Štítek: povídky

Bylo nebylo, před pěti lety jsem začala psát jeden příběh. Takový, který jsem začala vymýšlet už někdy v sedmi letech a díkybohu mě tenkrát nenapadlo zveřejnit ho na internetu. To nastalo až 29. února 2012. Tehdy spatřila Kate poprvé světlo světa.

Původně to byl víceméně jen příběh o ní a o jejích schopnostech, ale pak se začal rozvíjet. Přimyslela jsem další postavy, vymyslela jsem si, co bude s nimi. Nespočetněkrát jsem měla pocit, že se ten pocit píše sám anebo že ho za mě píše Kofola. Radši nechci vědět, kolik jsem jí u psaní Kate vypila.

Kate prošla postupým vývojem. Na začátku možná byla klasicky podobná mě, jakási moje interpretace. Ale pak si začala žít vlastním životem a nějak spolu nemáme nic společného. Maximálně obě máme rády hranolky. Někdy si i říkám, že my dvě bychom asi nebyly moc velké kamarádky. Možná je to hlavně proto, že já vím, jak moc je naivní a blbá, jak sebou nechává manipulovat a co vyvádí za šílenosti. Ona by mě zase mohla nenávidět za útrapy, které ji stavím do cesty. Ne, my kamarádky asi nebudeme.

Svého vývoje se dočkaly i ostatní postavy. Některé dostaly jiný směr, než jak jsem je plánovala psát. Elizabeth dokonce dostala i svoje video. U něho to bude taky skoro rok, co jsem ho vytvořila. Ten víkend si pamatuju dobře. V pátek jsme měli první cvičení z programování v C+, na kterém jsem dostala od mamky zprávy, že nám v noci umřel náš pes. Nebylo to velké překvapení, protože pár týdnu předtím byl na operaci a vypadalo to s ním špatně. Ten víkend byl druhý, který jsem měla strávit sama na koleji, protože spolubydlící odjížděla na víkend domů. Já se rozhodla zůstat. Udělala jsem si z něj takový filmový víkend a taky jsem asi psala Kate, protože mě najednou něco popadla a já začala vytvářet video o Elizabeth. I Obraz Doriana Greye jsem kvůli němu shlédla.

Ale teď je konec prvního dílu. Poslední slova jsem dopsala dnes v noci a cítím se zvláštně. Vlastně takhle se cítím už od dopsání předposlední kapitoly. Zrovna u těchto dvou kapitol jsem roky věděla, co se tam odehraje. Věděla jsem, jak budou končit. A teď je to tady. Opravdu jsem je napsala. Navíc jsem Kate darovala další video, tentokrát týkající se přímo jí. Znovu mě nevím proč, prostě mě něco na páteční výstavě Jana Merty popadlo a večer už jsem stahovala filmy Harryho Pottera s nejlepší možnou kvalitou pro různé scény.

Psaní nebylo jednoduché. Občas jsem vypadla z rytmu a těžko se do něj dostávala. Někdy i devět měsíců. Nakonec jsem samu sebe dohnala do obtížné situace začátkem letošního února. Usmysela jsem si, že tu poslední kapitolu zveřejním dnešní půlnoc. Jenže ještě před 28 dny mi zbývalo napsat osm kapitol. To je dost obtížné, když ještě občas musíte do školy a ještě vás v tom měsíci čeká jedna hodně těžká zkouška. Kupodivu jsem to zvládla. Jak zkoušku, tak i napsat všech 8 kapitol. Nebylo to ale lehké. Prakticky nebyl den, kdy bych nepsala. I když někdy se o to postaral počítač. Jednou se mi neuložilo to, co jsem napsala, a podruhé se mi poškodil soubor, takže jsem musela kapitolu psát odznovu (u těch předchozích jsem měla zálohu). Občas jsem pro to obětovala trochu spánku. Nakonec nastal jednou den, když jsem spala jenom tři hodiny a považovala to za úspěch. Ale hlavně jsem přišla na jednu důležitou věc – všechno jde, když se chce.

Ale dneska je to konečně tady. Cítím se trochu jako režisér, který čeká na premiéru. (Pokud se divíte, proč se přirovnávám k režisérovi, tak se v posledních dnech dívám na Smash.) Až na to, že tohle je prakticky derniéra. Jenže když začnete psát povídku, většinou o ní ví jen málokdo a své čtenáře si teprve nachází. Když máte štěstí, ti čtenáři vydrží až do poslední. Vzhledem k mému pětiletému psaní si nemyslím, že by to někdo z těch počátečních čtenářů vymyslel. Jestli ano, tak ho upřímně lituju.

