Hraju famfrpál. A ty?

Je to divný, ale já jsem se dala na sport. A to jsem k němu měla vždycky nejblíž na hodinách tělocviku, kdy jsem prostě neměla na výběr. Ale chodit dobrovolně na tréninky ve svém volném čase? To až do nedávna ne-e.

Sice mě tehdy na tělocviku bavil florbal a dokonce jsem jednou hrála i florbalový turnaj (první trénink jsme měli den předtím), ale takový sport by byl až moc normální. Taky mě bavilo, když jsem na ČVUTu měla jako tělocvik lezení po stěně, i když jsem nikdy nezvládla vylézt až úplně nahoru (ale jednou to dokážu!). Další semestr jsem měla lukostřelbu, které mě bavila ještě víc, a mít luk, tak začnu střílet znovu (třeba revizory, když jezdím MHDéčkem načerno).

Ale ač jsou tohle méně tradiční sporty, nejsou až tak podivné, lidi se u toho nepozastavují a tak mi prostě nestačí. Takže já HRAJU FAMFRPÁL.

Proč je tak zvláštní?

Jakmile se mě někdo zeptá, jak lítáme, mám na to krásnou odpověď: Prostě běháme s klackem mezi nohama.

A je to vážně tak. Dřív se používali košťata, ale to by mohlo dojít ke zranění, takže máme plastové (cca metrové či půl metru dlouhé) trubky. Zpočátku jsem měla obavy, jak se s tím zvládá běhat a zároveň ho udržet mezi nohama. Ale pak jsem si zvykla při běhu držet levou rukou koště a pouštět ho zpravidla ve chvíli, kdy potřebuju chytit míč.

Lidi se pak často ptají i na Zlatonku, na kterou mám další pěknou odpověď: Zlatonka je koule, kterou má někdo připevněnou u zadku.

Když to rozvedu, tak Zlatonka je tenisák v ponožce, kterou má „Nosič Zlatonky“ přes suchý zip, připevněnou vzadu na kalhotech. Tenhle člověk je (kromě rozhodčích) jediný na hřišti, který je bez koštěte a může chytačům udělat prakticky cokoliv. Házet si s nimi, jak chce, zlobit je, krást jim koště… No, a oni na něj útočit nemůžou, musejí ho jen nějak chytře a rychle obejít a strhnout mu Zlatonku.

Právě na tuhle fotku pak zareagovala jedna kámošky svým přáním:

Ve famfrpálu si přidělá někdo na zadek žlutý míček, běhá po hřišti a chytači se mu snaží míček sebrat. Tomu se říká chytání Zlatonky.

A kámoška chtěla proto být chytačkou jenom proto, aby mohla tomu týpkovi sáhnout na zadek.

— One Geek Girl (@theonegeekgirl) 14. listopadu 2017

Proč vypadá tak složitě?

Pokud se někdy rozhodnete sledovat famfrpálový zápas, aniž byste znali pravidla, ztratíte se. Ono to vážně působí na první pohled dost složitě. Jsou tam různí hráči, kteří mají různí pozice, a ty se odlišují podle čelenek.

Pozice	Barva čelenky	S jakým míčem hrají	Jejich úkol a jejich výhody
Střelec/Chaser	Bílá	Camrálem	Dát gól a ubránit svoje obruče
Brankář/Keeper	Zelená	Camrálem	Stejný jako u střelců Oni akorát nemůžou být vybití u svých branek (keeper zone) a když získají camrál, soupeři končí svůj útok a stahují se
Odrážeč/Beater	Černá	Potlouky/Bludgers	Vybíjet soupeřovi hráče (ideálně pokud mají Camrál a představují hrozbu)
Chytač/Seeker	Žlutá	Zlatonkou	Chytit Zlatonku Získají tak 30 bodů a ukončí zápas

Mimochodem oproti famfrpálu v Harry Potterovi, tady jsou Potlouky tři. To aby to bylo víc fér a zajímavější. Takže když má třeba soupeř oba Potlouky (Bludger control) a my jenom jeden, snažíme se jim jeden sebrat a zároveň nepřijít o ten svůj, protože když se dostane střelec s Camrálem až k našim brankám, je Potlouk taková poslední záchrana.

Proč mě to tak baví?

Kromě toho, že je celý tenhle sport tak krásně divný, mě baví i jak je kontaktní. Kdokoliv hrál se mnou někdy florbal nebo fotbal, tak trpěl, protože jsem se netrefovala do míče, ale do jejich nohou, a někdy jsem je nechtěně faulovala. A tady jsou takovéhle útoky a kontakty povolený!

Říká se tomu tacklování, které má sice pár pravidel (musíte tacklovat jenom toho, kdo má míč, zepředu a jen jednou rukou), ale prakticky máte povoleno složit soupeře na zem. To je super, ne?

Sice já zatím moc netackluju (ok, tak vůbec), ale i tak se aspoň nemusím držet zpátky. Minimálně si zatím nikdo nestěžoval, jako si tehdy stěžovali ti, co se mnou hráli fotbal a florbal. Já to považuju za úspěch.

Je to vážně oficiální sport?

Neznám přesná pravidla, ale myslím, že aby to byl oficiální sport, musí to mít asi 300 členů, což zatím v žádném státě není tolik lidí. Ale jinak to má svoje oficiální pravidla, oficiální turnaje atd…

V dubnu se hrál Europan Quidditch Cup, na kterém jsem nebyla, ale český tým ano. Pak byl na přelomu června a července World Cup ve Florencii, na kterém jsem taky nebyla, protože se to křížilo s Festivalem fantazie.

