?“ pozvedla obočí.

„Potkal se s mozkomory, seslal kouzlo a teď ho možná vyloučí z Bradavic,“ vysvětlil to Fred.

„Nevyloučí,“ pronesla skálopevně přesvědčená Hermiona, ačkoliv v jejím hlase byly trochu znát nejistoty. „Byla to sebeobrana a oni to určitě pochopí.“

„Vždyť Harry je prakticky národní hrdina, kterýmu všechno promíjí, ne?“ nechápala Annie. Nejisté pohled ostatních naznačily, že tohle už asi nebude taková pravda. „Co se to sakra v tom vašem světě za poslední měsíc stalo?“

°~~~~~~~~°

„A teď potichu, ať nevzbudíme tátu,“ zašeptala, když vynášela syna z ložnice.

Malý Thomas byl ještě trochu rozespalý, ale jakmile ho slunce probudilo, spát se mu už nechtělo. Začínal už trochu pokňourávat, čímž vzbudil maminku. Elizabeth proto rychle vstala dřív, než vzbudí i Olivera.

S malým Thomasem zamířila do kuchyně, aby mu dala něco k jídlu. K snídani dostal bílý jogurt s troškou jemně namletých vloček, přičemž většina jeho obsahu skončila u něj v žaludku. Zbytek na brynďáku a dětské židličce.

„Dobré ráno,“ pronesl Oliver, když vešel poté do kuchyně. Thomase to hnedka rozesmálo a natahoval k němu ruce. „Copak, bryndo, chceš ke mně?“

„Ne, on chce určitě k mamince, ale hraje velkýho chlapa a tak to nechce přiznat,“ poznamenala Elizabeth a mávnula hůlkou. Zatímco krmila Thomase, nechávala pomocí kouzel uvařit ovesnou kaši ke snídani. Za poslední měsíce se v těchto domácích kouzlech zdokonalila a teď by si nedokázala představit, kdyby to všechno musela dělat po mudlovsku.

Oliver se nad její poznámkou pousmál a vzal si Thomase k sobě, jen mu ještě odložil brynďák. Elizabeth ho hned s pomocí mávnutí hůlky vyčistila a stejně tak i židličku.

„Ani jsem nepostřehl, kdy jste vstávali,“ prohlásil, zatímco se posadil na židli a Thomase si posadil na klín. Vzal pak housku, roztrhl ji a polovinu dal Thomasovi.

„Chtěla jsem tě nechat spát chvíli déle, když jste včera slavili ten zápas,“ odpověděla mu Elizabeth a sama se pustila do svojí snídaně.

„A připravit nás o začátek naší pánské jízdy?“ Thomasovi vypadla houska z ruky, ale Oliver jí díky svým brankářským schopnostem zachytil a podal mu ji zpátky.

„Nebude to moc pánská jízda, když tu bude i tvoje máma,“ připomněla mu a sledovala přitom Thomase, jak žvýká a chvílemi se žvatlá.

„Ale to jenom ve chvíli, kdy budu mít trénink. Jinak to bude jenom my, chlapi.“

„Takže až se vrátím, bude jenom novým členem Pýchy Portree anebo založíte nový vlastní famfrpálový tým?“ pozvedla obočí.

„Vlastní tým je lákavý, ale to bychom museli, až se vrátíš, zadělat na dalšího člena, aby nás bylo dost,“ mrkl na ní.

„Nad dalšími můžeš uvažovat jedině, až budu mít aspoň OVCE,“ ušklíbla se.

„Tak si na dalšího sourozence budeš muset minimálně rok počkat,“ řekl Oliver teď už směrem k Thomasovi. Akorát jemu smysl téhle konverzace unikal a zajímala ho jenom jeho houska.

Elizabeth, jakmile dosnídala, přenechala kuchyň pánské jízdě, a zamířila do ložnice a do koupelny trochu se zkulturnit. Tentokrát trávila před zrcadlem o trochu víc času než jiná rána. Jako matka s malým dítětem na sebe neměla tolik času, kolik by si přála.

Přitom ještě v Bradavicích byla schopná strávit hodně času před zrcadlem. Věděla, že je hezká a že se nejednomu klukovi líbí. Bavilo ji s nimi flirtovat a kokekovat, ale pravda byla, že ona si myslela jen na jednoho.

