Hope se v následujících dnech pokoušela utéct. Tedy aspoň hledala nějakou skulinku. Stihla vyzkoušet všechna okna, všechny dveře, ale z žádných nedokázala uniknout. Ti dva věděli, že to zkouší, věděli, že je to zbytečný, a tak ji nechali. Její největší pokus bylo, když napadla Tylera nožem. Sice ho jen škrábla na ruce, ale vzápětí se objevil stejný šrám i na její ruce.
“Jo, promiň, já ti zapomněla říct i tohle,” uvědomila si to v tu chvíli i Faith. “Vás dva jsem propojila, takže co se stane jemu, stane se i tobě a naopak.”
A to byly jediné negativní chvíle, které spolu za ten týden zažili. Hope byla evidentně neustále nespokojená, chtěla pryč, ale jinak se k ní chovali normálně. Jako ke spolubydlící. Na co měla chuť k jídlu, co chtělo sledovat v televizi, to měla, pokud to šlo. Vždycky to byl Tyler, kdo se vydával autem do města pro jídlo. Většinu času tam tak trávila Faith a Hope o samotě. Kupodivu našli společný zájem ve sledování seriálu Sex ve městě.
“Pořád nechápu, jak ti mohl tenhle seriál uniknout,” prohlásila Hope někde uprostřed druhé série. Doufala přitom, že se jim nějak skrz seriál povede trochu skamarádit, že by mohla upustit od svého plánu. Pořád to byla jenom puberťácká holka, stejně jako ona. Kdyby se na celou tu pomstu vykašlala, mohli by být kamarádky.
“Když celý dětství strávíš jako magická otrokyně, tak se k popkultuře moc nedostaneš,” pokrčila rameny.
Hope se na ní podívala. Za těch pár dní s ní trochu sympatizovala. Vzpomněla si na tetu Freyu, když mluvila o Dahlii. Kdyby ji před lety nezastavili, mohla tak skončit taky. “Proč teda nejdeš po ní? Proč se nemstíš jí?”
“Bude další na řadě.”
“A pak? Teda když opominu fakt, že po tobě půjde celá moje rodina. Je zabiješ taky?”
“Pokud nebudu muset, tak ne,” pokrčila rameny. “A jinak nevím, co budu dělat pak.”
“Víš, kdyby ses na to všechno vykašlala, mohla bys nastoupit na Salvatorovic školy a mohli bychom sledovat seriály tam,” navrhla jí Hope.
“Víš, že jsem nad tou školou kdysi uvažovala?” podívala se na ní Faith. “Tyler mi ji navrhl, i jsem se tam byla podívat a… Já nevím. Nebylo to tam tak špatný. Možná jednou se tam objevit.”
“Kdy jsi tam byla?” nakrčila Hope čelo. Nevybavovala si, že by jí tam někdy viděla. Asi. Nebyla si úplně jistá.
“Chvíli předtím, než jsem se v New Orleans vydávala za tebe. Byla to taková součást přípravy,” odmávla to rukou. “Ale všimla jsem si, že se tam držíš docela stranou a používáš jiný příjmení.”
“To není úplně pravda.”
“Tak mi řekni jméno nějaké kamarádky. Nebo přítele. Nebo nějaký kluka, který se ti líbí, když už sledujeme tohle.
“Já… ehm…” začínala se Hope červenat.
“Někdo se ti fakt líbí, že jo?” uculila se Faith. “Někdo ze školy, že jo?”
“Je tam jeden upír, který se mnou nedávno trochu flirtoval,” připustila.
“Jak vypadá?”
“Má blonďatý kudrnatý vlasy a takový roztomilý úsměv,” usmívala se Hope, ale pak se vzpamatovala a rozhodla se to Faith vrátit. “A co vůbec ty? Předtím jsi váhala, jak označit Tylera. Co mezi váma je?”
