Posadil jsem se prudce na posteli a zhluboka se nadechl. Právě jsem měl dost divný sen.

„Divný možná není dostatečně výstižné,“ opravil jsem se v myšlenkách.

Zavrtěl jsem hlavou a natáhl se pro brýle. Byl to nesmysl. Kate zavřená někde v sídle Malfoyů. Bylo až moc snadné ji odtamtud dostat. A Malfoy zabouchlý do Kate nebo jak se nakonec políbila s Jamesem, to byla totální šílenost. Na Cedrica tam vážně úplně zapomněla, a to by nikdy neudělala.

„Pokud by jí ho James nevymazal z hlavy,“ připomněl mi můj vnitřní hlas, když jsem si posadil brýle na nos.

Byla to blbost. Zavrtěl jsem nad tím znovu hlavou. Kate není nikde vězněná.

°~~~~~~~~°

Každé léto Hermiona vyprávěla svým rodičům o tom, co všechno zažila. Pokaždé přicházela s čím dál neuvěřitelnějšími historkami. První rok jim vyprávěla o tom, jak se vydala s přáteli zachraňovat Kámen mudrců. Už jenom existence Kamene mudrců byla dost překvapivá, proto měli její rodiče potíže uvěřit všem překážkám v podobě Trojhlavého psa, živých šachů a škrtící rostlině, které musely podstoupit. V první chvíli dokonce na chvíli pochybovali, jestli je jenom nekrmí smyšlenými historkami. Ale pak tuhle historku zavrhli, protože svojí dceři věřili a ona by jim nelhala. Takže raději začali věřit, že jejích dcera je nyní čarodějkou a opravdu tohle zažívá.

Ačkoliv mnohokrát si dělali o ní obavy. Hlavně když z druhého ročníku přijela s tím, že byla pár měsíců zkamenělá. I když ji na tom mnohem víc vadil fakt, že kvůli tomu zameškala hodně výuky, a nakonec ještě zrušily zkoušky, takže si nemohla být jistá, jak by obstála. Ani si proto nevšimla, že od svého otce najednou slýchala mnohem více připomínek, ať je opatrná.

I tak jí to nezastavilo od toho, aby následující rok přijela s další historkou o tom, jak pomáhali uprchnout hledanému vězni, který se nakonec ukázal jako nevinný. Jejího otce to docela uklidnilo, protože tenhle příběh zněl zatím nejbezpečněji. Ale názor změnil, jakmile se dozvěděl o tom, jak moc blízko byla proměněnému vlkodlakovi.

Ale letos to bylo jiné. Žádná neuvěřitelná historka. Nejprve si mysleli, že konečně nastal jeden klidný rok, kdy se nic nestalo. Tedy kromě Turnaje tří kouzelníků, o tom ale už věděli předem. Hermiona jim přeci jen psala pravidelně dopisy, a tak moc dobře věděli, že její kamarád Harry se záhadným způsobem stal soutěžící.

I kdyby jim to nenapsala, tak by se to dozvěděli z Denního věštce. Hermionin otec až moc rád čte noviny, protože si rád udržuje přehled o tom, co se děje ve světě, a jakmile se jeho dcera stala součástí kouzelnického světa, snažil se udržovat si přehled i o něm. Hermiona mu proto častokrát posílala už přečteného Denního věštce, až mu nakonec zařídila, aby mu ho nosily sovy rovnou.

Po svém příjezdu domů se jí proto ptali, jak Turnaj dopadl. Hermiona jim jen odpověděl, že vyhrál Harry a nic dalšího neřekla. Většinu času trávila ve svém pokoji a studovala nějaké knížky. Na nabádání svých rodičů šla občas ven a četla si tam, ale ani tak se s rodiči moc nebavili.

Jednoho dne to její matka už nevydržela a vydala se za ní do jejího pokoje. Hermiona seděla na posteli a četla si knížku, ale jakmile se otevřely dveře, knihu spěšně schovala pod polštář.

„Potřebuješ něco, mami?“ podívala se na ni.