Ale teď už to bylo jiné. Za poslední rok se změnila a stejně tak i její priority. I když je pravda, že středobodem jejího světa byl pořád jeden kluk, ale tomuhle bylo jenom osm měsíců. Až v žebříčku za ním byl Oliver. Nedovede si ani představit, jak by to všechno bez něj zvládla.

Jenom tohle nikdo kromě její mámy, Brumbála, Olivera a jeho mámy, nevěděl. A tak se snažila vypadat jako typická šestnáctiletá holka, a ne jako mladá máma.

„Určitě to tu beze mě zvládnete?“ zeptala se, když se vrátila do kuchyně. Thomas už byl zcela po snídani a teď si hrál na zemi se svými hračkami za dozoru Olivera sedícího vedle něj.

„Ty mi vůbec nevěříš,“ namítl Oliver.

„Věřím, jen Thomas nebyl nikdy tak dlouho beze mě,“ vysvětlila mu a sedla si k Thomasovi na zem. „Budu ti chybět?“ zeptala se ho.

Ten se na ní podíval. „Da da,“ zažvatlat a začal žužlat packu plyšového medvídka. Vypadal spokojeně. Maminka se na něj usmála a dala mu pusu na čelo.

„Dostanu taky pusu, když ti řeknu, že mě chybět budeš?“ ozval se Oliver.

Elizabeth se naklonila k němu a políbila ho na rty. „Spokojený?“ usmála se.

„Jo, ale začínám zvažovat, že tě nenechám odejít,“ zmínil.

„Aby se pak po mě nezačal někdo shánět,“ namítla.

„Tak si sem pro tebe budou muset dojít, protože my tě nepustíme,“ objal ji kolem pasu a přitáhl si ji blíž k sobě. Druhou rukou zase chytil Thomase a vzal ho k nim na klín. Seděli tam všichni pohromadě jako rodina. „A mám vás oba.“

Elizabeth se tomu zasmála a pak si opřela hlavu Oliverovi o rameno a začala pozorovat Thomase, jak si hraje. Nemohla se na něj vynadívat. Takhle byla spokojená. Mohla by se na něj dívat věčně. Vůbec se jí nechtělo odejít. Ještě nikdy nebyla víc jak den bez Thomase. Měla strach, jak na to bude reagovat a jak moc mu bude chybět. Ale pravda byla, že i on jí bude hrozně chybět.

„Nad čím přemýšlíš?“ ozval se po chvíli ticha Oliver.

„Že bych ho vzala s sebou,“ odpověděla mu.

„Pak by ale o něm všichni věděli,“ připomněl jí a ona si připomněla, proč o Thomasovi ví tak málo lidí.

„Máš pravdu,“ povzdechla si.

„A narušila bys nám naši pánskou jízdu. Zrovna začínám přemýšlet nad názvem našeho vlastního týmu. Co bys řekla na Pegasy?“ navrhl.

Podívala se na něj. „Předbíháš, ještě nemám OVCE,“ ušklíbla se.

„Dobrý název se vymýšlí dlouho,“ namítl.

Usmála se tomu. Ještě jednou se podívala na Thomase a dala mu ještě jednu pusu na čelo, než se začala opravdu zvedat k odchodu.

Cestu absolvovala pomocí letaxu. Ráda by se zvládla přemístit, ale kurz přemisťování měla teprve před sebou. Navíc mohla stejně skládat zkoušky až poté, co jí bude sedmnáct let. Aspoň že na ty kouzla neměli takové omezení a hlídáček se dal obejít, pokud byl poblíž dospělý kouzelník.

Vystoupila z krbu v Děravém kotli a hned ustoupila stranou, aby mohl projít nebo vystoupit někdo další. Tenhle londýnský krb byl něco jako mudlovská dálnice pro auta. Oprášila ze sebe popel, který ji ulpěl na šatech a pozvedla hlavu. Přejela pohledem lokál, jestli nezahlédne někoho ze svých bývalých bradavických spolužáků. Očekávala, že touhle dobou budou navštěvovat Příčnou ulici kvůli nákupu věcí do školy. Ale když tam spatřila známou tvář, zarazila se.

Ze všech lidí, tedy kromě Voldemorta, byl zrovna on jediný člověk, kterého si tu nepřála potkat. Nejen nepřála, ona se s ním nemohla potkat. Teď její mysl nebyla nijak chráněná. Za pomocí matky a receptu z jejich staré Roweniny knihy si dokázala vytvořit dočasnou ochranu, ale teď na to nebyla připravená.

