Po roce Vánoce, Vánoce přicházejí. Zpívejme přátelé!
Rok se s rokem sešel a už nám zase cpou v supermarketech toho červeného panďuláka, který ubíjí chudáka našeho malého Ježíška. A ještě po nás chtějí, ať nakupujeme plno dárků. Shame on them!
Ale Vánoce, advent přináší i jedno pozitivum – adventní kalendáře! View More
Jdeš po ulici, míříš na tramvaj a na sobě máš svoji havraspárskou šálu. Náhle před sebou na zastávce tramvaje spatříš někoho s mrzimorskou šálou. Zarazíš se. I on tě zpozoruje a ztuhne.
Vzápětí oba dva začínáte zběsila hrabat ve svých batozích. Tak honem, kde to jenom je? Peněženka, diář, deštník… Ha! Tady je!
Vytahuješ hůlku. Máš štěstí, jsi rychlejší. Míříš s ní na mrzimoráka a voláš: „Expelliarmus!“ View More
Kdo mě dobře zná, tak ví, že každý začátek v července trávím v jednom malém městě na Vysočině. Popravdě na to není ani potřeba mě dobře znát, protože o Festivalu Fantazie už jsem napsala dva články a letos jsem i v průběhu Festivalu tweetovala. Takže se pojďme probrat tím materiálem a mým mozkovými závity o tom, co se na letošním Festivale dělo.
Také máte vybraná nějaká místa, kde byste chtěli jednou strávit dovolenou? Já jsem snila o tom, že se podívám celkem na pět míst: Egypt, Řecko, USA, Řím a Velká Británie. Nejpodivnější ale na tom je, že mému bratrovi se v posledních letech povedlo navštívit čtyři z vyjmenovaných míst. Pouze Velkou Británii nenavštívil a tak jsem mu jednoho dne předpověděla, že tam pojede příště. Jeho reakci mi asi budou někteří závidět, protože on na to zareagoval tak, že mi k Vánocům slíbil zájezd do Velké Británie spojený s návštěvami studií Harryho Pottera. Technicky jsem od něj dostala přímo na výběr, buď zájezd, nějaký komponent do počítače anebo prostě peníze. Vybrala jsem si zájezd.
Následujících pár měsíců mě pak čekal výběr zájezdu a zároveň i rozhodnutí, kdo pojede se mnou. Ono je fajn, když máte možnost někam vycestovat, ale komu by se chtělo cestovat samotnému? Problém byl v tom, že žádná z mých kamarádek nemohla jet především z důvodů finančních (nemám takové kamarádky, které by nosily po kapsách tisíce, aby si jen tak koupili nějaký zájezd). Nakonec jsem tam jela s mamkou, které brácha taktéž zaplatil zájezd.
20. 3. 1995
Kdybych mohla po dnešních událostech psát do deníku, napsala bych tam tohle a popsala tak události dnešního dne.
Ráno všechno začalo v pohodě. Vstala jsem, nasnídala jsem se. Potom se tady stavil James pro Caleba. Tenhle víkend měl strávit u prarodičů. Alespoň nebyl dnešní den doma. Sam dopoledne byl v obchodě a kontrolovat něco se zbožím. Už nevím, co přesně. Já jsem byla nahoře v bytě (nevím, jestli jsem se zmínila, ale už jsme se přestěhovali), když to začalo.
Ucítila jsem první bolesti. Napadlo mě, že to možná jsou poslíčci, ale bylo na ně moc brzo. Do háje, vždyť jsem teprve ve 28. týdnu, tři měsíce před termínem. Ale kvůli tomu jsem se vydala pomalu dolů do obchodu. Nějak se mi podařilo dostat se až k zábradlí, o které jsem se opřela a zavolala na Sama. Hned přiběhl nahoru a ptal se, co se děje. Byl vyděšený. Poslala jsem ho pro Say a on pro ni rychle zaběhl do hradu.
Během té doby čekání na ně mi stihla odtéct plodová voda. Tohle je už stoprocentní porod. Po nějaké době se objevil Sam už i se Say. Sam mi pomohl dostat se zpátky nahoru do bytu, kde jsem si lehla na postel. Podle Say už bylo za pět minut dvanáct. Ten porod šel opravdu rychle. A taky byl myslím bolestivější a vyčerpávavější než ten Calebův. Alespoň tak mi to přpadala.