„Já ani tak ne,“ odvětila a posadila se vedle ní na postel. „Jen si chci s tebou promluvit. Stalo se něco v Bradavicích?“

„Byl Turnaj tří kouzelníků,“ odpověděla ji Hermiona klidně.

„Ano, to víme,“ přikývla. „Ale každý rok přijedeš s nějakou neuvěřitelnou historkou a docela nás s tvým otcem překvapilo, že by se letos nic nestalo. Ne, že by nám to nějak vadilo, ale zdáš se nám poslední dobou zamlklá.“

„No, ono se něco stalo,“ přiznala Hermiona. „Víš, jak jsem vám vyprávěla o Vy-víte-kým?“

„Ano, ten černokněžník, který se už dvakrát pokoušel vrátit, ale vy jste mu v tom zabránil. Ty a tvoji přátelé.“

„Tak letos se mu podařilo,“ pronesla.

Její matka překvapeně zamrkala obočím. „Určitě?“

Hermiona kývla. „Stalo se to v průběhu třetího úkolu turnaje. Ten pohár, ke kterému se měli dostat, je přenesl na nějaký hřbitov, kde se pak provedl nějaký rituál a on získal zase svoje tělo.“

„Je?“ zopakovala po ní.

„Harryho a Cedrica, ale pak se tam k nim dostala i Kate,“ vysvětlovala Hermiona.

„Panebože,“ zalapala po dechu. „Jsou doufám v pořádku?“

„Ne,“ zavrtěla Hermiona hlavou. „Cedric a Kate umřeli a…“

Hermiona už nestihla nic dalšího dodat, protože ji objala a přitom vyjekla: „Och, zlato.“ Když vám totiž vaše dcera poví, že umřela její nejlepší kamarádka, tohle je v seznamu mateřských povinností. Obejmout dceru. „Proč jsi nám to neřekla dřív?“

„No, je to složité…“ dostala ze sebe Hermiona.

Sama se s tím musela srovnat. Skoro i byla u toho, když se to stalo. Stála u ní a zkoušela ji probrat, když se najednou v ní objevil zelený záblesk a začala padat k zemi. Pokusila se ji zachytit, ale nezdařilo se jí to. Ani Alice nebyla úspěšná.

Všichni u ní hned klečeli, znovu ji zkoušeli probrat. Alice ji zkoušela léčit. Hermiona jako první sáhla po její ruce a snažila se nahmatat. Ale nic necítila. Zkoušela to proto znovu a palcem víc přitlačila na její zápěstí. Možná jen nemůže najít tu tepnu. Mračila se přitom a odmítala si připustit pravdu.

„Je mrtvá,“ pronesla Alice. „Nemůžu vidět její auru.“

Slyšet vyřčené nahlas to, co si odmítala připustit, bylo drásající. Normálně by jednala racionálně a přemýšlela by nad nějakým kouzlem, které četla v knížkách a které by ji mohlo zachránit. Třeba nějaké léčivé kouzlo z bílé magie.

Ale zároveň si i uvědomovala, že nic z toho nepomůže. Kdyby ano, zabralo by Alicino léčení. Jenže tady se jednalo o bilokantskou záležitost a na to nepomůže ani sebechytřejší knížka se sebelepším kouzlem. Kate byla mrtvá.

Tohle uvědomění pro ni bylo šokující. Nevěděla, co dělat. Ani jí nenapadlo něco dělat. Jen tam seděla, zírala a svírala ruku Kate. Do očí se jí přitom začali hrnout slzy. Sotva vnímala, co se dělo okolo. Ron obviňoval Malfoye a Alice někam odešla. O chvíli později se vrátila a vedla s sebou nějakého profesora.

„Grangerová, pusťte ji,“ oslovil ji někdo příkře. Ten hlas ji vytrhl z jejího stavu a ona pozvedla hlavu. Uviděla Snape v černém hábitu, jak nad ní a tělem Kate stojí s hůlkou v ruce. Díval se na ní netrpělivě a ona si pomalu uvědomovala, že by se už měla pohnout. Všechno k ní přicházelo jako z veliké dálky, a tak i reagovala zpomaleně. Vzhledem k Snapeově netrpělivosti to ale nebylo vhodné, proto ucítila ruce Alice na svých ramenech, která se ji snažila postavit. Teprve poté pustila ruku Kate a stoupla si s Alice opodál.