“Já nevím, je to složitý,” vymizel jí najednou uculující se úsměv z tváře. “Tím, jak jsem ho kdysi zachránila, mezi námi vzniklo určité pouto. Ale zároveň je to mezi námi trochu překážka, protože bych to mohla zneužívat a na to mi na něm, až moc záleží. Je doslova první a zároveň jediný na světě, kdo se ke mně choval nějak hezky.”
“Takže jste spolu nic neměli,” usoudila z toho Hope. Následné ticho a výraz Faith nasvědčovalo, že se spletla. “Takže?”
“Vyspala jsem s ním. Minulý týden,” přiznala Faith. “A pak to bylo takový trapný, divný, potom přišla příležitost s tebou, tak jsme ještě neměli příležitost si o tom pořádně promluvit. Možná až se to všechno vyřídí.”
“Kdyby ses na to vykašlala a šla na naši školu, mohl by tě tam navštěvovat, ukázat ti okolí a všechny by ti ho záviděly,” poznamenalo Hope a obrátila se zase k seriálu.
Stihli se dostat až ke čtvrté sérii, než Faith usoudila, že už bude Klaus dostatečně zoufalý a poslali mu zprávy, kde a kdy má být. A hlavně sám. Pojistili si to amulet, který umožní osobě, která ho nese, vstup na pozemky. Pro ostatní byl pořád nenalezitelný.
“Je tady,” odhalil Tyler svým upířím sluchem.
V tu ránu byla Faith na nohou a připravená bojovat.
„Počkej, Faith,“ zkoušela ji zastavit Hope a chytila ji za ruku. „Prosím, nedělej to. Aspoň kvůli mně. Chápu, že ztráta rodiče pro tebe byla těžká, ale prosím, já to nechci zažít taky.“
Možná doufala, že po všem tom sblížení u televize, se ona Faith trochu zželí. A možná se jí i povedlo dosáhnout malinkého zaváhání. Ale to nestačilo. Faith setřásla její ruku. „Celý život jsem ho nenáviděla za to, co mi udělal. Musím ho zabít.“
Konečně to bylo tady. “Hlídej jí.” Vydala se ven před dům s připraveným kolíkem v ruce.
Tyler zatím přešel k oknu a rozhrnul záclonu. Pozoroval dění venku a stejně tak i Hope, která zvědavě koukala ven. Viděla svého otce, jak jde ostražitě a pomalu k domu. Vzápětí uviděl ve dveřích Faith. Vypadal znepokojeně. Něco říkal, ale vevnitř to nebylo slyšet. Hope si to mohla jen domýšlet anebo se zeptat Tylera: „O čem mluví?“
„Chce tě vidět. Vědět, že jsi v pořádku,“ tlumočil jí to Tyler. Klaus je asi musel slyšet, protože se podíval k oknu. Viděl ji. Hope se usmála.
Vzápětí se Klause rozběhl upírskou rychlost, ale moc daleko se nedostal. Faith stačilo napřáhnout ruku a zastavit ho sotva po pár metrech. Klaus se chytil za hlavu. Srazila ho na kolena. Zuřila. Hope slyšela křik, ale nerozuměla slovům. Ale viděla hluboké šrámy, které se objevovali na hrudi jejího otce. Krev mu zbarvovala oblečení.
„Vyčítá mu, jak zabil její matku,“ tlumočil to dál Tyler nezaujatě. Na tohle čekal taky celé roky. Na odplatu za jeho matku. Až bude Klaus platit. Ale přesto byl tady uvnitř jako hlídač. Už necítil tolik nenávisti. Místo toho cítil povinnost pomáhat a hlavně přenechat to konečné zabití Faith. „A Klaus si nepamatuje kdy.“
Hope se nedivila, že si nepamatuje každé zabití.
