Archiv rubriky: Herní svět

Rok 1985

První školní týden

Tento týden jsem nějak moc nechodila na hodiny. V pondělí ráno jsem se snažila dostat kufr do pokoje. Byl dost těžký. Možná bych to i měla rychlejší kdybych to odnesla po kouskách. Všimla jsem si, že nejtěžší bylo oblečení. Kvůli tomu jsme prošvihla snídani, kde se rozdávali rozbrhy hodin. Čekala jsem, že jako každý rok budou v síni truhličky s rozvrhama, ale spletla jsem se. Letos už byli zvoleni prefekti a ti to rozdávali na snídani. Jenže právě na ní jsem nebyla. Měli jsme mít dvouhodinovku lektvarů a po zbytek dne jsme měli mít volno. Zajímalo by mě jestli máme na lektvary Snapea.

Další den jsem už na snídani byla, ale rozvrhy se už nerozdávali. Chvíli jsem tak čekala, jestli se neobjeví Daniel Black, což je náš prefekt. Bohužel se tam neobjevil a ani nikdo z našeho ročníku. Vydala jsem se tedy do tréninkové místnosti. Zkoušela jsem si různá kouzla. Zjistila jsem, žemi přestalo jít everte stati, ale všechna ostatní kouzla mi stále jdou. Potom někdo říkal přes rozhla, že třetáci mají právě bylinkářtví. Jenže jsem z toho kouzlení byla dost vyčerpaná, že jsem tam ani nešla. Raději jsem si na chvíli odpočinula. Stále jsem neměla rozvrh, takže jsme nevěděla, co máme další hodinu. Naštěstí jsem narazila na Alu, která je se mnou v ročníku. Řekla mi, že lektvary v úterý odpadly a dala mi opsat rozvrh.Napíšu si ho sem, protože ten papír na kterém ho mám nejspíš brzo ztratím.

Pondělí	POKT	Formule	Formule	–
Úterý	Lektvary	Lektvary	–
Středa	Bylinkářství	Bylinkářství	Tarot	–	Mudlové	Draci
Čtvrtek	OPČM	OPČM	Jasnovidectví	–	Runy	Runy
Pátek	Přeměňování	Přeměňování	POKT	–	Astrologie	Astrologie

Když jsem potkala Alu, tak to bylo ve chvíli, kdy mělo být bylinkářství. Mám takový pocit, že tam asi nedorazil vůbec nikdo. Potom jsme přemýšlely, kde by asi taak mohl být tarot, ale nikdo nic rozhlasem nehlásil, takže jsme to nezjistili. Zašla jsem pak do cvičáku a zase si zkoušela kouzla. Tentokrát jsem zkoušela kouzla na barvení vlasů a přestože tam byli figuríny, trošku jsem si zablba a vyzkoušela si kouzla na sobě.

Potom měli být mudlové, ale ty sem nevěděla, kde jsou. Až pak na drakologii hlásili, že je v učebně dějin. Nebyla jsem si jistá, jestli je jenom pro třetáky, čtvrtáky nebo páťáky, takže jsem tam radši nešla. Bála jsem se trapasu a Alu draci nezajímají, takže tam odmítala jít. Taky jsem potkala předtim sestřenku Katrin, ale je v prváku, takže tam se mnou jít nemohla.

Další den jsem poránu trochu zaspala, takže jsme prošvihla snídani a začátek opčm. Taky jsem netušila. kde máme mít opčm, takže jsem tam nedorazila. Šla jsem si raději na pokoj zdřímnout, protože jsem byla trochu unavená. Když jsem se probudila, mířila jsem zrovna do síně. Nevím, proč jsem tam šla, ale po cestě jsem potkala Anet. Ptala se mě jestli nevím, kde je ta věž. Vůbec jsme netušila o čem mluví, ale po chvilce jsme pochopila, že hledá jasnovidectví, která má být ve věži u síně. Nejspíš to hlásili, zatímco jsem spala a přeslechla jsem to.

