Můj letošní odjezd do Bradavic byl stejný jako každý rok. Nejdřív jsem si v pokoji sbalila věci. Pak jsem zjistila, že ho neuzvednu. Asi jsem si nakoupilav příčný moc věcí. Táhla jsem ho teda po zem do kotle. V kotli byla tabule, kde byl napsán rozvrh dne. Nejdřív byla snídaně a co bylo dál nevím. Chtěla jsme si trochu nahnat náskok a táhla jsme kufr na nádraží. Zatím tam byli pokaždá na nástupišti truhly na kufry.
Asi tak v půlce cestu jsem potkala Yenefer. Nejdřív jsme trochu keali a já čerpala síly k táhnutí kufru. Pak jsem si vzpomněla, že jsem nechala Karin v pokoji a ona neumí odemknout. Dohodla jsem se s Yenefer, že mi ohlídá kufr a já ji skočím odemknout. Nejdřív jsem měla obavy, jeslti můžu Yenefer věřit. I kdyby tne kufr chtěla ukrást, tka s ním moc daleko nedoběhne. Odemkla jsem teda co nejrychleji Karin. Když jsme pak ešla dolů do kotle, všimla jsem si truhly na kufry a já blbá jsem ten svůj měla na půl cesty na nádraží. Naštěstí mi Yenefer pomohla donést kufr do kotle. Karin mezitím hledala svoji kočku.Kufr jsem dala do truhly a odešla na nádraží.
Když jsem vycházela z kotle, všimla jsme si,že Yenefer táhne svůj kufr. Nejspíš jsem ji měla pomoct, ale já pospíchala na nádraží. Ted cítím pocit viny. Doufám, že si mě nevšimla. Když jsem dorazila na nádraží, bylo tma ještě docela prázdno. Pár starších studentů vedlo prváky na nádraží. Vyráželi sice dříve než já, ale mě se je podařilo předběhnout a byl jsem tam před nimi. Zařadila jsme se do fronty u dveří a jakmile otevřeli, nahrnula jsme se dovnitř.
Zabrala jsem první volné kupé, na které jsem narazila. O chvíli později si ke mně přisedla Karin a já pak usnula. KDyž jsem se probrala, zjistila jsem, že naproti mě sedí Anet. Ani jsem nepostřela, kdy si přisedla. Nejspíš ona i Karin spali, ale pak se probrai, chvíli jsme se bavili a já pak šla na chodbu. Narazila jsem tam na Maxe, se kterým Karin údajně chodí. Ještě jsem je ale neviděla nějak se držet za ruce a líbat se, tka jsem si nebyla jistá jestli si Karin nevymýšlí. Zeptala jsem se Maxe a ten mi potvrdil, že něco jako chození mezi nimi je. Je to ale poněkud divné chození.
Potom jsem se vrátila od kupé, s holkama jsme udělali menší vodní bitvu, nebo aspon já jsem je polévala vodou. Karin měla uprostřed kupé vytažený odemčený kufr, tak jsem ji vysvětlila, at si ho raději schová. Potm se stala menší porucha, ale nakonec to strojvůdce spravil. Také o kousek dál v jendom kupé řvala Luna, že jí někdo vzal harfu. Potom chodila po kupéch a ptala se jeslti u sebe namjí harfu. Kdybych jí tu harfu čmajzla (nečmajzla jsme ji), tak bych jí neřekla, že mám u sebe harfu, takže to chození bylo zbytečný. Navíc jsme tou dobou dojeli na místo, takže to moc nešlo.
U vystupování z vlaku byli menší problémy, ale nakonec se to vyřešilo. Prváky si pak rozdělili na třetiny a poslali je postupně po loďkách. My ostatní jsme se letyxem přesunuli do hradu a zamířili do síně. Zařazování bylo dlouhý a já byla ke konci tak unavená, že hned po jídle jsem si šla lehnout a ani jsem nepočkala na kufry.