Jsem docela nervózní i kvůli tomu konci, který jsem zvolila. Myslím, že mě asi dost lidí bude nesnášet za ten konec. Mě se ale vážně líbí. Podle mě jsou největším problémem v Kate ta otravná klišé. Příběh je poznamenaný tím, že jsem ho začala vymýšlet v osmi letech.

1. velké klišé – Kate je mladší sestra Harryho Pottera.
2. velké klišé – Kate randila se Cedricem předtím, než umřel.

Teď už by jí jen chybělo, aby měla něco i s Dracem Malfoyem.

Ale já jí místo toho zabila. Dřív než se dozvěděla pravdu o svém původu. Proto se mi to tak líbí. Kate může v jistém úhlu pohledu působit jako Mary Sue pro svoje zázračné schopnosti, ale nakonec zemře. A není to ani žádná extra hrdinská smrt. Zemřela prostě proto, že zůstala na tom hřbitově. Stejně jako Cedric, akorát trochu později. Díky knížkám víme, že tam stejně byla zbytečně, Harry by přežil. Maximálně trochu zabránila účinkům kletby Cruciatus.

Nakonec to až takový konec to není, protože jsem si vymyslela další díly. Na jednu stranu mě to docela mrzí, protože tenhle konec Kate se mi vážně líbí. Trochu si i pohrávám s myšlenkou, kdyby to nepokračovalo tak, jak to mám vymyšlené, ale jiným směrem. Napadlo mě to u rozhovoru Alice a Harryho o tom, jak porazí Voldemorta, aby pomstili své sourozence. Ta představa se mi líbí. Kate i Cedric jsou mrtvý a už se v příběhu neobjeví, ani jako duchové. Celý příběh tak dostane naprosto jiný spád.

Jenže u toho se bojím, že bych se dostala do nějaké slepé uličky a nevěděla jak dál. Ono v tomhle směru vážně nevím, jak by to pokračovalo. Sice se to na první pohled zdá suprově a něco takového bych si moc ráda přečetla, jenže nevěřím, že by se mi to povedlo. Takže se budu držet té klasiky s klišé.

Pro Kate mám v průběhu března přichystanou korekturu. Vždycky jsem po sobě nerada četla dopsanou kapitolu, protože mi to připadalo pitomé, hlavně zezačátku. Teď nastal čas to opravovat. Zbavit se jak pravopisných chyb, tak i případných úprav děje. Má to totiž jeden další možný cíl, který mě napad před pár měsíci. Vlastně to jsou rovnou dva cíle.

E-kniha/y

Přiznám se, že tady nemám moc ponětí, jak by to mělo vypadat a probíhat. V mojí představě to je prostě několik zkompletovaných pdf, případně další formátu. Ale slibuju, že se na to blíž podívám a vykoumám to.

Reálný výtisk

Nemám tím na mysli žádné komerční vydání skrz nakladatelství. Těm by se to zaprvé nelíbilo a zadruhé problémy s právy. Mám spíš na mysli vydání samovýtiskem v nějakém menším množství a potom prodat těm, kdo by o to měl zájem.

Má to tu nevýhodu, že tam by byly potřeba na to skutečně vybrat peníze, protože zadarmo to nikde nevytisknou. Cena by se pak pohybovala podle toho, jestli by se jednalo o pevnou vazbu, vázanou, paperback, tloušťka papíru, barevný obal a spousta dalších faktorů. Ale cca to odhaduju na nějaký 150 – 300 Kč za jeden výtisk. S trochou štěstí by se Kate vešla po dostatečné revizi i do jednoho výtisku. Nedivila bych se, kdybych ji proto musela rozdělit i do víc děl.

Zatím nevím, jak tohle dopadne. E-kniha nebo reálný výtisk? To je oč tu běží! V tomhle vám doporučuji sledovat moji facebookovou stránku One Geek Girl, kde bych ráda probírala detaily s případnými zájemci.

Budoucí plány

A mezitím, společně s korekturou Kate, mám i další plány na příští měsíce. Docela ráda bych už dopsala Dangerous Liaisons. Celý příběh odhaduju na něco kolem třinácti kapitol a píšu to čtyři roky. To je ostudné!

Hlavně se chci ale v budoucnu zaměřit na dvě díla. Jedním z nich je pochopitelně druhý díl Spojené a propojené, ve kterém budu pokračovat v dubnu. Druhým z nich je první díl ze série Kletba. Tenhle svět mám v hlavě už 6 let a už se vážně snaží dostat ven. Pořád přibývají další postavy, propojuje se to, až začínám mít pocit, že vymýšlím fanfiction na vlastní příběh… Takže klávesnice, těš se!