Kde je jasnovidectví jsme hned zjistili, protože bylo další hlášení, že věž je vedle místnosti na valentýnský ples a já hned pochopila co tím myslí. Dorazili jsme tam tedy s Anet a zabrali si stolek ve druhé řadě. Byli jsme spojený se čtvrtáky, takže tam s námi byla i Gina bohužel. Je to kráva. Po chvilce dorazila i Ala, Say, Natalie a nevím, kdo ještě. Ala se Say si sedli hned pod nás. Nejprve Trelawneyová něco povídala a pak nám rozdala křišťálové koule. Všichni jsme se v nich snažili něco vidět. Já tam viděla jen mlhu, ale Ala tam viděla smrtonoše, nebo to aspoň tvrdila. Profesorka se zhrozila a řekla nám, že to je znamení smrti. Potom se Gina s Alou hádali. Trošku jsem se k nim přidala, když jsem řekla, jestli by Ala, až bude umírat, jak viděla toho smrtonoše, nemohla vzít sebou i Ginu. Mám ale pocit, že moji poznamku nikdo neslyšel, protože tam byl docela zmatek. Naštěstí zazvonila a většina odešla. Anet se pak ještě ptala učitelky na něci, co viděla v kouli. Nevím už, co jí říkala, ale mě napadlo zeptat se jí, co znamená pár věcí, které jsem viděla před pár dny ve své vlastní křišťálové kouli. Vzpomínala jsem si, žej sme viděla nějakou kočku, jak na mě kouká a nějaký strom. Učitelka mi řkela že ta kočka znamená varování a ten strom dosažení cílů.

O víkendu se nestalo nic moc významného, jenom otevřeli knihovnu, tak jsem se tam stavila, půjčila si knížky, zaregistrovala se a další den jsem to tam řišla znova omrknout.

Nika Alkenská

Příčná ulice

administrator 27 ledna, 2011 No Comments

Ráno jsem se probrala na hřbitově. Nebyla jsme vůbec překvapená, protože jsem tam usnula. Včera jsme se sestřenkou dohodli, že tam přespíme. Ráno, dkyž jsem se probrala, jsem hend utíkala k letaxu. Za běhu jsme si sundala plášť, čepici a bundu, které jsem si vzala na noc, aby mi nebyla zima. Sestřenka běžela hnedka za mnou, ale je o třiroky mladší a pomalejší. Když jsme doběhla k letaxu, rychle jsme do něj naházela dřevo a zapálilo oheň. Pak jsem se letaxem dostala do kotle.

V kotli byla před dveřmi do příčné docela fronta, jako každý rok. Nejprve jsme si sedla na židli, chvíi tam seděla a bavila se s Karin. Po chvíli jsme se také zařadila do fronty a začala is připadat, ajak mezi zvířaty. Předbíhali, stoupali na sebe, křičeli atd… No prostě zmatek. Ani si nevšimli, že přišel někdo, kdo by mohl odemknout, kdyby ovšem uhnuli. Naštěstí pár lidí uhnuo a příčná byla odemčena. Neváhala jsme a vyrazila dopředu. Snažila jsem se mezi nimi prodrat a šlo to těžko.

Nakonec jsme se do té příčné přece jen dostala. Běžela jsem přímo do banky a podařilo se mi dostat docela brzo. Krátce jsme se podívala na tabuli, jestli tma není něco nového, ale nebylo, takže jsem se zařadila do fronty. Měla jsem štěstí a byla jsem čtvrtá na řadě. Přede mnou byli dva prváci, kteří si nepřečetli tabuli. Psalo se tam, že musí vyplnit formulář a enchat si přidělit číslo. Já si naštěstí číslo pamatovala zminula, takže jsem žádný formulář nevyplňovala. Musela jsme tedy napřed počkat, než ti prváci pochopí, co mají udělat.