„A tak mu teď připomíná a popisuje. Zlomením vazu, v Mystic Falls,“ pokračoval dál Tyler, ale jakmile přezopakoval poslední slova, tak se zarazil. „Ale to by znamenalo…“
Hope si nevšimla, že se Tyler nějak změnil. Na to věnovala až moc pozornost tomu, co se dělo venku. Faith kráčela ke Klausovi. Každým krokem mu způsobovala větší a větší bolest. Hope byla zoufalá. Chtěla ji zastavit, ale neměla jak. Sledovala, jak se Faith zastavila těsně u něj. Jak napřáhla ruku s kolíkem.
A najednou odletěla od Klause dozadu.
Hope se ulevilo, když uviděla Freyu s napřaženou rukou, jak jí drží v šachu. Vzápětí se tam objevila i teta Rebekah, strejda Elijah, strejda Kol a samozřejmě i její máma. Dokonce i Marcel se objevil. Všichni tam byli. A v tu chvíli bylo Hope jasné, že tátovi se už nemůže nic stát.
Ale Faith to i tak nevzdávala. Hned pár vteřin na to prolomila Freyin útok a vrátila jí to. Vyrazila ke Klausovi, ale Elijah vyrazil proti ní. Kol nezahálel. Faith čelila hned proti několika původním. A toho všeho zmatku využila Hayley a Rebekah, které vyrazili dovnitř.
Hayley ihned ke svojí dceři, připravená ji chránit. Rebekah mezitím zaútočila na první osobu, která byla v místnosti, a až pak si uvědomila, kdo to je: „Tylere?“ Ale prvotní překvapení ihned pominulo. Byl to on, kdo ohrožoval Hope, a proto ho musela eliminovat.
„Musíte ho nechat být!“ zarazila ji Hope. „Nesmíte mu ublížit, je se mnou propojený. Co se stane jemu, stane se i mě.“
„Proklatý propojovací kouzlo,“ zaklela si Rebekah a jeho zlomení vazu odložila. Ale jinak ho nepouštěla.
„Hope, jsi v pořádku? Neudělali ti nic?“ zjišťovala ihned Hayley a prohlížela si jí.
„Jo, nic mi neudělali,“ uklidňovala ji a Hayley ji objala.
V tu chvíli si uvědomila, že zvenku pořád slyší zvuky boje. Podívala se k oknu. Přišlo ji divné, že jim zvládá tak dlouho sama odolávat. „Zkusím ji zastavit,“ rozhodla se Hope.
„Počkej, teď ještě není pro tebe bezpečný, abys šla ven,“ bránila ji Hayley.
„Nechce ublížit mě. Chce jenom tátu. Možná ji dokážu zastavit. Nevím, jak ti to popsat, ale ona…“ hledala ta správná slova. „S tím, co všechno si musela prožít, jí chápu. A mám pocit, jako by mezi námi bylo nějaké pouto a myslím, že bych ji mohla přesvědčit. Prostě mi musíš věřit.“
Hayley ji neochotně nakonec nechala jít ven, ale byla jí hned v patách. Naštěstí už nepůsobilo kouzlo, které Hope drželo uvnitř, a tak mohla opravdu bez problému vyjít před dům.
Faith tam pořád bojovala se třemi původními a s jednou mocnou čarodějkou. Ta jediná ležela stranou a nehýbala se, ale Elijah klečel u ní a protože nijak neplašil, zdá se že Freya není nijak vážně zraněná. I Faith byla z boje trochu otlučená, ale pořád se držela. K překvapení Hope se zdála na čarodějku docela silná a rychlá. Možná posílená nějakým kouzlem.
„Faith, zastav se!“ zavolala na ní.
Marcela prohodila někam do základů domů. Právě se snažila dostat ke kůlu z bílého dubu, který tam ležel opodál v trávě. Nejspíš se tam nějak dostal v průběhu boje. V cestě jí teď stál jenom Kol. Podařilo se jí podrazit mu zrovna nohy, když k ní dolehl hlas Hope. Na krátkou vteřinu se zastavila. Toho využil Klaus a dostal se ke kůlu dřív.
