Před pěti dny jsem se dozvěděla o jedné pisatelské výzvě. NaNoWriMo. Nemůžu si pomoct, ale ta zkratka mi zní japonsky. Přitom to je anglická zkrátka pro National Novel Writing Month – měsíc národního psaní novely. Účastníci mají napsat za jeden celý měsíc novelu o 50 000 slovech.
Já tuhle výzvu shrnuji do několika slov – šílená a sebevražedná mise. Proč?
Nemyslím si, že by 50 000 slov bylo až tak hodně. Jenom jedna část mojí Kate má něco kolem 70 000 slov. Jenže ty části jsem nejrychleji napsala za 7 měsíců. Napsat za jeden jediný měsíc tolik slov je prostě nemožné. Sebevražedné.
Prý dokonce někdo zvládl napsat tři milióny slov. Jsem přesvědčená, že to byl někdo, kdo po celý měsíc nedělal nic jiného. Maximálně spal a jedl. Musel napsat průměrně 96 000 slov za den (tedy dvojnásobek měsíčního cíle). Pokud přitom spal každý den alespoň pět hodin, tak musel psát průměrně 5 000 slov za hodinu, takže 84 slov za minutu, čili za vteřinu tak jeden a půl slova. Ten člověk musel být robot jinak si to nedokážu vysvětlit.
Ale zpátky do těch reálně sebevražedných rovin. Nedovedu si představit, že si někdo kvůli psaní vezme celý měsíc v práci volno nebo nebude chodit do školy. Potom jestli je pisálek, tak má nejspíš rozepsané nějaké příběhy po celý rok, jako třeba já Kate. Nevím jak oni, ale já mám nalinkován rozpis s kapitolami Kate, aby mi vydání poslední kapitoly vyšlo přesně na pětileté výročí od zveřejnění první kapitoly (tedy až na ten detail, že to první zveřejnění bylo 29. 2. 2017).
Takže bych to nemohla jen tak přerušit kvůli NaNoWriMo. Už tak mám potíže, abych to stíhala. Kromě toho ještě se občas musím učit do školy, chodím na brigádu a třeba bych si i někdy mohla někam vyrazit (na RPG sraz za týden a na Wattcon za tři týdny).
Tudíž stihnout to napsat za jeden měsíc prostě nejde. Proto se do toho podle mě pouštějí jenom šílenci a sebevražední pisálci. Někdo kdo hodlá celý listopad propsat, být neustále ve stresu jak se svojí normální prací/školou, tak i s psaním nové novely.
A mimochodem, já se toho účastním taky.
Proč se k tomu přidávám? Protože jsem asi vážně šílenec.
Měla bych se učit Jana Nerudu na úterní zpravodajství. Zpracovat nějaké otázky k zamyšlení na Instituci a společnost. Procházet si všechny materiály. Připravovat svůj blog na ICT a média. Připravovat se na středeční obhajobu svého konspektu z Teorie nevzdělanosti (a konečně přitom dočíst tu poslední kapitolu). Napsat pár básniček pro literární tvorbu. K tomu všemu pořád psát tu Kate. A ještě ke všemu si teď k tom budu psát i novelu. Tenhle měsíc asi budu muset zvýšit spotřebu kofeinu…
Znám se a vím, že nejlépe se donutím k něčemu pod tlakem. Dejte mi týden času, abych něco napsala. Celý týden budu prokrastinovat a napíšu to až ten poslední den. Tak teď si jakoukoliv prokrastinaci znemožním, protože na ní prostě není čas (píše ta, která má na vedlejší obrazovce pauznutá Gilmorova děvčata).
Začala jsem hned první den. Vytvořila jsem si účet, založila novelu. Na Wattpadu jsem založila nový příběh se zcela originálním názvem – Název musím vymyslet. Ani popis nebyl moc atraktivnější, naštěstí teď už tam nějaký je.