Přešla jsem ke druhému skřetovi, kde už čekal jeden druhák, jméno si nepamatuji. Museli jsme čekat na další dva lidi, než budeme moci jít si vybrat peníze. Když pak dorazila Luna, skřet se nad námi slitoval a nečekal na čtvrtého. Sešli jsme dolů do sklepa a překvapilo mě, když jsem tam uviděla lamu. Nechápala jsme proč tam je, ale dál jsem se tím nezabývala. Po chvilce jsme dorazili k mému trezoru, ale divné bylo, že uvnitř nebyli žádné peníze. Tohle semi nestalo poprvé, takže jsem to oznámila skřetovi. Ten pak něco dělal s truhlou a já tma pak ty peníze už měla. Mylsím že jsme tam měla něco kolem dvanácti galeonů. Pak už jsme jen zamířili nahoru a já vyšla ven z banky.

Podle seznamu jsme potřebovala nový kotlík, dvě knihy a nějaké sešity. Papírnictví bylo zavřené a v knihkupectví ty knihy neměli. K čemu vůbec je to knihkupectví? Stejně je to jedno, protože knihy nepoužívám. Zamířila jsem do obchodu pro kotlík a pak jsem si koupila v Kouzelnických potřebách křišťálovou kouli. Potom jsem jenom ukázala Karin obchody a vyčkávala v nich než si nakoupí věci. Koupila jsem si také láhev máslového ležáku.

Další den jsem zjistila, že papírnictví je opět zavřené. Zamířila jsem tedy k Malkiinové a okoukla nové zboží. Bylo docela pěkné i když jedny plavky pro kluky vypadaly směšně. Fronta byla docela veliká a mě se jí nechtělo stát. Naštěstí tma měla ceduli, že komu se nechce stát frontu má hodit objednávku do pokladny. Bohužel jsem neměla žádný papír a vyčkávala jsem dokud nebudou mít otevřeno.

Dočkala jsem se další den, kdy konečně otevřeli. Fronta tam byla docela blbě postavená, takže když jsem si do ní stoupla, blokovala jsem přístup ke dveřím. Na chvíli jsme se zamyslela a najendu na mě někdo začal řvát, ať uhnu. Rychle jsem uhnula a než jsem se stačila rozkouakt, už byl/a pryč. Bohužel si nepamatuji, kdo to byl. Ráda bych mu řekla, že je slušné říct nejprve zdovolením a ne hned řvát uhni.

V papírnictví byla docela divná prodavačka, která byla asi v transu, protože vubec neodpovídala. Několik lidí tak ztratilo trpělivost a já se alespoň dostala dopředu. Vyl tam ale jedne cvok, co si na mě stoupnul. Nevzpomínám si jak se jmenoval, ale možná byhc ho poznala. Nejdřív na měchvíli stál a potom si stoupnul na kluka, který byl ve frontě přede mnou. Ten se mezitim snažil vyřídit nákup a když pak odešel, ten cvok se mě pokusil předběhnout. Jakoby nic postoupil dopředu a začal říkat, co chce. Já jsem si to nenechala líbit a odstrčila ho. V právu jsem byla já, protože jsem tam stála déle a prodavačka to uznala. Předtím, než jsme byla na řadě, za mnou přišla sestřenka jestli bych jí nenakoupila sešity. 5ekla jsme, jí že jo a nakoupila jsem nám oboum.

Poté jsme konečně zamířila k Malkinové. Ještě jsme nebyla plně rozhodnutá, co všechno chci a tak jsem si stoupla do frontu a pslaa objednávku. Zajímavé na tom je to, že jsme pak tu objednávku ani nepodala, protože jsme se dostala na řadu. Koupila jsme si jedny krátké červené šaty, pirátský bílý šátek, modrou blůzu a černé sandály. Pak jsem si šla lehnout a se sestřenkou jsme se dohodla, že může spát na zemi.