„Copak nevidíš, že to nemá cenu? Vzdej to, tady ničeho už nedosáhneš?“
„Má pravdu, je jen otázkou času, než tě porazíme,“ přitakal Klaus. Sám by pokračoval v boji, kdyby Hope nešla blíž k Faith. Bedlivě sledoval tu krátkou vzdálenost mezi nimi. Stejně jako Hayley se mu to nelíbilo. Podíval se na ní, která stála hned za Hope. Beze slov mu naznačila „Věř jí.“ A tak si jen neklidně měřil tu nebezpečnou zuřící puberťačku, která stála až moc blízko Hope. Malinko ho uklidňovalo jenom to, že Faith se jí snažila ignorovat. Snažila se na ní nereagovat. Ani se na ní nepodívala. Dál se dívala na svůj cíl, na něj. Přesto stála a nešla k němu.
„Vzdej to,“ mluvila k ní dál Hope, a zastavila se, až jen metr od ní. „Slibuju, že se ti nic nestane.“
„Tohle je moje pomsta,“ zavrčela.
„Tak jí aspoň odlož. Tenhle boj může skončit jenom tvojí smrtí nebo tím, že ublížíš někomu, na kom mi záleží.“
Faith pomalu přejela pohledem na ní. Hope uviděla slzy v jejích očích. Slzy bolesti. „Musím to udělat. Za všechno to utrpení, co mi způsobil.“ Její oči pak zazářily vlkodlačí žlutou a zase obrátily zase ke Klausovi.
Ale dřív, než stihla vyrazit kupředu, padla k zemi. Se zlomeným krkem. Mrtvá. A za ní stál Kol.
„A je to vyřízeno,“ pronesl spokojeně.
„Co jsi to udělal?“ Klaus naštvaně.
„No tak, byla ještě dítě. Vždyť tu jsou nějaký pravidla o nezatahování dětí do toho,“ vyčítal mu to Marcel.
„Co je? Vždyť šla po Klausovi a nepřestala by,“ bránil se Kol. Nechápal, proč ho za to všichni tak obviňují. Hlavně proč to Klause tak naštvalo.
Po tomhle se Hayley rozhodla, že je konečně na čase zavést Hope domů do bezpečí, a Elijah se zatím postaral o uzdravení a bezpečné dopravení domů u Freyi. Marcel se zatím rozhodl za pomoci Rebekah postarat se o tělo Faith. Podle něj, když poručili to pravidlo, tak se aspoň můžou postarat, aby byla někde důstojně pochovaná. Na Kola tak zbylo dopravit Tylera do New Orleans a zavřít ho v sídle do kobek. Mělo to tak být jenom dočasně do doby, než se Freya dá dohromady, zruší kouzlo, které brání Hope používat magii a hlavně někdo zruší propojovací kouzlo.
„Jak jste se tam vůbec dostali?“ zajímalo Hope cestou. „Mělo to být nezjistitelné. Aspoň oni si to myslela.“
„Bylo to dost dobře skrytý. Naštěstí Freya znala trochu ten amulet a to ji navedlo na prolomení kouzla,“ vysvětlila jí Hayley. Neřekla jí jen to, že ten amulet znala od Dahlie. A proto se všichni tak obávali. Před lety s ní bojovali, ale její poražení se jim už tehdy zdálo zvláštní. Moc snadný. Hlavně přitom přišla Freya o část svojí moci, kterou se jí nikdy nepovedlo získat zpátky. A tak se celé roky obávala, že Dahlia pořád někde je.
Nyní, když se objevil tenhle amulet, tak si zprvu mysleli, že to je past od ní. I když nedávalo smysl, když by chtěla Hope, proč by pak lákala Klause někam samotného. Freye to nedávalo smysl a pořád měla pocit, že ta holka, Faith, mohla být jen nějaké lákadlo. Konec konců únos Hope zvládl svolat celou jejich rodinu zpět do New Orleans. Nebyla to ale jediná věc, která jim na tom celém neseděla. A tak se Hayley dalšího dne, zatímco Freya pracovala na zrušení kouzel, vydala za Tylerem nadopovaným a oslabeným vlčím omějem.