Rychle sklopila zrak a zamířila k východu. Doufala, že se ztratí v davu lidí dřív, než si jí všimne. Prodírala se rychle mezi stoly, rychlá a tichá jako stín. Jenže když se protahovala kolem židle obsazené kouzelníkem v otrhaném hábitu, se ten kouzelník rozhodl zrovna zvednout. Odsunul si židli dozadu, aniž by viděl Elizabeth a ona narazila hlasitě do nohy židle.

„Eliz?“ zavolal James, který ten hluk postřehl.

„Do pr…“ zaklela potichu, promnula si kolena a pomalu se k němu otočila. Pozvedla s předstíraným překvapením obočí. „Jamesi?“

„Pardon, slečinko,“ utrousil kouzelník, který přicházejícího Jamese ani nepostřehl, a odešel.

„Jak moc tě praštil?“ zamračil se James za ním a podíval se na Elizabeth. Vypadal jako gentleman, který je hned připravený bránit čest dámy a jít za ním z něj vymlátit omluvu.

„To nic,“ narovnala se a vyloudila na tváři úsměv. Sice neměla žádné ochrany, ale doufala, že se jí podaří to zamaskovat. „Co tady děláš?“

„Byl jsem něco nakoupit,“ pokrčil rameny. Neprozradil jí už co a kde. „Co ty?“

„Jen procházím. Vlastně docela pospíchám za mámou, takže bych už měla jít. Ale ráda jsem tě viděla,“ vymluvila se a otočila se k odchodu.

Ale James dal před ní ruku a opřel se s ní o stěnu. „Počkej ještě chvíli,“ zarazil jí a částečně ji zastoupil cestou. „Víš, co se stalo Kate?“

Kousla se do rtu. „Vím. Otázkou je, co ty myslíš, že se jí stalo.“

Nakrčil čelo. „Umřela. Následovala někam Harryho ve svojí podobě a tam ji zabili.“

„Tak mám pro tebe dobrou zprávu. Pár dnů byla mrtvá, ale už je zase naživu,“ sdělila mu a sledovala pozorně jeho reakci.

„Ona… cože?“ pozvedl obočí, ale on už to překvapení nehrál. „Určitě?“

„Určitě,“ zopakovala po něm. „Oživil ji nějak Harry, který je kmotřencem mýho táty. A vzhledem k tomu, že Harry je teď brácha Kate, prakticky jsem s ní jedna rodina.“

„To je dobrá zpráva. Myslím to s tím oživením,“ usmál se. „Ale Cedric je pořád mrtvý, že jo?“

„Jo, ten jo,“ kývla.

„Chudák Kate. Možná bych ji měl navštívit. Musí na tom být blbě. Objetí a útěcha by se jí určitě hodily…“ uvažoval nahlas.

Pozorovala ho, jak mluví o Kate. Byla si jistá, že by ji určitě byl rád nablízku, ale jeho úmysly už si tak jistá nebyla. „Laskavě s tím přestaň,“ ujelo jí dřív, než se stihla zarazit.

„Co?“ zamračil se. „Jenom bych ji rád pomohl.“

„Ne, nepomohl,“ vyjela na něj. „Já si pamatuju, co jsi jí provedl v Itálii. Tenkrát jsi použil lektvar přitažlivosti a teď by si určitě rád využil toho, jak je zranitelná po smrti Cedrica. Ale to se ti nepodaří, protože za ní se nedostaneš.“

„Jak… To není možné. Nemůžeš si to pamatovat,“ zamítal to James a zadíval se jí do očí. Uhnula ale dřív, než stihl navázat hlubší kontakt. Ustoupila ještě k tomu stranou, aby ji nemohl chňapnout.

„Mě do hlavy nepolezeš,“ zavrčela na něj, ale jeho pohledu se dál vyhýbala. Byla ráda, že jsou na veřejném místě. Kdyby se potkali někde na ulici, bylo by to o dost složitější. Ale tady měla výhodu možného odhalení a Jamesovi by se blbě vymazávala paměť celé hospodě.