Ale aspoň jsme odtamtud sledovali živý livestream Česka proti Slovensku. Celý týden předtím jsme plánovali, kde na FF seženeme internet, až jsme to nakonec sledovali z čajovny, fandili a snažili se rozpoznat, kdo je zrovna na hřišti. Chvíli jsme i přemýšleli, co se stalo a kdo se zranil, když se v jednu chvíli zastavila hra, zahlídli jsme někoho ležet na zemi, ale oni tam pak už nechtěli zamířit kameru. (Nic vážnýho to nebylo, sice jsem ho od tý doby ještě neviděla, ale na Messengeru odepisuje, tak má aspoň prsty v pořádku.). A Češi ten zápas nakonec vyhráli.

Později jsme se i rozhodli sledovat finální zápas USA proti Belgii. Zápas měl začínat v 19:00 a my jsme se v 19:10 rozhodli, že se budeme koukat taky. Doufali jsme, že budou začínat trochu se zpožděním. Rychle jsme sehnali někoho s internetem v mobilu, začali shánět notebook, přičemž jsme nenašli techniky s notebooky, tak jsem nakonec došla pro svůj. Bylo asi 19:35, když jsme se usadili na lavičce, otevřeli jsme notebook, našli odkaz… a zjistili jsme, že už to skončilo a USA vyhrálo světový pohár.

To nebylo žádný překvapení, vyhrávají to v jednom kuse. Ale Česko se umístilo na 15. místě z 29, čímž jsme překvapili celý svět. Jste taky tak hrdí?

Proč jsem začala hrát až teď?

Kupodivu jsem na svém prvním tréninku byla už v roce 2016. Ani netuším, jak jsem se o famfrpálu dozvěděla. Asi jsem ho zahlédla někde na internetu a prostě jsem věděla o jeho existenci. Toho dne jsem si řekla, že se podívám, jak je to s tím pražským týmem. Googlila jsem a shodou okolností jsem zjistila, že mají mít za pár hodin trénink na strahovských kolejích. Nejvtipnější na tom je, že já jsem tou dobou bydlela na těch kolejích a oni měli mít trénink přímo před mým blokem.

Takhle jsem tehdy absolvovala svůj první trénink. O týden později měl být další, ale to jsem se vymluvila, že asi budeme mít nějakou školní párty. Akorát ani na tu jsem nešla. Pak byli Vánoce, přišel Nový rok, další tréninky… a já byla moc líná na ně přijít. Takže celý rok 2017 jsem byla vždycky moc líná přijít na trénink.

Ale aspoň jsem byla na prvním českém famfrpálovém mistrovství.
Český famfrpálový turnaj

Konalo se v listopadu a já jsem tam tehdy vyrazila s naší partou s RPG. Akorát se nám nechtělo vstávat, a když už jsme tam dorazili, měli zrovna pauza na oběd. Ale přinesly jsme jim aspoň krabici se zákusky. Perfektní načasování.

Vydrželi jsme pak ještě asi jeden nebo dva zápasy, přičemž jsme si zatím dali oběd my. Jenže pak nám byla moc velká zima a raději jsme odešli do tepla čajovny. Ale letos už mi to asi neprojde.

Ale tenhle turnaj byl tehdy zárodkem toho, abych později začala hrát. Já se totiž o tom zmínila spolužačce a tu to nadchlo a chtěla o tom natočit reportáž. Ten turnaj už sice nestihla, ale já jsem pak následujících pár měsíců psala a zjišťovala, kdy bude nějaká akce vhodná na natáčení.

Tak jsme v dubnu vyrazili do olomouckého Polomí natáčet famfrpál.

Tam už jsem byla donucena hrát pro záběry na kameru. Byla jsem totiž spojovníkem mezi famfrpálem a školou. Dokonce mi tam i objednala, aby mě pro dobrý záběr ztacklovali. Ale protože jsem měla černé GoPro na hlavě, stala jsem se tehdy odrážečem/beaterem a nějak už mi to pak zůstalo.

Získala jsem tam tehdy taky elán a odhodlání začít na ty tréninky chodit. Problém byl jen v tom, že v dubnu jsem neměla moc času, chvílemi jsem ani nebyla v ČR, takže jsem neměla ani čas chodit na tréninky. Ale po LARPu už jsem čas měla, a tak od května konečně hraju pravidelně famfrpál. A občas se i do někoho tím Potloukem trefím!

A co dál?

Pokud tě nějak tenhle článek nadchnul, zajímá tě famfrpál víc a jsi z Prahy, tak máme teď tréninky každé pondělí a středu na Letné. Sleduj Pegase.

Pokud jsi z Olomouce nebo Brna, tak si chvíli počkej. Tam se přes léto netrénuje, ale v září zase začnou. Ale můžeš zatím sledovat Olomoucké Okamie nebo Brno Banshees.

Dobrá zpráva je tu i pro plzeňáky, protože vám tam čerstvě vzniká nový famfrpálový tým Pilsen Pheonixes. Radovat se můžou i v Budějovicích, tam zase vznikají Bigfoots.

Na Slovensku je taky famfrpálový tým, ale především se tam tenhle víkend sejde i spousta famfrpálovců z více států, protože se koná Broomtislava 2018. Pro mě to je můj první famfrpálový turnaj a jsem nervózní, mám strach, tak snad to moc nepokazím.