Koutek Zrzavé Patoložky #01: Osudí od EBBubeliny

Dostat se do jiných světů je někdy jednoduší než si myslíme. Nepotřebujeme na to žádné nástupiště, skříň nebo telefonní budku.

Když nás osud zavolá tak se tam ocitneme.

Není to jako kouzlo, je to spíš šeptem pronesené přání uprostřed noci. Je to nejhlubší touha srdce, a ta nás zavede přímo tam… 

Ale jakmile se přehoupneme do první kapitoly, dostáváme se do hlavy hlavní hrdinky, Meredith, a příběh už odteď sledujeme jejíma očima. Vypravěčský styl se nám tedy přesouvá do první osoby a minulého času. Stylistika příběhu je vyhovující, autorčin styl je příjemný a dobře čtivý a délka kapitol je akorát. Škoda jen, že ho kazí ty občasné chyby a překlepy.

Hlavní hrdinka by se dala popsat jako antiMarySue. Alespoň tedy zatím. Nějakým záhadným způsobem se sice dostala do jakéhosi fantasy světa. Proč zrovna ona je záhadou, protože je prakticky obyčejnou holkou stejně jako já. Jestli má mít nějaké speciální schopnosti, tak zatím jsou dobře ukryté. Zatím se chová stejně jako každá holka zvyklá na kávu, internetové připojení a tekoucí vodu, která by se najednou záhadně dostala do jiného světa v době středověku. Bývá proto často až moc ufňukaná a sama sebe až příliš často situuje do postavení chudinky. Nezískává si tím moc sympatií mezi čtenáři, kteří aktuálně netrpělivě očekávají, kdy už si konečně přestane stěžovat a začne něco dělat. Ale po vydání poslední kapitoly musím uznat, že je tu naděje, že se konečně dostáváme k tomu zlomu.

Jakýmsi kontrastem k Meredith je mužská postava Alaoin. Ten je ve svém prostředí a ve světě se vyzná. Ideální průvodce pro Meredith. Akorát jsem chvílemi měla podezření, jestli náhodou nemá schizofrenii. Chvílemi se dokáže zachovat mile a v příští chvíli se zase zachová trochu jako hajzl. Vzhledem k tomu, že se mu přitom ještě podivně mění barva očí, tak bude trpět asi magickou schizofrenií. Meredith se s ním rozhodně nebude nudit.

Soudím, že autorka se mezi nimi snaží vybudovat jakousi chemii. Na jejich potyčkách, hádkách a místy i naschválech je prakticky vystavěna většina příběhu. Buď se někdy dají dohromady anebo nás autorka jenom tahá za nos. Romantiku bychom tam hledali těžko.