Archiv autora: administrator
Starosti budoucí matky
Změna je život
Výlet do Benátek a nejkrásnější otázka
28.9.1989
Já jsem tak nadšená, že sem o tom musím hned teď napsat.
Před pár dny naplánoval Sam výlet do Benátek. Nejdříve mi pouze řekl, ať si na ty dva dny nic neplánuji. To se mi moc nehodilo, protože jsem na tu dobu plánovala pro Sama oslavu narozenin. Tak jsme tu oslavu posunula hned na den potom, co mi to řekl. Oslava byla docela dobrá, Devonovi se podařilo sehnat nějaký likér, rum a kdo ví co ještě. Trošku nastala komplikace, když jsem z Kotle přemisťovala Devona a Say a jedna mudla, se chytila Devona, takže jsem ji přemístila taky. Ta mudla byla Miki, Devonova spolužačka z jeho mudlovské školy. Trošku (no docela hodně) jí bylo divné, proč jsme najednou před naším stanem. Nakonec jsme se dohodli, že ji opijem a ona si pak bude myslet, že to byli jenom halucinace vyvolané tím pitím. I přes tuhle komplikaci se oslava pro Sama nakonec povedla.
Když mi Sam později řekl, že pojedeme do Benátek, tak jsem si nejprve myslela, že to je oslava našeho výročí. Loni jsme byli v Paříží, tak letos poletíme do Benátek. Sice jsme měli výročí už před měsícem, ale teď po prázdninách alespoň nebyli přecpané Benátky turisty. Také jsme poprvé letěla letadlem. Je to zajímavé, co všechno mudlové vymyslí. Zdá se nemožné, aby se letaldo udrželo ve vzduchu bez použití kouzel. Musím ale uznat, že cesta letadlem je docela nudná. Nedá se tam toho nic moc dělat.
Do Benátek jsme pak jeli lodí. Bylo to tak romantické.
Byl už večer a v dálce zapadalo slunce, takže to bylo o to víc romantičtější. Když pak Sam požádál gondoliéra, aby zastavil a vytáhl krásnou červenou krabičku a mě napadlo, do které by se tak akorát vešel prsten.
Sam potom poklekl a položil mi tu nejkrásnější otázku na světe „Miláčku…vezmeš si mě?“
Užasle jsem zírala na prsten. Copak bych ho mohla odmítnout? Je tak úžasnej a co všechno pro mě udělal… Miluju ho. Neváhala jsem proto a odpověděla jsem mu „Ano.“
Byla to nejkrásnější chvíle mého života. Prsten byl nádherný, celý zlatý a s krásným velkým rubínem. Sam ho nejspíš vybral podle mé slabosti pro červenou barvu.
Gondoliér nás potom odvezl do hotelu, kde Sam už dopředu zamluvil pokoj. Pokoj jsme měli až v posledním patře, takže jsme měli báječný výhled na Benátky. Sam vzal sebou láhev vína, takže jsme si připili na naši společnou budoucnost.
Potom jsme šli na pokoj… Musím psát co bylo pak?
Další den nás probudila sova z Bradavic ťukající na okno. Ta sova je vážně chytrá, když nás dokázala najít až v Benátkách. Dostali jsme dopis od Val a Kath, které nás informovali o jejich kolejním a o tom, že Ben je už očištěný. Konečně ot ministerstvu došlo a on se může v klidu vrátit do Bradavic. Nestihli jsme jim odepsat, protože jsme se šli nasnídat. Vyčarovala jsem nám pár dortů z jablka (pochopitelně jsme se napřed rozhlédli jestli nikde není žádný mudla). Po snídani Sam zaplatil mudlovskými italskými penězi (ve kterých se vůbec nevyznám) a gondoliér nás odvezl lodí. Nazpátek jsme letěli znovu letadlem.