Sledovala Snape, jak nad Kate mává hůlkou. Za normálních okolností by se snažila rozpoznat, jaká kouzla používá, ale teď to nevnímala. Ale ať zkoušel cokoliv, nezdálo se, že by měly nějaký velký účinek. Proto vyčaroval kouzelná nosítka, na které Kate položil a rychlým krokem s ní kráčel k hradu.

Hermiona by tam možná stála a sledovala dál Snapea, jak s Kate odchází, kdyby ji někdo nevzal za ruku. Podívala se na Rona. Na rozdíl od ní aspoň nějak jednal a teď ji vedl k hradu. Možná věřil, že se z toho Kate dostane. Jen Hermiona se bála, že ne, a to uvědomění ji ničilo. Právě přicházela o svou první skutečnou a nejlepší kamarádku. Živě si vybavovala ten večer v umývárně, kdy je napadl troll. Ale ještě předtím stihla Kate zachránit z menší potyčky s Malfoyem a Kate z ní pak vytáhla, proč se tam schovává.

„Nechceš něco? Zmrzlinu? Horkou čokoládu? Obyčejnou velkou čokoládu? Nutelu?“ vyjmenovávala všechny její oblíbené sladkosti sladkosti a tou otázkou ji vrátila zpátky do současnosti. „Možná by mohla přijet Annie…“

„No, vlastně jsem dneska dostala dopis od Rona…“ začala Hermiona. „Jak jsem mluvila o Ty-víš-kom, tak co jsem pochopila, vytváří se nějaká organizace proti němu a Ronovi rodiče k ní patří. Proto se celá jejich rodina přesune na prázdniny do nějakého domu a napsal mi, jestli nechci přijet taky. Můžu?“

„Ale jistěže, jen buď s přáteli. To vám všem prospěje,“ odvětila maminka a dala ji pusu na čelo. Pak ji pustila, zvedla se a zamířila ke dveřím. „Skočím ti dolů pro kufr.“

„Jo a mami,“ Hermiona ji chtěla dopovědět ještě zbytek toho příběhu, ale už ji neslyšela. Hermiona si povzdechla a vytáhla knížku, kterou před chvílí schovala. Magie nemrtvých. Podobných knih si z knihovny půjčila na léto víc.

Začala je studovat hned pár dnů po třetím úkolu. To už z ní opadl prvotní šok, a ačkoliv přijala fakt, že její nejlepší kamarádka zemřela, nevzdávala to. Kate nezemřela klasickým způsobem, a tak měla pořád naději. Knihy byly jejím způsobem, jak řešit problémy, a proto se snažila najít něco o smrti. Jenže nacházela jen neustálou připomínku, že kletba Avada Kedavra je smrtelná a neexistuje způsob, jak se před ní ubránit. To už věděla, že není pravda. Právě proto se nalezení odpovědi v knihovně zdálo nemožné. Ani zavítání do oddělení s omezeným přístupem nepomohlo, a to musela profesorku McGonagallovou hodně přesvědčovat, aby jí k těm knihám pustila.

V poslední den, kdy je čekal odjezd z Bradavic, přišla ráno za Harrym. Našla ho venku na pozemcích, kde procházel s Guccim. Tou dobou tam nikdo nebyl, jelikož byli všichni na snídani. Harry se už možná nasnídal mezi prvními, jelikož se stejně jako každý den vyhýbal lidem a raději byl sám.

„Harry, něco nás napadlo,“ oslovila ho Hermiona. Pohlédla přitom na Rona, jelikož doufala, že ji s tím pomůže.

„Spíš Hermiona má nápad,“ opravil ji Ron a tím jeho podpora skončila.

