Bylo nebylo, před pěti měsíci jsem přidala poslední článek a zároveň poslední kapitolu. Pokud si teď někdo myslí, že napíšu, že další kapitolu napíšu zítra, tak se hodně plete. Zmiňovala jsem se o tom už v komentářích, že další kapitolu napíšu pravděpodobně až někdy v únoru. Někdy začátkem semestru, jsem dostala od známého upozornění, že k psaní se dostanu až tak po zkouškovém období. Měl pravdu. Momentálně jsem dost zaneprázdněná a ani nevím, jestli tenhle článek dopíšu a zveřejním. Správně bych se momentálně měla učit na test z PA1 (programování a algoritmizace), který píšu ve čtvrtek, na test ze ZMA (základy matematické analýzy), který píšu v pátek, anebo psát program na vypočítání, jak se šíří infekce v kanceláři openspace, což má deadline v neděli o půlnoci.
Ale mohla bych napsat nějaké svoje dojmy a zážitky z vysoké. Možná bych mohla začít tím, že se svěřím, na jaké škole vlastně jsem. Dřív jsem psala, že jsem zvažovala MatFyz, ale ve výsledku jsem se rozhodla pro ČVUT FIT (České vysoké učení technické fakulta informačních technologií). Takže by ze mě měl být ajťák. Sice ráda píšu, ale rozhodla jsem se pro technický obor, protože jsem nějak přesvědčená, že s tím pak spíš najdu v práci. Kromě toho jsem si umanula, že se naučím programovat. Uspěju?
Co se týče společenského života, tak bych vám doporučila jednu věc – jeďte na seznamovací kurz. V našem ročníku je asi 700 nebo 800 studentů. Pochopitelně není možné znát se se všemi. Dokonce není možné znát se ani se všemi ze seznamováku, protože to byly dva turnusy po 80 účastnících. Ale díky seznamováku se znám s nějakou bandou lidí, takže mám jít s kým do hospody, s kým se učit a tak dále. Pár z nich momentálně sedí kolem mě, zatímco píšu tenhle článek a řeší se tu cyklomatická složitost a Spotify.
Výlety do hospody jsou další z mých předsudků, které jsem měla. Nikdy jsme nechodila do hospody, jenom několikrát do roka, když byla nějaká speciální akce (pomaturitní večírek, stužkovaná, oslava nějakých narozenin atd…) Proto jsem si také myslela, že tady na vysoké se to nezmění a pojedu stejným stylem. Budu si číst, hrát RPG, sledoval seriály a občas se i učit. Spletla jsem se. Do hospody jdeme jenom tak jednou, dvakrát, třikrát nebo čtyřikrát do týdne. Počet se liší podle toho, jestli jsme o víkendu v Praze a jestli namísto do hospody nejdeme do čajovny. Čtení a hraní RPG nějak ustoupila do pozadí. O psaní kapitol ani nemluvím.
Nevím, jestli jsem se nějak za poslední dva měsíce změnila. Maximálně si připadám o něco dospělejší. Domů jezdím jenom obtýden na víkend. Není tu maminka, která by hlídala, jestli mám přes den aspoň jedno teplé jídlo denně. Bydlím na koleji a snažím se vyjít přes měsíc s penězi od rodičů.
To mi připomíná, že se můžu svěřit s tím, kde to vlastně bydlím. Koleje Strahov. Ano, jsou to ty koleje, které byly porovnávány s vězeňím a vyšlo z toho, že vězení je komfortnější. V podstatě je náš pokoj se svými 10 m2 králíkárna aneb kuchyň, ložnice a pracovna v jednom. Přesto se nám nějak povedlo, že nás tam jednou spalo celkem šest na dvou postelích. Stejně bych ale neměnila. Na Strahově bydlí většina lidí, co znám. Máme tady menzu, poštu, malý obchůdek u Negra a na Dejvice nám jezdí každou chvíli nějaký autobus. Jen bych ocenila, kdyby renovovali záchody a sprchy. Zmínila jsem se, že jsou společné?
Ale nyní už dochází čas k psaní článku a tím končí i má krátká zpráva, neboť za chvíli mě čeká lezení po stěně aneb můj tělocvik. Pravidelně si při tom lezení říkám, do čeho jsem to zase vlezla, hlavně když se někde na stěne zaseknu a nedokážu přijít na to, jak se správně chytit, přenést váhu, abych se pohnula o něco výš. Je to prostě takový malý adrenalin, který mě čeká za půl hodiny. Možná někdy znovu něco napíšu, kupříkladu historku „Jak jsem dělala křena v ZOO“.