Během porodu jsem Samovi trochu drtila ruku. Kroutil se při tom mém stisku bolestí, ale já jsem si toho nevšimla. Měla jsem co dělat s tou vlastní bolestí. Někde během toho jsem se také otočila na Sama.
„Same, miluju tě,“ řekla jsem mu. Tím jsem bezvadně prozradila jeho krytí Say, ale nedala to na sobě poznat. A já si to taky v tu chvíli neuvědomila.
Nakonec to skončilo a Say vzala do náruče malou holčičku. Když jsem se na ní podívala, rázem všechny moje starosti opadli. Byla tak malinká a tak křehounká. Ale stejně byla krásná. Křičela o něco méně než Caleb, což asi bylo málo vyvinutými plícem. Ale hlavní bylo, že křičela a dýchala. Věděla jsem, že to nebude mít lehké, že bude muset ještě bojovat o místo na tomhle světě. Ale nepochybovala jsem, že to zvládne. Opatrně jsem si jí vzala do náruče.
„Ahoj, Sophie,“ pozdravila jsem ji a usmívala jsem se na ni.
Potom se ale něco pokazilo. Ucítila jsem bolest v hrudi. Úsměv z tváře mi rázem zmizel.
„Au,“ sykla jsem bolestí.
Přitáhla jsem tak k sobě pozornost, ale už jsem to nevnímala. Všechno najednou zčernalo.
A tak skončil život Niky Humming, rozené Alkenské.
//Pro představu toho, jak byla Sophie malá, váží 1,02 kg a měří 38 cm.
19. 3. 1995
Mám špatnou zprávu. Zemřel Brumbál. Podle věštce to bylo při boji proti rudím, které tím zároveň zničil. Nebo aspon zničil toho hlavního vůdce a většina byla pozatýkaná. Vážně doufám, že už je s rudými konec. Ačkoliv Sam si to nemyslí. Já si nejsem jistá, ale doufám v to.
Sam má poslední dobou o mě pořád obavy. Ne, že bych si stěžovala, ale tuhle se mě snažil přesvědčit, abych šla k Mungovi. Že by mi tam klidně i zařídil nějakého bystrozora na hlídání… Ale mě se nelíbí myšlenka, že bych ležela měsíce v nemocnici a chudák Caleb by nemohl za mnou. A i kdyby bylo možné, aby byl v nemocnici se mnou, tak se mi to nelíbí. Nechci, aby trávil v nemocnici zbytečně moc času.
K Mungovi se mě snaží dostat kvůli tomu, že se ukázalo, že moje těhotenství je trochu problémové. Poslední dobou mi bylo trochu špatně. Proto jsem nebyla na Brumbálově pohřbu, což mě mrzí. Prý to byl pěkný obřad. Brumbál nám hodně pomohl. Až mi bude líp tak se za ním budu muset zajít podívat.
Pár dnů po pohřbu jsem se sešla s Alou v kotli. Předtím jsem tam narazila ještě na Amelii, se kterou jsem si trochu popovídala, ale pak už musela jít. Mluvila jsem s Alou o pohřbu a ona se mě hodně ptala na Jamese. Nezdál se jí. Ani se jí nedivím. Neví, že je to Sam. Ví jenom, že jsme spolu začali chodit a krátce potom jsem otěhotněla. Bojí se, aby nás nakonec nevykopnul a já jsem neskončila i s dětma na ulici. Možná jí někdy řeknu pravdu.
Ale někdy během toho rozhovoru jsem trochu omdlela. Ala mě pak vzala k sobě domů a přivolala Say. Ta mě pomocí několika kouzel prohlédla a zjistila, že to je rizikové těhotenství. V podstatě to neznamená nic moc vážného, jenom si prostě musím dávat větší pozor. A Sam se mě snaží dostat k Mungovi, čistě pro jistotu. Stejně si nemyslím, že to bude něco vážného. Prostě za pár měsíců porodím za pomoci Say a za pár let už si na tohle vůbec nevzpomenu.
| + | – |
|
|
| + | – |
|
|
| + | – |
|
|
| + | – |
|
|
| + | – |
|
|
| + | – |
|
|
