Story of Elizabeth Reed

Video ale doporučuji shlédnout až po přečtení třetí části, jinak riskujete spoilery. Zároveň prosím, abyste ignorovali takové detaily s prostředím, jakože Elizabeth utíká venku, James v domě a podobně. Najít ty správně záběry je totiž o nervy. V jednu chvíli jsem si říkala, že by bylo snazší najít nějakou blondýnku a tmavovlasého kluka a natočit ty záběry sama.

Tento příběh se však malinko liší od příběhu v povídce:
1) Ve videu to není poznat, ale Elizabeth se s Jamesem znala už dříve.
2) Všichni tři se setkali až v Itálii.
3) Elizabeth měla pletky s Oliverem ještě před sexem s Jamesem.
4) Meč je v případě hádky Jamese a Elizabeth pouze symbolický, ve skutečnosti s tím neměl nic společného. Spíše znázorňuje Jamesovi schopnosti, které na Elizabeth používá.
5) Syn Jamese a Elizabeth by měl mít tmavé vlasy (aspoň tak jsem to měla v plánu).
6) Zda se Elizabeth a Oliver opravdu vezmou zatím netuším.

Nakonec ještě jedna zajímavost… Všimli jste si, že v záběru, kde Oliver žádá Elizabeth o ruku, se ve skutečnosti připravuje na chycení Potlouku? Jakoby to mělo něco naznačovat o jejich manželství.

Filmové tipy #01 – Filmový víkend

Znáte ten pocit, kdy si na nějaký den něco naplánujete, ale nakonec děláte něco úplně jiného? Tenhle pocit znají nejspíš všichni a já jsem ho zažila minulý víkend. Spolubydlící měla odjet na víkend domů, takže jsem měla mít celý pokoj celý víkend jenom sama pro sebe. Měla jsem naplánované se učit databáze a pak psát Kate. Nakonec z toho vznikl filmový víkend s jedním připsaným odstavcem ke Kate a jedno nedodělané video ke Kate. Ne, že by mi někdo zaklepal na dveře s hromadou filmů. Jednoduše jsem prostě neměla na nic náladu. Inu, když by vám rodič v pátek dopoledne během jednoho cvičení napsal zprávu, že v noci zemřel váš pes, taky byste neměli na nic moc náladu. Ale nechci psát žádný lítostivý článek o tom, jak byl Gucci bezvadný pes, jaký prožil bezvadný život a jak poslední měsíce nic nejedl, byl na operaci a veterináři si s ním nevěděl rady. Ne, já se chci podělit o pár tipů na filmy, které jsem tento víkend viděla.

 

 

View More

Sportem ku zdraví aneb pádem k úrazu

Je docela ironií, že zrovna já hodlám psát o sportu. Nikdy jsem nebyla sportovní typ a všechen můj pohyb znamenal většinou pouze hodiny tělesné výchovy anebo na schůzce skautů či na táboře. Jenže sport nás bude pronásledovat asi celé vzdělávání a tak je i u nás povinné. Ale jen na dva semestry. Přesto je mnohem zajímavější než klasické hodiny na základní a střední škole. Tam většinou není možnost lukostřelby.

View More

Evangelium podle Richelle Mead

Před dvěma týdny jsem navštívila knihkupectví v sousedním městě a byla jsem velmi zdrcená, že jsem tam nenašla žádnou knížku od Richelle Mead. Původně jsem si říkala, že bych se mohla podívat na její dvě nové knihy z nové série Věk X. Jenže nebyly nikde v novinkách, což by nebylo tak překvapující, neboť vyšly v roce 2013 a 2014 (a já se o nich dozvěděla koncem roku 2015… Jak to že jsem o nich nevěděla dřív?!). Jenže ani v sekci fantasy jsem je nenašla. Říkala jsem si, že je naleznu u jejích starších knih, které napsala, jenže ani ty nikde nebyly. Co se stalo? Je to jenom ignorace konkrétního knihkupectví anebo je opravdu jedna z mých oblíbených spisovatelek tak opomíjená?

View More

Rekapitulace roku 2015 a plány na rok 2016

S tímhle článkem jdu asi tak s křížkem po funuse, respektive týden poté, co byl klasickým článkem blogerů. Většinou se u pozdního příchodu říká akademická čtvrthodinka, tak já zavádím pojem akademický týden. Ale nyní energiťák do ruky, (protože jedu už 26. hodinu beze spánku) a vzhůru do psaní!

P.S. Z důvodu mé nespavosti se proto omlouvám za případné chyby.