„Posledně, když jsme se potkali, tak jsi mě unesl, a teď unášíš moji dceru. Vážně, Tylere?“
„Nemínil jsem jí nějak ublížit,“ bránil se Tyler. „Mělo to být pro ni naprosto bezpečný a to taky bylo. Nic se jí nestalo.“
„A proč vůbec? To tě to po těch letech pořád nepřešlo? Pořád chceš ublížit Klausovi?“
„Beru to spíš jako takový příjemný bonus,“ pozvedl Tyler koutky. „Hlavně mu ale chtěla ublížit Faith. Já jsem jí chtěl jenom pomoct.“
„A stejně jste selhali,“ založila si ruce na hrudi. „Co by nás ale zajímalo, je, jak je do toho zapletená Dahlia.“
Tyler sebou trhnul.
„Znáš to jméno,“ všimla si Hayley. „Je ve městě nebo chystá se sem pro Hope? Byli jste nějaký předvoj?“
„Nikdy jsem ji nepotkal, jen jsem o ní slyšel. Ale podle toho, co o ní vím, tak taky doufám, že se tu nikdy neobjeví.“
Hayley si začala uvědomovat, že je proti Dahlii. Tedy pokud mu může tohle věřit. Pozorně se na něj proto zadívala, zatímco zkoumala, zda lže nebo ne. A přitom jí zaujala jedna další věc. „Nezestárl jsi. A máš být vlkodlak.“ Popošla o něco blíž a prohlížela si jeho tvář. „Vypadáš furt, jakoby ti bylo něco málo přes dvacet. A přitom ti je už… 35 let?“
„Jenom 34,“ opravil jí. „A ty jsi taky moc nezestárla.“
„Jenže já jsem hybrid,“ opáčila a vzápětí si uvědomila pravdu. „A ty taky.“
„Slyšela jsi historku o tom, jak mě Damon zabil a zavřel do kufru auta?“ zeptal se.
„Takhle jsi se proměnil?“ pozvedla obočí. „Ale musel jsi mít předtím v sobě krev Hope.“
„Ten den předtím, jsem měl takovou menší nehodu na motorce, nic vážného, jen jsem měl zlomenou ruku,“ začal vyprávět svůj krátký příběh. „Shodou okolností u toho byla jedna malá holka. Přišla ke mně, když jsem seděl na kraji silnice a nabídla mi pomoc. Nabídla mi, že mě může vyléčit pomocí svojí krve. Trochu mě to překvapilo a říkal jsem si, proč by někdo dělat z tak malý holky upírku, ale měla pravdu a fungovalo to.“
Hayley tím nevypadala překvapená, jen přemýšlela, jak se mohl dostat k Hope. Muselo to být v době, kdy byl Klaus v držení Marcela a ona hledala způsob, jak probrat a vyléčit všechny ostatní Původní. Ale Hope byla celou dobu v bezpečí v jejich domě.
„Od momentu, kdy jsem se probral jako hybrid, jsem věděl, že tu holku musím najít. Trvalo mi to jenom osm let, ale našel jsem ji, a pomohl jsem ji uprchnout. A od té doby ji pomáhám,“ dokončil Tyler svůj příběh.
V tu chvíli si Hayley uvědomila, o kom ve skutečnosti mluví. „Ona je tribrid.“
Hayley se ihned vydala nahoru do sídla a nechala tam Tylera samotného. „Klausi?“ zavolala. Cestou přitom vytáhla mobil a vytočila číslo Rebekah.
„Sakra, zvedněte to někdo,“ mumlala si netrpělivě.
„Co se děje?“ objevil se u ní Klaus.