„Neexistuje možnost, aby sis to mohla pamatovat,“ odmítat si to James připustit. Věděl, že to provedl dobře. Nepamatovala si to. Povedlo se mu i to, aby pak prováděla Kate nekalosti a znepřátelila si ji aspoň na chvíli. Potlačil ten její ochranitelský reflex vůči ní a nahradil ho záští. Jenže teď to bylo zpátky. Nevěřil, že by to Kate uměla zvrátit, když o tom ani jedna z nich netušila, a nikdo jiný ochotný se zmijozelskými schopnostmi u toho nebyl. „Leda…“ zamumlal a podíval se na ní pozorněji.

Elizabeth ztuhla. Netušila, co ho napadlo, ale měla tušení, že to nevěstí nic dobrého. Opatrně se na něj proto koutkem oka podívala.

„Je to kluk nebo holka?“ zeptal se stručně a jasně a tím se její obavy potvrdily.

Zavřela oči. Došlo mu to. Zrovna to, co před ním chtěla nejvíc utajit, zjistil. Neměla na něj takhle vyjet. Měla to dál hrát, měla ho nechat, ať si spřádá plány o Kate. Jenže ji chtěla před ním taky chránit a tak udělala chybu.

„Kluk. Thomas,“ otevřela oči.

„Docela ironický,“ ušklíbl se a Elizabeth nechápala, co tím myslí. James ale nejevil zájem jí to nějak blíž vysvětlit.

„To je všechno, co k tomu řekneš?“

„Co bych měl ještě říkat? Byla to tvoje chyba, tak je teď tvoje starost,“ pokrčil rameny.

Nemohla tomu uvěřit. Tohle je všechno, co jí k tomu řekne. „Ty hajzle,“ procedila skrz zuby a natáhla ruce před sebe. Zapomněla v tu chvíli na strach z odhalení a odhodila ho přes polovinu místnosti.

Až doteď si jich nikdo nevšímal, ale nyní přitáhli pozornost. Všichni je pozorovali, i ta stará ježibaba v rohu, která doteď vypadala, že spí. Bouchl se o stěnu naproti a spadl na stůl, kde čtyři čarodějky právě popíjely čaj a debatovaly o svých manželích. Snad by si ani nestěžovaly, že jim přestál na stole takhle mladý a pohledný čaroděj, ale pod tou ránou se rozbil a James skončil v jeho troskách i spolu s jejich hrníčky.

„Hej, co se to tu děje?“ ozval se hostinský Tom.

Elizabeth rychle stáhla ruku dolů a schovala ji dřív, než si někdo mohl všimnout, že v ní nedrží hůlku. „Pardon,“ utrousila směrem k Tomovi. Využila toho, než se James zvedne, a rozběhla se k východu.

Ani ji nezajímalo, jakým směrem po ulici utíká, hlavně ať je od něj, co nejdál. Trvalo ji hodně bloků, když už ji nestačil dech, než se zastavila. Až pak začala přemýšlet, kde to vlastně je, a jak se dostane do Fénixova řádu. Trvalo ji docela dlouho, než se dostala na náměstí, ale to se jí docela hodilo. Aspoň se mohla uklidnit, protože tohle setkání ji rozhodně rozrušilo. Pomáhalo jí přitom hlavně myšlení na Olivera. James sice byl Thomasův biologický otec, ale jeho tátou je Oliver. Má neskutečné štěstí, že ho má.

„Halo?“ zavolala do prázdné předsíně v domě Blacků. Tohle bylo poprvé, co tu byla. Sice sem mohla přijít kdykoliv, protože jí bylo svěřeno tajemství, ale léto trávila s Oliverem. Když Oliver neměl zrovna žádné povinnosti v týmu, využívali pěkného počasí a vycestovali na pláž. Thomas se aspoň poprvé v životě vykoupal v moři, i když to bylo spíš jen, že ho nesli v náruči a nechali mu namočit jenom nohy.

Ale ačkoliv jí tajemství o poloze domu svěřeno, tajemství tichého příchodu už ne. Právě proto sametové závěsy naproti Elizabeth rozletěly a domem se začal rozléhat příšerný křik.

„Parchanti! Hajzlové! Zplozenci špíny a zla! Hybridi, mutanti, šílenci, vypadněte odsud! Jak si dovolujete znesvětit dům našich otců –“ křičela stařena v portrétu.

„Sklapni, stará bábo!“ vyběhl z jedněch dveří Sirius a snažil se zatáhnout závěsy.