Do Londýna jsme přiletěli večer, takže jsme už toho moc nestihli. Kath a Val odepsal Sam až další den. Nejprve jim napsal, ať si připraví foťák a vyfotí se, až budou číst ty další řádky. Oznámil jim naše zasnoubení. Využila jsem toho, že Kath a Val jsou ve stejné koleji jako Ametten a napsala jsem jí také dopis o našem výletu do Benátek. Také jsem jí požádala, ať vyřídí holkám (Samovi už se to nevešlo do dopisu), ať o tom zasnoubení nikomu do nejbližší návštěvy Prasinek neříkají. Hlavně ne Ale a Say, jejich reakci chci vidět (poznámka: do té doby si musím sehnat foťák).
Těhlech posledních pár dnů, byli nejkrásnější v mém životě. Jsme zvědavá na reakci ostatních, až se to dozví.
Jak ztratit prefektství a být vyloučena aneb chození se Samuelem Hummingem
Moje první návštěva Prasinek
Den po Vánocích na Boží hod byla náplánovana návštěva Prasinek. Protože jsem druhák opakovala, tak jsem se tam minulý rok nedostala. Prasinky pro mě byli motivací abych dokončila druhák. Vzpomínam si, že jsem měla hrozný nervy z těch zkoušek a oni je nakonec zrušili. Nebyla jsme is jistá jestli mam za to radovat nebo být naštvaná, že jsme se kvůli nim nervovala zbytečně.
Tohle měla být moje první návštěva Prasinek. Hrozně jsme se na ně těšila, ale přesto jsme na ně málem zapomněla. Ráno když jsme se vzbudila, tak jsem si vzpomněla nejprve na dárky. U postele mi ležela jeden dárek, stejně jako u ostatních. Vrhla jsme se na něj jako první a rzobalila ho. Byl to dárek od koleje a byli tam šperky. škoda jen, že tyhle náušnice, náramek a prsten jsme už měla. Řetízek se mi ale hodně líbila od té dboy ho nosím.
Nakoukla jsem pak do truhly a našla tma jenom jeden dárek, který byl do rodičů. Letos jsem dostala dárků míň než loni. Loni jsem dostala od Anet, Henryho a rodičů. Od rodičů jsme tentokrát dostala plesové šaty. Tenhle dárek se hodí, protože zítra má být ples a moje plesovky z minulýho roku už jsou okoukané. Tyhle měli moc pěknou světle modrou barvu.
Celou tu dobu, co jsme tam rozbalovala dárky, jsme kecala s Katie. Od koleje dostala plesové šaty. Škoda byla, že včera si jedny takové koupila. Byli úplně stejné až na barvu. Nabídla jsme jí, že by je mohla prodat moji sestřence. Nebyla jsme is jistá jestli si plesovky koupila. Rozhodně seo ničem takovém nezmiňovala.
Během toho kecání s Katie, se ozvaly rozhlasem informace o návštěvě Prasinek. Rychle jsem se oblékla a vyrazila do Velké síně. Přestože jsme vstávala brzo, tak to rozebírání dárku s Katie mě zdrželo a já prošvihla snídani. To byla škoda protože jsme měla docela hlad. Ve velké síni nás, co jedeme do Prasinek, moc nebylo. ANi jsme si nevšimla, že je tam Brumbál. Po chvilce se Brumla ozval a vyvedl nás k bráně do Prasinek. Nejdřív pustil ty, co mají v Prasinkách brigádu, a až po chvilce pustil i nás.
Do Prasinek jsem běžela, ale ne celou cestu, nechtěla jsem vypadat jako nějaká natěšená studentka. Nejprve jsem si celé Prasinky prošla. Neměla jsme v plánu se hned vrhnout an prní obchod a utratit tam všechny peníze. Když jsem dorazila na konec Prasinek, tak jsem tam objevila obchod s oblečením. Na název si nevzpomínám. Jakmile jsme ho spatřila, tak jsme vešla dovnitř. Nejdřív jsem tam jen tak stála dívala se na figuríny. Přemýšlela jsem co si koupím. Nakonecj sme se rzohodla pro červenou koženou sukni a koženou bundu. Potom když jsem už stála ve frontě jsem tam uviděla černé bezprstové rukavice. Ty jsem prostě musela mít. Takže jsem si nakoupila. Původně jsem měla šest galeonů, když jsme vešla do Prasinek. Ted po nákupu oblečení jsme měla už jen tři galeony a nějaké drobné.