(Fajn, není to kavárna, ale národní technická knihovna, ale knížky tu jsou taky jako na obrázku)

View More

Wattpad – místo pro špatné fanfiction

Spousta lidí v těchto dnech sepisuje, co všechno dostali k Vánocům. Měla bych se držet rutiny a napsat také něco. Takže dostala jsem k Vánocům oblečení, kosmetiku, povlečení s anglickými barvami a s vlajkou (protože jsem byla v létě v Anglii a ve studiích Harryho Pottera a ještě jsem o tom nenapsala článek, jak pořád chci), externí disk a bluetooth sluchátka. K tomu můžu ještě připsat, že z té kosmetiky to je primer od ArtDeco, který doufám konečně zabere na moje mastná víčka a možná o něm napíšu někdy recenzi, a paletku Sleek Vintage Romance, protože prostě zbožňuji Sleek, jak nikdo neví, protože to video, kde jejich paletky recenzuji jsem natočila a nikdy nesestříhala a nakonec při přeinstalaci Windowsu vymazala.
Byl by to asi docela krátký článek, nemyslíte? Přijde mi totiž zbytečné, abych vám tady nafotila svojí mikinu, triko, pyžamo, boty, obzvlášť ty bačkory, které mamka nastřihala, abych do nich dostala nohu, a nyní tam plánuje našít suchý zip, nebo něco takového. Abych to všechno nafotila, tak bych se musela zvednout, přejít celý můj pokoj (který je velký, takže je to hodně práce), prošla chodbou, přešla obývácí pokoj, vzala tátův foťák a potom hledala po domě ty kousky oblečení po domě, protože je mamka vždycky pere. To je hrozně moc práce. Ostatní blogerky asi nejsou tak líné, ale já jsem rebel.
Namísto toho věnuji zbytek článku něčemu, co nechápu. Je to komunita na Wattpadu. Já osobně si myslím, že Wattpad je užitečný pro lidi, kteří se snaží psát. Snadno přidávají kapitoly a Wattpad jim i pomáhá s vytvořením obrázků pro dané dílo. Přesto když se řekne Wattpad, tak si spousta lidí vybaví nekvalitní fanfiction o One Direction a bohužel, já asi patřím k těm lidem. Nemusí to tedy být konkrétně fanfiction o nich, i když mám pocit, že oni tam jsou nejčastějším tématem.

