Den po Vánocích na Boží hod byla náplánovana návštěva Prasinek. Protože jsem druhák opakovala, tak jsem se tam minulý rok nedostala. Prasinky pro mě byli motivací abych dokončila druhák. Vzpomínam si, že jsem měla hrozný nervy z těch zkoušek a oni je nakonec zrušili. Nebyla jsme is jistá jestli mam za to radovat nebo být naštvaná, že jsme se kvůli nim nervovala zbytečně.
Tohle měla být moje první návštěva Prasinek. Hrozně jsme se na ně těšila, ale přesto jsme na ně málem zapomněla. Ráno když jsme se vzbudila, tak jsem si vzpomněla nejprve na dárky. U postele mi ležela jeden dárek, stejně jako u ostatních. Vrhla jsme se na něj jako první a rzobalila ho. Byl to dárek od koleje a byli tam šperky. škoda jen, že tyhle náušnice, náramek a prsten jsme už měla. Řetízek se mi ale hodně líbila od té dboy ho nosím.
Nakoukla jsem pak do truhly a našla tma jenom jeden dárek, který byl do rodičů. Letos jsem dostala dárků míň než loni. Loni jsem dostala od Anet, Henryho a rodičů. Od rodičů jsme tentokrát dostala plesové šaty. Tenhle dárek se hodí, protože zítra má být ples a moje plesovky z minulýho roku už jsou okoukané. Tyhle měli moc pěknou světle modrou barvu.
Celou tu dobu, co jsme tam rozbalovala dárky, jsme kecala s Katie. Od koleje dostala plesové šaty. Škoda byla, že včera si jedny takové koupila. Byli úplně stejné až na barvu. Nabídla jsme jí, že by je mohla prodat moji sestřence. Nebyla jsme is jistá jestli si plesovky koupila. Rozhodně seo ničem takovém nezmiňovala.
Během toho kecání s Katie, se ozvaly rozhlasem informace o návštěvě Prasinek. Rychle jsem se oblékla a vyrazila do Velké síně. Přestože jsme vstávala brzo, tak to rozebírání dárku s Katie mě zdrželo a já prošvihla snídani. To byla škoda protože jsme měla docela hlad. Ve velké síni nás, co jedeme do Prasinek, moc nebylo. ANi jsme si nevšimla, že je tam Brumbál. Po chvilce se Brumla ozval a vyvedl nás k bráně do Prasinek. Nejdřív pustil ty, co mají v Prasinkách brigádu, a až po chvilce pustil i nás.
Do Prasinek jsem běžela, ale ne celou cestu, nechtěla jsem vypadat jako nějaká natěšená studentka. Nejprve jsem si celé Prasinky prošla. Neměla jsme v plánu se hned vrhnout an prní obchod a utratit tam všechny peníze. Když jsem dorazila na konec Prasinek, tak jsem tam objevila obchod s oblečením. Na název si nevzpomínám. Jakmile jsme ho spatřila, tak jsme vešla dovnitř. Nejdřív jsem tam jen tak stála dívala se na figuríny. Přemýšlela jsem co si koupím. Nakonecj sme se rzohodla pro červenou koženou sukni a koženou bundu. Potom když jsem už stála ve frontě jsem tam uviděla černé bezprstové rukavice. Ty jsem prostě musela mít. Takže jsem si nakoupila. Původně jsem měla šest galeonů, když jsme vešla do Prasinek. Ted po nákupu oblečení jsme měla už jen tři galeony a nějaké drobné.
Po cestě zpátky, jsem se stavila v soví poště. Byla jsme zvědavá co tmaher všechno nabízejí. Napadlo mě, jestli se tam nedá půjčit sova, abych poslala dopis rodičům. Někdy na začátku roku jsem dávala dopis do schránky, aby poslali dopis rodičům. Nevím, jestli jim dopis došel, ale zatím jsem nedostala odpověd. Když jsem tam vešla s úmyslem poslat dopis, tak místo aby odtamtud odletěla sova s dopisem pro rodiče, já odtamtud odešla se svou vlastní sovou. Už dlouho si přeji mít sovu, ale nikdy mi nezbyli peníze, abyhc si ji koupila. Když jsem vcházela do sovince, tak jsem měla pouhé tři galeony, ale sovy v příčné stojí čtyři galeony a ktomu galeon na klec. Naštěstí ale tady v Prasinkách měli sovičku, která stojí pouhé tři galeony. Potřebovala jsme k tomu i klec a ta většinou stála galeon, ale pro sovičku byla menší takže i levnější.Celkově mi zbylo asi tak deset srpců. V tu chvíli jsem asi měla zamířit do Bradavic do tepla, když mi došli peníze, ale já jsme se zastavila ještě u Táškáře. Zrovna tam prodával Samuel Humming, který chodí do 5.ročníku. Je asi tak o rok starší než já. Byl docela milej. Měl tam brigádu, tak mi ukázal všechny věci co prodával. Nakonec jsme si od něj koupila jeden vodní balonek. Když jsem potom odcházela z Prasinek, tak mě napadlo, jestlipak Sam s někým chodí nebo je volnej?
One Reply to “Moje první návštěva Prasinek”