Od začátku jsem měla jednu výhodu, protože mám v hlavě dost nápadů na příběhy. Jenom jsem se nedostala k tomu, abych je napsala. Tak teď využívám téhle výzvy, aby se aspoň jeden z nich dostal na světlo. Aspoň si ujasním některé věci ohledně jejich světa.
Hodně lidí píše tuhle novelu asi jen tak pro sebe někde ve Wordu a zveřejní ji až pak. Já na to jdu opačně. Jakmile dopíšu kapitolu, hned ji zveřejním. Napsala jsem to i rovnou v předmluvě, že tohle celé je takový experiment. (Mimochodem, díky zvláštními wattpadovskému vyhodnocování v žebříčku, se moje novela už jenom za předmluvu umístila jako 321. mezi fantasy.) Nějaké editování, upravování bude za běhu. Čtenáři mají možnost nahlížet mi prakticky rovnou pod ruku. Hlavně věřím, že jejich komentáře a reakce mě dokáží namotivovat k tomu, abych psala dál. Já sama jsem zvědavá, co z toho nakonec vyleze. Už jen při psaní první kapitoly jsem si musela pár postav přimyslet (a některé dostali svoji podobu).
Zábavná situace mimochodem nastala včera večer. Dopsala jsem kapitolu, byla jsem připravená ji zveřejnit a pak jsem si chtěla dát oddech. Jenže problémem bylo, že podle statistik jsem tou dobou měla mít čtvrtý den napsáno 6666 slov, ale já měla jenom 6604 slov. Do půlnoci zbývalo už jen devět minut a já to nechtěla nechávat na další den. Rychle jsem ještě procházela kapitolu a místy něco dopisovala, abych to číslo přesáhla. Pak jsem to označila a nechala si spočítat slova. Měla jsem přesně 6666!
Tím se dostala na svět první kapitola.
 |
| Statistika k dnešku. Ještě jsem dnes nepsala, takže podle toho jsem trochu ve skluzu. |
Kolem té půlnoci jsem pak dospěla k závěru, že na jednu stranu je NaNoWriMo i úžasné, i když šílené. Líbí se mi, jak to mají propracované. Už z jejich grafu a vypočítávání různých statistik jsem byla unesená. Počítají tempo mého psaní, i kdy bych měla podle toho novelu dopsat!
Ale to není všechno. Tady nemám moc ověřené informace, ale na facebooku jsem se dozvěděla něco o tom, že pokud dosáhnu nějaké hranice napsaných slov, tak mi tu novelu vytisknou zadarmo a já si pak jenom zaplatím poštovné. A prý i třeba v pevné vazbě. Nevím, co je na tom pravdy a kde jsou ukryté háčky, ale momentálně se mi líbí představa, že za odměnu budu držet ve svých rukách svoji novelu. Takže pokud to tak není, tak mi to neříkejte a nechte mi tuhle motivaci.
Za tohle mají autoři tohohle projektu velké plus. Celé je to neziskové, nevydělávají na tom peníze a lidi na to darují peníze zcela dobrovolně. Z toho se nejspíš platí ty výtisky napsaných novel. U některých získáváte za odměnu plakáty, nálepky, náramky a podobné detaily. Nejspíš jim něco málo přispěji, až budu mít peníze a až se mi povede vyzrát na to, jak peníze ze svého účtu převést na dolary.
Teď už je načase přestat prokrastinovat u tohohle článku a jít napsat těch dnešních 1667 slov. Na závěr tu pro vás mám už jen pár odkazů:
- já na NaNoWriMo – mám tam žalostně málo buddies, tak ať to nevypadá, že nemám žádné kamarády
- můj playlist na Spotify, který jsem si vytvořila pro tuhle příležitost (doufám, že 25 hodin soundtracků mě nebude rozptylovat tolik jako můj MIX na cesty po Praze): [spotify id=“spotify%3Auser%3Anikavika1%3Aplaylist%3A1SIB79OB1PSNGwI4F3EZr9″ width=“300″ height=“380″ /]