„Tyyyy!“ zaječela na něj. „Cizí holku sem jen tak pustíš do našeho domova, do domu svých předků!“

„Není cizí, je to moje dcera,“ odsekl Sirius a ze všech sil se snažil zatáhnout závěs.

„Tohle má být moje vnučka? Nemanželská? Parchant? Takhle pošpinit naši vznešenou krev a smíchat ji s někým nečisté krve!“ kritizovala ho.

„Nečistější krev budete mít asi spíš vy,“ ozvala se Elizabeth. „Já jsem vlastně přímým potomkem Roweny z Havraspáru.“

Portrét na ní zůstal jen zírat. Stalo se tak poprvé, že jí došla slova. Siriusovi se povedlo toho alespoň využít a konečně zatáhl závěsy. „Tak aspoň už ví, že je babička,“ ušklíbl se nad tím. „Myslím, že se ještě nikomu nepovedlo ji takhle umlčet.“

„Nemožné konám ihned,“ vysekla pukrle a zasmála se.

„A proto jsi se celé léto nepřišla podívat za svým starým otcem?“

„Byla jsem zaneprázdněná, ale už mě tu máš,“ usmála se a objala ho. „Ráda tě vidím, tati.“

„Já tebe taky,“ přivítal se s ní. Pak se od ní trochu odtáhl, aby si jí prohlédl. „Vyrostla jsi za poslední rok. Přijde mi, že teď už je z tebe žena.“

Elizabeth raději nekomentovala fakt, že naposled ji viděl, když byla ještě v prvním trimestru, a od té doby si stihla projít zbylými trimestry, porodem a půl rokem kojení. „Ty taky bez toho vězeňského roztrhaného oblečení vypadáš líp. Pobyt v domě ti svědčí.“

„Kéž by na tom byl i tenhle dům tak dobře,“ poznamenal.

„Jo, máma říkala, že už je pár pokojů obyvatelných,“ přikývla. „Jde to dobře?“

„Snažíme se,“ pokrčil rameny a začal ji směrovat „Ale teď bude většina v kuchyni. Každou chvílí by měl být oběd.“

„To tu necháme babičku samotnou?“ pronesla ironicky a podívala se k závěsu.

„Bude teď potřebovat chvíli času, než vymyslí nějaký způsob, jak urazit i tebe. Normálně nás všechny uráží naší špinavou krví, ale to jí u tebe nevyjde,“ vysvětlil jí, když kráčeli halou. „Kdyby se o tobě dozvěděla už tehdy, nejspíš by se tebou chlubila všude, kudy by chodila. Krev Blacků smíchaná s krví Roweny z Havraspáru, to by bylo něco.“

Elizabeth docela uvítala, že potkala v kuchyni známé tváře. Většinu znala ze školy a s dvojčaty Weasleyovými párkrát i sdílela lavici. Obzvlášť pro ně byl příchod Elizabeth vítaným překvapením, jelikož o ní nevěděli.

O jejím příchodu věděl jen Brumbál, Sirius a Elizabethina máma, která se na ní těšila, jelikož jí celý měsíc neviděla. Elizabeth se na ní také těšila, a hlavně s ní potřebovala pak zajít někam do soukromí a povědět jí o dnešní události. Doufala, že ji trochu osvětlí tu záhadu, jak to Jamesovi došlo. Ale ačkoliv se Eliz rychle seznámila i se zbytkem osazenstva, které neznala ze školy nebo s nimi nebyla příbuzná, někdo jí tady pořád chyběl.

„Kde je Kate? Neměla by tu být taky?“ zeptala se všech.

Náhle nastalo rozpačité ticho. Všichni taktně mlčeli.

„Je nahoře. Posledních pár dnů nevychází z pokoje,“ vysvětlili jí nakonec.

Elizabeth se po nich zmateně podívala.

„Po tom, co jsme se vrátili z ministerstva, měla menší zhroucení,“ doplnil Harry.

„Když se podíváš tady, tak je tu ještě vidět, jak vzteky vypálila díru do stolu,“ ukázal Fred na černý flek na stole.

„Takže je někde zavřená a nevychází ven? To ani nejí?“ vyptávala se dál.