Po cestě zpátky, jsem se stavila v soví poště. Byla jsme zvědavá co tmaher všechno nabízejí. Napadlo mě, jestli se tam nedá půjčit sova, abych poslala dopis rodičům. Někdy na začátku roku jsem dávala dopis do schránky, aby poslali dopis rodičům. Nevím, jestli jim dopis došel, ale zatím jsem nedostala odpověd. Když jsem tam vešla s úmyslem poslat dopis, tak místo aby odtamtud odletěla sova s dopisem pro rodiče, já odtamtud odešla se svou vlastní sovou. Už dlouho si přeji mít sovu, ale nikdy mi nezbyli peníze, abyhc si ji koupila. Když jsem vcházela do sovince, tak jsem měla pouhé tři galeony, ale sovy v příčné stojí čtyři galeony a ktomu galeon na klec. Naštěstí ale tady v Prasinkách měli sovičku, která stojí pouhé tři galeony. Potřebovala jsme k tomu i klec a ta většinou stála galeon, ale pro sovičku byla menší takže i levnější.Celkově mi zbylo asi tak deset srpců. V tu chvíli jsem asi měla zamířit do Bradavic do tepla, když mi došli peníze, ale já jsme se zastavila ještě u Táškáře. Zrovna tam prodával Samuel Humming, který chodí do 5.ročníku. Je asi tak o rok starší než já. Byl docela milej. Měl tam brigádu, tak mi ukázal všechny věci co prodával. Nakonec jsme si od něj koupila jeden vodní balonek. Když jsem potom odcházela z Prasinek, tak mě napadlo, jestlipak Sam s někým chodí nebo je volnej?
Rostlina vs. Bradavice
Vánoční přichází čas
Hodně zvláštní sen
1.11.1985
Včera se mi stalo něco moc zvláštního. Objevila jsem se v jednom prapodivném světě. Blyaj sme zmatená stejně jako ostatní. Byli tma nějaký divný bytosti, krev, pentagram, oheň, kosti. Všechno to bylo dost děsivý. Navíc jsem vůbec netušila jestli je to sen nebo skutečnost. Kdyby to byla skutečnost tak sem vůbec netušila, jak jsem se tam dostala.
Byl tam profesor, který nám řekl ať se jdeme schovat do domu před monstry a my ho poslechli
V tom domě byli peníze, k naší smůle ale nešli sebrat. Nejspíš byli přilepeny nějakým kouzlem.Prozkoumávali jsme dům a pár prváku se chytlo do pavučiny. Snažila jsem se jednoho z nich vymotat pomocí nožíku na lektvary. Naštěstí jsem ho měla zrovna u sebe
Objevil se tam nějaký chlápek, kterýho jsem nepoznávala. Dostal prváky z pavučiny a poslal nás nahoru do patra do jedné místnosti.
Celou tu dobu se všude rozléhali dva hlasy. Nevím co to bylo a naštěstí jsem ani neviděla ty, kterým ty hlasy patří.
Většina z nás se shromáždila v místnosti jak nám ten chlápek řekl. čekali jsme až dorazí profesor nebo tak něco. Během té chvíle čekání jsme si uvědomila, že se neumím vůbec bránit. Jediné kouzlo, které zvládám je odzbojovací a to my na ty potvory moc nepomůže. Zrovna včera jsme se učili kouzlo na zeď ale ještě jsme si ho pořádně neprocvičila. Potom mi ještě docela jdou kouzla na přeměňování ale nevim jestli mi obarvování vlasů pomůže.
Nakonec dorazil nějaký Chuck Norris. Kdysi jsem chodila na mudlovskou základku, kde jsem o něm něco slyšela, takže je mudla. Na mudlu se choval nějak divně a navíc nikdo nechápal kde se tam vzal. Pak se tam objevil profesor a s Chuckem Norrisem se hádali. Přišlo mi, že se chovají jak malí. Všude kolem nějaký demoni a všelijaký potvory a oni se hádaj.