Rok 1985

Odjezd do Bradavic

administrator 26 ledna, 2011 No Comments RPG hra Život v Bradavicích

Můj letošní odjezd do Bradavic byl stejný jako každý rok. Nejdřív jsem si v pokoji sbalila věci. Pak jsem zjistila, že ho neuzvednu. Asi jsem si nakoupilav příčný moc věcí. Táhla jsem ho teda po zem do kotle. V kotli byla tabule, kde byl napsán rozvrh dne. Nejdřív byla snídaně a co bylo dál nevím. Chtěla jsme si trochu nahnat náskok a táhla jsme kufr na nádraží. Zatím tam byli pokaždá na nástupišti truhly na kufry.

Asi tak v půlce cestu jsem potkala Yenefer. Nejdřív jsme trochu keali a já čerpala síly k táhnutí kufru. Pak jsem si vzpomněla, že jsem nechala Karin v pokoji a ona neumí odemknout. Dohodla jsem se s Yenefer, že mi ohlídá kufr a já ji skočím odemknout. Nejdřív jsem měla obavy, jeslti můžu Yenefer věřit. I kdyby tne kufr chtěla ukrást, tka s ním moc daleko nedoběhne. Odemkla jsem teda co nejrychleji Karin. Když jsme pak ešla dolů do kotle, všimla jsem si truhly na kufry a já blbá jsem ten svůj měla na půl cesty na nádraží. Naštěstí mi Yenefer pomohla donést kufr do kotle. Karin mezitím hledala svoji kočku.Kufr jsem dala do truhly a odešla na nádraží.

Když jsem vycházela z kotle, všimla jsme si,že Yenefer táhne svůj kufr. Nejspíš jsem ji měla pomoct, ale já pospíchala na nádraží. Ted cítím pocit viny. Doufám, že si mě nevšimla. Když jsem dorazila na nádraží, bylo tma ještě docela prázdno. Pár starších studentů vedlo prváky na nádraží. Vyráželi sice dříve než já, ale mě se je podařilo předběhnout a byl jsem tam před nimi. Zařadila jsme se do fronty u dveří a jakmile otevřeli, nahrnula jsme se dovnitř.

Zabrala jsem první volné kupé, na které jsem narazila. O chvíli později si ke mně přisedla Karin a já pak usnula. KDyž jsem se probrala, zjistila jsem, že naproti mě sedí Anet. Ani jsem nepostřela, kdy si přisedla. Nejspíš ona i Karin spali, ale pak se probrai, chvíli jsme se bavili a já pak šla na chodbu. Narazila jsem tam na Maxe, se kterým Karin údajně chodí. Ještě jsem je ale neviděla nějak se držet za ruce a líbat se, tka jsem si nebyla jistá jestli si Karin nevymýšlí. Zeptala jsem se Maxe a ten mi potvrdil, že něco jako chození mezi nimi je. Je to ale poněkud divné chození.

Potom jsem se vrátila od kupé, s holkama jsme udělali menší vodní bitvu, nebo aspon já jsem je polévala vodou. Karin měla uprostřed kupé vytažený odemčený kufr, tak jsem ji vysvětlila, at si ho raději schová. Potm se stala menší porucha, ale nakonec to strojvůdce spravil. Také o kousek dál v jendom kupé řvala Luna, že jí někdo vzal harfu. Potom chodila po kupéch a ptala se jeslti u sebe namjí harfu. Kdybych jí tu harfu čmajzla (nečmajzla jsme ji), tak bych jí neřekla, že mám u sebe harfu, takže to chození bylo zbytečný. Navíc jsme tou dobou dojeli na místo, takže to moc nešlo.

U vystupování z vlaku byli menší problémy, ale nakonec se to vyřešilo. Prváky si pak rozdělili na třetiny a poslali je postupně po loďkách. My ostatní jsme se letyxem přesunuli do hradu a zamířili do síně. Zařazování bylo dlouhý a já byla ke konci tak unavená, že hned po jídle jsem si šla lehnout a ani jsem nepočkala na kufry.