Ráno jsem se probrala na hřbitově. Nebyla jsme vůbec překvapená, protože jsem tam usnula. Včera jsme se sestřenkou dohodli, že tam přespíme. Ráno, dkyž jsem se probrala, jsem hend utíkala k letaxu. Za běhu jsme si sundala plášť, čepici a bundu, které jsem si vzala na noc, aby mi nebyla zima. Sestřenka běžela hnedka za mnou, ale je o třiroky mladší a pomalejší. Když jsme doběhla k letaxu, rychle jsme do něj naházela dřevo a zapálilo oheň. Pak jsem se letaxem dostala do kotle.
V kotli byla před dveřmi do příčné docela fronta, jako každý rok. Nejprve jsme si sedla na židli, chvíi tam seděla a bavila se s Karin. Po chvíli jsme se také zařadila do fronty a začala is připadat, ajak mezi zvířaty. Předbíhali, stoupali na sebe, křičeli atd… No prostě zmatek. Ani si nevšimli, že přišel někdo, kdo by mohl odemknout, kdyby ovšem uhnuli. Naštěstí pár lidí uhnuo a příčná byla odemčena. Neváhala jsme a vyrazila dopředu. Snažila jsem se mezi nimi prodrat a šlo to těžko.
Nakonec jsme se do té příčné přece jen dostala. Běžela jsem přímo do banky a podařilo se mi dostat docela brzo. Krátce jsme se podívala na tabuli, jestli tma není něco nového, ale nebylo, takže jsem se zařadila do fronty. Měla jsem štěstí a byla jsem čtvrtá na řadě. Přede mnou byli dva prváci, kteří si nepřečetli tabuli. Psalo se tam, že musí vyplnit formulář a enchat si přidělit číslo. Já si naštěstí číslo pamatovala zminula, takže jsem žádný formulář nevyplňovala. Musela jsme tedy napřed počkat, než ti prváci pochopí, co mají udělat.
Přešla jsem ke druhému skřetovi, kde už čekal jeden druhák, jméno si nepamatuji. Museli jsme čekat na další dva lidi, než budeme moci jít si vybrat peníze. Když pak dorazila Luna, skřet se nad námi slitoval a nečekal na čtvrtého. Sešli jsme dolů do sklepa a překvapilo mě, když jsem tam uviděla lamu. Nechápala jsme proč tam je, ale dál jsem se tím nezabývala. Po chvilce jsme dorazili k mému trezoru, ale divné bylo, že uvnitř nebyli žádné peníze. Tohle semi nestalo poprvé, takže jsem to oznámila skřetovi. Ten pak něco dělal s truhlou a já tma pak ty peníze už měla. Mylsím že jsme tam měla něco kolem dvanácti galeonů. Pak už jsme jen zamířili nahoru a já vyšla ven z banky.
Podle seznamu jsme potřebovala nový kotlík, dvě knihy a nějaké sešity. Papírnictví bylo zavřené a v knihkupectví ty knihy neměli. K čemu vůbec je to knihkupectví? Stejně je to jedno, protože knihy nepoužívám. Zamířila jsem do obchodu pro kotlík a pak jsem si koupila v Kouzelnických potřebách křišťálovou kouli. Potom jsem jenom ukázala Karin obchody a vyčkávala v nich než si nakoupí věci. Koupila jsem si také láhev máslového ležáku.
Další den jsem zjistila, že papírnictví je opět zavřené. Zamířila jsem tedy k Malkiinové a okoukla nové zboží. Bylo docela pěkné i když jedny plavky pro kluky vypadaly směšně. Fronta byla docela veliká a mě se jí nechtělo stát. Naštěstí tma měla ceduli, že komu se nechce stát frontu má hodit objednávku do pokladny. Bohužel jsem neměla žádný papír a vyčkávala jsem dokud nebudou mít otevřeno.
Dočkala jsem se další den, kdy konečně otevřeli. Fronta tam byla docela blbě postavená, takže když jsem si do ní stoupla, blokovala jsem přístup ke dveřím. Na chvíli jsme se zamyslela a najendu na mě někdo začal řvát, ať uhnu. Rychle jsem uhnula a než jsem se stačila rozkouakt, už byl/a pryč. Bohužel si nepamatuji, kdo to byl. Ráda bych mu řekla, že je slušné říct nejprve zdovolením a ne hned řvát uhni.
V papírnictví byla docela divná prodavačka, která byla asi v transu, protože vubec neodpovídala. Několik lidí tak ztratilo trpělivost a já se alespoň dostala dopředu. Vyl tam ale jedne cvok, co si na mě stoupnul. Nevzpomínám si jak se jmenoval, ale možná byhc ho poznala. Nejdřív na měchvíli stál a potom si stoupnul na kluka, který byl ve frontě přede mnou. Ten se mezitim snažil vyřídit nákup a když pak odešel, ten cvok se mě pokusil předběhnout. Jakoby nic postoupil dopředu a začal říkat, co chce. Já jsem si to nenechala líbit a odstrčila ho. V právu jsem byla já, protože jsem tam stála déle a prodavačka to uznala. Předtím, než jsme byla na řadě, za mnou přišla sestřenka jestli bych jí nenakoupila sešity. 5ekla jsme, jí že jo a nakoupila jsem nám oboum.
Poté jsme konečně zamířila k Malkinové. Ještě jsme nebyla plně rozhodnutá, co všechno chci a tak jsem si stoupla do frontu a pslaa objednávku. Zajímavé na tom je to, že jsme pak tu objednávku ani nepodala, protože jsme se dostala na řadu. Koupila jsme si jedny krátké červené šaty, pirátský bílý šátek, modrou blůzu a černé sandály. Pak jsem si šla lehnout a se sestřenkou jsme se dohodla, že může spát na zemi.