Potom, co Chuck Norris odešel, nás profesor poslal sbírat bylinky. Nikde jsem žádný neviděla, až na jmelí, které mi pak muselo vypadnout z kapsy. Přitom sbírání jsem narazila na spousty potor, který si mě naštěstí nevšimla. Taky jsem narazila na sestřenku. Řekla jsme jí, ať se drží poblíž mě. Je prvačka, neumí žádná kouzla, neumí se bránit ( já taky ne ale sem aspon starší) a patří do rodiny, tak sem ji chtěla ohlídat.
Pak jsme se vydali s profesorem do nějaké místnosti. On tam dělal lektvar a my zatím na něj jenom koukali. Byla tam docela nuda, tak jsem se vydala ven. Po chvilce jsme narazila na Alu a nabídla jí, že ji zavedu k tomu lektvaru do bezpečí. Po cestě jsme narazili ještě na Say a ty se vydali za náma. Pak nás zarazila Anet, která objevila jídlo. Měla jsme docela hlad tak jsem se do toho pustila. Pak Anet napadlo, že by to mohlo být otrávené. No doufám, že nebylo, protože už jsem ho snědla. Mezitím Ala a Say někam odešli, takže jsem jim tu místnost s lektvarem neukázala. Byla to docela škoda, protože jsme stáli vedle toho.
Dorazila jsem k profesorovi a lektvaru sama. Kotlík, ve kterém předtím ten lektvar dělal, byl rozpadlý. Později jsem se dozvěděla, že jim lektvar vybouchnul a že to byla past. Když jsme ta přišla, zrovna profesor odcházel s jednou skupinou. Něvím kam šli ale zbyla tma ještě jedna skupina s tím neznámým chlapem ze začátku. Přidala jsme se k této zbylé skupině a zjistila, že se chystají prozkoumat okolí. Nejprve jsme zamířili k jednomu domu, kde bylii jenom nějaké krámy. Dorazili jsme pak na křižovatku s velkou dírou uprostřed. Vedle té díry ležel v bezvědomí jedn prvák John Darwin. Jedna páťačka Joane tma s ním měla zůstat a my pokračovat dál v prozkoumávání. Jenže v tu chvíli se tam objevil drak.
Všichni jsme se běželi schovat do domu poblíž, jenže vzápětí nás tam oheň obklíčil.
Mezitím v tom ohni jedna dívka Amelie uhořela.
Pak už si nic nepamatuji.
První školní týden
Tento týden jsem nějak moc nechodila na hodiny. V pondělí ráno jsem se snažila dostat kufr do pokoje. Byl dost těžký. Možná bych to i měla rychlejší kdybych to odnesla po kouskách. Všimla jsem si, že nejtěžší bylo oblečení. Kvůli tomu jsme prošvihla snídani, kde se rozdávali rozbrhy hodin. Čekala jsem, že jako každý rok budou v síni truhličky s rozvrhama, ale spletla jsem se. Letos už byli zvoleni prefekti a ti to rozdávali na snídani. Jenže právě na ní jsem nebyla. Měli jsme mít dvouhodinovku lektvarů a po zbytek dne jsme měli mít volno. Zajímalo by mě jestli máme na lektvary Snapea.
Další den jsem už na snídani byla, ale rozvrhy se už nerozdávali. Chvíli jsem tak čekala, jestli se neobjeví Daniel Black, což je náš prefekt. Bohužel se tam neobjevil a ani nikdo z našeho ročníku. Vydala jsem se tedy do tréninkové místnosti. Zkoušela jsem si různá kouzla. Zjistila jsem, žemi přestalo jít everte stati, ale všechna ostatní kouzla mi stále jdou. Potom někdo říkal přes rozhla, že třetáci mají právě bylinkářtví. Jenže jsem z toho kouzlení byla dost vyčerpaná, že jsem tam ani nešla. Raději jsem si na chvíli odpočinula. Stále jsem neměla rozvrh, takže jsme nevěděla, co máme další hodinu. Naštěstí jsem narazila na Alu, která je se mnou v ročníku. Řekla mi, že lektvary v úterý odpadly a dala mi opsat rozvrh.Napíšu si ho sem, protože ten papír na kterém ho mám nejspíš brzo ztratím.