View More

První měsíce na vysoké

Bylo nebylo, před pěti měsíci jsem přidala poslední článek a zároveň poslední kapitolu. Pokud si teď někdo myslí, že napíšu, že další kapitolu napíšu zítra, tak se hodně plete. Zmiňovala jsem se o tom už v komentářích, že další kapitolu napíšu pravděpodobně až někdy v únoru. Někdy začátkem semestru, jsem dostala od známého upozornění, že k psaní se dostanu až tak po zkouškovém období. Měl pravdu. Momentálně jsem dost zaneprázdněná a ani nevím, jestli tenhle článek dopíšu a zveřejním. Správně bych se momentálně měla učit na test z PA1 (programování a algoritmizace), který píšu ve čtvrtek, na test ze ZMA (základy matematické analýzy), který píšu v pátek, anebo psát program na vypočítání, jak se šíří infekce v kanceláři openspace, což má deadline v neděli o půlnoci.
Ale mohla bych napsat nějaké svoje dojmy a zážitky z vysoké. Možná bych mohla začít tím, že se svěřím, na jaké škole vlastně jsem. Dřív jsem psala, že jsem zvažovala MatFyz, ale ve výsledku jsem se rozhodla pro ČVUT FIT (České vysoké učení technické fakulta informačních technologií). Takže by ze mě měl být ajťák. Sice ráda píšu, ale rozhodla jsem se pro technický obor, protože jsem nějak přesvědčená, že s tím pak spíš najdu v práci. Kromě toho jsem si umanula, že se naučím programovat. Uspěju?
Co se týče společenského života, tak bych vám doporučila jednu věc – jeďte na seznamovací kurz. V našem ročníku je asi 700 nebo 800 studentů. Pochopitelně není možné znát se se všemi. Dokonce není možné znát se ani se všemi ze seznamováku, protože to byly dva turnusy po 80 účastnících. Ale díky seznamováku se znám s nějakou bandou lidí, takže mám jít s kým do hospody, s kým se učit a tak dále. Pár z nich momentálně sedí kolem mě, zatímco píšu tenhle článek a řeší se tu cyklomatická složitost a Spotify.
Výlety do hospody jsou další z mých předsudků, které jsem měla. Nikdy jsme nechodila do hospody, jenom několikrát do roka, když byla nějaká speciální akce (pomaturitní večírek, stužkovaná, oslava nějakých narozenin atd…) Proto jsem si také myslela, že tady na vysoké se to nezmění a pojedu stejným stylem. Budu si číst, hrát RPG, sledoval seriály a občas se i učit. Spletla jsem se. Do hospody jdeme jenom tak jednou, dvakrát, třikrát nebo čtyřikrát do týdne. Počet se liší podle toho, jestli jsme o víkendu v Praze a jestli namísto do hospody nejdeme do čajovny. Čtení a hraní RPG nějak ustoupila do pozadí. O psaní kapitol ani nemluvím.
Nevím, jestli jsem se nějak za poslední dva měsíce změnila. Maximálně si připadám o něco dospělejší. Domů jezdím jenom obtýden na víkend. Není tu maminka, která by hlídala, jestli mám přes den aspoň jedno teplé jídlo denně. Bydlím na koleji a snažím se vyjít přes měsíc s penězi od rodičů.
To mi připomíná, že se můžu svěřit s tím, kde to vlastně bydlím. Koleje Strahov. Ano, jsou to ty koleje, které byly porovnávány s vězeňím a vyšlo z toho, že vězení je komfortnější. V podstatě je náš pokoj se svými 10 m2 králíkárna aneb kuchyň, ložnice a pracovna v jednom. Přesto se nám nějak povedlo, že nás tam jednou spalo celkem šest na dvou postelích. Stejně bych ale neměnila. Na Strahově bydlí většina lidí, co znám. Máme tady menzu, poštu, malý obchůdek u Negra a na Dejvice nám jezdí každou chvíli nějaký autobus. Jen bych ocenila, kdyby renovovali záchody a sprchy. Zmínila jsem se, že jsou společné?
Ale nyní už dochází čas k psaní článku a tím končí i má krátká zpráva, neboť za chvíli mě čeká lezení po stěně aneb můj tělocvik. Pravidelně si při tom lezení říkám, do čeho jsem to zase vlezla, hlavně když se někde na stěne zaseknu a nedokážu přijít na to, jak se správně chytit, přenést váhu, abych se pohnula o něco výš. Je to prostě takový malý adrenalin, který mě čeká za půl hodiny. Možná někdy znovu něco napíšu, kupříkladu historku „Jak jsem dělala křena v ZOO“.

Dexter

Je to už nějakou dobu, co byl ukončen velmi úspěšný seriál Dexter. A o čem že to vlastně bylo?
Celý seriál se zabýval jedním seriovým vrahem, který si nemůže pomoct a má nutkání zabíjet lidi. Tohoto nutkání si už v jeho pubertě všimnul jeho otec a vymyslel způsob, jak jeho choutky usměrnit. Dal mu kodex. Harryho kodex je pro Dextera něco jako pro křesťany Desatero přikázání. Díky tomuto kodexu může zabíjet, ale jenom vrahy. Pokud to není vrah, nemá na něj nárok. Pokud ovšem zrovna Dexter nezabíjí snaží se předstírat normální život. Má přítelkyni Ritu, má sestru policajtku Debru, má práci forenzního analytika a nikdo z jeho okolí netuší, kdo je vlastně zač.

HP fanfiction aneb Které z nich za něco stojí?

Fanfiction. Fanouškovská tvorba. Literární žánr, často zcela přehlížený pro naprosto nekomerční účely, který vznikl již v šedesátých letech minulého století. V té „temné době“ před začátkem internetu se jednalo pouze o tištěnou podobu a následné rozesílání mezi fanoušky skrz takzvané „fanziny“ (neprofesionální fanouškovské časopisy). Od těch dob nastal pokrok, k lepšimu i k horšímu. Nyní máme mnohem více možností, jak svoji tvorbu šířit. Naším nepostradatelným společníkem se stal internet. Sdílet své dílo je dnes velmi jednoduché, jedná se jen o několik kliknutí. Internet je kvůli tomu zahlcen příběhy, ať už kvalitními nebo nekvalitními.
Problém se tudíž stává jak oddělit zrno od plév? Jak nalézt pěkný příběh? Inu, nyní na řadu přicházím já.
Sama sebe bych označila, že se specializuji na fandom Harryho Pottera, neboť jsem z něho už přečetla snad dost povídek. Proto si myslím, že přišel čas se podělit o své oblíbené povídky ze svého seznamu, který dávám dohromady už asi čtyři roky. Aby ale vše bylo o něco snazší, tak seznam rozřadím do kategorií.

View More