Hermiona si povzdechla. Harrymu to bude muset vyložit sama. „Mám teorii, podle které by se Kate možná mohla vrátit.“

Na tohle téma Harry hned zpozorněl a zajiskřilo mu v očích. „Jakou?“

„Jde o to vaše pouto. Přemýšlela jsem o tom, jak ti to vysvětloval Brumbál. Kate na tomhle světě existovala jenom kvůli tobě. Možná bys ji proto mohl oživit.“

Harry nad tím nakrčil čelo. I Hermiona musela uznat, že tohle nezní moc jako plán, ale v knihách se ji nedařilo najít nic, čím by tuto teorii podložila.

„Zní to moc jednoduše,“ podotkl.

„To jo,“ kývla. „Ale pamatuješ si, jak jsme vyvolali Smrt a ona se pak pokoušela vtáhnout Kate do nějakého víru? Ron a Cedric se ji snažili udržet, ale nepomáhalo to. Až když jsi jí chytil ty a začala ji tahat ven, šlo to snadno.“

„Zas tak snadný to nebylo,“ posunul si na nose brýle.

„Ale zabralo to. Ať ji chtěla Smrt zatáhnout kamkoliv, tys ji odtamtud dostal. Tak to může fungovat znovu.“

Tímhle už ho zvládla Hermiona přesvědčit. Ještě toho dopoledne se vydali k ošetřovně. V jedné z postranních místností bylo tělo Kate. Zpočátku tam bylo i tělo Cedrica, ale jeho už si jeho rodiče odvezli. Začátkem července chystali pohřeb. U Kate se to ale trochu prodlužovalo, jelikož nebyl nikdo, kdo by to řešil.

Madam Pomfreyová nic nenamítala pro ti tomu, aby se vydali za Kate. Řekli jí, že se chtějí ještě rozloučit. Soucitně se na ně přitom dívala, když jim odemykala dveře místnosti. Jakmile vešli dovnitř, tak za nimi potichu zavřela.

Tělo Kate leželo na jedné ze dvou prázdných postelí. Přikryta byla bílým prostěradlem, které ji zakrývalo i hlavu. Pomalu přistoupili blíž a zastavili se u ní. Nastalo pár vteřin mrtvolného ticha. Nikomu z nich se nechtělo odkrývat to prostěradlo, protože věděli, že pod ním je jejich kamarádka. Nakonec se toho ujal Ron. Nadechl se a na pár vteřin i zadržel dech, než odkryl její obličej.

„Vypadá, jakože jen spí,“ poznamenal Harry se slzami v očích.

„Tak ji jenom probudíš,“ navrhl Ron. Snažil se zůstat klidný, ale i tak se mu trochu třásl hlas.

Harry nakrčil čelo. „Jak to mám udělat?“

„Možná podobně jako když něco vytvářela v astrální podobě,“ navrhla Hermiona a setřela si přitom slzu z obličeje. Ani se nesnažila potlačovat pláč. V posledních dnech toho nabrečela hodně.

„Vezmi ji za ruku,“ řekl mu Ron a Harry to udělal.

Oběma rukama chytl její a podíval se na Kate. „Kate, vrať se nám prosím,“ oslovil jí. „My tě tady potřebujeme. Máme pro tebe i nějaké novinky. Už víme, že jsi moje sestra. Spolu tvoříme rodinu, ty a já. Už nemusíme být osamělí sirotci, můžeme být spolu. Tak mě tu prosím nenechávej samotného.“

Hermiona ho sledovala a neubránila se myšlence, že jí to připomíná probírání člověka z kómatu. Povídá se, že pacienti někdy můžou slyšet, co se kolem nich děje. Ale mohou mrtví slyšet, co jim živí povídají? To nemohl nikdo zodpovědět.

Ale ať to bylo s nimi jakkoliv, na Kate mluvení nezabíralo. Byla pořád mrtvá.

°~~~~~~~~°

Každý začátek léta byl u Weasleyů rušný. Většina dětí se vracela z Bradavic. V průběhu roku pobývali v Doupěti jen rodiče a Percy, takže když najednou přibyla dvojčata, Rona a Ginny, bylo to poznat. Byl to velký rozdíl i oproti loňským rokům. Letos nikdo nemusel vyprávět rodičům, co se stalo na hradě, jelikož tam paní Weasleyová sama byla. Právě proto v letošním roce poprvé pro změnu vykládali dětem něco rodiče. Snažili se jim vysvětlit, co je to Fénixův řád.