Pondělí |
POKT |
Formule |
Formule |
– | ||
Úterý |
Lektvary |
Lektvary |
– | |||
Středa |
Bylinkářství |
Bylinkářství |
Tarot |
– | Mudlové | Draci |
Čtvrtek |
OPČM |
OPČM |
Jasnovidectví |
– | Runy | Runy |
Pátek |
Přeměňování |
Přeměňování |
POKT |
– | Astrologie | Astrologie |
Když jsem potkala Alu, tak to bylo ve chvíli, kdy mělo být bylinkářství. Mám takový pocit, že tam asi nedorazil vůbec nikdo. Potom jsme přemýšlely, kde by asi taak mohl být tarot, ale nikdo nic rozhlasem nehlásil, takže jsme to nezjistili. Zašla jsem pak do cvičáku a zase si zkoušela kouzla. Tentokrát jsem zkoušela kouzla na barvení vlasů a přestože tam byli figuríny, trošku jsem si zablba a vyzkoušela si kouzla na sobě.
Potom měli být mudlové, ale ty sem nevěděla, kde jsou. Až pak na drakologii hlásili, že je v učebně dějin. Nebyla jsem si jistá, jestli je jenom pro třetáky, čtvrtáky nebo páťáky, takže jsem tam radši nešla. Bála jsem se trapasu a Alu draci nezajímají, takže tam odmítala jít. Taky jsem potkala předtim sestřenku Katrin, ale je v prváku, takže tam se mnou jít nemohla.
Další den jsem poránu trochu zaspala, takže jsme prošvihla snídani a začátek opčm. Taky jsem netušila. kde máme mít opčm, takže jsem tam nedorazila. Šla jsem si raději na pokoj zdřímnout, protože jsem byla trochu unavená. Když jsem se probudila, mířila jsem zrovna do síně. Nevím, proč jsem tam šla, ale po cestě jsem potkala Anet. Ptala se mě jestli nevím, kde je ta věž. Vůbec jsme netušila o čem mluví, ale po chvilce jsme pochopila, že hledá jasnovidectví, která má být ve věži u síně. Nejspíš to hlásili, zatímco jsem spala a přeslechla jsem to.
Kde je jasnovidectví jsme hned zjistili, protože bylo další hlášení, že věž je vedle místnosti na valentýnský ples a já hned pochopila co tím myslí. Dorazili jsme tam tedy s Anet a zabrali si stolek ve druhé řadě. Byli jsme spojený se čtvrtáky, takže tam s námi byla i Gina bohužel. Je to kráva. Po chvilce dorazila i Ala, Say, Natalie a nevím, kdo ještě. Ala se Say si sedli hned pod nás. Nejprve Trelawneyová něco povídala a pak nám rozdala křišťálové koule. Všichni jsme se v nich snažili něco vidět. Já tam viděla jen mlhu, ale Ala tam viděla smrtonoše, nebo to aspoň tvrdila. Profesorka se zhrozila a řekla nám, že to je znamení smrti. Potom se Gina s Alou hádali. Trošku jsem se k nim přidala, když jsem řekla, jestli by Ala, až bude umírat, jak viděla toho smrtonoše, nemohla vzít sebou i Ginu. Mám ale pocit, že moji poznamku nikdo neslyšel, protože tam byl docela zmatek. Naštěstí zazvonila a většina odešla. Anet se pak ještě ptala učitelky na něci, co viděla v kouli. Nevím už, co jí říkala, ale mě napadlo zeptat se jí, co znamená pár věcí, které jsem viděla před pár dny ve své vlastní křišťálové kouli. Vzpomínala jsem si, žej sme viděla nějakou kočku, jak na mě kouká a nějaký strom. Učitelka mi řkela že ta kočka znamená varování a ten strom dosažení cílů.
O víkendu se nestalo nic moc významného, jenom otevřeli knihovnu, tak jsem se tam stavila, půjčila si knížky, zaregistrovala se a další den jsem to tam řišla znova omrknout.