Hayley jen zvedla prst. Právě se ozvalo pípnutí. „Rebekah? Musíte být opatrní, je tribrid a brzo se probere.“
„Jo, to už jsme zjistili,“ ozvalo se z druhé strany. „Velmi pěkně nám poděkovala za aktivování její upíří stránky.“
Zezdola se ozvala hlasitá rána. Hayley se rychle vrátila do kobky. Pozdě. Dveře byly vyrvané a Tyler byl pryč.
„Do háje,“ zaklela Hayley.
„Zavolej všem. Musíme si promluvit,“ ozval se za ní chladně Klaus. Nedal jí pak žádný prostor pro nějaké otázky nebo protesty. Nebyl teď v náladě na debatování. Proto se hned otočil a vydal se pryč.
Svolávat moc rodinu nebylo až tak potřeba. Rebekah a Marcel dorazili brzo. Byli v pořádku, jen na jejich oblečení bylo vidět, že zažilo boj. Freye se mezitím podařilo konečně zrušit kouzlo, které bránilo Hope v jejím kouzlením. Všichni stáli na dvoře, chyběl jen Klaus, který byl ještě pořád zavřený v pokoji a s nikým nemluvil.
„Tak tu máme nějakého dalšího tribrida,“ shrnul to Kol.
„Ne, jen tak nějakého,“ připomněla mu Freya. „Měli jsme s ní co dělat, když ještě neměla aktivovanou svoji upírskou stránku. Teď je jediný plně funkční tribrid.“
„Jak je to vůbec možné?“ zajímalo Hope, která seděla v křesle. Ale tohle byla otázka, na kterou nikdo nedokázal dát odpověď. „Myslím, jestli mám nějaké dvojče, o kterém jste mi nikdy neřekli, teď by byl načas.“
„Přísahám, zlato, že jsi moje jediná dcera,“ ujistila ji Hayley a stiskla ji rameno. „Dalšího dítěte bych si při porodu všimla.“
„To je stejně jedno, jak se tu objevila. Musíme ji jenom nějak eliminovat,“ prohlásil Marcel.
„Myslíš zabít,“ ozval se Kol.
„Je to pořád jenom dítě,“ připomněl Marcel. „Může ji být maximálně šestnáct let.“
„Je jí patnáct, řekla mi to,“ sdělila jim Hope.
„Ale velmi nebezpečná,“ poznamenal Elijah. „Chápu tvoje pravidlo, Marceli, a souhlasím s ním. Slibuju, že pokud to nebude nezbytně nutné, tak přežije. Ale obávám se, že jinak to nepůjde.“
„Můžeme ji brát jako klasického hybrida jenom s čarodějnými schopnostmi navíc. To znamená, že ji může zabít jenom useknutí hlavy nebo vytrhnutí srdce,“ přemýšlela Freya. „Nebo ještě kousnutí od Marcela.“
„Anebo s ní můžu prostě zkusit mluvit. Vím, že to předtím zabíralo. Jenom jsem potřebovala víc času,“ navrhla Hope.
„Aspoň jsem ji nakonec dostal, můžeme to klidně zase zopakovat,“ pokrčil Kol rameny.
„Nebo tě mohla schválně nechat, aby se stala upírem,“ zauvažoval Elijah. „Nevíme, jestli to bude fungovat znovu. Obzvlášť, když bude mít po boku Tylera. Nesmíme nic riskovat. Musíme na ní zaútočit všichni, pak budeme mít šanci.“
„Ne,“ zarazil je Klaus. Jeho hlas zněl rozhodně a nekompromisně. „Nikdo z vás jí neublíží. Nikdo se ji ani nedotkne.“
„Sám ji nezvládneš,“ upozornila ho Rebekah. „Je moc silná.“
„Já s ní taky nebudu bojovat. Nikdo nebude nic dělat, nikdo ji nezkřiví ani vlásek na hlavě,“ zopakoval.
„Necháš se od ní zabít?“ zeptala se ho nevěřícně Hope. „Tati, ale proč?“
„Protože je moje dcera.“