Úspěšně se přitom vyhýbali zodpovězení otázek, jak konkrétně bojuje proti Voldemortovi a co vlastně dělá. Řekli jim o tom, jak byl založen již při první válce s Voldemortem. Tehdy neměli tolik možností připojit se k řádu a pomáhat mu, protože museli především myslet na ně. Ale dnes už jsou dostatečně velcí, někteří z nich i dospělí. Bill a Charlie se k řádu dokonce hodlají přidat. Dvojčata chtějí také, jakmile se to dozvěděli a ani Ron se svou žádostí nezůstali pozadu. Proti tomu měli rodiče námitky, ale uklidnili je aspoň tím, že se všichni na léto přesunou do hlavního štábu Fénixova řádu.

A ten den přesunu nastal dnes.

Ani si nevybalovali věci, jelikož to na ten jeden večer nemělo cenu. Dostali za úkol pouze si přibalit věci na léto. Tím strávili celé dopoledne, přičemž bylo v plánu po obědě se přesunout do Londýna.

Ron právě scházel ze schodů a nesl klec s Papušíkem, když zaslechl zezdola rozčilené hlasy.

„Nechci jet do Fénixova řádu!“ slyšel hlas svého staršího bratra. Vzápětí ho i uviděl, jak stojí před krbem a hádá se s otcem. Ron zůstal stát na schodech, kde byl částečně skrytý, a klec s Papušíkem postavil na zábradlí. Sám odtamtud dobře viděl celé dění dole.

„Percy, tohle je naše možnost, jak pomoct Brumbálovi…“ snažil se ho uklidnit otec.

„Brumbál by potřeboval spíš pomoc od lékouzelníku u Munga,“ zarazil ho Percy. „Copak nečtete Denní věštec? Copak nevnímáš, jak se k němu staví ministerstvo?“

„Denní věštec píše jenom blbosti,“ ozval se Fred.

„Holoubková si tam píše, co chce, a všechno jsou to jen žvásty,“ souhlasilo s ním jeho dvojče. „Nic z toho není pravda.“

„Holoubková je uznávaná reportérka,“ připomněl jim Percy. „A Brumbál už stárne. Konečně se ukázalo, jak se mu všechno rozpadá pod rukama. Vždyť ten výmysl se hřbitovem přece nejde brát vážně.“

„Výmysl?“ zopakovala po něm Ginny. „Takže nevěříš Harrymu?“

„Ginny, no, tak, vždyť tam byl jenom on a všechno je to založené na jeho řečech.“

„A taky Cedric a Kate,“ připomněl mu Fred.

„Ta Kate tam přece nebyla,“ namítl Percy.

„Byla tam,“ ozval se Ron a konečně sešel i ty zbylé schody.

Sám moc dobře věděl, že tam byla. Věděl, co dokáže, a byl u jejího těla, když zemřela. Jen ten zelený záblesk u ní nezahlédl, jelikož se chystal zrovna odejít. Pád jejího těla na zem ho ale zarazilo, a tak tam zůstal a sledoval, jak se Alice a Hermiona snažili Kate probrat. Dokud si neuvědomili, že je mrtvá.

Ron na Alice několik vteřin zíral, když to vyslovila.

„Určitě?“ zeptal se Alice.

Pokrčila rameny. „Já nevím.“

„Někdo z profesorů možná bude vědět, jak ji zachránit. Sakra, třeba mají u Munga něco zázračnýho. Nemůže prostě najednou umřít!“ vyhrkl Ron.

„Jdu pro někoho,“ vyjekla spěšně Alice a utíkala k tribunám.

Ron tam zíral na mrtvou Kate a Hermionu, která u ní klečela a nijak nereagovala. Ale oni nebyli jediní, kdo tam byli. To si právě uvědomil i Ron a pohlédl na Malfoye, který se držel stranou.

„Ty, přiznej se, cos jí provedl?“ vyštěkl na něj a vrhl se na něj. Nemyslel v tu chvíli na hůlku, prostě do něj strčil.

„Nech mě, Weasley. Já jsem jí nic neprovedl,“ odsekl Malfoy.

„Něco jsi tu s ní dělal. Cos jí udělal?“ nenechal se Ron odradit.

„Jen jsem se ji tu snažil udržet. Aby neudělala to, co vždycky dělá,“ přiznal Malfoy. „Ale to je všechno. Neuspěl jsem. Takže tohle, co se jí stalo, se mnou nemá nic společného.“

„Ne, ty lžeš,“ zavrčel Weasley a sevřel ruku v pěst. Racionální část mozku mu sice říkala, že asi mluví pravdu, ale on tomu nechtěl uvěřit. Potřeboval někoho, koho by z toho mohl obvinit.

Už se napřahoval a chystal se ho praštit, když ho zarazil chladný hlas: „Weasley, nechte Malfoye na pokoji.“

Ron se skutečně zarazil a ohlédl se. Vedle Alice kráčel profesor Snape a vzápětí se sklonil nad Kate. Proto nechal Malfoye a veškerou svou pozornost upnul k záchraně Kate. Nehodlal se vzdát. Doufal, že když se dostane včas na ošetřovnu nebo k Mungovi, tak něco vymyslí.

Ale ani madame Pomfreyová a ani žádný jiný profesor nic nevymysleli. Nejspíš ani ti lékouzelníci by nic nevymysleli.

Kate zemřela a všichni si to teď myslí. I Percy, který se teď díval na svého mladšího bratra trochu nejistě.

„Rone, já vím, že tohle pro tebe bude těžký, ale ona tam nemohla být. To prostě není možný. Je to jen jedna z krycích historek Brumbála, u které chce, abychom jí věřili. On tomu možná i věří, ale nikdo nedokáže být takhle na dvou místech zároveň.“

Ron protočil oči. „Percy, já Kate znám už pár let a vím, co dokáže. Vím, že to zní šíleně, ale viděl jsem to na vlastní oči. Sakra, před pár měsíci jsem byl u toho, když vyvolala samotnou Smrt.“

„Počkat, jako skutečnou smrtku?“ skočil mu do řeči George.

„Jako s pláštěm a kosou?“ přidal se Fred.

Ron na ně koutkem oka pohlédl. „Nic z toho neměla. Místo toho měla zelený vlasy, ale jinak vypadala normálně.“

„To zní cool,“ uznal Fred.

Percy na Rona chvíli zíral. „To je prostě…“ hledal ta správná slova. „Smrt nejde vyvolat. Ministerstvo by o tom vědělo. Tohle je určitě jedna z věcí, které by ti dokázali vysvětlit z odboru záhad. Kdyby to šlo, dokázali by to.“

„Pochybuju,“ zamumlal Ron.

„Ministerstvo neví všechno,“ ozval se znovu otec. „A především není ministerstvo neomylné. Jinak by už dávno podnikali kroky proti Voldemortovi.“

„Percy, zlato, pojď s námi. Můžeš nám pomoct,“ navrhla jeho matka, která neměla daleko k slzám. Snažila se udržet svého syna s nimi a bála se, že by ho mohla pro tyhle názory ztratit.

„Ne, mami, nepůjdu,“ namítl Percy a pohlédl na své rodiče. „Vy si dělejte, co chcete, ale já se k tomuhle šílenství odmítám přidat.“ Pohledem pak přejel na Rona. „Rone, je mi líto, že ti umřela kamarádka, ale to neznamená, že musíš věřit všemu, jak to Potter nebo Brumbál vysvětlují.“

Náhle se ozvalo hlasité PRÁSK a nejstarší z přítomných sourozenců se přemístil pryč.

Artur Weasley zůstal zamračeně stát na místo, kde Percy ještě před chvíli stál. Jeho žena už opravdu neměla daleko k slzám, a tak se vydala hledat kapesník. Ten jí podala Ginny. Dvojčata se mezitím rozhodla povzbudit trochu Rona.

„Neber si to tak, brácho,“ drcl ho do ramene Fred. „My Kate známe a víme, jakých šílenostech byla schopná. Takže nějaké divné schopnosti nejsou až tak neuvěřitelné.“

„Jo, Kate byla skvělá,“ přitakal George. „Nepřekvapuje mě, že dokázala vyvolat Smrt.“

„Je skvělá,“ opravil ho Ron.

George se malinko zarazil. „No, jo, je skvělá. Pořád tu bude s námi.“

„Ne, ty to nechápeš,“ zavrtěl hlavou. „Ona vážně pořád JE skvělá.“

Tímhle k sobě přitáhl pozornost opět všech v místnosti. Nastal čas, aby jim řekl to, co se událo včerejší den.

„Těžko se to vysvětluje, ale ona vážně umřela. A včera ožila,“ začal Ron s vypravováním.

Začal s Hermiony plánem, jak četla knížky a snažila se objevit způsob, jak by se Kate mohla vrátit. Obezřetně přitom vybíral slova, protože ačkoliv všichni Weasleyovi věděli, že Kate měla nějaké zvláštní schopnosti, o bilokantech stále nepadla zmínka. O vyvolání Smrti a jak zvládl Harry tehdy zachránit Kate, se zmiňoval jen okrajově a nepopisoval, kdo tam všechno ten večer byl.

Pak jim vykládala o ošetřovně, jak Harry zkoušel mluvit na Kate, ale nezabíralo to. Chvíli na to přišel Ron s nápadem.

„Měl by ses soustředit víc na to pouto,“ navrhl. „Něco podobnýho, jako když ti přebírala tvoji bolest.“

„Myslím, že to dělala spíš instinktivně, že se nemusela soustředit,“ oponovala Hermiona.

„Jo, ale z toho víru ji taky vytáhl instinktivně a nepřemýšlel nad tím,“ namítl Ron a obrátil se pak znovu na Harryho. „Tak prostě mysli na to pouto. Zavři oči a představuj si ho. Zkus ji volat v duchu.“

Harry ho poslechl, sevřel pevněji ruku Kate a zavřel oči. Jak moc se soustředil a co přesně si představoval, nedokázal Ron s Hermionou odhadnout. Jen mlčeli a sledovali je. Působilo to trochu hloupě a zbytečně a nic pořád se nic nedělo. Ani jednomu z nich se ale nechtělo nějak to narušovat. Báli se pohnout, aby nevydali nějaký zvuk, který by to narušili. Kdyby mohli přestat dýchat, taky by to udělali. Čas běžel a nikdo z nich nevěděl, jak dlouho. Na vlak, který by je měl odvézt do Londýna, ani nepomysleli.

Nakonec to přerušil až Harry, když pustil ruku Kate.

„Nefunguje to,“ prohlásil.

„Nic jsi necítil?“ zeptala se Hermiona.

„Vlastně v jednu chvíli jsem měl pocit, že ano, ale… To se mi asi jen zdálo,“ zavrtěl nad tím hlavou.

„To nevadí,“ snažila se to omluvit Hermiona a objala ho. Ron přitom spatřil slzy na její tváři. K tomuhle pokusu se upínala víc než on.

„Asi půjdeme zjistit, jestli nám neujel vlak,“ navrhl Ron a tělo Kate znovu přikryl. Na pár vteřin se přitom zahleděl do jejího obličeje, jestli neuvidí nějaké známky života. Třeba chvění víček, slabý dech či vracející se barva do tváře. Nic tam nebylo.

Nikdo nic nenamítal, a tak se vydali pryč. Ve dveřích se ještě Ron ohlédl po Kate, jestli se náhodou nezvedne. Ale neviděl ani známky dýchání.

Zpátky se vraceli skrz ošetřovny, kde touhle dobou byli všechny postele prázdné. Nikdy tu nezůstával žádný zraněný přes léto a madame Pomfreyová byla nejspíš ve své kanceláři.

„Možná bude existovat nějaký jiný způsob,“ navrhla Hermiona. „Třeba znovu vyvolat Smrt.“

„Ta nám asi moc nepomůže,“ zapochyboval Harry. „Byla dost nakrknutá tím, že je Kate naživu.“

„Možná ji vadili i ty štíty proti Avadě, které dokázala vytvořit,“ poznamenal Ron.

„Těmi mi několikrát zachránila život,“ pronesl Harry. „Když jsme utíkali ze hřbitova, tak jeden vyčarovala. Ale jak jsem odtamtud zmizel, pouto polevilo a… Nevím, jak moc ho zvládala udržet sama.“

„Hlavně si nevyčítej, že jsi odtamtud odešel. Ty za to nemůžeš,“ varoval ho Ron. „A Kate určitě byla schopná ještě nějakou dobu udržet ten štít. Vsadím se, že zvládala odrazit ještě minimálně pět těch kleteb, a to je dost velký zázrak, když by to nemělo jít ani u jedné.“

„Vlastně jich bylo sedm,“ ozval se slabý hlas za námi.

Jako na povel se všichni tři otočili a spatřili ji tam stát.

Kate.

Sice byla pořád dost bledá, na sobě měla pořád oblečení z toho večera, zrzavé vlasy rozpuštěné a trochu neučesané, ale byla živá a zdravá. Jen vypadala dost zesláble. Opírala se o rám dveří, sotva se držela na nohou a nezdálo se, že by měla daleko k mdlobám.

„Kate!“ vyjekli všichni svorně a rozběhli se k ní. Brzy ji všichni drželi v objetí a radovali se, že je naživu. Kate to uvítala, protože ji to aspoň udrželo na nohou. Sama byla dost malátná a poněkud zmatená.

Tenhle povyk brzy přivolal madame Pomfreyovou, která brzo přivolala pana ředitele. A tak se stali Bradavice svědkem další neuvěřitelné věci. Zmrtvýchstání.

Toho dne Harry, Ron, Hermiona a ani Kate vlak opravdu nestihli. U Kate padlo dokonce rozhodnutí, že tam ještě pár dnů zůstane. Madame Pomfreyová odmítla v jejím stavu riskovat nějaké cestování, dokud nezesílí a dokud si neodpočine. Harry chtěl zůstat s ní, ale Brumbál ho přesvědčil, že by se měl vrátit k Dursleyovým. Uklidňovala ho pouze myšlenka, že tam se k němu Kate za pár dnů připojí.

Všechny tři se dostali v pozdní odpoledne do Londýna Přenášedlem. Vlak už tou dobou přijel a všude panoval všeobecný hluk a chaos. Studenti hledali svoje rodiče, příbuzné či opatrovníky a přitom se ještě loučili se spolužáky.

Brzy Ron zvládl najít svou rodiny. Byl jediný, kdo jim chyběl. Původně jim chtěl o Kate povědět hned, ale paní Weasleyová ho hned objala a utěšovala, že ho ani nepustila ke slovu. Večer pak byla řeč jen o Fénixově řádu. Nakonec to Ron i uvítal a měl aspoň jeden večer klidu na to, aby si srovnal v hlavě to, co se ten den stalo.

Jeho kamarádka ožila. To byl důvod k radosti, vrátila se. Ale přicházel s tím i stín pochyb a starostí. V Bradavicích si to ještě neuvědomoval, ale Kate si teď musí projít složitým obdobím. Ona se sice vrátila, ale Cedric Diggory byl pořád mrtvý. Rona to trochu mrzelo, nějak extra rád ho sice neměl, ale Kate ano. Byl to její přítel. Pak tu byl ještě fakt, že byla mrtvá. Šest dnů strávila Merlin-ví-kde. Nijak se o tom nezmiňovala, ale Ron se bál toho, že si mohla projít něčím ještě mnohem horším. Co když ji to změnilo?

Ale v něčem teď byla Kate opravdu jiný. Když umírala, byla to dívka jménem Kate Becker, která neznala svoje rodiče. Ale ožila jako sestra Harryho Pottera a dcera Lily a Jamese Evansových. Nyní nesla jméno Kate Potter.

°~~~~~~~~°

Co si Kate prožila?

Jak se bude vyrovnávat se smrtí Cedrica?

Jaké bude léto Potterových u Dursleyů?

°~~~~~~~~°

Předchozí kapitola

Následující kapitola

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *