Jak se lidově říká jako slepý k houslím. Popravdě jsem nikdy nic nestreamovala, nikdy jsem nezkoumala, jak se to provádí, ale vyznám se v natáčení. Tak jsem trochu přemýšlela, jak by to bylo obrazově nejhezčí, pak jsem byla dotázána na názor… no a než jsem se nadála, tak jsem domlouvala vypůjčení kamery, stativu, wifi router.
Vtipný pak bylo, když se ukázalo, že souběžně se nám takhle plánují dva livestreamy, jeden od nás z Prahy a další z Budějovic. A pak jsme si to ujasnili a já jsem to oficiálně převzala. Doteď nevím, jestli to bylo dobré rozhodnutí.
Problém č. 1: Chybějící krabička
Hroutit se to začalo ještě před začátkem. Jak jsem zmiňovala, že jsem neměla se streamováním žádné zkušenosti (i když můj simík v The Sims dělal stream často), tak jsem si to trochu googlila, jak to funguje, co je potřeba. Doteď nechápu, kde jsem co četla, ale nějak jsem z toho usoudila, že stačí ty kabely od kamery, připojit k notebooku a bude to. Což mi trochu komplikoval fakt, že k vypůjčené kameře nebyly žádné propojovací kabely, ale doufala jsem, že to vyřeší ty HDMI, které jsem objednala z alzy (spoiler: nevyřešili).
Naštěstí jsem měla spásný nápad zajít se poradit s naším školník technickým géniem (#LukasPanochMiZachranilZivot) a od něj jsem se dozvěděla, že je k tomu ještě potřeba taková magická krabička, do které se zapojí kamera, ta se pak zapojí do notebooku a pak to teprve funguje. A stojí pár tisíc, takže jí jen tak neseženu.
Po tomhle zjištění, když se to začalo hroutit, jsem se obrátila, jak to plánovali v těch Budějovicích. A takhle se nám nějakým zázrakem povedlo najít,vypůjčit si tu zázračnou krabičku. Dokonce se mi i úspěšně povedl zkušební livestream s losováním, kde jsem si ozkoušela software pro stream.
Problém č. 2: Chybějící nabíječka
Nastal den D. Do Budějovic jsme přijeli v pozdní páteční večer, kde jsme velmi punkově přenocovali. Jen malá klubovna, několik metrů čtvereční, a nás bylo cca 25 a museli jsme tam přespat. Tak někteří spali i pod stolem.
Ráno jsem vstávala mezi prvními a instalovala jsem z karty do notebooku ovladače, který jsou potřeba pro tu magickou krabičku. Na hřišti jsem tak byly s prvními dobrovolníky, zabrala jsem si jeden stůl, počkala jsem si na prodlužku, hdmi kabel (protože jsem nesbalila ty, které jsem zkušebně zakoupi ke kameře). A protože jsem potřebovala dobít notebook, vytáhla jsem nabíječku z batohu. Akorát patřila k jinému notebooku.
(Jak se něco takového může stát? Jednoduše, ten den předtím byl trochu šílený a všechno bylo narychlo. Skoro celý den jsem byla ve škole na workshopu tvůrčího psaní, kde jsem dopoledne pracovala na páté kapitole Spojené a propojené. V průběhu oběda jsem pak se Stevem si prohodila notebook, abych mohla na tom jeho dopřipravovat livestreamu. To všechno pochopitelně v průběhu výuky. Večer jsme pak všechno ještě narychlo dobalovali, protože nám ještě naši přiváželi od bráchy skříňky do kuchyně. Takže nakonec jsem se ani nedivila, jak jsem mohla zabalit jinou nabíječku.)
Po chvilce klení, jak moc jsem blbá, jsem zvolala, jestli tam náhodou nemá někdo notebook. K mému štěstí jeden náš spoluhráč sebou notebook měl a dost dobrý na to, aby utáhl stream.
Problém č.3: chybějící micro HDMI
Tou dobou už jsme začínali mít problém s časem, protože se blížil začátek. Ten se naštěstí streamovat neplánoval, ale brzo po něm měl nastat první zápas. Jenže jsem do toho přišla na to, že nemáme žádný kabel na propojení magické krabičky s kamerou. A první zápas už se připravoval.
Protože jsem tušila, že nějaké takové problémy nastanou (siriusly, s tou magickou krabičkou jsem se setkávala poprvé v životě a netušila jsem, co všechno je okolo ní potřeba) a pro jistotu jsem sebou balila i dvě webkamery, pomocí které jsme prováděli stream hlasování. Takže jsem je aspoň na ty první zápasy provizorně zapojila. Ještě jsem narychlo sehnala nějakého komentátora a začali jsme.
Mezitím probíhala snaha sehnat ten potřebný kabel za pomoci mých rodičů, (kteří přivezli skládací stolek, který postavili hned vedle livestreamu a nakupili na něm jídlo -> velmi výhodná pozice pro mě). Táta plánoval vydat se tam do blízkého Kauflandu a že mi koupí ten kabel, co potřebuju.
Táta: USB kabel teda.
Já: Ne, HDMI micro kabel.
Táta kýve hlavou. O chvíli později zase mluví o USB kabelu. Pro jistotu jsem mu to ještě zopakovala. Táta zase kýval hlavou, že rozumí. Tohle se tam ještě několikrát opakovalo. Nakonec jsem se obrátila ještě na moderujícího vedle sebe (zrovna nebyl zápas) a okomentovalaa jsem to: „O co, že koupí to USB?“ A hádejte co koupil? Jasně, že USB. Prý nic jinýho neměli.
Webkamera, ruka jako otáčecí stativ a druhou rukou jsem na monitoru upravovala skóre na obrazovce. Zdroj: Tomáš Krabač.
Toho HDMI kabelu jsem se nakonec fakt dočkala, když pro něj Stevův táta zajel do nějakého elektra. Dokonce koupil i ten správný zakulacený. (Věděli jste, že micro HDMI jsou dva druhy?)
Problém č. 4: Chybějící čtečka karet
Jak jsme vyměnili notebook, tak bylo potřeba znovu nainstalovat ovladač pro magickou krabičku i sem.Ten byl na SD kartě a i když jsem si myslela, že dneska už má každý notebook v sobě zabudovanou čtečku karet, tak tenhle ji neměl. Vypadalo to, že zase bude potřeba vyslat někoho do elektra, ale naštěstí se tam objevil někdo, kdo měl jednu čtečku do USB u sebe. Tohle je taky pravý důvod toho, proč se na chvíli přerušilo vysílání, protože se musel restartovat počítač, a tak se to celé rozdělilo do dvou videí.
Problém č.5: Chybějící HDMI kabel
Ráno jsem jeden HDMI kabel v ruce držela (v momentě, kdy jsem zjistila, že mám špatnou nabíječku), ale teď už tam nebyl. Já si půjčovala od někoho, kdo si ho půjčil od někoho dalšího, kdo tam už nebyl. A tak jsme nakonec fakt zase někoho vyslali do obchodu. Dostal nějaké instrukce, který přesně má koupit. Po chvíli se vrátil, já jsem obdržela kabel a když jsem se ho snažila zapojit do notebooku, nešlo to. Špatný konektor. Ono ten, kdo říkal ty instrukce co koupit, nějak ráno nepostřehl výměnu notebooku (byl místní koordinátor, takže měl dost práce) a řekl mu konektor na ten původní notebook.
Tohle byl ten poslední problém, po kterém už jsme to vzdali a zbytek proběhl natáčením webkamery. Ono už bylo odpoledne a probíhaly poslední zápasy, tak to nemělo už cenu. A já si stejně myslím, že i kdybychom vyřešili tohle, tak by se vyvrbilo něco nového. Třeba problém č. 6: chybějící napájení kamery.
Občas jsem si od streamu odběhla na hřiště a rozdala pár beatů. Mezitím převzala natáčení moje mamka. Zdroj: Tomáš Krabač
Ono když se zpětně podívám na to, jak se pořád objevoval nový problém, tak to působí komicky. Jako kdybych se objevila v nějaké komedii. Může tohle být všechno náhoda anebo se proti mě všechno spiklo?
Jo, a aby toho nebylo málo, tak jsem o pár dnů později doma vybalovala věci a zjistila, že ta správná nabíječka k notebooku tam celou dobu byla taky. Takžejsem nakonec měla všechno, co jsem potřebovala, jen jsem o tom nevěděla.
Už vím, jak na to?
Celou dobu jsem se uklidňovala tím, že to příště bude stream lepší. Každým rokem se naše české famfrpálové mistrovství posouvá neskutečně dál. A teď už vím jak na to. Už vím, jak je to s tou magickou krabičkou, které kabely jsou potřeba, že se jen propojí z jedné strany s kamerou a že z tamté strany to pak vede do notebooku. To je něco, co jsem si předtím nedokázala představit.
Upřímně ale jsem z příštího roku trochu nesvá. Chtěla bych se do toho pustit zase a tentokrát to udělat správně. Ale zároveň mám příšerný strach, že se to zase něco pokazí. Že bude zase něco chybět. Že se proti mě zase všechno spikne. A to mě příšerně děsí a odrazuje.
P.S. Jo, a všechny zápasy jsme vyhráli, stali se zase mistry republiky a postoupili na EQC, ale to je takový malý nepodstatný detail.
Je to důležité, nejsme samotáři a nějak se spolu bavit musíme. A jelikož žijeme v dnešní době sociálních sítí, většina komunikace probíhá tam.
K tomu tu mám jeden manuál, jak se mnou komunikovat v Messengeru (či jiných chatech).
Pokud jsme si blízcí, nezdravím
Jsem v několika hromadných chatech, zhruba v pěti hlavních (které se pak dají rozdělit na hromadu dalších, protože když má někdo narozeniny, založíme nový chat, ve kterém jsou všichni kromě oslavence). Konverzace tam plyne neustále, každý den tam někdo napíše a je divný psát tam ahoj, přirozenější je rovnou navázat na konverzaci. Z toho se odvádí to, že když si pak píšu s jednou z těch osob soukromě, taky je mi divný psát ahoj. Prostě rovnou navážu na tu konverzaci.
Podobné to je i s těmi, se kterými jsem si kdysi psala neustále i v soukromém chatu. Konverzace končila až když jsme šli spát. V takovém případě jsem místo pozdravů vystačila jenom s „Dobrou noc“ a pak „Dneska se mi zdálo o…“.
Co z toho plyne? Pokud tě nezdravím v chatu, mělo by tě to těšit. Pokud jsem tě dřív nezdravila a teď ano, zamysli se nad naším vztahem. Pravděpodobně jsme se navzájem odcizili (a ve většině případech mě to mrzí).
Nesnáším otázku „Jak se máš?“
Tuhle otázku nesnáším a nikdy nepokládám z toho důvodu, že má tyhle dva překlady:
„Ahoj, kdysi jsme bývaly nejlepší kamarádky, ale pak jsme se sobě navzájem odcizily, teď je mi to trochu blbý, vůbec netuším, jak teď žiješ, a tak chci nacpat ty roky a měsíce nemluvení do těchto tří slov. Přitom mě to možná ani nezajímá a chci jen, abys věděla, jak jsem se změnila a teď si fajn žiju. Budeš mi závidět?“
„Ahoj, jsem ten kluk, co tě balil před nějakou dobou, vlastně toho o tobě nic moc nevím, ale teď jsem si na tebe vzpomněl, a chci to na tebe zase zkusit. Takže dáme sex?“
Nesmajlíkuju, maximálně výjimečně
Kdysi dávno jsem byla (a technicky pořád jsem) v jedné hromadné konverzaci a ani jsem si to moc neuvědomovala, ale psala jsem málo smajlíků. Nakonec když jsem ho jednoho dne napsala, začaly to tam oslavovat jako zázrak.
Ale pak se občas dělo to, že když jsem něco napsala, vyznělo to bez smajlíků vážněji a ošklivěji, než to bylo myšleno.
Jelikož jsem se už poučila, tak když si myslím, že by to mohlo vyznít blbě, tak použiju právě tenhle smajlík. Nebo když někomu přeju k narozeninám.
Píšu ho častěji než dříve, takže už se to nepovažuje za takový zázrak. Když je něco vtipného, tak napíšu tenhle jediný smajlík, nikdy ne víc.
Tenhle smajlík používám velmi raritně. V hromadných konverzacích možná vůbec. Vybavuju si ho akorát ve spojitosti s loňskými (když se ještě řadili do těch denních nepřetržitých) konverzací s Romanem se Zlatonkové kletby.
Čím déle jsem se Stevem, který Zlatonkovou kletbu nakonec zlomil, tím méně ho používám. Taky si spolu nepíšeme tolik jako ze začátku… Ale ono by bylo blbý si psát, když jsme většinu času spolu naživo.
Tohle byly jediné případy, kdy jste mohli na mém blogu najít smajlíky. Do článku podle mě jinak nepatří. Jsou určené pro sociální sítě, takže je používám jediné v příspěvcích anebo v chatech. A do povídek už nepatří vůbec!
Poslední týdny byl v poslední sérii boj o to zkouknout nový díl dřív, než nám ho sociální sítě stihnout vyspoilerovat. Mě se to docela dařilo, teda až do posledního dílu. Ještě než jsem si ho stihla pustit, náhodou jsem otevřela youtube a ten mi hned nabízí jako první video – Jon kills Daenerys.
Došlo vám doufám už z názvu, že tenhle článek je se spoilerama, že jo?
Tak a tímhle skončil po osmi letech seriál, který se stal mainstreamem. Nenapadá mě žádný jiný seriál, který by se stal tolik známým, že by ho znal vážně každý. V podstatě dokázala něco podobného jako Harry Potter před lety. Každý ho zná, až to některé ten mainstream odpudil, že se na to schválně nechtějí podívat. Stejně už jim internet stihl většinu vyspoilerovat.
Jsem proto ráda, že jsem seriál začala sledovat včas. Druhá série měla tehdy začít až za pár dní, já jsem akorát předtím stihla zkouknout tu první a o seriálu se obecně až tak moc nevědělo. Jen seriálový fanatici ho doporučovali. Tehdy ještě jo. Dnes už se ten konec spíš kritizují.
Epizodu The Long Night bych ji prodloužila na dvojnásobek
Co se jim opravdu vůbec nepovedlo, byla bitva s Bílími chodci. Sedm let s nimi hrozili a nakonec je docela snadno zabila Arya. Ne, že by mi vadilo zabití od ní. Bylo to krásně nečekané, protože nás nechali upínat se na Jona a docela se čekalo, že to bude on, kdo zachrání situaci. Ale pak se tam objevila ona.
Jen se to podle mě mohlo rozdělit do dvou epizod a prolínat je. První polovina dílu by byla z pohledu Jona a Daenerys a hlavně propracovanější strategie, prostě to co je na první pohled vidět. Arya by se tam jen občas mihnula jako „vedlejší“ postava. Její příchod by pak zůstal nečekaný a to, co ona prožívala mezitím v bitvě, jak se tam plížila, bychom se dozvěděli v další epizodě. Tam by se mohla i víc potkat s Melisandrou, která by ji připomněla i to, jak ji kdysi připomněla, že zavře mnoho očí. Mezi nimi i ty modré.
Dalším nevyužitým potenciálem Bílých chodců bylo i to, že jsme se nedozvěděli význam těch symbolů, spirál, které za sebou Bílí chodci zanechávali. Navíc se mi hrozně líbí teorie, že Bran je Noční král. Skrz svoje cestování časem už v minulosti rozbil Hodora, tak proč to nemohl zpackat i víckrát?
Buď by se tohle muselo odhalit ještě dřív, anebo v průběhu bitvy. Bran tam stejně celou dobu jen seděl a čekal, tak se mohl vrátit do minulosti. Stačilo by, aby nějak zarazil Děti lesa od toho, aby tehdy vytvořili Nočního krále jako prvního Bílýho chodce, a všechno by bylo v pořádku. Nic by se nestalo. Jenže Bran by v minulosti selhal, nepodařilo se mu ho zachránit a čerstvě stvořený Noční král by chytil Brana a pokusil se ho zabít. Bran by se bránil, pokusil by se ho ovládnout stejně jako dřív Hodora, a to by byla jeho poslední chyba. Zůstal by už navěky v Nočním králi, byl by jeho součástí. A Noční král by pak v minulých sériích po něm šel jednoduše proto, že by věděl, že to je začarovaná smyčka, že se to musí dít, aby ho pak dohnal k tomu, aby se stal součástí jeho.
Otázkou je, jestli by to náhodou celou dobu netušil, že se tohle musí stát, že se musí stát jím. Jestli ano, stihl by se aspoň předtím rozloučit.
Jak by to vypadalo v praxi? I tohle bych rozdělila do těch dvou dílů. Jak se první epizoda bitvy soustředí na Jona, tak bychom viděla jak on tam bojuje, brání Brana, Theon umírá a Bran jenom sedí s bílýma očima a cestuje minulostí. Selhávali by, Noční král by se přiblížil, chytil Brana… a v tu chvíli by tam skočila Arya, on by se otočil a ona ho zabila stejně jako v seriálu.
Až v další epizodě se soustředíme na to, jak Melisandra posílá Aryu udělat, co musí, zatímco Bran cestuje minulostí. Ke konci by se tam krásně obrazově prolínalo, jak Noční král v současnosti chytí Brana a zároveň i v minulosti. A tím, že Arya zabije Nočního krále v momentě, kdy je Bran v minulosti a v těle Nočního krále, by se rozbil Bran stejně jako kdysi Hodor. Jeho vědomí by se už nikdy nedalo dohromady. Jen by čmáral pořád dokola rukou ty samé symboly, které za sebou nechávali Bíli chodci.
Teoreticky by tohle mohl být záběr z druhé epizody bitvy.
Ale tahle moje představa dvou prolínacích epizod by byla trochu složitá na napsání, byla by to výzva pro scénáristy, ale když by to zvládli, bylo by to perfektní.
Chybějící loďka
Přesuneme se teď do Králova přístaviště. Tam byla linka Aryy ve výsledku docela zbytečná, vydala se pro pomstu a nakonec ji Ohař přesvědčil, ať se na to vykašle. Působí to, jakože tam byla jenom proto, aby se mohla svézt s někým, kdo jí byl na chvíli otcovskou figurou, a aby jí on mohl nakonec promluvit do duše. A pak taky proto, aby nám jejíma očima ukázali mizérii obyčejných lidí.
Ale jedna věc mi na jejím útoku z paláce nedávala smysl a je to zároveň něco, co by dalo její přítomnosti i nějaký smysl. Proč sakra zamířila z paláce do ulic města a ne do sklepení? Vždyť někdy v první sérii tam omylem zabloudila a našla cestu ven z paláce, určitě si to musela pamatovat i doteď. Tam by pak našla mrtvého Eurona a loďku, kterou by si vzala a odplula.
V první sérii tam zabloudila náhodou a stráže ji nechtěli pustit zpátky.
Mezitím se Jamie (který nevím jak ty smrtelné rány od Eurona přežil) shledal s Cersei, vydali by se tou cestou taky, ale moc pozdě. Ten průchod by sice byl volný, nezasypaný, (přeci jen je to sklepení, mohlo by aspoň trochu vydržet), ale loďka by byla pryč. Tím pádem by je tam nakonec našli vojáci, zajali a Cersei odsoudili k popravě. Arya by tak nevědomky svou krádeží loďky zabila Cersei a odškrtla si poslední jméno ze seznamu.
Těžko říct, jak by ale dopadl Jamie. Smrt Cersei by byla jistá, Daenerys by nad tím nepřemýšlela, ale za Jamieho by se postavil Tyrion a Brienne a chtěli by ho ochránit. Navíc by Daenerys velmi brzy byla také zabitá, takže by stačilo odložit jeho rozsudek a další vládce by mu mohl dát tu milost. Ale reálně si myslím, že by spíš umřel na následky zranění po souboji s Euronem. Mohl by se nakonec omluvit Brienne a umřít ji v náruči, za přítomnosti Tyriona. V zápise do knihy o Zlatých pláštích by pak Brienne mohla napsat: „Při ochraně královny smrtelně zraněn, zemřel na následky zranění v náruči té, která ho milovala.“
Mrtvá Daenerys
Aby bylo jasno, tak šílenství Daenerys je podle mě jediná věc, která se scénáristům povedla. Kdyby porazila Cersei, usedla na trůn a začala vládnout Sedmi královstvím, nebylo by to ono. K ní vládnutí nikdy nesedělo, nikdy to neuměla. Uměla jen dobývat a tak přesně to udělala.
Dokonce i v průběhu byly znaky jejího šílenství, že je schopná brutality. Když jí bratr vyhrožoval, že ublíží jejímu nenarozenému dítěti, chladnokrevně sledovala, jak ho zabijí. Čarodějnici, která zkoušela zachránit jejího muže a která ji varovala, ať v žádném případě nikdo nechodí za ní do stanu, nakonec upálila, když se všechno pokazilo. Upalování se brzo stalo řešením všeho. Upálila otrokáře (několikrát), ukřižovala (někdy i nevinné) pány, kteří ukřižovali nevinné otroky a vždycky jí to procházelo. Tak proč by jí to nemohlo projít i tentokrát?
Ale co se mi nelíbilo, bylo její finální zabití. Celý začátek posledního dílu, byl docela nudný. Sledovali jsme Jona, jak prochází městem a přitom už z předchozího dílu, jeho reakcí, Aryiny situace mezi obyčejnými lidmi je nám naprosto jasné, že ji prostě někdo musí zabít. Jen to natahovali, jemu se nechtělo, Tyrion ho přesvědčoval, všem nám to bylo jasné, tak už ji sakra zabij Jone, jasný? Bylo to jen otázka času. Nebylo tam napětí, jenom moc natahovaný začátek.
Varys se nebál smrti ani draka. Bál se toho, že jeho teorie o šílenství Daenerys je pravda.
Takže se to mělo buď odehrát ještě na konci předposlední epizody anebo důmyslnější v poslední epizodě. Zatímco by probíhala popravda Cersei, inscenoval by se atentát na Daenerys. Hodila bych to finální zabití na Aryu, ale to už by z ní mohla být až moc velká hrdinka. Proto bych k tomu přidala i Sansu. Respektivě obě Starkovy sestry spolupracujíc, aby zabily posledního Targaryena (tedy aspoň tu, která se k tomu jménu veřejně hlásí).
A vražedná zbraň? Vzhledem k tomu, jak byla kdysi využita k otrávení Joffreyho, bylo by ironií kdyby nyní vědomě otrávila Daenerys. Tedy hlavně by to vymyslela, ale ve finále by tam ten jed nalila rychlá a tichá Arya.
Daenerys nic netušíce by si připila s Jonem a najednou by začala kašlat, dávit se a stejně tak i Jon, který by se napil s ní, aby neměla žádné podezření. Vzápětí by tam vstoupila Sansa spolu s Aryou a Sansa by měla proslov o tom, jak to provedly, a že to musely udělat pro dobro lidu. Přitom by dali Jonovi protijed, aby jeho zachránily.
Nejsem si jistá, jestli by i on byl součástí, ale vzhledem k tomu, že by ho už předtím nahlodal Tyrion a sám by to zvažoval (třeba měl i připravený nůž za zády), tak by nemohl své sestry obviňovat. Ale naopak, jakmile by přiletěl Drogon a začalo hrozit, že jeho „sestry“ upálí, postavil by se před ně a rozkázal by mu „Ne!“ Jako Targaryena by ho poslechl, místo toho roztavil trůn (třeba na Jonův rozkaz, aby ho nějak usměrnil?) a odletěl.
Aspoň by mohla být spokojená s tím, že se jí podařilo zničit ten „kruh“. Zničit trůn.
Ale je potřeba na někoho svalit vinu. Reálně to byl Jon, dost čestný na to, aby se přiznal. Ten to bude chtít zase vzít na sebe, aby ochránil své sestry, ale Sansa ho zarazí. Tohle už vymyslely. Arya to vezme na sebe s tím, že bude žít na útěku anebo mimo Sedm království.
„Stejně jsem chtěla vždycky odcestovat na západ a zjistit, co tam je.“
Následně odejdou a Arya počká na stráže, aby jim mohla sehrát dramatickou scénku. Zabodne do Daenerys valerijskou dýku, tu samou, kterou zabila Nočního krále. Nechá se ještě spatřit strážemi, jak utíká.
Zvažovala jsem k tomu ještě variantu, že Sansa by byla ta, která přivolá stráže se slzami v očích, co to jenom její sestra provedla, jak mohla zavraždit královnu… Jen si nejsem jistá, kolik lidí by jí to uvěřilo. Určitě by to zahrála dobře a Šedého červe by tím mohla oklamat. Ale ty, co byly tehdy u toho, když ty dvě ukázaly svoje silné sesterství při spolčení proti Malíčkovi, by jim na to skočit nemuseli.
Kdo by nakonec vládnul?
Dáme si menší rekapitulaci. Cersei jsme popravili, Bran je v kómatu, Arya na útěku, Jon je naživu a neuvězněný, ale ačkoliv je (teď už zničený) trůn po právu jeho, furt ho nechce. Takže koho by při svém proslovu měl Tyrion navrhnout, když Bran Zlomený je mimo? Kdo má lepší příběh? Sansa.
U Daenerys selhal, u Sansy by se to nestalo. Ona by mu víc naslouchala.
Odjela s otcem na jih, aby se stala královnou, ale otce jí zabili a ji zajali. Dva roky ji drželi v zajetí, občas mlátili, žila v neustálém strachu. Dokonce ji provdali za skřeta (vážně chci vidět, jak tohle Tyrion přednese). Když ji pak konečně někdo pomohl uprchnout, tak jenom proto, aby ji provdal za ještě většího tyrana. Ale ona se naučila jak přežít, nakonec znovu unikla a spásu našla u svého nevlastního bratra na severu a stala se silnou vládkyní. To je dost silný příběh.
Navíc je tu ještě proroctví. Cersei bylo kdysi předpovězeno (flashback z páté série), že si vezme krále (Roberta Baratheona), on bude mít kupu dětí (s jinými milenkami) a ona tři (s Jamiem). Její děti budou nosit zlatou korunu, ale zemřou dříve než ona. Pak přijde královna, krásnější a mladší než ona, a všechno ji vezme. To by mohla být právě Sansa.
V knihách je navíc zmíněno, že ji pak uškrtí valonquar, což znamená malý bratr. Ale tohle v seriálu ani nezaznělo, navíc to sem do konce moc nesedí. Proto se to pravděpodobně odehraje jenom v knihách.
Usedne na trůn?
Otázkou je, jestli získá podporu rady. Kdo tam vlastně všechno je a kdo ji podpoří?
Jon Snow/Stark
Narozdíl od Brana a Aryy tam může být za Starky jedině on. Sice by mohl odhalit svůj původ a říct si o trůn, ale to k němu nesedí. Musí mu být jasné, že Sansa je chytrá a byla by z ní schopná vládkyně. Vždyť už se místo něj starala o Zimohrad a všechny severské lidi. Takže by pravděpodobně potvrdil, že je schopná vládkyně a že to dokázala už na severu.
Zároveň je jediný, který ví, že stojí za smrtí Daenerys, což byla jeho láska. Musel by to Sanse zvládnout odpustit. Proto by k tomu už neměl raději nic dodávat, mlčet a tohle tajemství si nechat pro sebe.
Yara Greyjoy
Největší problém u Sansy je v tom, že je žena, a to někteří chlapi nebudou snášet. Ale ne Yara. Ta je další silnou ženou, drsnější než Sansa, takže v návalu společného feminismu, by ji měla podpořit. Třeba i proto, že její bratr v minulosti pro záchranu Sansy hodně riskoval. Dokud neví, že Sansa pomáhala zabít Daenerys, tak ji bude podporovat.
Brienne of Tarth
To samé jako Yara, při společném feminismu by ji taky podpořila. Může v ní vidět i její matku, které kdysi nabídla své rytířské služby, a ty pak přešly na její dcery.
Davos Mořský
Možná jako jediný by mohl být dost chytrý na to, aby začal zpochybňovat roli Sansy ve smrti Daenerys. Ale taky mu muselo být jasné, že ji někdo stejně musel zabít. Proto by se v tom raději nemusel rýpat a držet se jejich historky, i kdyby jí zcela nevěřil, a Sansu podpořil.
Gendry Baratheon
Nováček ve hře o trůny, spíš bojovník po otci, než vládce. On se nebude do ničeho pouštět a rozhodně by nebyl tím jediným, kdo by řekl ne.
Samwell Tarly
Je chytrý a dobře chápe, že příběhy lidi táhnout. Mohl by jako jediný namítat, že trůn by měl získat Jon. Mohl by o tom chtít začít mluvit, že to právo má přece Jon, ale po prvních pár slovech, by se na něj podíval, on by zavrtěl hlavou, a ztichl by. Následoval by jeho a Sansu podpořil.
Edmure Tully
Sice by tu korunu rád pro sebe, ale není blbý a ví, že jeho nikdo nepodpoří. Lidé zbožňují Sansu. Sice se mu nebude líbit, že vládnout bude žena, možná by mohl remcat, ale nakonec by ho někdo okřikl, co to mele za blbosti, a souhlasil by nakonec. Aspoň je to jeho neteř, lepší než nějaká cizí ženská.
Princ z Dorne
Vzhledem k tomu, že v Dorne jsou o dost volnomyšlenkářštější a i starší dcera tam získá přednost před svým mladším bratrem, v tomhle bude souhlasit.
Ale mohl by mít i skryté úmysly v tom, že by se v budoucnu pak mohl ucházet o její ruku. Bylo by od něj chytré nyní ji případně podpořit v tom, že jako nezávislá žena určitě zvládne vládnout sama, dostat se jí tak do přízně a až později se o její ruku ucházet.
Robin Arryn a Yohn Royce (lordové z Údolí)
Už v minulosti Sansu podpořili, když začala pánům a paním z Údolí vykládat o smrti své tety. Uvěřili jí. Skočili jí na lep, podpořili ji a zrovna Yohn Royce později obviňoval Malíčka, že ji provdal za Boltony.
Ať žije královna!
A co na to sama Sansa? Vždycky chtěla být královnou. I v knize tak začínal její pohled, že se vidí jako budoucí královnu. Jistě se od té doby její priority změnily a v jednu chvíli chtěla hlavně přežít. Ale tahle touha v ní pořád bude a přijme to.
Jen je tam problém trochu s tím, že je žena. Někdo by se mohl obávat, že by s tím někdo mohl být problém. Ale na to by mohla Sansa přijít s řešením. Opětovnou svatbou s Tyrionem.
Nakonec spolu zestárnou.
Jejich vztah se od počátku dost změnil. Tyrion k ní byl vždycky laskavý, i když ona ho ze začátku viděla jen jako skřeta. Ale ochránil ji před ponížením před celým dvorem, když si z ní Joffrey udělal fackovacího panáka. Jejich manželství také nebylo ideální, především ne pravé, ale ani tehdy mu moc nevěřila. Až po jejich znovushledání na Zimohradě už chápala, že mu může věřit. Taky právě jemu řekla pravdu o původu Jona. Jakoby mezitím, hlavně asi díky svatbě s Ramsayem, zmoudřela a začala si ho víc vážit.
Tyrion by proti tomu ale rozhodně namítal, že on není v hodnou volbou. Už jen proto, že je Skřet. Sansa by ale měla jasno. Kromě její rodiny je on jediný, komu může zcela věřit. Sice nadělal v minulosti chyby, ale byl pro ni ideálním rádcem a Pobočníkem, tak proč by nemohl stát po jejím boku i jako manžel? A nechce si hledat nějakého jiného, kterému nemůže až tak moc věřit. On je chytrý, ji bude milovat lid a navíc, jak sám říkal, tohle bude skvělé zakončení příběhu, když už jednou byli oddáni. Lidé to později překroutí na krásný milostný příběh, něco jako Kráska a zvíře.
Spíš si ale myslím, že tohle mu navrhne až v soukromí, ne před celou radou. Té by mohla říct, že s potřebou manžela souhlasí, a jeden by ji napadl. Ale napřed to bude chtít probrat soukromě se svým Pobočníkem (Tyrionem, kterého stihne ještě předtím do té pozice jmenovat).
Co s Jonem?
Trůn odmítl, Daenerys nezabil, tak co s ním? Pro něj zbývá místo na severu místo Sansy. Stannis mu kdysi nabídl, že ho jmenuje lordem Starkem a strážcem Severu, a Jon nad tím zvažoval. Líbilo by se mu vrátit na Zimohrad. Skoro už tu nabídku přijal, když mu Sam zřídil místo lorda velitele Noční hlídky.
Jako lord Stark by mohl Divokým povolit usadit se na území Severu, pokud by se chtěli vrátit. Mohlo by se mu pak podařit, že by Seveřané žili s Divokými vedle sebe. Jen mu k téhle idylce bude chybět už jenom Ygritte.
Kdyby se tam pak někde mezi Divokými mihlo zrzavé malé děvčátko a rozjeli by se teorie o tom, že to je jejich dcera, bylo by to awesome. Ale je mi jasné, že tam nemohla stihnout být tajně těhotná a porodit.
Co říkáte na můj konec? Sledovali byste ho raději?
Tuhle otázku si kladu za svůj poslední rok často. Říkám si, jak by vypadal můj život, kdybych nehrála famfrpál?
Hlavně mě pár měsíců zpátky zarazila jedna poznámka od spoluhráče Jeníčka, že jsem se za poslední rok „zklidnila“. Dostalo se to ke mě zprostředkovaně, že mi někdo říkal, že on to říkal, takže jsem neměla možnost se ho zeptat, co tím myslí, ale vrtá mi to od té doby hlavou. Že bych zestárla a zklidnila se? Anebo jenom neví o všem, co jsem vyváděla, a tak získává mylný dojem?
Ale jak jsem nad tím tak přemýšlela, za ten poslední rok s famfrpálem se můj život pozměnil. Jsou to takové pididetaily (až na ten jeden), jako třeba že podle civilistů hážu větší rány anebo že už mě tak nebolí svaly po trénincích.
(Malý tip – po celodenním famfrpálovém tréninku, když vás bolí nohy, je pro holky při sexu fakt námahavý být nahoře. #vyzkousenozavas)
1. Opaluju se
Kromě výjimečných případů, kdy jsem se před dvanácti lety válela tři týdny u moře na ozdravném pobytu, jsem po většinu roku bílá. Špatně se opaluju, takže něčeho dosáhnout, dá až moc velkou praci. Abych něčeho dosáhla, musela bych se hodiny jen tak válet na sluníčku a to mě bez dalšího přídavného účelu nebaví. Hlavně mi začne být moc vedro, že si vlezu do bazénu nebo do stínu.
Když mě takhle malovala na čarodějnici, chtěla jsem aby použila jako podklad bílou barvu. Řekla mi, že to nepotřebuju. Když jsem pak viděla tuhle fotku, musela jsem jí dát za pravdu.
A pak přišel famfrpál, který dal pobytu na slunci účel. Ono v létě při tréninku, obzvlášť celodenním, se slunci prostě vyhnout nedá. A v tu chvíli mi je taky slunce ukradené. Tedy dokud pak nejsem celá červená. Takhle jsem se zvládla spálit už letos v březnu. A to předpověď říkala, že bude pršet.
Nejvíc mě nakonec dostalo, když jsem nedávno seděla ve škole a spolužačka mi řekla, že jsem pěkně opálená. V tu chvíli mi došlo, že ten famfrpál mě asi vážně trochu mění.
Možná jsem si měla před tréninkem sundat brněnskou čelenku z ruky. Teď na ní budu mít památku celé léto.
2. Nemaluju se
Ve svém posledním roce na střední jsem konečně objevila kouzlo očních stínů. Do té doby jsem si vystačila jenom s černou tužkou z Oriflame a řasenkou, ale od toho čtvrťáku už ne. Oblíbila jsem si barvy, hlavně ty výrazné, a nebála jsem se je použít. Staly se i mým poznávacím znamením. O několik let jsem se na HP LARP setkala s holkou, která taky jezdí na Festival Fantazie a jí jsem připadala povědomá právě díky svému líčení.
Ahoj, moje staré já.
Ale loni se to začalo měnit. Ze začátku tomu dost pomohlo, když se na několika trénincích za sebou přiznala děsná průtrž, (ve famfrpálovém slangu se tomu říká, že spadli čtyři kapky), my jsme zmokli a můj obličej začala cosplayovat pandu.
Proto začaly napřed jenom ubývat oční stíny a dál jsem pokračovala jenom s černými linkami, které jsem dělala pomocí stínů, až jednoho dne jsem přestala i s nimi. Dokonce i do školy jsem začala chodit nenalíčená, prostě jsem byla ráno moc líná se namalovat. Po malování jsem začala sahat jen výjimečně, když byl nějaký večírek anebo když vím, že budu před kamerou.
Nakonec, když jsem byla minulý měsíc na Světu knihy a potkala tam kamarádky, dostala jsem od nich vynadáno, že nevypadám jako já. Žádné barevné vlasy, žádné barevné oči, prostě jsem to nebyla já. Bylo to moje poznávací znamení, takže jsem tohle ještě vůbec já?
A ačkoliv je fajn, že mám ráno víc času, stejně mi to chybí. Tolik různých krásných líčení, jak se to dalo kombinovat, a já už si ani nevybavuju, jak jsem těm některým v hlavě říkala. Nedávno jsem si po dlouhé době náhodou pustila „Loututorial“ na Youtube, a když jsem viděla, jak tam používá ty barvičky, zastesklo se mi. Možná bych měla zkusit někde najít svoje já.
Nenalíčená na představovací fotce a vůbec mě to netrápilo.
3. Jsem hrdou majitelkou několika sportovních kousků oblečení
Vždycky když byly v Lidlu nebo někde sportovní kousky, tak to působí jakože, koupím si je, budu běhat a cvičit atd. Prostě budu fit a budu přitom vypadat cool. Jo, ale otázkou je, jestli bych po jejich koupi fakt začala cvičit. Prostě je lepší napřed začít něco dělat a pak se snažit vypadat přitom cool.
Takže jsem reálně začínala hrát famfrpál ve starých teplákách anebo kraťasech, které jsem do té doby nosila většinou na skautských táborech. Ale časem což o to, s těmi bych si možná vystačila i do dneška. Ale hlavně jsem potřebovala podprsenku, která mi při běhu nebude nikam utíkat. Tak jsem začala se sportovními podprsenkami. Ty funkční kalhoty a trika přišly až poté, ale schovávám si je hlavně na turnaje nebo na nějaké natáčení s televizí, abych vypadala cool.
Akorát na kopačky, chránič na zuby a rukavice už sortiment Lidlu nestačí (a na dresy už vůbec ne) a pro ně jsem musela zavítat do vyloženě sportovních potřeb. V případě i těch lepších chráničů na zuby, jsme si je i hromadně speciálně objednávali, protože ty obyčejné levné a snadno koupitelné nám na famfrpál nestačí. Blbě se s nimi mluví.
4. Zavazuju si tkaničky (i když zavázané nevydrží)
Málokdy si zavazuju tkaničky. Chodím pozdě, většinou odcházím ve spěchu a ty boty si sotva stihnu nazout (někdy ani to ne). Pak už se mi nechce zpomalovat, ohýbat se a řeknu si, že si je zavážu v metru nebo až ve škole. Jenže na to už pak zapomenu. A i když pak už nespěchám, už se mi nechce zastavovat a ohýbat se.
Jednou na olomouckém RPG srazu to dospělo do fáze, když kamarádce došla trpělivost a začala mi zavazovat tkaničky ona. Tak jsem začala být známá nezavazováním si tkaniček. Jednou mi i jeden bezdomovec říkal, ať si zavážu tkaničky. Jindy, když jsem si zavazovala tkaničky, tak to spolužačka považovala za historickou událost a zaznamenala to foťákem. Stejně tak o pár minut později i to, že se mi ty tkaničky stihly už samy rozvázat. Kupodivu se mi ale za ty roky nikdy nestalo, že bych o ně zakopla.
Když může mít Spiderman rozvázané tkaničky, tak proč ne já? Prostě po mě vesmír chce, abych ho neustále cosplayovala.
A pak přišel famfrpál, kde se běhá a je trochu důležitější mít nohy a boty v pořádku. Tak jo, vždycky na začátku tréninku a před zápasem si ty boty zavážu. Jenže ty tkaničky jsou stejně krátký, snadno se rozvazují a stačí jim jen pár minut na hřišti k rozvázání. Při zápase je pak moc akce, není čas je furt zavazovat, až na střídačce. Proto jsem skoro celé EQC odehrála s rozvázanými tkaničkami.
5. Naučila jsem se vyslovovat „Prague“
Nevím, jak jsem k tomu přišla, ale ještě před roky jsem si myslela, že se naše hlavní město vyslovuje [Pragjue]. Nechápu, jak se stalo, že jsem si neuvědomila, že to všichni ostatní vyslovovali jinak. Anebo jsem byla obklopená lidmi, kteří to taky vyslovovali špatně?
Vlastně jsem do loňského roku tak často tohle slovo nevyslovovala. Ale pak přišli Prague Pegasus, natáčení na Prague Pride… No, a já nevěděla, že to furt vyslovuju špatně.
Až v prosinci, když jsem dělala rozhovor s kapitánem, jsem si to uvědomila. Dost tomu pomohlo i to, že on se mi začal smát. A já byla zmatená. Nechápala jsem to, jak mi tohle mohlo uniknout. Sedm měsíců v týmu, aniž bych věděla, jak se pořádně vyslovuje?
Že by kvůli mé špatné výslovnosti se někteří členové týmu jednou nezávisle na sobě přišli s nápadem, že mě upálí? Vlastně bych se měla radovat, že jsem ten famfrpál vůbec přežila.
6. Jsem s někým ve vztahu, který trvá déle jak týden
Často se stane, že když je někdo poprvé na tréninku, tak se mu tam někdo zalíbí. I můj brácha po tom jednom jediném tréninku, na kterém byl i on, označil na famfrpálu za nejpozitivnější to, že tam máme pěkný holky. (Dokonce jsem pak z něj dostala i to, které dvě se mu nejvíc líbily.) Zajímala by mě proto statistika toho, kolik hráčů ze začátku motivovalo v pokračování famfrpálu to, že se jim někdo líbil. Krásně k tomu sedí písnička Quidditch Crush.
https://youtu.be/HzB7aWl-X8c?t=53
„Bludgers aren’t the only balls that I can handle well“ jsou moje oblíbená část.
A proč tohle zmiňuju? Protože nejsem výjimkou a taky se mi tam na začátku někdo zalíbil. Ale co jsem nečekala, že když koncem června přivedla zničehonic Sophie na trénink kamaráda Stevea, co se z toho pak vyvine. Stačila k tomu pak už jenom jedna společná cesta z Broomtislavy, palačinky, čínské nudle, film The Shining, pár dalších jídel a hororů a nakonec zlomení Zlatonkové kletby. A ejhle, poprvé v životě jsem ve vztahu, který vydržel déle než týden.
Nechápu jak to udělal, ale v mém žebříčku priorit se dostal až nad Kofolu.
Tenhle velkofilm Avengers: Endgame jsem si nemohla nechat ujít, a tak jsem hned v prvních dnech zamířila do kina. Sice jsem doufala, že Captain Marvel, kterou nemám ráda, umře a nestalo se tak, ale nevadí. Podle mě to bylo fajn velkolepé zakončení jednoho marvelovského období. Navíc zbožňuju různé crossovery, propojování, odkazování, hlavně když to vypadá promyšleně, takže je jasný že z Avengers musím být vždycky odvařená.
Ale jedna věc mi vrtá hlavou – jak to tam je teda s tím cestováním v čase?
Když nad tím začínají teoretizovat ve filmu, James Rhodes/War Machine/ten černej Iron Manův kamarád navrhne vrátit se v čase a jednoduše zabít Thanose jako dítě. Bruce Bunner/Hulk mu to vyvrátí: „Čas takhle nefunguje… Když cestuješ do minulosti, ta minulost je tvojí budoucností a tvoje současnost se stává minulostí, kterou nemůžeš změnit svou novou budoucností.“
Takže když by vymazali Thanose jako dítě, nezmění tím svou minulost, protože už se stala. Jinak by neměli důvod vracet se v čase a ničit Thanose. Jenom vytvoří alternativní realitu bez Thanose.
„Takže návrat do budoucnosti je blbost?“
Podle tohohle asi je. Když Marty McFly odcestoval do minulosti a omylem se do něj zamilovala jeho matka, ona pak začal mizet. Jenže kdyby zmizel a přestal existovat, ona by se nezamilovala do něj, ale do jeho otce, tudíž by vznikl a tady vzniká paradox. Takže jo, fakt to bude blbost.
Tudíž ani není možný, aby když v minulosti pomohl tátovi získat sebedůvěru, najednou začala být jeho přítomnost lepší. Stejně tak je nemožná i ta „distopie“, kde je Biff boháč, Martyho táta mrtvý a Doctor Brown zavřený v léčebně. Kdyby to tak bylo, tak by nemohl vytvořit stroj času, proto by se Biff nedostal k tomu sportovnímu almanachu a nezbohatnul by. Prostě pořád dokola. Marty a Doc nějak putovali těmi alternativními realitami, což by nemělo být možný. Aspoň teda podle Avengers: Endgame.
If they're using time-travel in Avengers: Endgame I hope we get an Enchantment Under The Sea type scenario; Tony Stark crooning away to ensure Steve Rogers and Peggy have that dance, then back in present day Thanos reduced to waxing Tony's Ironman suits pic.twitter.com/no8zvJ5Vn7
O vzniku alternativních realit se dozvídáme, když si zajde Bruce pokecat do mystického chrámu s Ancient One. Ta mu tam vysvětlí, že když jim vezme Kámen času, nebudou se mít jak chránit před nepřáteli a jejich časové osy se rozpojí a vzniknou dvě reality. V jedné si to normálně vyřídí s Thanosem, jak je známe, a v druhé realitě je děj Doctora Strange akorát bez Kamene času, který to všechno na konci zachrání.
Jednoduchým řešením je vypůjčit si kámen a zase ho vrátit přesně do stejného momentu. No, jo, jenže i když si to takhle Avengers pěkně naplánovali, stejně se vždycky něco pokazí a pár těch alternativních realit omylem vytvořili.
Loki znovu vládne
První realita vznikala současně s rozhovorem Hulka a Ancient One, jelikož se mezitím Iron Man a Kapitán Amerika snažili ukrást Kámen prostoru, ale ten se omylem dostal k Lokimu a ten pomocí něho uprchl. Iron Man s Kapitánem si pak vymysleli alternativu a zdrhli si ještě víc do minulosti pro kámen, aby přitom mohl jeden pokecat s tátou a druhý očumovat bývalou, ale tamtu alternativní realitu nijak neřešili. Proč taky, když se to netýká jejich reality, že?
Dalo by se z toho skoro udělat pokračování Avengers, jak Loki zase uniká a něco vyvádí. Chudáci Avengers, sotva ho porazili, stačila chvilka nepozornosti, jeden zdravotní problém u Iron Mana a hned můžou chytat Lokiho nanovo. Jen si myslím, že by je ten film nikam moc neposunul. V prvních Avengers se seznamovali, v dalších už se vývojově posouvali, a účel tohohle filmu moc nevidím. Jsem ale přesvědčená, že Lokiho stejně nakonec chytí, všechno bude jak má a Loki bude v Thor: Temný svět na začátku zase v řetězech.
Ale co kdyby ne? Vždycky se může něco pokazit. Třeba se tam můžeš projevit posttraumatický syndrom, kterým trpěl Stark v Iron Man 3, a nějak kvůli tomu selže a Loki vyhraje. Nebo tou dobou už může narazit Jane Fosterová na tu divnou červenou hmotu zvanou kámen reality a když bude Loki tou dobou ještě někde poletovat s kamenem prostoru, z celého Thor: Temný svět bude pěkný zmatek.
Realita bez Thanose
Kupodivu za tuhle realitu Avengers ani tak nemůžou. Asi je nenapadlo zkoumat Nebulu, aby zjistili, že její mysl sdílí stejný Wifi připojení s jejím minulým já. Následkem toho odcestuje z roku 2014 do roku 2023 Thanos, Gamora, Nebula a ještě část jeho armády. Tím se totálně zaneřádí děj Strážců galaxie 1.
Oproti Thor: Temný svět aspoň můžu snáz předpovědět, jak by vypadali Strážci Galaxie v téhle alternativní realitě. Vznikli by vůbec?
Klíčový je v tomhle Ronan. Není jasné, jestli ho vzal Thanos sebou do roku 2023. Já si myslím, že ano, protože tou dobou spolupracovali a bral sebou celou armádu, tak proč ne i jeho? Pokud se tak stalo, tak to mají mnohem snazší, protože jim bude chybět hlavní záporák filmu. Pak to bude jenom o tom, jestli se jim podaří dobře prodat Orb (ve kterém je jeden z kamenů nekonečna) a přitom nebudou vědět, jak moc je mocný a cenný.
Ale pokud tam zůstal a vymizela pouze Gamora, mají větší problém. Quill se pokusí prodat Orb na Xandaru, ale neuspěje, vzápětí narazí na Groota a Rocketa, kteří se ho pokusí zajmout. Dejme tomu, že je Quill chytrý a i bez Gamory jako rozptýlení jim dá trochu zabrat. Nakonec je ale stejně všechny tři chytí a zavřou do vězení. Tam sice narazí na Draxe, ale jelikož nemají zášť k Ronanovi jako společné téma, pravděpodobně bude z Draxe jenom kolemjdoucí komparz.
Quill se ale i tak spojí s Rocketem a Grootem a společně uprchnou z vězení. Ale vezmou s sebou Orb? Pokud se jim naskytne příležitost, tak určitě, protože ho budou chtít dobře prodat. Problém je, že Gamora je spojila s jejich kupcem. Takže to buď prodají někomu, kdo pořádně ani nebude vědět, co to je, a pak se omylem vyhodí do vzduchu, anebo se nějak dostanou ke Collectorovi.
Ale tak jako tak se nakonec stejně dostane Orb k Ronanovi a ten bude chtít zničit Xandar. Možná se jim povede se k němu dostat i blíž bez Gamory a Draxe. Ale stejně, až nakonec vezme Quill kámen do ruky, Rocket a Groot se k němu přidají, stejně jich nebude dost a kámen je zničí. Ronan vyhraje a bude mít kámen sám pro sebe.
Pravděpodobně se pak pokusí nahradit Thanose, sesbírat i zbylé kameny. Možná ho na rozdíl od Thanose zvládnou Avengers porazit, i když nebude Thor mířit na hlavu. Ale minimálně u toho nebudou žádní Strážci galaxie.
Kapitánova nová (ne)realita
Jak to nakonec dopadlo s Kapitánem v tom dělá největší zmatek. Jak to, že pak neseděl na lavičce v jiné realitě? Vrátím se zpátky k tomu, když se minulost stane přítomností. Co se ti stalo, nejde změnit, protože už to je součástí tvojí minulosti. Jde o to, že tvůj čas se pořád hýbe dopředu, jen v jiném čase.
Takže když se Kapitán Amerika vrátil v čase, je to pořád jeho současnost, který se hýbe kupředu. A musí to být ve stejné realitě, protože když by najednou vymizel Kapitán Amerika z téhle reality, nemohl by se vrátit do minulosti, zůstat tam a tak pořád dokola… A doporučuju moc se tím radši nezaobírat, protože já mám už teď pocit, že se mi zavařuje mozek.
Docela se mi i líbí myšlenka, že tam byl celou dobu skrytý. Peggy jednou řekla, že tehdy zachránil jejího budoucího manžela, ale co když tím tehdy myslela Stevea? Třeba když byl navštívit starou Peggy v Captain America: Winter Soldier, ona mohla vědět, že se za ní vrátí a bude jejím manželem, jen mu to nemohla prozradit. Chudák Steve proto nemohl jít ani svojí ženě na pohřeb, aby tam nenarazil na svoje minulé mladší já.
Ale reálně tou dobou už měla Alzheimera a mentálně na tom nebyla dobře, takže si to vůbec nemusela pamatovat. A vzhledem k tomu, že měla vlastní seriál, který jsem neviděl, nejspíš měla nějaký romantický objekt zájmu tam a všechno je jinak. (Třeba je matkou Tonyho Starka.)
Bylo nebylo, někdy na podzim 2017 jsem se v hospodě zmínila spolužačce o famfrpálu. Tehdy se nadchnula natočit o tom reportáž a ačkoliv to ještě pár měsíců trvalo, nakonec jsem s ní vyrazila 13. dubna 2018 do Olomouce natáčet famfrpál. Nikoho z těch lidí jsem tehdy ještě neznala, maximálně trochu dva z nich, a vůbec jsem netušila, že mě famfrpál taky tak nadchne.
Už mě nestihli poznat s barevnou hlavou, měla jsem tehdy asi čerstvě jenom týden blond vlasy. Zdroj: Famfrpálové fotky Ondry Hujňáka
Upřímně nechápu, proč už mi tehdy hned po příjezdu někdo z nich neřekl, jak moc mi to změní život. „Jo, poznáš spoustu nových lidí, získáš nový přátele, spoustu zážitků, a sice to s támhletím bude chvíli fajn, ale až se na něj konečně vykašleš, tak se pak objeví támhleten a on bude… No, po půl roce vztahu je brzo říkat láska tvého života, ale teď by to bylo fakt krásný dramatický zakončení věty. Takže prostě si za rok nebudeš umět představit svůj život bez něj.“
Častokrát přemýšlím nad tím, jak by vypadal můj život, kdybych tehdy nejela natáčet tu reportáž o famfrpále. Kdybych nezačala hrát famfrpál a vážně si to neumím představit. Co bych dělala? Podle by byl můj život větší nuda. Jo, možná bych měla víc času sedět na zadku, koukat na seriály a filmy, stříhat, psát… Ale o hodně bych přišla a za nic bych to neměnila. #PegasForever🐴💙
A není fajn oslavit tohle roční výročí na mezinárodním turnaji zvaném EQC? Díky vyhranému mistrovství jsme si nejen mohli říkat mistři republiky, což nás hřálo u srdce (jelikož nebyly žádné výhry, žádný pohár, žádný medaile), ale kvalifikovali jsme se i na tenhle turnaj.
Přijde mi fascinující a částečně to považuju za nějaké znamení, že tenhle turnaj se konal 13. – 14. dubna 2019. Tedy přesně rok od toho víkendu v Olomouci.
Turnaj se konal ve Varšavě, což není to až tak daleko, ale i tak ta cesta trvá celou noc vlakem. Proto měla většina z nás tam odcestovat už ve čtvrtek 11. dubna večer, abychom tam dorazili v pátek ráno, mohli se zapsat a prohlédnout si Varšavu, protože pak na to už nebude čas. Ale tohle se nějak pokazilo, někdo neměl v pátek čas, někdo jel už ve středu, někdo si nestihl koupit levnější first-minute jízdenky a nakonec jsme tím nočním vlakem jeli jenom čtyři.
A kdybych měla ten týden málo stresu, tak nám pro jistotu ve škole určili na 11. dubna mediální den. V podstatě tam ráno přijdeme, vylosujeme si tým, myslíme reportáž a do 16:00 musíme natočit reportáž. Reálně to takhle nikdy nevypadá, zpravidla jsme rádi, když aspoň jeden tým stihne deadline ve 4 hodiny a ostatní týmy tam sedí zhruba do 19:00.
V 9:05 začíná moje reportáž. Zase jsem si vylosovala politiku za žánr. Zdroj: VOŠP Natáčíme
Tentokrát bylo krásné téma mediálního dne – LÁSKA. Hned jsem dostala pár konkrétních nápadů, jak by se to dalo zpracovat do reportáže. V tomhle jsem viděla rozdíl oproti mediálnímu dni. Tehdy bylo téma „Naše století“, já si vylosovala politiku a popravdě kdyby mě tenkrát učitel nepostrčil, tak tam stojím a vymýšlím téma dodne- Hele, nechtěla jsem tenhle článek psát o famfrpálovém turnaji?
Pointou prostě je, že to bylo náročný a stresujíc a že jsem si na chvíli odběhla potají ze střižny pro polské zloty, bude tajemstvím. Aspoň ten pátek 12. dubna byl odpočinkový. Ráno jsme si dali v Costa Coffee kávu (kde jsem si trochu nerozuměla s polskou prodavačkou a dostala to, co jsem chtěla, za cenu něčeho jiného), odložili věci na hostelu, prošli si Varšavu, vyzkoušela jsem foťáky… A večer jsme dostali naše super nové dresy!
Pak už nastal den D. Ten nezačal moc dobře, protože jsem já a Steve zaspali. Vzbudil mě hluk z chodby asi tak 15 minut předtím, než jsme měli odcházet na hřiště. Takže jsme si na honem rychle sbalili věci na sport a snídali jsme po cestě (věděli jste, že za chůze se topinky špatně mažou?). Na místě mě příjemně překvapilo, že jsme měli i šatnu. Sice společnou se španělským týmem, ale byla to příjemná změna oproti převlíkání venku na Letné. Hlavně jsme měli místo, kde jsme se mohli aspoň na chvilku ohřát, což bylo pro nás nezvyklé. Na Letné se převlékáme a trénujeme za jakéhokoliv počasí, i při -5°C. Ale ve Varšavě by to veřejný převlíkání stejně nebylo ono, bylo nad nulou, tak se sníh na zemi neudržel.
Zkrášlili jsme si šatnu.
I tak jsme byli dost namotivovaní sázkou s kapitánem, že si obleče na trénink dámské šaty, když se umístíme mezi prvními třemi, nabuzení pokřikem, nahajpovaný novými dresy, našimi přivezenými maskoty, vlajkou, prostě vším…. Ale stejně ty první zápasy se nám nějak nedařily. Já jsem to až tak nevnímala, moc si je nevybavuju, ale prý jsme v prvních dvou zápasech byli zmatení. Až ve třetím jsme hráli dobře, dávali jsme soupeřům zabrat. Bylo to snad tím, že to bylo na livestreamu a mohli jsme být mediální hvězdy (zase)?
Akorát měl ten livestream i jeden vedlejší efekt, že nás mohli vidět ostatní týmy z Čech a od jednoho z nich se k nám dostala kritika. Byla to nechtěná kritika, protože jeden z našich hráčů byl v jejich chatu. Teď si představte, že máte za s sebou tři prohrané zápasy, dva zraněné hráče, které možná nebudou moc hrát, a k tomu ještě tohle. Super motivace, ne?
Prague Pegasus vs. Dublin Dragons začíná v 5:27:26, Prague Pegasus vs. Liverpool Quidditch Club v 7:18:28. Zdroj: Youtube Quidditch Europe
Naštěstí nás to spíš jen naštvalo a ani ten další streamovaný zápas proti Liverpoolu nedopadl tak špatně. Byl to odpočinkový zápas, neměli jsme šanci ho vyhrát, ale i tak ho považuju za úspěch. Ono máme propárovaný tým, ale dochází nám tam kluci, tak si hrajeme na seznamku a jedné naší hráčce Kinny furt dohazujeme někoho z jiného týmu. Převážně to bylo z vídeňských Vanguardů se záměrem, abychom se od něj skrz Kinny naučili lépe hrát. Ale překvapila nás, když si namísto toho vybrala jednoho liverpoolského hráče a úspěšně s ním po zápase navázala první kontakt. Tím byl hlavní cíl našeho EQC splněn. Nepřijeli jsme tam vyhrávat zápasy, ale najít Kinny partnera.
Další den považuju za úspěch, že jsme nezaspali. Dokonce i nasnídat jsem se stihla. A ono jsme si taky museli všechno zabalit, vrátit klíče od pokoje. Čekala nás pak krásná procházka za krásného počasí (fakt, místo sněžení nás čekalo sluníčko) se všemi našimi věcmi a mě trochu začínala bolet pravá noha.
Nevybavuju si zpětně, kdy mě přesně začala bolet. Mám matnou vzpomínku, že mě ta achilovka bolela už večer předtím, když jsem odcházela z grilovačky. Steve se svezl se svým zraněným kolenem raději autem, tak jsem se zdržela při předávání klíče od našeho pokoje a mezitím mi trochu utekl náš tým, tak jsem je rychlou chůzí doháněla. To už mě asi ta noha bolela, možná už předtím cestou z Lidlu, ale nevzpomínám si, že by mě bolela při čtvrtém zápase.
Byli jsme jediný tým, který na večerní grilovačku dorazil.
Každopádně při té cestě tam už jsem možná trochu divně chodila, ale maskoval to fakt, že jsem táhla dost věcí. Ironií přitom bylo, že jsme se zrovna cestou bavili o zraněních na noze. Steve měl svoje zraněné koleno se zápasu s Irama, Ágata měla jenom pár puchýřů na noze, no a já…. Já jsem mlčela. Už tak jsme přišli kvůli zraněním o dva hráče, tak jsem se měla ještě přidat, že mě malinko bolí noha? Zdálo se mi to malicherné. Navíc jsem s tím při rozcvičování zvládla v pohodě běhat a ve víru adrenalinu při hře jsem se na to ani nesoustředila.
Tím, že jsme měli dva hráče mimo, jsme utrpěli. Sice to bylo lepší než ty první dva zápasy předchozí den, zápas se Slováky (jo, furt hrajeme proti nim) byl napínavý a skoro jsme ho vyhráli. Ale při těch dalších zápasech už nám postupně ubývali síly. A mrzelo mě, že jsem si v tom druhém zápasu dne moc nezahrála.
Celkově jsem se do hry dostala o něco méně, než původně hrozilo. Před několik měsíci totiž nebylo u nás ženských beaterek jasné, že nějaká z nás na 100 % pojede. Jedna nemohla hrát, druhá byla se svou účastí vždycky nejistá, třetí taky, Kinni byla po nemoci a já jsem zvažovala jet místo toho na LARP natáčet si absolventku. To jsem nakonec kvůli EQC odložila na podzimní termín, když nás ženských beaterek bylo tak málo. Proto i jedna střelkyně Sofie začala trénovat na beaterku. Takže nakonec jsme tam byli tři a podle mě jsme zvládali ideálně střídat.
– Tak jak vám dopadl ten turnaj ve Varšavě. – Byli jsme šestnáctí. – To zní fajn. A z kolika? – Z šestnácti.
Blbou zprávou je, že jsme ten poslední den nevyhráli ani jeden zápas. Ale nám to nevadilo. I tak jsem si užívala tu atmosféru. Ten poslední den za námi pořád chodili z ostatních týmů, měnili jsme si kartičky hráčů, dresy, obdivovali našeho maskota a při závěrečném vyhlašování výsledků cokoliv začala Kinni skandovat, my jsme se přidali a postupně i všichni ostatní. Myslím že na Prague Pegasus jen tak nezapomenou.
Sice jsme nevyhráli zápasy, ale za to jsme vyhráli srdce všech.
Mrzí mě akorát, že jsme cestou do Prahy neměli tak awesome společnou cestu busem, jak jsem si představovalo, a viním z toho pekelný polský Flixbus. Taky mě mrzí, že mi u nás na škole nedali s sebou mikrofony, abych o tom mohla natočit reportáž do našeho Student’s Life. Sice bych si to míň užila, byla bych víc ve stresu, ale kdybych to zvládla natočit sama tak, jak si to představuju, byl by to mega úspěch. Takhle z toho byla maximálně reportáž na Potterzone, která by se mi psala mnohem snáz, kdybych si tam průběžně psala poznámky o zápasech, jaké byli výsledky a kdo chytil Zlatonku. (Sice si to Phillip z Irska nikdy nepřečte, ale promiň, že jsem tě na jedno dopoledne zaměnila za Abby.)
A jinak jsem spokojená i s tím, že jsem tentokrát nepociťovala ten strach, že něco pokazím, jako při finálním zápase mistrovství. Beru to jako znamení, že jsem se zlepšila a víc vím, co dělám. I když jo, pořád jsem nespokojená se svým výkonem. Mohla bych být víc agresivní, tacklovat, a prostě nějak zastavit protější beatery s bludgerem. Ideálně bych si i ráda zlepšila fyzičku, abych po pár útocích hned nemusela střídat, protože to neudýchám. Měsíce už plánuju začít chodit běhat a teď po konci semestru bych mohla mít čas.
Ale je otázkou, jak to bude příští rok. Pojedeme tam zase? Porazíme aspoň někoho? Anebo se tam dostane jiný český tým? Popravdě jsem sice zvědavá, jak tohle dopadne, ale vlastně je mi to i jedno. Nebojím se proher, víc se bojím toho, že by se mohlo nějak pokazit nebo nedej-Merlin rozpadnout to, co máme. Chci, abychom byli pořád tak dobrá parta, pořád se scházeli a byli pořád spolu. To je to, na čem mi opravdu záleží.
Pravá jména či přezdívky zmíněných osob byly změněny a skryty za pseudonymy, většinou prvními, které mě zrovna napadli. Jen Steve byl původně pan Božský ze Sexu ve městě, ale jelikož mám radši Mirandu než Carrie, vznikl Steve. „Stevo“ s tím nemá nic společného.
Vraťme se do dětství k seriálům, u kterých jsme vyrůstali. Je teď u nich velká šance, že se právě zremakovaly. A úplnou náhodou se všechny týkají čarodějnictví. Asi jsou teď kouzla IN.
The Worst Witch
Na tomhle seriálu je trochu matoucí název, který je odlišný od českého, na kterého jsem zvyklá z dětství. Proto jsem ho dlouho na Netflixu ignorovala, než jsem ke svému překvapení zjistila, že se jedná o Čarodějnice školou povinné.
Sice mě v prvním díle malinko odradilo létání na koštěti, které vypadalo o dost hůř než to z devadesátkové verze. Ale že se holky oproti předchozí dost omladili, my až tak nevadilo. Už to nejsou takové puberťačky, spíš děti, a proto jsou všechny jejich bláznivosti pochopitelnější, a i trochu roztomilé. Jen jsem nedokázala doteď přijít na to, v kolika letech na tu školu nastupují a kdy odcházejí.
Hlavně ale oceňuju, že tam je konečně nějaký příběhový background. Nejen že od začátku známe o padoucha Agátu Krákavou, ale i Mildred má lepší původ. Od začátku je z nemagické rodiny, proto nic moc neumí. Navíc je tam záhada, jak přišla ke svým magickým schopnostem, což mě u seriálu dokázalo udržet, dokud jsem to nezjistila (jo, a taky pak už nebyly další díly). Teď čekám nato, až se objeví Mildretin talent pro oživování obrázků.
Takže závěrem shledávám tenhle seriálem lepší než originál. A slečna Meltová je moje nejoblíbenější postava a baví mě, jak je napsaná. Je přísná, nějaké blbnutí jim nedovolí, ale zároveň myslí na dobro holek. Vlastně všechny postavy jsou líp napsané, hlavně tam zahrnuli i rodiče. Díky tomu se dá soucítit i s Ethel Svatouškovou.
Čarodějky
Tohle myslím není technicky remake, ale spíš reboot, protože jsou jiné hlavní hrdinky, jiná zápletka atd. V první chvíli mě zarazilo, že existuje další moc tří. Já jsem vždycky měla za to, že ty tři byly jediné, ale dává smysl, že ne. Proto existovalo spoustu kouzel pro moci tří a těžko je někdo napsal do knihy stínů speciálně pro ně.
Ráda bych našla na tomhle novém remaku něco pozitivního, ale nějak mě nenapadá co. Jo, možná je to i tím, že jsem nevydržela podívat se na víc jak tři díly. Nechápu, proč změnili efekt světlonošského přemisťování. Jednak předchozí verze vypadala líp a potom… neměli by dodržovat to universum. Co je to za nové manýry, že s novou dobou vypadají efekty hůř než ty před dvaceti lety? Doba má jít kupředu!
Jediné pozitivní, co jim můžeme asi uznat, je podobnost postav. Vážně vypadají jako ségry. Jen je v tom i ta nevýhoda, že zezačátku si je budete plést. Já je třeba rozlišovala podle toho, že jedna z nich je na holky, a tyhle zmínky o přítelkyni mi pomáhaly.
Prostě když tenhle seriál vynecháte, o nic nepřijdete. Obzvlášť pokud jste zarytí fandové původní série a nechcete si ji ničím kazit, tak se na to vážně vykašlete.
Sabrina, mladá čarodějnice
Tady se jedná o remake, ale o velkou změnu žánru. Původní verze byla devadesátková oddechová komedie, nová verze je temné drama zabývající se satanismem. A zpracované je to pěkně stylově, má to grády, efekty vypadají dobře… Jen chybí ten starý dobrý sarkastický Salem. Ale snad brzo začne mluvit.
Jen nás trochu mate, z jaké to je doby. Smrtelníci mají trochu omezený přístup k právám žen, krátkým vlasům u dívek, až to působí malinko zastarale. Všechno čarodějnické navíc vypadá oldschool, ale u nich to patří k tomu stylu. Ale jednou tam Harvey použil moderní smartphone, a tím se nám to celé rozhodila. Co mají za rok?
A ještě je tam jedna maličkost, že mají špatný zpracování satanismu. Dělají z něj záporáka, který chce ovládat čarodějnice, přivlastnit si je a nenechat jim svobodnou vůli. Na tom to celé stojí, protože Sabrina chce mít svobodu, nechce se odpoutat od smrtelníků. Ale skutečný satanismus, tedy z toho co jsem o něm okrajově slyšela, je založen na svobodné vůli.
Dneska si povíme pohádku o… no, je to taková obyčejná holka, ale postihla ji zlatonková kletba.
Začalo to jednoho prosincového večera. Bylo to v pondělí, možná v úterý, kousek od Národního divadla. Tahle obyčejná holka Halka tam měla v jedné hospodě Literární tvorbu. Učitele moc nevnímala, povídal něco o čínských autorech. Víc zkoumala mobil, protože její Dealerka se s ní měla sejít na ulici.
Naštěstí to nebylo nic nelegálního, maximálně nezdaněného, protože si jen předávaly pár potterovských doplňků. Naše Halka je totiž děsný Potterhead. Co si u své Dealerky objednala teď byla šála její koleje a především Zlatonka. Malý zlatonkovský přívěsek. Jen zlatá kulička s křidýlky. Vytratila se kvůli tomu z hodiny, převzala věci a předala jí peníze, a už byla zase zpátky. Z hodiny pak už odcházela se Zlatonkou na krku.
Tím spustila svou kletbu.
Od té doby nosila svou Zlatonku na krku pořád. Spala s ní, jen do sprchy ji sundávala. Dávala si pak pozor, aby v těch zbrklých spěšných ránech si ji po ranní sprše nezapomněla vzít. Věřila, že jí nosí štěstí.
Jednoho dne ji navíc začala považovat za svůj symbol nebo aspoň za symbol svého milostného života.
Zlatonka je taková prchavá, jen tak někdo ji nechytí, stejně jako Halku.
Ony taky i rády trochu dráždí, Zlatonka vám někdy prolítne těsně před nosem a polechtá křidýlky.
Přívěsek je na dlouhém řetízku zapadlý mezi ňadry. Tam si taky jen tak někdo nesáhne.
Otázkou jen bylo, kdo bude ten chytač, který ji chytí?
Léto
Jednoho dne ji zapomněla. Stalo se to zrovna když odjížděla na Festival Fantazie. Bylo to taky moc spěšné ráno, protože ještě předtím musela kvůli praxi do školy. Že ji chybí Zlatonka na krku si uvědomila až v autobuse do Chotěboře. Cítila se pak nesvá, jako by nahá. Hlavně litovala, že to je zrovna na FF. Největší příležitost v roce předvést všechny své geekovské doplňky a ona zapomněla svůj symbol.
Celé se to semlelo až poslední večer. I když ty předchozí to mělo už taky namále, jen s někým jiným. Ale nebylo to až takovým překvapením. Nakonec nebyla první a ani poslední, kdo měl sex na FF. A co se stane na FFku, to zůstane na FFku. Obzvlášt když pak už zase nosila Zlatonku.
Sice ji fascinovalo, že se to stalo poprvé, zrovna když byl symbol jejího milostného života zapomenut doma na stolku, ale považovala to za náhodu.
Ona si myslela hlavně na… budeme mu říkat Lomover. Líbil se jí už delší dobu, ale bohužel spolu zatím nic neměli. Ale to léto se začali sbližovat. Dokonce za ní chtěl přijet i do Prahy. A tady se nám krásně projevila kletba Zlatonky, kterou pořád nosila. Celý měsíc byla její spolubydlící doma na Ukrajině, ale musela přijet zrovna dva dny předtím, než on měl přijet do Prahy. Takže žádný soukromí nebylo.
Ale Halka to nevzdala. Ona byla totiž blbá a zamilovaná a spoustu věcí na Lomoverovi přehlížela, ale s tím kupodivu Zlatonková kletba nesouvisela.
Ta souvisela s tím, když s ním byla v zimě ve Špindlu. Tam už měli pokoj sami pro sebe, soukromí, Zlatonka na krku, chybělo už jen pár centimetrů… No, a v tu chvíli zaklepala na dveře jeho máma.
Frustrovaná z toho, že se zase nic nestalo, odjela do Prahy. Pořád se Zlatonkou a bez podezření. V průběhu následujících měsíců pak i definitivně bez Lomovera.
Jaro
Zase si zapomněla Zlatonku a znovu si to uvědomila až v autobuse (to by mohlo být taky podezřelý). Vydala se tehdy na jednu akci na kolejích, kde byl náhodou i Slovák, co ji před dvěma lety balil. Teď už ani nemusel, ono se to nějak vyvrbilo v průběhu večera sama. Než se Halka nadála, najednou s ním byla na pokoji, bez Zlatonky, a nikdo neklepal na dveře.
Teď už pojala podezření. Jen si to odmítala připustit. Byl to přeci její symbol!
Ironií je, že to bylo týden poté, co poznala Romana, a už si s ním tou dobou psala. O měsíc později byla jedna akce v jeho městě. Ona potřebovala někde přespat, on se nabídl a ona to s lehce hříšnými úmysly přijala.
- Kde budeš v Brně spát? - No, mám tři nabídky. Rozhodnu se na tý párty. - Taky by se mi jedna hodila. - Já bych ti nějakou přenechala, ale když ono jsou takový nepřenosný.
Nevím, co jim na tom bylo divného. Dva a půl nabídky jsou myšleny nevinně.
Zlatonku raději nechala schválně v Praze. Chtěla si svoji teorii potvrdit a sbalit Romana. Aspoň to první se vydařilo.
Rozhodla se kletbu zlomit. Ideální příležitost byla, když Roman přijel do Prahy a potřeboval taky přespání. Halce bylo naprosto jasné, jak bude to přespání vypadat, proto si večer vzala Zlatonku. Jenže ta akce byla o něco únavnější a nudnější než čekala, že by málem cestou usnuli v metru. Na bytě to vzdala, odložila Zlatonku na stůl a vlezla do postele. Najednou měli oba dost energie. Byla to dlouhá noc.
Jenže co s tou kletbou? Nechtěla se vzdát svého symbolu. Na Zlatonku si zvykla. Hodlala proti té kletbě bojovat, když jí nešlo tak snadno zlomit. I kdyby to mělo bolet. A tak si Halka zašla do tetovacího salónu a domluvila si vytetování Zlatonky.
Kletba se toho zalekla. Ještě ten den, kdy si domluvila termín tetování, se na tréninku stala nehoda. Halka měla tričko s větším výstřihem, a ačkoliv nosila celou dobu Zlatonku i na tréninky a nic se jí nestalo, teď se přetrhl řetízek. Od té doby byl přívěsek nenávratně ztracen.
Léto
Vyhráno ještě nebylo. Halka si sice nechala vytetovat Zlatonku na krk, kletba ještě nebyla definitivně poražená. Komunikace s Romanem začala uvadat. Když se s ním koncem léta na jedné akci znovu potkala, nikdo by nepoznal, že spolu něco měli. Halka se bála, jestli si tím vytetováním Zlatonky nezřídila celibát.
Naštěstí se objevil jeden rytíř, sice ne v zářivé zbroji, ale aspoň v dresu. S Halkou se začal sbližovat přes palačinky, čínské nudle, květákové placky a spoustu filmů. Jen si ani jeden z nich nebyl jistý, jestli to jsou přátelská setkání nebo rande. Ale když jedné noci kletbu konečně zlomil, měli v tom už jasno. Sice se od té doby ještě nevzali a ještě spolu nežijí, ale pořád jsou spolu, šťastní a neprokletí.
Teď tahle pohádka zní možná dost antifeministicky. Musel se objevit nějaký rytíř, aby ji zachránil. Ale dost dobře to mohla být i holka, prostě jakýkoliv protějšek. Klíčové je hlavně to, že ona mu na rozdíl od Romana o té kletbě řekla. Komunikace je dost důležitou zbraní. Některé kletby prostě sami neporazíte.
Ach, ta malá města, tak malebná a… tak podobná. Aspoň co se
týče postav v seriálech. Kdykoliv sleduju Hart of Dixie, připomíná mi
Bluebell silně Stars Hollow. Jak moc si jsou ty postavy podobné?
Zoe Hart = Lorelai + Rory Gilmorovi
Hlavní postava Zoe je kombinace Lorelai a Rory. Aspoň to tak
musí být v tomhle porovnání, protože jsou hlavní protagonistky.
+ Zoe je stejně ztřeštěná jako Lorelai
+ Zoe je někdy stejně upjatá jako Rory
+ Zoe v seriálu otěhotněla stejně jako Lorelai před seriálem a Rory v sequelu
– Zoe nemá tu kouzelnou rozmanitost a rychlé mluvení plné narážek těch dvou
Brick Breeland + Lavon Hayes = Luke Danes
Jelikož jsem spojila ty dvě, musím zase spojit Bricka a Lavona do Luka.
+ Brick má za celý seriál nejblíže k otcovské pozici Zoe (opomíjím mrtvého otce a nevlastního tátu, který tam byl jen pár dílů), stejně jako Luke pro Rory
+ Brickovo náhradní otcovství nebylo nikdy očividně řečeno,
stejně jako Luke to o sobě taky neříkal
+ Lavon byl od začátku pro Zoe kamarád, stejně jako Luke pro
Lorelai
+ Lavon pomáhal Zoe s bydlením, Luke pomáhal Lorelai
+ Zoe se mohla na Lavona vždycky spolehnout, Lorelai na Luka taky (když se nerozhádali)
– Lavon a Zoe spolu nikdy nic romanticky neměli, Luke a Lorelai ano
Wade Kinsella = Jesse Mariano
+ Wade je stejný rošťák jako Jesse
+ Wade se postupně změnil, dospěl a začal vlastnit podnik stejně jako Jesse
– Jesse a Rory neskončili spolu, Wade a Zoe ano
– Jesse je sečtělejší než Wade
George Tucker = Dean Forester
Byli časy, kdy Zoe a George působili jako ten osudový pár,
stejně jako Dean se zdál ideálním partnerem pro Rory… Ale bohužel tam byl i
Wade/Jesse.
+ George působil jako ten pravý pro Zoe, Dean působil jako
ten pravý pro Rory
+ George i Dean se kvůli nim rozešli se svojí budoucí/současnou ženou
– George a Zoe spolu nikdy pořádně nic neměli, Rory a Dean ano
Tom Long = Kirk Gleason
On je důvod, proč tenhle článek píšu. To je prostě naprosto očividní, že oni jsou ta samá osoba
+ Spousta různých povolání, že nedává smysl, jak to zvládají
+ Oba si našli svoji osudovou holku
– Kirk je větší loser, Tom je jen roztomilý geek
– Kirk si Lulu nevzal a nezaložil s ní rodinu
Lemon Breeland = Paris Geller
Je kouzelné, jak se jejich „přátelství“ postupně vyvinulo.
+ Na začátku se nenáviděli
+ Nakonec se stali tak nějak kamarádkami
+ Paris ani Lemon se nikdy nezdráhali říct ji krutou pravdu
+ Obě měly problém se odvázat
AnnaBeth Nass = Lane Kim
Lane by se možná dala přirovnat k Zoeině kamarádce Gigi z New Yorku, ale ta tam byla jenom na jednu epizodu. AnnaBeth je v seriálu skoro celou dobu.
+ Lane byla první kamarádka Rory, AnnaBeth byla první dospělá ženská kamarádka Zoe ve městě
– AnnaBeth neotěhotněla ani se nevdala
Candice Hart = Emily Gilmore
+ Zoe i Lorelai s nimi mají neshody
+ Jsou bohaté a vyznají se ve večercích
Dash DeWitt = Taylor Doose
+ Oba do všeho strkají nos, i když nemají
+ Taylor se nezajímá tolik o umění
Shelby Sinclair = Miss Patty
+ Obě jsou bývalé tanečnice a zpěvačky
– Patty neměla dítě (aspon ne v seriálu)
A teď si představte, že by se jejich světy propojily. Jak by to dopadlo?
Tom a Kirk by si navzájem konkurovali ve svých minipracích. Lemon by se zapojila do vážky a spolu s Lorelai a Sookie by vytvořili bezkonkurenční podnik. Wade by se snad nějak spojil s Lukem a vedli by spolu bistro rozšířené o bar. George by se stal manažerem Laniny kapely a pomohl by jim zazářit.
Taky jste potkávali na Pragoffestu tu divnou holku ve zmijozelský uniformě a s kamerou v ruce? Jo, taky mě furt otravovala. Hlavně jsem ji viděla pokaždý, když jsem se podívala do zrcadla.
Neměla jsem na výběr. Když jsem si vymyslela tuhle absolventku „Kdo jsou geekové?“, tak mě čekalo moje první natáčení. Zároveň to byla poslední možnost vůbec Pragoffest natočit.
Až někdy budu mít přebytek volného času, dosadím do tohohle videa kouzla a udělám z toho pravý kouzelnický souboj.
Svolení!
Možná na to nevypadám, ale v té škole by mě něco naučili. Třeba že potřebuju povolení. Bez toho bych natáčení na Pragáči neriskovala a ačkoliv jsem ten email Vašku Pravdovi v lednu chvíli odkládala, nakonec jsem to předsvolení získala. Pak bylo potřeba získat ještě opravdový podpis na svolení.
To byl můj cíl na první den. Děsila jsem se, že bych na někoho namířila kameru a on by si pak stěžoval, nedej-Merlin mě (či školu) žaloval. Ten strach mě popravdě doteď neopustil. Sice mám svolení organizátora akce, ale to mi nezaštituje svolení lidí. Jenže nemůžu od každýho, kdo se mi jen mihne na obraze, chtít hned podpis na svolení, takže doufám, že to můžu svést na to, že to byla veřejná akce. A hlavně lidi v cosplayích bývají namaskovaní tak dobře, že by je člověk stejně nepoznal. Třeba ten Groot, co mi zamával do kamery.
Atmosféra?
Vedoucí mojí absolventky mi vyloženě pověděl, že mám hlavně natočit atmosféru festivalu. Ok, a jak se to dělá?
Jo, jako kameramanka bych to měla tušit. Takže jsem nenatáčela, jak lidi sedí na přednáškách. Místo toho jsem furt procházela program a hledala workshopy, soutěže, cokoliv obrazově atraktivního pro kameru. A kdokoliv kolem mě procházel v zajímavém cosplayi, toho jsem si natočila. Takže teď mám třeba Voldemorta tancujícího na Let It Go z Frozen, rudou španělskou inkvizici hrající Guitar Hero a pár soubojů ze světelnými meči z chodby. Počítá se to?
Nesnáze everywhere…
Možná ještě víc důležitější než zachytit atmosféru pro mě bylo natočit rozhovor s Jokerem. Musela jsem to natočit, protože natáčet ten rozhovor někdy jindy v jiným prostředí než na conu, by prostě nebylo ono. Ale postupně jsme to odkládali, až už byl najednou poslední den.
Někde v průběhu (konkrétně v té chodbě mezi hernou a schodištěm a stánky na hlavní chodbě) toho jsem si zoufala, do čeho jsem se to uvrtala. Okay, sice si tady můžu chodit s kamerou a vypadat stylově, ale zvládnu to natočit tak jak chci? A to nemluvím o té kameře…
Bojím se, abych neměla moc široké téma, musím ho dostatečně zůžit a všechno správně propojit a dodržet formu… Ech, je toho hodně a když to nezvládnu, tak budu muset o rok prodlužovat a zase platit školný… Ale jinak nejsem vůbec pod žádným tlakem. Začala jsem se těšit na Festival Fantazie 2020, kdy to (snad!) budu mít všechno za sebou. Za celý tenhle Pragoffest jsem byla jenom na jedné přednášce jenom čistě proto, že mě to zajímalo (literární soutěže), a netýkalo se to mojí absolventky a ani jsem tam nic nenatáčela.
Můžu prostě všechno nacpat video, stejně jako se nacpaly různý fandomy do téhle fotky?
Nakonec ten rozhovor proběhl a natočil se ve stánku Pottershopu (být to reálný placený dokument, tady se by dal vyždímat pěkný product placement). Kdybych byla vyšší, nemusela bych přitom stát na špičkách, aby byla kamera co nejvíš a zvládla ho zabrat přes ty potterovské figurky.
Ale stihla jsem ještě předtím natočit jednu Jokerovu přednášku. To bylo velmi úspěšné, protože sice měl port (mikrofon), ale probíhalo to někdy v deset večer, zhaslo se, celou dobu nebylo vidět nic kromě plátna, kde bylo superhrdinský porno (jen trailery). Hádejte, kolik z toho materiálu bude použitelný.
Mám záběr, kde není vidět a špageta a plechovka a vypadá to, že se líbají.
Takže nemám žádný jeho pokrývací záběry. Ale hlavně že mám Tess. Škoda, že ti dva si nejsou moc podobní a nemůžu je vydávat za stejnou osobu…
Co dál?
Teď bych chtěla v březnu natočit jeden velký hlavní rozhovor s Jokerem, který mi to všechno pospojuje. Od toho se pak odpíchnu, domluvím další rozhovory. Pozitivní je, že jsem se aspoň v průběhu tohohle Pragoffestu rozhodla, které fandomy do toho zahrnu. Líbí se mi Star Wars, pod které můžu strčit Rebel Legion, Lightsaber Team, mají Star Wars Day… A Potterfan se svým Potterfestem je samozřejmostí. A zvažuju i přihození My Little Pony fandomu, protože jsou takový outsideři i mezi geeky.