„Kdybych jí nedonesla žádné jídlo, tak by tam nejspíš vyhladověla,“ ozvala se ode dveří Annie, která právě také sešla na oběd. „I když právě nastal pokrok, sama mě poslala dolů, ať se najím a pak jí donesu jídlo.“

„A nemám tě jít nahoru vystřídat? Ať tam není sama?“ zpozorněl hned Harry. Byl připraven odložit jídlo a vydat se za svou sestrou.

„Většinu času se ti dva u ní střídají,“ vysvětlil Fred potichu Elizabeth.

„Ne, chtěla být právě teď chvíli sama,“ zavrtěla Annie hlavou a posadila se naproti Elizabeth. „My se ještě neznáme, že ne?“

„Já jsem Elizabeth Reed,“ představila se jí.

„Jo, o tobě jsem už slyšela dost,“ uvědomila si. „Já jsem Annie. Její nejlepší kamarádka z medlovského světa.“

„Z tebe musela mít moje drahá babička určitě radost,“ ušklíbla se. „Vypadá to, že má Kate sklony vybírat si blonďaté starší kamarádky.“

„Já si spíš myslím, že potřebovala nějakou verzi mě v kouzelnickém světě,“ poznamenala. „I když já bych jí nikdy nepráskla, že to byla ona v té ředitelně.“

„A nebylas to ty, kdo prozradil její kouzelnické schopnosti té holce z děcáku, se kterou se nenávidí?“ připomněla jí Elizabeth.

„Jo, ale se mnou kvůli tomu jenom jeden rok nemluvila. Kvůli tobě získala podmínečný vyloučení a málem i reálný.“

„Dobře, vyhrála jsi,“ připustila nakonec Elizabeth. Sice se mohla bránit, že to s tou její zradou bylo kvůli Jamesovi, ale to by tady musela začít probírat spoustu věcí, které nechtěla vytahovat. Třeba že spala s Jamesem a otěhotněla.

„Jestli se chcete hádat o tom, kdo mi co provedl, zahrňte do toho i Harryho, Rona a Hermionu. Ve druháku mi ukradli deník,“ připomněla jim Kate, která se zvládla skoro neslyšně proplížit až ke stolu, zatímco byli všichni zaměstnaní jejich dohadováním. Její přítomnost dole všechny překvapila, že se chvíli nezmohli ani na slovo.

„Já myslela, že… Chtěla jsem ti tam pak zanést jídlo,“ řekla zmatená Annie, když Kate sedla mezi ní a Harryho.

„Řekla jsem si, že sejdu dolů a najím se sama. A potom můžu taky začít nějak pomáhat s domem,“ přednesla svůj plán.

„Kate, jestli nechceš, nemusíš nám pomáhat. Klidně si odpočiň, jak potřebuješ,“ ujistil ji Sirius.

„Ne, už jsem pár dnů jen v pokoji. Jestli tam budu ještě chvíli, tak se zblázním. Chci něco začít dělat,“ prohlásila rozhodně.

„Můžeš mi pomoct navařit nějaké lektvary do zásoby,“ navrhla jí Samantha. „Jak jsem ti předtím říkala, pomoc se mi hodí.“

„Určitě jsi v pořádku?“ ptal se s obavami Harry.

„Jsem. Nedělej si starosti. Už je to lepší,“ ujišťovala ho. Podívala se pak na Elizabeth naproti a pokusila se navázat konverzaci. „Jak se máš?“

Elizabeth jí pak začala povídat o svém létě s Oliverem, jak většinu času trénuje, ale jinak jak byli na pláži. Jen Thomase z toho vynechávala. Nakonec se rozproudila konverzace i u ostatních a po chvíli to trapné ticho ohledně stavu Kate vymizelo.

Toho využila Annie a když už jim nikdo nevěnoval tolik pozornosti, naklonila se k ní. „Určitě jsi v pořádku? Nevidíš něco, co bys neměla?“

Kate se na ní podívala. „Ne, už nic takového. Zahlídla jsem ho jenom při tom krájení a jenom krátce. Nejspíš se mi to jenom zdálo.“

°~~~~~~~~°

Co viděla Kate?

Řekne Elizabeth Siriusovi a ostatním o Thomasovi?

Jak přišel James na to, že mají dítě?

Kdo další se přijede do štábu Fénixova řádu?

Viděl někdo Elizabeth, jak použila své schopnosti v Kotli?

°~~~~~~~~°

Předchozí kapitola

Následující kapitola

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *